Komunitní péče - přednáška

Definice a projevy stáří

Stáří je komplexní a mnohovrstevný koncept, který se obvykle definuje jako poslední období lidského života, charakterizované biologickými, psychologickými a sociálními změnami. Je důležité poznamenat, že definice stáří může být subjektivní a liší se v závislosti na kulturním, sociálním a individuálním kontextu. Zde jsou některé klíčové aspekty stáří:

Kalendářní stáří
Přejít


Biologické aspekty stáří
Přejít

Kalendářní  stáří

Kalendářní stáří se obvykle měří podle věku, zatímco funkční stáří zohledňuje schopnosti jednotlivce vykonávat každodenní aktivity a zachovávat si nezávislost.
  • Dělení stáří:
    • 65 – 74 let: mladí senioři – problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace  
    • 75 – 84 let: staří senioři – problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělosti
    • 85 let a více: velmi staří senioři – problematika soběstačnosti a zabezpečenosti.

Biologické aspekty

Stáří je často spojováno s fyzickými změnami, které zahrnují úbytek svalové hmoty, změny v metabolismu, zhoršení funkce orgánů a zvýšené riziko chronických onemocnění. Tyto změny se mohou lišit u jednotlivců a ne vždy vedou k výraznému zhoršení zdraví.

Funkční  aspekty

 Schopnost jednotlivce vykonávat každodenní činnosti a zachovávat si nezávislost v průběhu stárnutí se mění. Nezbytné činnosti, které jsou potřebné pro osobní péči a každodenní život jsou osobní hygiena, oblékání, stravování, používání toalety, pohyb v prostoru, vstávání a sedání. Současně se jedná také o aktivity složitější a zahrnují schopnosti potřebné pro udržení domácnosti a nezávislost (příprava jídla, správa financí, údržba domácnosti, používání technologii např. telefon).


Psychologické aspekty

Stáří může mít vliv na kognitivní funkce, jako je paměť a rychlost zpracování informací, ale mnoho starších lidí si udržuje dobré mentální zdraví. Důležité jsou také emocionální a psychologické změny, jako je přizpůsobení se ztrátám, změnám v životním stylu a reflexe nad životem.

Sociální aspekty

 Stáří je spojeno s měnícími se sociálními rolemi a vztahy. Mnoho starších lidí se stává prarodiči, může se stěhovat do nových sociálních prostředí, nebo se zapojit do různých aktivit a komunit. Sociální interakce a podpora jsou klíčové pro jejich pohodu.

Soužití generací: 

  • Rovnocenné (realistické) soužití – pohoda mezi generacemi. Předpokladem jsou vyvážené osobnosti, které vzájemně akceptují své zájmy.
  • Liberální (volné) soužití – každý si dělá, co chce, nejsou pravidla a určení hranic. Je zde patrné zeslabení citových vazeb, neuvědomování si povinností ke starším generacím a nerespektování jejich citových, fyzických a hmotných potřeb zejména v období nesoběstačnosti.
  • Podbízivé soužití – rodiče si kupují své děti, zvláště v případech, kdy o ně nemají zájem. Je zde patrná bezmocnost vůči mladší generaci a snaha o zachování dobrých vztahů.
  • Nesmiřitelné soužití – je zde silně negativně vyhraněný, sobecký a nemorální postoj, který nepřipouští vzájemný styk mezi mladší a starší generací.
  • Vynucené soužití – několik generací je nuceno bydlet spolu, jedná se o nedobrovolné soužití generací, které však nemusí mít vždy v sobě negativní stanoviska (péče o seniory v době nemoci).
  • Vychytralé soužití – využívání rodičů nebo prarodičů s předstíraným zájmem o ně (finanční podpora, pomoc s dětmi, v domácnosti atd.)                                         
  • zdroj: (Klevetová, Dlabalová, 2008)

Kultura a kontext

Vnímání stáří se liší napříč kulturami. V některých kulturách je stáří spojeno s úctou a moudrostí, zatímco v jiných může být stáří stigmatizováno nebo považováno za období poklesu.

Stáří není jen biologickým procesem, ale také obdobím, kdy mohou lidé zažívat bohaté životní zkušenosti, nové příležitosti a pozitivní změny. Důležité je přistupovat ke stáří s respektem a porozuměním.

Soužití generací 

Rovnocenné (realistické) soužití – pohoda mezi generacemi. Předpokladem jsou vyvážené osobnosti, které vzájemně akceptují své zájmy.

Liberální (volné) soužití – každý si dělá, co chce, nejsou pravidla a určení hranic. Je zde patrné zeslabení citových vazeb, neuvědomování si povinností ke starším generacím a nerespektování jejich citových, fyzických a hmotných potřeb zejména v období nesoběstačnosti.

Podbízivé soužití – rodiče si kupují své děti, zvláště v případech, kdy o ně nemají zájem. Je zde patrná bezmocnost vůči mladší generaci a snaha o zachování dobrých vztahů.

Nesmiřitelné soužití – je zde silně negativně vyhraněný, sobecký a nemorální postoj, který nepřipouští vzájemný styk mezi mladší a starší generací.

Vynucené soužití – několik generací je nuceno bydlet spolu, jedná se o nedobrovolné soužití generací, které však nemusí mít vždy v sobě negativní stanoviska (péče o seniory v době nemoci).

Vychytralé soužití – využívání rodičů nebo prarodičů s předstíraným zájmem o ně (finanční podpora, pomoc s dětmi, v domácnosti atd.)                                         

zdroj: (Klevetová, Dlabalová, 2008)

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše