I Z POMEZÍ NEUROLOGIE
KOMPLEXNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ REHABILITAČNÍ PÉČE 0 OSOBY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
Komplexní interdisciplinární rehabilitační péče o osoby s roztroušenou sklerózou
Mgr. Klára Novotná, Ph.D.1,2, M U D r. Ingrid Menkyová1-3, M U D r. Martina Kováři, MHA4
neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v Praze 2MS rehab, z. s.
3II. neurologická klinika LF UK a UNB, Bratislava
4Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, Praha
Roztroušená skleróza (RS) jako chronické neurodegenerativní onemocnění je nejčastější příčinou invalidity mladých dospělých. Při prevenci nebo terapii neurologických symptomů může částečně pomoci pravidelné kondiční cvičení a rehabilitační léčba. Vzhledem k heterogenitě a individuálně rozdílné závažnosti symptomů RS je optimální poskytovat rehabilitaci prostřednictvím interdisciplinárního týmu. Cílem tohoto článku je popsat aktuální možnosti interdisciplinární rehabilitační léčby.
Klíčová slova: roztroušená skleróza, interdisciplinární tým, rehabilitace, cvičení. Comprehensive interdisciplinary rehabilitation care in individuals with multiple sclerosis
Multiple sclerosis (MS), a chronic neurodegenerative disease, is the most common cause of disability in young adults. Regular fitness exercises and rehabilitation therapy can partially aid in preventing or treating the neurological symptoms. Given the heterogeneity and the interindividual variability in the severity of MS symptoms, it is optimal to provide rehabilitation through an interdisciplinary team. The aim of this article is to describe the current possibilities of interdisciplinary rehabilitation therapy.
Key words: multiple sclerosis, interdisciplinary team, rehabilitation, exercise.
Úvod
Roztroušená skleróza (RS) je chronické neurodegenerativní onemocnění vznikající na podkladě poruch autoimunity. Jedná se
0 celoživotní onemocnění, které se typicky vyskytuje u mladých dospělých (s maximem výskytu mezi 20.-40. rokem, až 3x častěji u žen než u mužů) a je také nejčastější příčinou jejich invalidity. Kromě farmakologické léčby je velmi důležitou součástí terapie
1 komplexní rehabilitační přístup (Kubala Havrdová et al., 2013). Díky vhodně zvolenému a správně prováděnému pravidelnému pohybu je možné zvýšit kondici a svalovou sílu a tímto ovlivnit motoriku pacientů, pravidelné cvičení má také vliv na unavitelnost
svalů a stabilitu stoje a chůze. Nelze pominout ani pozitivní ovlivnění psychiky u pacientů, kteří se věnují pravidelnému pohybu. V současné době se u RS spekuluje také o protizánětlivém působení pravidelného cvičení v dostatečné intenzitě (Dalgas et al., 2019), což dále zvyšuje důležitost pravidelného pohybového režimu pacientů s RS. Farmakoterapie roztroušené sklerózy udělala v posledních 20 letech obrovský krok vpřed dle poznatků Evidenced Based Medicíne. Nové studie stále probíhají i na poli rehabilitace, i když ne však v takovém rozsahu jako u farmkoterapie. V tomto článku se autorky pokusí nastínit aktuální přístupy v rehabilitační léčbě u RS pacientů.
Rehabilitační léčba u RS
Rehabilitační léčba je definována jako proces, jehož cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením dosáhnout a zachovat optimální úroveň funkcí (fyzických, smyslových, intelektuálních, psychických a sociálních). Podle mezinárodní funkční klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF) je cílem rehabilitační intervence snížení disability a hendikepu a dále podpora co nejvyšší možné nezávislosti v aktivitách (pomocí modifikace personálních a environmentálních faktorů) (obrázek 1). Rehabilitace se tedy soustředí na pozitivníovlivněnísymptomů, které osoby s RS limitují v běžných aktivitách, a tím pomáhá zvý-šeníjejich kvality života (Beer, Khan et Kesselring,
KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORKY: Mgr. Klára Novotná, Ph.D., klara.novotna@vfn.cz Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. LF UK a VFN v Praze Kateřinská 30,120 00 Praha
Cit. zkr: Neurol. praxi 2021; 22(1): 50-55 Článek přijat redakcí: 10. 5. 2020 Článek přijat k publikaci: 11.8. 2020
50 NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neurol. praxi 2021; 22(1): 50-55 /
www.neurologiepropraxi.cz
Z POMEZÍ NEUROLOGIE I
KOMPLEXNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ REHABILITAČNÍPÉČEO OSOBY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
Obr. 1. Roztroušená skleróza podle Mezinárodní funkční klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF) (podle Khan etal, 2013)
Tělesné struktury a funkce
(např. svalová síla, rovnováha, spasticita, paměť, koordinace ...)
Diag	nóza
Roztroušená skleróza	
1	
\	1
Aktivity
(např. mobilita, sebeobsluha, zvládání běžných denních aktivit, ankontinence ...)
Participace
(např. práceschopnost, řízení auta, zvládání rodinných aktivit...)
r
Enviromentální faktory (např. možnosti dopravy, zdravotní služby, klima ...)		Personální (osobnostní) faktory (např. postoje a přesvědčení, sebedůvěra ve vlastní schopnosti, únavnost...)
		
Obr. 2. Interdisciplinární spolupráce při péči o pacienta s RS (podle Soerensen etal., 2019)
Ergoterapeut
Klinický psycholog
Specialista na léčbu spasticity ^^^^A (RHB lékař, neurolog)7^J
Urolog,
sestra pro edukaci pomůcek \ pro inkontinenci Fyzioterapeut pro trénink svalů\ pánevního dna Jfc^
Sociální pracovník
Spolupráce s dalšími odborníky z jiných pracovišť
Specialista na výživu (lékař, nutriční terapeut)
Logopéd
Specialista na léčbu bolesti (neurolog, RHB lékař)
2012). Míra úspěšnosti rehabilitační léčby může být individuálně odlišná, do značné míry záleží na závažnosti symptomů, na časnosti zahájení a na intenzitě rehabilitační léčby. Mezi největší limity úspěšné rehabilitace patří vážné kognitivní obtíže (především narušená schopnost učení se novým dovednostem), nedostatek motivace pacienta a snížená tréninková kapacita vlivem onemocnění. Rehabilitační léčba pomáhá k ovlivnění těch symptomů RS, které jsou obtížně ovlivnitelné farmakoterapií, jako jsou: poruchy hybnosti a rovnováhy, svalová slabost, spasticita, snížená tělesná zdatnost, ataxie, únava, bolest, kognitivní dysfunkce, deprese, močové dysfunkce, ataxie (Feinstein, Freeman et Lo, 2015). Většina dosud realizovaných studií u RS sledovala efekt cvičení u osob s mírným a středním neurologickým deficitem (Dalgas,
Ingemann-Hansen et Stenager, 2009; Latimer-Cheung et al., 2013), u pacientů s těžším neurologickým deficitem adekvátní studie dosud chybí. Přesto si myslíme, že u pacientů s RS s vyšším neurologickým deficitem může výrazně pomoci při prevenci sekundárních komplikací (vznik kontraktur či dekubitů atd.) a pro celkové zvýšení kvality života (Beeretal., 2012).
Rehabilitační léčba může probíhat pobytovou formou (na akutních rehabilitačních lůžkách nemocnic akutní péče nebo na chronických lůžkách v rehabilitačních ústavech, případně je možno čerpat komplexní lázeňskou péči). V případě pobytu v RHB ústavech či také lázních je nutné schválení revizním lékařem příslušné pojišťovny pacienta. V rámci pobytové rehabilitace je možnost interdisciplinární spolupráce nejsnazší. Dále je možné také poskytovat re-
habilitaci ambulantníformou nebo v domácím prostředí, kde se ale nedosáhne ideální péče interdisciplinární - většinou je omezená na in-dividuálnífyzioterapii či rehabilitačníošetřova-telství. Domácí rehabilitačníterapie nenívčeské ani Slovenské republice ze strany zdravotních pojišťoven příliš podporována.
Od dubna roku 2019 platí nová vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR, kdy se ambulantní rehabilitační léčba poskytuje také přímo v RS centrech - viz Výzva pro zřizování Center vysoce specializované péče o osoby s RS a NMO (neuromyelitis optica) podle paragrafu 112 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních služ-bácha podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Kromě specializované neurologické péče se nově povinnou součástí personálního vybavení těchto center vysoce specializované péče (RS center) stává také péče rehabilitační (konkrétně péče fyzioterapeuta v minimálním úvazku 0,5 a klinického psycho-loga-absolventa specializovaného kurzu v minimálním úvazku 0,25).
Význam interdisciplinární rehabilitační péče o pacienty s RS
Vzhledem k množství symptomů, které se mohou při RS vyskytovat, je nejefektivnější poskytovat rehabilitační péči formou interdisciplinárního týmu (Feys et al., 2016). Také Sorensen doporučuje inter-profesní spolupráci v rámci specializovaného RS centra (Soelberg etal., 2019). Tento tým může být tvořen různými zdravotníky na základě aktuálních potřeb pacienta. Součástí tohoto multidisciplinárního týmu bývá zpravidla fyzioterapeut, ergoterapeut, neuropsycholog a sociální pracovník, kteří pracují na základě indikace pod supervizí ošetřujícího neurologa nebo rehabilitačního lékaře. Interdisciplinární léčba je založena na komplexním funkčním vyšetrenia má být vždy zaměřena na aktuální potřeby pacienta, na zlepšení konkrétní funkce a aktivity (Beer et al., 2012). Rehabilitační pobytová léčba s využitím interdisciplinární rehabilitační péče vede u osob s RS ke zlepšení kvality života, která může přetrvávat několik měsíců (Boesen et al., 2019).
Ne všechny složky interdisciplinárního týmu však musí být přímo součástí RS center a mohou být poskytovány formou spolupráce s externími specialisty (obrázek 2).
www.neurologiepropraxi.cz
/ Neurol, praxi 2021; 22(1): 50-55 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 51
I Z POMEZÍ NEUROLOGIE
KOMPLEXNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ REHABILITAČNÍPÉČEO OSOBY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
Důležité složky interdisciplinární péče
Důležitou roli při preskripci rehabilitační léčby na podkladě celkové monitorace zdravotního stavu hraje ošetřující lékař (neurolog nebo lépe přímo rehabilitační lékař, je-li k dispozici). Ošetřující lékař také stanovuje cíle rehabilitační terapie - a to jak krátkodobé, tak dlouhodobé, provádí preskripci lokomočních a jiných kompenzačních pomůcek. Dále předepisuje i cílenou farma kote rapi i, která může rehabilitační péči zefektivnit. Mezi cílenou farmako-terapii patří například předpis koanalgetik při léčbě neuropatické bolesti. V léčbě spasticity jsou předepisovány perorální myorelaxancia či při fokální spasticitě a po pečlivém rozboru pacienta pak cílená aplikace botulotoxinu do vybraných spastických svalů s poučením o au-toterapii. Autoterapie je v ideálním případě kombinace progresivního prolongovaného strečinku spastických a vazivově zkrácených svalů a aktivní cvičení svalů paretických dle Guided Self Rehabilitation Contract (Pradines etal., 2018).
