DENTÁLNÍ ANATOMIE
PRAVIDLA PROSTOROVÉ
ORIENTACE
Směry na hlavě
 Označují se názvy, které se vztahují k určitým útvarům v
oblasti hlavy
 Rozlišujeme
 Frontální- směrem k čelu
 Nasalní- směrem k nosu
 Temporální- směrem ke spánkům
 Okcipitální- směrem k záhlaví
 Orální- směrem k ústní dutině
 Labiální- směrem k ústům
 Bukální- směrem k lícům
 Lingvální- směrem k jazyku
 Palatinální- směrem k hornímu patru
PRAVIDLA PROSTOROVÉ
ORIENTACE
 Postavení řezáků k
mediální rovině, kdy
zubní plochy směřují ke
středu zubního oblouku
= meziální
 Plochy směřující ke
konci zubního oblouku
= distální
 Plochy zubů směřující k
jazyku= lingvální
 Všechny plochu zubů
směřující do úst=
vestibulární
ČLENĚNÍ CHRUPU
 První dentici tvoří
mléčné zuby
 Druhou dentici tvoří
trvalé zuby
 Mléčný chrup tvoří 20
zubů
 10 v horní čelisti a
10 v dolní čelisti
 Trvalý chrup tvoří 32
zubů
 16 v horní čelisti a 16
v dolní čelisti
OZNAČENÍ ZUBŮ
 Používá se osový kříž se 4 kvadranty, z toho každý odpovídá
jedné polovině zubořadí
 Zsigmondyho schéma- trvalé zuby arabské číslice, mléčné zuby
jsou označovány římskými číslicemi
 Na označení jednotlivých zubů se používá úhlový znak, odvozený
od osového kříže
OZNAČENÍ ZUBŮ
 FDI schéma u stálého
chrupu
 Čísli se označují kvadranty
 Horní pravý kvadrant
trvalého chrupu je značí
číslem 1
 Dále se pokračuje podle
směru hodinových ručiček
 Levý horní kvadrant je
značen číslem 2
 Levý dolní kvadrant je
značen číslem 3
 Pravý dolní kvadrant je
značen číslem 4
Stálá dentice
Pravá strana Levá strana
Horní
čelist
18 17 16 15 14 13 12
11
21 22 23 24 25 26 27
28
Dolní
čelist
48 47 46 45 44 43 42
41
31 32 33 34 35 36 37
38
OZNAČENÍ ZUBŮ
 FDI schéma u
mléčných zubů
 Pravý horní kvadrant se
značí číslem 5
 Levý horní kvadrant se
značí číslem 6
 Levý dolní kvadrant se
značí číslem 7
 Pravý dolní kvadrant se
značí číslem 8
Dočasná dentice
Pravá strana Levá strana
Horní čelist 55 54 53 52 51 61 62 63 64 65
Dolní čelist 85 84 83 82 81 71 72 73 74 75
ANATOMIE LEBKY
 Lebka je kostěná struktura, skládající se ze
dvou hlavních částí
 Kosti obličejové části (splanchnocranium)
 Kosti mozkové části (neurocranium)
 Do lebky vchází a z ní vystupuje skrze otvory celá
řada nervů a cév, jejichž znalost je nezbytná pro
pochopení lebky jako celku
MOZKOVÁ ČÁST LEBKY
 Kosti mozkové části lebky 
 Základní funkce je ochraňovat mozek a důležité nervy
 Některé z nich ukrývají smyslové orgány
ŘADÍ SE ZDE :
 kost týlní os occipitale
 kost klínová os sphenoidale
 kost čichová os ethmoidale
 kost spánková os temporale
 kost čelní os frontale
 kost temenní os parietale
 kost slzní os lacrimale
 kost nosní os nasale
 kost radličná vomer
KOST TÝLNÍ- os occipitale
 Kost tvořící zadní stěnu
mozkovny
 Připomíná tvar
trojúhelníkovité
naběračky
 Uprostřed baze se
nachází týlní
otvor foramen magnum
KOST KLÍNOVÁ- os sphenoidale
 Tvoří střed lebeční
baze
 Vytváří prostory pro
smyslová ústrojí a
úpony svalů
 Na kosti klínové
nalezneme
také hypofýzu
 Má velký význam při
přenose žvýkacího
tlaku
ČICHOVÁ KOST- os ethmoidale
 Menší kost v přední jámě
lebeční
 Tvoří základ horní části nosní
dutiny
 Je rozčleněná na tři hlavní
oddíly
 Lamina cribrosa
 Lamina perpendicularis
 Labyrinthi ethmoidales
SPÁNKOVÁ KOST- os temporale
 Párová, stavebně
složitá kost na boku
lebky
 Obsahující četná
smyslová ústrojí
 Vznikla spojením
několika částí
 Šupinová část
 Bubínková část
 Skalní část
ČELNÍ KOST- os frontale
 Párově se zakládající
kost klenby lebeční
 V dospělosti však srůstá
a někdy je srůst patrný
jako metopický šev
 Skládá se ze tří hlavních
úseků
 Šupinu
 Párovou očnicovou část
 Nosní část
TEMENNÍ KOST-os parietale
 Párová kost lebeční
klenby tvořící temeno
hlavy
 Má čtverhranný tvar a
je mírně vyklenutá
 Sestává se z jediné
části, která je spojena s
druhou temenní kostí a
s ostatními kostmi lebky
ve švech
SLZNÍ KOST- os lacrimale
 Patří k drobným,
tenkým kostem v lebce
 Je umístěna do vnitřní
stěny očnice
NOSNÍ KOST- os nasale
 Drobná párová kost
lebky
 Horní okraj je u kosti
čelní
 Dolní okraj nosních
kostí ohraničuje shora
otvor nosu
RADLIČNÁ KOST- vomer
 Drobná plochá kost
tvořící část nosní
přepážky
LEBEČNÍ KLENBA
 Je příčně a podélně klenutá
 Skládá se z mozaiky kostí, které tvoří
šupin čelní kosti, dvě temenní kosti a
horní část šupiny záhlavní kosti
 Sutury lebeční klenby
 Šev šípový
 spojuje vzájemně kosti temenní
 Šev korunový
 spojuje kost čelní s oběma kostmi
temenními
 Šev lambdový
 spojuje kost týlní s kostmi
temenními
 Šev šupinový,
 spojuje šupinu kosti spánkové s
kostí temenní
 Sutura metopica – šev, který na
lebce novorozence spojuje levý a
pravý základ budoucí kosti čelní,
probíhá tedy svisle vzhůru nad
kořenem nosu uprostřed čela.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LÉBKY
 Kosti související s
obličejovou částí lebky
 Tvoří tvar lebky a zároveň
některé z nich slouží jako
součást funkčního
žvýkacího aparátu
 Patří zde:
 horní čelist maxilla
 patrová kost os palatinum 
 lícní kost os zygomaticum
 dolní čelist mandibula
 jazylka os hyoideum
HORNÍ ČELIST- maxilla
 Je základna obličejové
části lebky
 Jedná se o párovou
kost skládající se z těla,
ze kterého vystupují
výběžky k okolním
kostem
PATROVÁ KOST- os palatinum
 Je párová kost, kterou
tvoří dvě horizontální
lamely
 Lamina perpendicularis
 Lamina horisontalis
LÍCNÍ KOST- os zygomaticum
 Párovou kost, která je
na lebce zastoupena u
levého i
pravého očního důlku
 Na kosti rozeznáváme
střední část a tři
výběžky:
 Processus frontalis
Processus maxillaris
 Processus temporalis
DOLNÍ ČELIST-
mandibula
 Nepárová kost
 Tvořena tělem (corpus
mandibulae) a
dvěma rameny (rami
mandibulae).
 Každé z ramen svírá s
tělem čelisti u
dospělého člověka úhel
zhruba 120–125°.
DOLNÍ ČELIST-mandibula
 Prochází zde i
mandibulární kanál
(canalis mandibulae)
obsahuje cévy a nervy
 Při zlomeninách dolní
čelisti může dojít k
poranění nervu
JAZYLKA- os hyoideum
 Je uložena v krčním
svalstvu mezi spodinou
úst a hrtanem
 Skládá se z těla a rohů
 Je hmatná
SVALY OBLIČEJE
 Vznikají ze dvou odlišných
základů
 Svaly žvýkací
 Velký žvýkací sval
(m. masseter)
 Spánkový sval
( m. temporalis)
 Střední křídlový sval
(m.pterygoideus medialis)
 Boční křídlový sval
(m. pterygoideus lateralis)
 Začínají na střední obličejové
části a upínají se na mandibulu
 Přitahují dolní čelist k horní
čelisti
SVALY OBLIČEJE
 Mimické svaly
 Svaly oční štěrbiny
 Kruhový oční sval
(m. orbicularis oculi)
 Zvedač víček
(m. levator palpebrae superioris)
 Štíhlý sval
(m.procerus )
 Svrášťovač obočí
(m. corrugator supercilii)
 Stlačovač obočí
(m. depressor supercilii )
 Svaly nosu
 Nosní sval
(m. nasalis)
 Zvdihač nosního křídla
 (m. depresor septi)
SVALY OBLIČEJE
Svaly úst
 Ústní kruhový sval
(m. orbicularis oris)
 Zdvihač horního rtu a
nosního křídla (m. levator
labii superioris alaeque)
 Zdvihač horního rtu
(m. levator labii
superioris)
 Menší a větší jařmový sval
(m. zygomaticum
minor et major)
 Zdvihač ústního koutku
(m. levator anguli oris)
 Bradový sval
(m. mentalis)
SVALY OBLIČEJE
Svaly úst
 Velký lícní sval
(Musculus
zygomaticus major)
 Malý lícní sval
(m. zygomaticus minor)
 Stlačovač dolního rtu
(m. depresor labii
inferioris)
 Stlačovač ústního koutku
(m. depresor
anguli oris)
 Tvářový sval
(m. buccinator )
 Smíchový sval
(m. risorius)
SVALY UŠNÍHO BOLTCE
 Přední boltcový sval
(m.auricularis anterior)
 Zadní boltcový sval
(m.auricularis posterior)
 Horní boltcový sval
(m. auricularis superior)
CEVNÍ A LYMFATICKÉ
ZÁSOBENÍ OBLIČEJE
 Je velmi bohaté
 Cévní zásobení je
příčinou tvorby
hematomů
 Tepny
 Orofaciální oblast je
zajišťována z devíti
skupin větví a. carotis
externa
CEVNÍ A LYMFATICKÉ
ZÁSOBENÍ OBLIČEJE
 Žíly
 Odtok krve zajišťuje
v.jugularis extrana a v.
jugularis interna
CEVNÍ A LYMFATICKÉ
ZÁSOBENÍ OBLIČEJE
 Lymfa
 Síť mízních cév a uzlin je
velmi bohatá
 Mízních uzlin je asi 500 v
této oblasti
NERVOVÉ ZÁSOBENÍ OBLIČEJE
 Senzitivní inervaci zajišťuje
Trojklanný nerv (n. trigeminus)
 Má tři větve
1. n. ophtalmicus- inervuje kůži čela,
horních víček a nosu
– n. frontalis
– n. lacrimalis
– n. nasociliaris
2. n. maxillaris- inervuje kůži dolních
víček, horního rtu, gingivy a zubů v
horní čelisti
– r. meningeus,
– nn. pterygopalatini,
– n. infraorbitalis,
– n. zygomaticus
3. n. mandibularis- inervuje kůži
ucha, spánkovou oblast, dolní ret,
gingivu a zuby v dolní čelisti
– r. meningeus,
– rr. musculares,
– n. buccalis,
– n. auriculotemporalis,
– n. lingualis,
– n. alveolaris inferior
NERVOVÉ ZÁSOBENÍ
OBLIČEJE
 Senzitivní inervaci
jazyka zajišťuje třetí
větev n.mandibularis
 n. lingualis –inervuje
přední 2/3 jazyka
 n. hypoglossusinervuje
kořen jazyka
NERVOVÉ ZÁSOBENÍ
OBLIČEJE
 Motorickou inervaci
tvářových nebo-li
mimických svalů
zajišťuje lícní nerv
( n. facialis)
JAZYK
 Je uložen v dutině ústní
 Sídlo chuťového ústrojí
 Tvoří ho svaly interglosální
a extraglosální
 Povrch jazyka je pokryt
sliznicí
 Na hřbetní straně se
nacházejí papily
 Na bocích jazyka jsou čidla
chuti = chuťové pohárky
SLINNÉ ŽLÁZY
 Dělí se podle velikosti na
velké, párové žlázy
 Glandula parotis
 Glandula sublingualis
 Glandula submandibularis
A dále mále slinné žlázy, které
jsou všude v ústní dutině
 Žláza příušní (gl. parotis)
 žláza serózní
 je umístěna ve fossa
retromandibularis ( prostor
piramidového tvaru)
 Vývod je umístěn přibližně ve
výši druhého horního moláru
SLINNÉ ŽLÁZY
 Žláza podčelistní
( gl. submandibularis)
 Je to žláza smíšená
 Je uložena v
submandibulárním prostoru
 Vývod žlázy probíhá na
spodině ústní dutiny,
vyúsťuje po stranách
jazykové uzdičky společně
s vývodem žlázy
podjazykové (gl.
Sublingualis)
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 DÚ se dělí na dvě části:
 Předsíň dutiny ústní ( vestibulum
oris)
 Zevně je ohraničen rty a
tvářemi
 Vnitřní ohraničení představuje
zubní oblouky a dásňové
výběžky
 Vlastní dutina ústní ( cavum
oris)
 Strop tvoří tvrdé a měkké
patro ( palatum durum a
palatum molle)
 Měkké patro vzadu končí
čípkem ( uvula)
 Dno tvoří hlavně svaly
jazyka
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Zuby ( dentes)
 V čelistech jsou sestaveny do
horního a dolního zubního
oblouku
 Horní zubní oblouk překrývá
dolní
 Morfologicky rozlišujeme na
zubu následující útvary
 Zubní korunka
(corona dentes)
 Krček zubu
( cervix)
 Kořen zubu
( radix dentis)
 Dřeňová dutina zubu
( cavitas dentis)
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Stavba zubů
 Sklovina ( enamel)
 Je nejtvrdší tkání v lidském těle
 Obsahuje 87% anorganických
látek hlavně hydroxyapatit
 2% tvoří organické látky
( amelogeniny a enameliny)
 11% tvoří voda
 Strukturu tvoří sloupečky
sklovinných prizmat, probíhají od
dentinosklovinné hranice až k
povrchu skloviny a zapadají do
sebe
 Vzájemně jsou spojené
interprizmatickou substancí
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Stavba zubů
 Zubovina ( dentin)
 Hlavní zubní hmota
 Je pojivovou strukturou tvrdší
než kost
 Obsahuje 45% hydroxyapatitu,
30% organických látek a 25%
vody
 Zubovina vzniká činností
buněk pulpy-odontoblastů
 Dentin existuje ve 3 formách
 Primární dentin
 Sekundární dentin
 Terciální dentin
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Stavba zubů
 Cement (cementum)
 Tkáň podobná hutné kosti
 Kryje krček a kořen zubu
 Kolagenními vlákny je
cement spojen s povrchem
dentinu
 65% je hydroxyapatit
 23% organické látky
( kolageny)
 12% voda
A-dentin B-cement
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Stavba zubů
 Zubní dřeň
( pulpa dentis)
 Vyplňuje jak dřeňovou
dutinu tak i kořenový
kanálek
 Je to měkká růžová
vazivová tkáň
 Jsou zde nervová, cévní
a mízní vlákna
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dásňový žlábek
(sulcus gingivalis)
 Prohlubeň mezi
okrajem gingivy a
povrchem zubu
 Je ohraničen orálním epitelem 
sulku a volným povrchem
spojovacího epitelu
 Hloubka žlábku se pohybuje
okolo 0,1–0,5 mm 
 Sulkulární
tekutina je exsudátem
 U zdravé gingivy  by se
sulkulární tekutina neměla
vůbec nacházet, a pokud ano,
tak jen v zanedbatelném
množství
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Alveolární výběžek
 označuje část horní či dolní
čelisti, v níž jsou
zapuštěny zuby
 Neustále podléhá remodelaci  
 Po ztrátě zubů dochází k
jejímu ústupu
 Alveolární kost končí u
zdravého parodontu 1–2 mm
od cementosklovinné hranice
 V mezizubním prostoru má
kost tvar pyramidy
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dáseň ( gingiva)
 Je měkká tkáň pokrývající
alveolární kost
 Krajní část gingivy probíhá
obloukovitě 0,5–2 mm
koronárně od
cementosklovinné hranice,
dále přechází vestibulárně ve
sliznici vystýlající dutinu ústní
 Přechod připojené gingivy a
sliznice se nazývá
mukogingivální hranice
 Fyziologicky je světle růžová.
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Volná gingiva ( marginální)
 Je krajní část gingivy o
výšce 0,8–2,5 mm
 Lemuje zub kolem dokola
 Marginální gingiva utváří
stěnu gingiválního sulcu a
je fixována gingiválními
vazy
 Na jejím povrchu
nacházíme
drobné ďolíčkování
(stippling)
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Připojená gingiva
(attached gingiva)
 Přechází z marginální
části, někdy na přechodu
volné a připojené gingivy
nacházíme jemnou
paramarginální rýhu
 Je široká 1–9 mm a
pevně fixována k
alveolární kosti,
 Podobně jako u volné
gingivy nacházíme
mnohdy stippling
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Mezizubní papila
(Interdentální gingiva)
 Prostor mezi dvěma zuby
pod bodem kontaktu
 Vybíhá ve dva cípy –
vestibulární a orální
propojené sedlovitou
prohlubní
 Tato část neobsahuje
keratinizovaný epitel
 Zbylá připojená gingiva je
keratinizovaná
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Stavba gingivy
 Orální epitel 
 Je keratinizovaný,
vícevrstevný
 Ze spodních vrstev do něj
vybíhá vazivo.
 Spojovací epitel
 Připojuje dáseň k zubu od
cementosklovinné hranice
ke dni gingiválního sulku
 Doba obměny je 6 dní
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Periodontální ligament
 Sharpeyova vlákna jsou
snopce kolagenních vláken
procházejících periodontální
štěrbinou
 Gingivální 
 Transseptální 
 Hřebenová 
 Horizontální 
 Šikmá
 Apikální 
 Tomuto uspořádání se říká funkční
uspořádání.
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Popis dočasných zubů
 Dočasné horní řezáky
 Korunka má podobný
tvar jako stále řezáky
 Šířka je vždy větší než
výška
 Korunka postranního
řezáku je menší než
středního
 Kořen je jeden
 Hrot kořene je zahnutý
distálně
51,52,61,62
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Horní dočasný špičák
 Šířka korunky je větší
než výška
 Labiálním ploška je
vypouklá
 Sklovina má výrazný
sklovinný val
 Korunka vybíhá do hrotu
a má 2 řezací hrany
 Má jeden kořen a je
zahnutý mírně distálně
53,63
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 První horní dočasný
molár
 Korunková část připomíná
korunku prvního stálého
premoláru
 Žvýkací ploška je
rozdělena fisurou na
bukální a palatinální a jsou
opatřeny hrbolky
 Zub má tři kořeny, dva
jsou uloženy bukálně
jeden palatinálně
54,64
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Druhý dočasný horní
molár
 Tvarem připomíná stálý
molár, ale je menší
 Korunka je větší než u
prvního dočasného
moláru
 Má čtyři hrbolky, dva jsou
bukálně a dva
palatinálně
55,65
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dočasné dolní řezáky
 Korunka má dlátovitý tvar s ostrou řezací hranou
 Mezi středním a postraním řezákem není velký
rozdíl
 Mají jeden krátký kořen
81,82,71,72
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dolní dočasný špičák
 Korunka se podobá
stálému špičáku, je však
menší
 Kořen je jeden
83,73
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 První dolní dočasný
molár
 Žvýkací plocha má čtyři
hrbolky, dva bukální a
dva palatinální
 Má dva kořeny, meziální
kořen je mohutnější a
delší než distální kořen
84,74
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Druhý dolní dočasný
molár
 Je větší než první dočasný
molár
 Tvarem se podobá prvnímu
stálému moláru
 Má čtyři hrbolky a pátý
hrbolek se nachází na
distalní aproximální plošce
pod úrovní žvýkací plošky
 Má dva kořeny, meziální a
distální a jsou poměrně
dlouhé
85,75
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
Popis stálého chrupu
 Horní střední řezák
 Korunka má tvar dláta s
řezací hranou
 Má jeden kořen a jeden
kořenový kanálek
 Průměrná délka zubu je
23mm
11,21
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Horní postranní řezák
 Korunka je téměř shodná
s korunkou prvního
středního řezáku, ale je
menší
 Kořen je jeden a má
jeden kořenový kanálek
 Průměrná délka je
21,5mm
12,22
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Horní špičák
 Korunka vybíhá na
incizální hraně v jeden
hrot
 Je nejdelším zubem v
ústní dutině
 Průměrná délka je
26,5mm
 Je to důležitý protetický
pilíř , využívá se pro
kotvení fixních můstků při
ztrátě řezáků
13,23
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 První horní premolár
 Dvouhrbolkový zub,
jeden je vestibulárně a
druhý palatinálně
 Oba hrbolky jsou
přibližně stejně vysoké
 Má dva kořeny a dva
kořenové kanálky
 Průměrná délka je 21mm
14,24
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Druhý horní premolár
