Ústav zdravotnických věd BSSI011 Sociální interakce Sociální interakce – Komunikační styly Podzim 2024 Proč jsou komunikační styly důležité? ➢Váš komunikační styl je způsob, jakým se domlouváte s ostatními, a určuje, jak mluvíte, jednáte a reagujete v různých situacích. ➢Ve chvíli, kdy jednotlivci používají různé komunikační styly, může snadno dojít ke konfliktům nebo nedorozuměním. ➢Pochopení vlastností a tendencí různých komunikačních stylů vám může pomoci efektivně komunikovat s někým, kdo má jiný styl. Komunikační styly Pasivní Manipulativní Agresivní Asertivní Komunikační styl – nepodporující komunikaci ➢Agresivní – založen na soutěži, touze zvítězit ve slovním souboji a prosadit vlastní názor, zájem či potřebu bez ohledu na potřeby, zájmy a pocity ostatních. ➢Pasivní – vychází z přílišné nejistoty, plachosti a vyhýbání se konfliktu za každou cenu. Tímto způsobem komunikující osoba dává najevo bezvýznamnost svých pocitů, zájmů a potřeb. ➢Pasivně agresivním – komunikující osoba je na první pohled a na povrchu klidná, ale v pozadí jedná sarkasticky, nepřímo či zákeřně, tzv. kuloárový styl komunikace. Pasivní styl komunikace (chování) ➢ Absence sebejistoty v projevu ➢ Bezbrannost vůči požadavkům druhých ➢ Neschopnost prosadit se, své názory ➢ Tendence omlouvat se, vysvětlovat ➢ Nepřirozená snaživost ➢ Nízké sebevědomí ➢ Vyhýbání se řešení konfliktních situací ➢ Neverbální projev – sklopené oči, přikrčený postoj, hlava mezi rameny Důsledky: ➢Interpersonální konflikt (2 strategie – útěk – konflikt narůstá – kumulace – výbuch V všem vyhovět – zneužívání, využívání ▲ on/a to udělá… ) ➢Stres ➢Bezmocnost ➢Frustrace ➢Promarněné příležitosti ➢Osamělost, izolace ➢Špatná image sám před sebou ➢Pocit hněvu sám na sebe ➢Deprese Reakce na pasivitu (kladení přímých odpovědí, získání názoru, zpětné vazby, vyvolání zájmu a zapojení do diskuse) Provokace ▲ „No tak už konečně něco řekni.“ Manipulace – prohloubím větší pasivitu, cítí se ohrožen Agresivní chování Pasivní styl komunikace (chování) Pokud máte co dočinění s člověkem, který komunikuje tímto stylem, zvažte tyto metody: ➢Buďte přímí. Zahajte konverzaci jeden na jednoho, protože soukromé interakce jsou pro pasivního komunikátora často pohodlnější než skupinové. ➢Zeptejte se na jeho názor. Poskytněte dostatek času, aby si své odpovědi promyslel. ➢Vyhněte se kladení otázek s přímou odpovědí „ano“ nebo „ne“, jelikož získáte pouze malé množství podrobností. Buďte trpěliví s dlouhými odmlkami, protože pasivní jedinci si často dávají na čas promyslet odpověď. Pokud jste pasivní komunikátor: ➢Důležité pracovat na svých komunikačních schopnostech, hledejte příležitosti, kde máte pocit, že můžete přirozeně mluvit. ➢Pokud vám není dobře ve skupině, vyhledejte osobní schůzku. ➢Pokud dáváte přednost psaní před mluvením, zkuste místo osobní komunikace využít e-mail. ➢Postupem času uvidíte, že otevřené sdílení svých myšlenek vytváří příležitosti pro pozitivní interakce a hlavně výsledky Manipulativní styl komunikace (chování) ➢ Nepřímé, sleduje nějaký cíl, kt. není přímo vysloven ➢ Manipulátor navozuje u druhého ▲ pocit viny, neschopnosti, úzkosti… ➢ Často probíhá za pomoci emocionálních argumentů, s odvoláním se na morální hodnoty, slušnost, lidskost… ➢ Trvá na neměnnosti názorů u ostatních, sám však mění své myšlenky a chování podle situace, v níž se nachází ➢ Snaží se vyvolat přehnané obavy a starosti nebo naopak potíže bagatelizuje ➢ Podněcuje nedůvěru a podezřívavost ➢ Zaměřuje se na nedostatky druhých a zveličuje je ➢ Vnucuje svoje vlastní názory a postupy ➢ Projevuje se egocentricky ➢ Zesměšňuje a devalvuje ostatní ➢ Vystupuje arogantně a povýšenecky ➢ Závidí všem včetně přátel a vlastní rodiny ➢ Neakceptuje, potřeby, práva ani přání druhých ➢ Lže ➢ Oblíbený trik manipulátora – činit druhého odpovědným za vývoj a řešení situace ̶ 9 stylů osobnosti manipulátora Manipulátor/ka chce vždy získat výhodu pro sebe, a to bez ohledu na to, co tím způsobí ostatním lidem, svému okolí. Osoby kolem sebe používá jen jako figurky na hrací ploše s jediným cílem – dostat, co chce. Aby manipulátor dosáhl svého cíle, dostává druhého do nějaké pozice ▲ pocit viny, strachu, polichocení Manipulace často probíhá pomocí citově zabarvených argumentů, s apelem na morální hodnoty, slušnost, lidskost. 9 stylů osobnosti manipulátora - Shostromova typologie manipulace prvky manipulace popsal v devíti charakteristických stylech osobnosti manipulátora ➢Diktátor – využívá autority, odvolává se na pravidla, kt. se musí dodržovat, citáty, síla autority ▲ bouchne do stolu a bude to, autoritativní šéf. ➢Drsňák – nepřipouští žádné kompromisy ani diskuse, je pevně přesvědčen o své pravdě (vždy bude tak, jak chce on), manipuluje hrubostí, občas používá výhrůžky a nadávky. ➢Mafián (obdoba drsňáka) – manipuluje silou, ale zároveň nabízí určitou ochranu a záštitu s tím, že ▲ „Budeš ke mně loajální, zajistím Ti ochranu, bezpečí.“ nebo „Kdo nejde se mnou, jde proti mně“. ➢Počtář – řídí se tím, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější - chování volí dle situace, nemá rád složité úkoly, spíše ty jednoduché bez event. komplikací. ➢Břečťan – rád na ostatních parazituje, využívá a zneužívá jiné osoby způsobem, aby dosáhl svého nebo závislost na jiných předstírá ➢Chudáček – libuje si v pocitech méněcennosti, zdůrazňuje své handicapy, ví, že ho druzí budou litovat – naskakují na jeho podnět a plní za něj úkoly ▲ vždyť on to má teď těžké a hodně…, proklamovanou neschopností zastírá neochotu. ➢Poslední spravedlivý – formou manipulace je neustálá kritika (▲ všichni dělají chyby a vše dělají špatně, „pouze já jsem bez chyby“), ve svém okolí vyvolává pocit viny, své chyby přehlíží. ➢Obětavec – pro druhé udělá vše, nic není problém, vystihuje jej výrok: ▲ „Nejhorší jsou nejhodnější lidé.“, častokrát ženy-matky ➢Opatrovatel – neustále se stará o druhé, ale často proti jejich vůli, žije v představě, že sám ví nejlépe, co je pro ostatní dobré, bez ohledu zda pomoc potřebují, protože „On/a ví všechno nejlíp.“, častokrát jsou to autoritativní rodiče Reakce na manipulaci ̶ Důležité je uvědomit si, že jsme manipulováni ➢ osoba nám dá pocítit, že jsme jiní než ostatní 2 varianty: „Ty jsi nejlepší ze všech, vždycky si všechno zvládl….