Fyzioterapie u RS
Fyzioterapeut poskytuje na základě indikace lékaře léčbu především prostřednictvím cíleného rehabilitačního cvičení. Fyzikální terapie (elektroterapie, termoterapie, hydroterapie) by měly sloužit spíše jako doplnění aktivního cvičení (pro facilitaci, uvolnění tkání, snížení bolesti apod.). U RS je možné využít různé metodiky cvičení na neurofyziologickém podkladě. Pro ovlivnění hybnosti se používají facilitační přístupy zaměřené především na kvalitu pohybu (terapie podle Bobath konceptu, PNF - proprio-ceptivní neuromuskulární facilitace, v českém a slovenském prostředí také oblíbená metoda reflexní lokomoce podle Vojty). Stejně úspěšné mohou být ovšem i přístupy orientované funkčně - tedy opakovaný trénink poškozené funkce (důraz kladen především na kvantitu pohybu) (Lord, Wadeet Halligan, 1998). Vždy je však potřeba vycházet z individuálních pohybových možnostía momentální únavy pacienta a trénink modifikovat podle aktuální situace. Kromě cvičení přímo pod supervizí fyziote-rapeuta je důležité také pacienty motivovat k samostatnému pravidelnému cvičení (doma nebo v místních fitness a tělocvičnách) pro udržení tělesné zdatnosti a kondice. Fyzioterapeut
tedy slouží také jako poradce vhodného typu cvičenia jeho intenzity (Feys et al., 2016).
Ergoterapie u RS
Ergoterapie vychází stejně jako fyzioterapie z individuálního kineziologického vyšetření pacienta a jeho aktuálních potřeb. U osob s RS se ergoterapie zaměřuje na nácvik provádění denních aktivit (ADL - Activity of Daily Living), které působí pacientům obtíže. Ergoterapeut také poradí s výběrem vhodných kompenzačních pomůcek (včetně mechanických či elektrických vozíků). V rámci ergoterapie si mohou pacienti různé kompenzační pomůcky, které jím případně provádění denní aktivity usnadní, vyzkoušet a naučí se je správně používat. Ergoterapeut také může poradit s úpravou domácího prostředí, tak aby bylo méně bariérové a pro provádění potřebných aktivit příznivější. U pacientů s RS se ergoterapeuti také věnují edukaci zvládání únavy a dle potřeby případně i pracovní rehabilitaci (zejména strategie, jak lépe zvládat obtíže v zaměstnání). Cílem ergoterapie je zvýšení aktivit pacienta a zlepšení jeho možností participace ve společnosti (Yu et Mathiowetz, 2014).
Psychoterapie u RS
Důležitou roli v rámci interdisciplinárního týmu má také (neuro)psycholog nebo psychoterapeut. Neuropsycholog se zabývá především testováním a možnostmi ovlivnění kognitivních funkcí a deprese. Zatímco psychoterapeut se věnuje přímo individuální a skupinové psychoterapii s využitím různých terapeutických přístupů. Význam má i psychologické poradenství. Individuálně nebo skupinově poskytovaná psychoterapie může nejen zlepšit kvalitu života pacientů a pozitivně ovlivnit sociální interakce, ale rovněž zvýšit jejich motivaci a participaci v dalších terapeutických intervencích. Vzhledem k množství terapeutických přístupů a heterogenite pacientů neexistují jednotná doporučení. Nejlépe je však v literatuře popsán pozitivní efekt kognitivně-behaviorální terapie pro zvýšení kvality života a do jisté míry i pro snížení únavy u osob s RS (Beeretal., 2012).
Logopedie u RS
Poruchy řeči ve smyslu afatických poruch jsou u RS vzácné. Spíše se vyskytují různé for-
my dysartrie. Logopéd se tedy u osob s RS věnuje především vyšetření a terapii obtíží s polykáním. To je důležité především u osob s vyšším neurologickým deficitem, jako prevence aspirace a pneumonie (Beer et al., 2012).
Možné pohybové aktivity pro osoby s RS
V současnosti je již zcela jistě prokázáno, že přiměřený cvičební režim pacientům nejen neškodí (Rietberg et al., 2005), ale naopak je pro ně doporučován jako důležitá součást zdravého životního stylu (Giovannoni et al., 2016). Kromě celkového příznivého ovlivnění kondice může pravidelné cvičení pomoci také v terapii farmakoterapeuticky obtížně ovlivnitelné únavy (Heine et al., 2015; Motl etal., 2017).
Aerobní cvičení
U osob s RS je vlivem onemocnenia dekon-dice celkově snížená aerobní kapacita. Proto se doporučuje aerobní trénink v délce nejméně 20-30 minut (postupně prodlužovat 30-60 min) 2-3x týdně (Latimer-Cheung et al., 2013; Rasova et al., 2006). Netrénovaní pacienti však mohou začít např. pouze s 10 minutami cvičení a postupně prodlužovat (Dalgas et al., 2009). Doporučována je střední intenzita tréninku, což odpovídá podle Borgovy škály subjektivnímu pocitu: docela lehká až středně těžká zátěž (Feinstein et al., 2015; White et Dressendorfer, 2004). Ačkoli by vyšší intenzita tréninku mohla být efektivnější, je intenzivnější typ tréninku pacienty zpravidla méně tolerován (menší ad-herence pacientů) (Collettetal., 2011). Vhodný je trénink na rotopedu nebo běhacím páse, kde lze obtížnost snadno přizpůsobovat. Pacienti, kteří mají malou fyzickou zdatnost nebo trpí zvýšenou únavou, budou lépe tolerovat inter-mitentnítréninks častými krátkými přestávkami (White et Dressendorfer, 2004). Aerobní cvičení může pozitivně ovlivňovat kvalitu života, náladu a do jisté míry i únavu. Některé studie popisují i pozitivní ovlivnění chůze (Dalgas et al., 2009).
Posilovači cvičení
Posilovači cvičení pomáhá zachování, případně zlepšení svalové síly, což je důležité pro chůzi i udržení rovnováhy (Kjolhede, Vissing et Dalgas, 2012). Pro posilování se využívají
52 NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neural, praxi 2021; 22(1): 50-55 /
www.neurologiepropraxi.cz
INZERCE
I Z POMEZÍ NEUROLOGIE
KOMPLEXNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ REHABILITAČNÍPÉČEO OSOBY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
především posilovači stroje, ale také cvičení s malými zátěžemi a pružnými tahy, které lze využít i v domácím prostředí. Vhodné je na základě individuálního doporučení fyzio-terapeuta cvičit 2-3x týdně. Podle stupně pokročilosti se doporučuje 4-8 cviků/denně k posílení celého těla. Cviky se provádí v sérii po 8-15 opakováních. Začátečníci cvičí po jedné sérii opakovaní každého cviku, pokročilejší 2-3 série (Dalgas et al., 2009). Pro osoby s horší stabilitou nebo výraznějšími poruchami koordinace je vhodné cvičení individuálně modifikovat nebo cvičit pod dohledem fyziotera-peuta (White et Dressendorfer, 2004). Většina studií se zabývala efektem posilování u pacientů s mírným až středním neurologickým deficitem. Pro osoby s vyšším neurologickým deficitem mávšakposilováníoslabených svalů také význam, ačkoli nemáme k dispozici příliš studií sledujících efekt tréninku u osob s EDSS > 5. Důležité je pro ně zejména posilování dechových svalů (Feinstein et al., 2015). A také posilování horních končetin, které pomůže při zvládání přesunů.
Jóga
Cvičení jógy je mezi pacienty s RS oblíbenou aktivitou. Navíc může být díky všeobecné popularitě tato forma cvičení pro některé pacienty snáze dostupnější než jiné formy cvičení. Cvičení jógy je opět vhodné individuálně modifikovat, ideálně pokud může být prováděno pod vedením fyzio-terapeuta nebo zkušeného instruktora se znalostí zdravotního cvičení. Pravidelné cvičení jógy může mít podobně pozitivní efekt pro subjektivní ovlivnění symptomů RS jako kombinace aerobního a posilovací-ho cvičení (Garrett et al., 2013).
Další možnosti pohybové terapie
Cvičení ve vodě
Pro osoby s RS s vyšší termosenzitivitou nebo výraznějším poškozením rovnováhy může být vhodnou pohybovou aktivitou cvičení ve vodě. Voda by měla být mírně chladnější (27-29 °C). Díky vztlaku vody je udržení rovnováhy snazší a pacienti mohou trénovat nácvik rovnováhy a také s vyloučením gravitace zvyšovat rozsah pohybu v kloubech (White et Dressendorfer, 2004).
Hippoterapie
Další mezi pacienty oblíbenou aktivitou je hippoterapie (terapie prostřednictvím koní). Tato forma terapie se provádí pouze na k tomu účelu určených koních. Pacienti na koni sedí (někteří s vyšším stupněm postižení i leží) bez sedla, aby se maximalizoval kontakt s koněm a přenos rytmu koňského kroku na lidský organismus. Hippoterapie jako doplněk běžné rehabilitační péče u RS může pozitivně ovlivnit rovnováhu, spasticitu a únavu (Vermohlen etal., 2017).
Aktuální trendy v rehabilitaci osob s RS - využití moderních technologií
V současné době je velkým trendem v rehabilitaci možnost využití moderních technologií, ať již ve formě složitějších robotic-kých systémů nebo i jednodušších herních systémů využívajících prvky virtuální reality. Robotické systémy využívají různé principy, nejčastěji však fungují na principu asistovaného pohybu, kdy pomáhají pacientovi pohybovat oslabenou horní nebo dolní končetinou s odlehčením váhy končetiny (v některých případech mohou být doplněny také funkční elektrostimulací). Významnou výhodou využití robotiky je možnost dosáhnout vysokého počtu opakováníoslabeného pohybu v rámci jedné terapeutické jednotky (stovky až tisíce opakování), které je nezbytné k podpoře neu-roplastických změn CNS. Jedná se mimo jiné např. o systém Locomat® pro trénink dolních končetin nebo systémy Armeo®, Pablo®a jiné pro trénink horních končetin. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena a omezené možnosti pohybu, které ne vždy odpovídají všem funkčním pohybům končetiny. Herní technologie (exergaming) využívají často komerční herní systémy na principu biofeedbacku (jako je Nintendo Wii, Microsoft Kinect nebo v českém prostředí pro potřeby rehabilitace vyvinutý systém Homebalance®) pro trénink rovnováhy nebo koordinace pohybů. Výhodou těchto systémů jsou malé rozměry a nižší pořizovací cena oproti složitějším systémům s prvky virtuální reality. Nevýhodou jsou ovšem omezené možnosti individuálního nastavenia ne vždy dostatečně specifický funkční trénink. Využití moderních technologií tedy není sa-mospásné a je potřeba, aby trénink probíhal
pod supervizí terapeuta a v synergii s ostatními terapeutickými přístupy. Nespornou výhodou však je, že pacienty často tento typ tréninku s prvky hry více baví a zvládnou tak větší množstvíopakování než u běžného cvičení (Feys et Straudi, 2019). Ne všichni pacienti profitují z těchto forem terapie stejně. Kromě neurologického postižení a funkčního stavu pacientů má na možnost zlepšení vliv také osobnost pacienta a předchozí zkušenosti s pohybovou aktivitou. Výraznějšího zlepšení po balančním tréninku s využitím herních technologií dosahovali pacienti, kteří byli v předchorobí více pohybově aktivní a měli větší schopnost sebeřízení/seberegulace. U kognitivního tréninku s využitím videoher dosáhly výraznějšího zlepšení pozornosti osoby s větší kognitivní rezervou (vliv vzdelania kognitivně náročnějších volnočasových aktivit) a výrazně nižšího zlepšení dosáhly osoby s tendencí vyhýbat se nepříjemnostem (Castellietal., 2020).