 Korunka je tvarově
shodná s prvním
premolárem
 Má jeden kořen a jeden
kořenový kanálek
 Průměrná délka je 21mm
15,25
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Horní moláry
 Korunka má tvar
zaobleného čtverce
 Má čtyři hrbolky
 Většinou má tři kořeny
( palatinální,
meziobukální a
distobukální)
 Kořenové kanálky jsou tři
až čtyři
 Průměrná délka je 22mm
16,17,18,26,27,28
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dolní řezáky
 Jsou nejmenší zuby v
DÚ
 Korunka má dlátovitý tvar
s řezací hranou
 Mají jeden kořen a jeden
kořenový kanálek
 Délka zubů 21mm
41,42,31,32
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dolní špičák
 Korunka je shodná s
korunkou horního
špičáku
 Má jeden kořen a jeden
kořenový kanálek
 Průměrná délka je
22,5mm
 Bývá často používán
jako pilíř při protetických
fixních pracích
43,33
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Dolní premoláry
 Dvouhrbolkové zuby
 Lingvální hrbolek je
značně nižší než
vestibulární
 Zub má jeden kořen a
jeden kořenový kanálek,
ale ten se může v
apikální třetině dělit na
dva samostatné
 Průměrná délka je
21,5mm
44,34
45,35
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 První a druhý dolní
molár
 Jsou to zuby s pěti
hrbolky
 Mají dva kořeny
( meziální a distální)
 Meziální kořen má dva
kořenové kanálky a
distalní má pouze jeden
kořenový kanálek
 Průměrná délka je 21mm
46,36
47,37
ANATOMIE ÚSTNÍ DUTINY A
ZUBŮ
 Třetí dolní molár
 Tvar korunky bývá
pestrý, může mít 3-6
hrbolků
 I kořeny mohou být různé
 U těchto zubů dochází
často k odchylkám ve
směru erubce
( prořezávání)
48,38
Pohled do dřeňové
dutiny a na počet 4
kořenových kanálků
VÝVOJOVÁ STADIA ZUBU
 I.stadium: období zubního váčku
 II.stadium: počátek mineralizace
korunky
 III.stadium: dokončení
mineralizace korunky
 IV.stadium: počátek tvorby kořene
 V.stadium: divergence
( rozbíhavost) stěn kanálků
kořene
 VI.stadium: paralelita stěn kanálků
kořene
 VII.stadium:
konvergence( sbíhavost) stěn
kanálků kořene a vytvoření
foramen apicale
POŘADÍ A DOBA PROŽEZÁVÁNÍ
JEDNOTLIVÝCH ZUBŮ
 Dočasný chrup
 Prvý řezák: v 6 měsíci
 Druhý řezák: do 12 měsíců
 Prvý molár: do 18 měsíců
 Špičák:do 24 měsíců
 Druhý molár: ve 24 měsících
Do 30 měsíců by měly být všechny dočasné zuby
prořezány
POŘADÍ A DOBA PROŽEZÁVÁNÍ
JEDNOTLIVÝCH ZUBŮ
 Stálý chrup
 Prvý molár: v 6 letech
 Prvý řezák: v 6 letech
 Druhý řezák: do 8 let
 Prvý premolár: mezi 9.-11. rokem
 Špičák: mezi 9.-11. rokem
 Druhý premolár: mezi 9.-11.rokem
 Druhý molár: ve 12 letech
 Třetí molár: po věku 15 let, ne vždy
SLOŽENÍ POTRAVY
 Základní znalosti
 Příjem potravy je řízen pocitem hladu a žízně
 Potrava musí obsahovat bílkoviny, cukry, tuky v
poměru 1:2:5
 Dále pak minerály a voda
SLOŽENÍ POTRAVY
 Bílkoviny
 Jsou využívány k tvorbě především vlastních
bílkovin
 Jsou nenahraditelnou složkou potravy
 Plně hodnotné bílkoviny obsahují všechny
aminokyseliny
 Obsaženy jsou ve vejcích, mléce, játrech, srdci,
mase, pšenici, bramborech
SLOŽENÍ POTRAVY
 Tuky a cukry
 Hlavní zdroj energie je cukr
 Optimální podíl tuků je 20-30%
 Z tuků jsou nejvhodnější rostlinné oleje
SLOŽENÍ POTRAVY
 Nerostné látky
 Jsou v kostech a zubech
 V krvi udržují stály osmotický tlak
 Řadí se zde
 Sodík
 Vápník
 Draslík
 Fosfor
 Železo
 Jód
 Fluor
SLOŽENÍ POTRAVY
 Vitamíny rozpustné ve vodě
 Komplex vitamínů B
 Vitamín PP
 Vitamín H
 Vitamín C
 Vitamíny rozpustné v tucích
 Vitamín A
 Vitamín D
 Vitamín E
 Vitamín K