Závěr
Komplexní rehabilitační péče o osoby s RS je péčí interdisciplinární a měla by být tzv. tailor-made (šitá na míru aktuálnímu stavu pacienta). Efektivita léčby by měla být pravidelně sledována a vyhodnocována a dle aktuálního stavu pacienta i vhodně upravována. Nově by v RS centrech měl být přítomen fyzioterapeut a psycholog, ideálem by byla i spolupráce s rehabilitačním lékařem, který stanoví krátkodobý i dlouhodobý rehabilitační plán a věnuje se léčbě, např. u spasticity. Nedílnou součástí terapie kromě individuální fyzioterapie je i samostatná práce pacienta na zvýšení kondice, cílená autoterapie při léčbě spasticity a jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšnosti rehabilitační léčby je i vhodná motivace pacienta. V rámci komplexního přístupu bychom neměli zapomenout ani na doplňkové procedury pro léčbu a prevenci bolestivých sekundárních patologií muskulo-skeletálního aparátu, jako je fyzikální terapie a balneoterapie, a také na celý rozvíjející se segment robotické rehabilitace, který je však v běžné ambulantní praxi velmi málo dostupný. Lze jen doufat, že v budoucnosti bude rehabilitační interdisciplinární péče plošně více dostupná, ale zároveň bude i dobře racionálně vedena a upravována.
54 NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neural, praxi 2021; 22(1): 50-55 /
www.neurologiepropraxi.cz
Z POMEZÍ NEUROLOGIE I
KOMPLEXNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ REHABILITAČNÍPÉČEO OSOBY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU
LITERATURA
1. Beer 5, Khan F, Kesselring J. Rehabilitation interventions in multiple sclerosis:an overview.J Neurol 2012;259(9): 1994-2008.
2. Boesen F, Norgaard M, SkjerbaekGA, Rassmusen PV, Petersen T, Lovendahl B, Trenal P. Can inpatient multidisciplinary rehabilitation improve health-related qualityof life in MS patients on the long term -The Danish MS Hospitals Rehabilitation Study. MultipleSclerosis Journal (2019): 1352458519884244.
3. Castelli L, De Giglio L, Haggiag S, Traini A, De Luca F, Rug-gieri S, Prosperini L. Premorbid functional reserve modulates the effect of rehabilitation in multiple sclerosis. Neurological Sciences 2020: 1 -7.
4. Collett J, Dawes H, Meaney A, Sackley C, Barker K, Wade D, Buckingham E. Exercise for multiple sclerosis: a single-blind randomized trial comparing three exercise intensities. Multiple Sclerosis Journal 2011; 17(5): 594-603.
5. Dalgas U, Ingemann-Hansen T, Stenager E. Physical Exercise and MS Recommendations. Int MS J 2009; 16(1): 5-11.
6. Dalgas U, Langeskov-Christensen M, Stenager E, Rie-menschneider M, Hvid LG. Exercise as Medicine in Multiple Sclerosis-Time for a Paradigm Shift: Preventive, Symptomatic, and Disease-Modifying Aspects and Perspectives. Curr Neurol Neurosci Rep 2019; 19(11): 88.
7. Feys P, Straudi S. Beyond therapists: Technology-aided physical MS rehabilitation delivery. Multiple Sclerosis Journal 2019: 1387-1393.
8. Feinstein A, Freeman J, Lo AC. Treatment of progressive multiple sclerosis: what works, what does not, and what is needed. The Lancet Neurology 2015; 14(2): 194-207.
9. Feys P, Giovannoni G, Dijsselbloem N, Centonze D, Eelen P, Lykke Andersen S. The importance of a multi-disciplinary perspective and patient activation programmes in MS management. Mult Scler 2016; 22(Suppl. 2): 34-46. doi: 10.1177/1352458516650741.
10. Garrett M, Hogan N, Larkin A, Saunders J, Jakeman P, Coote S. Exercise in the community for people with minimal gait impairment due to MS: an assessor-blind randomized controlled trial. Mult Scler 2013; 19(6): 782-789. doi: 10.1177/1352458512461966.
11. Giovannoni G, Butzkueven H, Dhib-Jalbut S, Hobart J, Kobelt G, Pepper G, Vollmer T. Brain health: time matters in multiple sclerosis. Mult Scler Relat Disord 2016; 9(Suppl. 1): S5-s48.doi: 10.1016/j.msard.2016.07.003.
12. Heine M, van de Port I, Rietberg MB, van Wegen EE, Kwakkel G. Exercise therapy for fatigue in multiple sclerosis. Cochrane Database Syst Rev(9) 2015; Cd009956. doi: 10.1002/14651858.CD009956.pub2.
13. Kjolhede T, Vissing K, Dalgas U. Multiple sclerosis and progressive resistance training: a systematic review. Mult Scler 2012; 18(9): 1215-1228. doi: 10.1177/1352458512437418.
14. Kubala Havrdová E, a kol. Roztroušená skleróza. Mladá frotna, Praha 2013, ISBN 978-80-204-3154-7.
15. Khan F, Amatya B, Ytterberg C, Johansson S, Kesselring J. Content comparison of multidimensional, patient-reported outcome measures in multiple sclerosis rehabilitation and the ICE Neurodegenerative Disease Management 2013; 3(6): 549-564.
16. Latimer-Cheung AE, Pilutti LA, Hicks AL, Martin Ginis KA, Fenuta AM, MacKibbon KA, Motl RW. Effects of exercise training on fitness, mobility, fatigue, and health-related quality of life among adults with multiple sclerosis: a systematic review to inform guideline development. Arch Phys Med Rehabil 2013; 94(9): 1800-1828.e1803. doi: 10.1016/j. apmr.2013.04.020.
17. Lord SE, Wade, DT, Halligan PW. A comparison of two physiotherapy treatment approaches to improve walking in multiple sclerosis: a pilot randomized controlled study. Clin Re-
habil 1998; 12(6): 477-486. doi: 10.1191/026921598675863454.
18. Motl RW, Sandroff BM, Kwakkel G, Dalgas U, Feinstein A, Heesen C, Thompson AJ. Exercise in patients with multiple sclerosis. Lancet Neurol 2017; 16(10): 848-856. doi: 10.1016/ s1474-4422(17)30281-8.
19. Pradines M, Baude M, Marciniak C, Francisco,G, Gracies JM, Hutin E, Bayle N. Effect on passive range of motion and functional correlates after a long-term lower limb self-stretch program in patients with chronic spastic paresis. PM&R 2018; 10(10): 1020-1031.
20. Rasova K, Havrdova E, Brandejsky P, Zalisova M, Foubiko-va B, Martin kova P. Comparison of the influence of different rehabilitation programmes on clinical, spirometric and spi-roergometric parameters in patients with multiple sclerosis. Mult Scler 2006; 12(2): 227-234.
21. Rietberg MB, Brooks, D, Uitdehaag BM, Kwakkel G. Exercise therapyfor multiple sclerosis. Cochrane Database Syst Rev(1) 2005; Cd003980. doi: 10.1002/14651858. CD003980.pub2.
22. Soelberg Sorensen P, Giovannoni G, Montalban X, Thal-heim C, Zaratin P, Comi G. The Multiple Sclerosis Care Unit. Mult Scler 2019; 25(5): 627-636.
23. Vermohlen V, Schiller P, Schickendantz S, Drache M, Hu-ssack S, Gerber-Grote A, Pohlau D. Hippotherapy for patients with multiple sclerosis: A multicenter randomized controlled trial (MS-HIPPO). Mult Scler 2017; 1352458517721354. doi: 10.1177/1352458517721354.
24. White LJ, Dressendorfer RH. Exercise and multiple sclerosis. Sports Med 2004; 34(15): 1077-1100.
25. Yu CH, Mathiowetz V. Systematic review of occupational therapy-related interventions for people with multiple sclerosis: part 1. Activity and participation. Am J OccupTher 2014; 68(1): 27-32. doi: 10.5014/ajot.2014.008672.
www.neurologiepropraxi.cz
/ Neurol, praxi 2021; 22(1): 50-55 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 55