“ „Všichni již úkol splnili, jen Ty ne.“ ➢ své názory nedá otevřeně najevo, ale je „balí“ – „podivné tanečky a nic konkrétní“ intuitivně cítíme, že je to jiné ➢ svou odpovědnost schovává za jiné (chce se vyhnout odpovědnosti) Kontramanipulativní jednání: ̶ Mluvit v krátkých větách ̶ Vyjadřovat se jasné, srozumitelně ̶ Nepoužívat slova (generalizace) – nikdy, vždycky, každý… ̶ Vyhnout se agresi, ironii, hodnocení ̶ Omluvit se, pokud je omluva na místě ̶ Používat pozitivní formulace (udělalo by mi radost, byl bych raději, přál bych si…) ̶ Vyzdvihnout společné rysy našich postojů Nejít do emocí – tam nás chce dostat = naskočíme na jeho podnět Nejít do zdlouhavé diskuse – vstupují sem emoce, chceme argumentovat – přestáváme vnímat co dělá manipulátor Doporučení pro komunikaci s manipulátorem • Zůstaňte věcní a féroví "Nenechávejte se nakazit taktikou, kterou používá manipulátor, neboť přesně to je jeho cílem.“ • Zachovejte klid • Sledujte svůj cíl (dopředu si pro sebe ujasněte, čeho chcete dosáhnout. Pokud debata k ničemu nevede, váš cíl se stává nereálným/nerealizovatelným → neplýtvejte časem ani svými nervy a debatu ukončete.) • Soustřeďte se na konkrétní chování "Rozhodující je, abychom se nesoustředili na své domněnky (např. že všichni manipulují), ale na skutečné konkrétní chování té osoby.„ • Dejte šanci dohodě • Dejte si čas na rozmyšlenou "Řekněte, že si to musíte ještě rozmyslet" Agresivní styl komunikace (chování) • jedinec prosazuje sebe na úkor ostatních • popírá práva ostatních, ponižuje je • z nezdarů obviňuje okolí • uznává jen své požadavky a potřeby • za cílem jde bez ohledu na okolí („i přes mrtvoly“) • hrubá/silná slova, moralizování, hlasitost, ironie, sarkazmus, ponižování • přehnané sebevědomí – možná zástěrka komplexů Důsledky: interpersonální konflikty, neoblíbenost u okolí následně pocit viny/hněvu, frustrace, ztráty kontroly Reakce na agresi • Níže posazený hlas • Zachovat klid, sebejistý projev • Naslouchat – vyjádřit pochopení • Držet se faktů – ne emoce a dojmy • Řešit problém – ne věci okolo, kt. nám vadí • Odosobnit se (důvodem vzteku nemusím být já, ale něco jiného, já jsem jen hromosvod v cestě) • Ignorovat poznámky sloužící jako návnada • Odmítnout taktiku urážek • Slůvko „ALE“ • Po urážce získat čas na rozmyšlenou „Promiň v tomhle já nebudu pokračovat a k problému se vrátíme zítra.“ Asertivita • důležitá komunikační dovednost • předpoklad – „Nejdřív poznej sám sebe a pak poznávej druhé.“ • Pokud jednám asertivně, předpokládám, že i ten druhý jedná asertivně a chce problém vyřešit. - … jinak můžete udělat cokoliv, i tak ničeho nedosáhnete. Asertivní chování • latinského asserere - tvrdit, domáhat se něčeho • schopnost/dovednost prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem schopnost přímo vysvětlit „O co jde a jaké jsou cíle.“ - přistoupit na kompromis - vyjádřit myšlenky a prožívání situace - požádat o laskavost, nebo ji poskytnout jinému - pozitivní přístup k lidem - přiměřené sebevědomí (nemýlit si asertivitu s arogancí) důsledky: - napomáhá řešení konfliktů - sebereflexe, pocit uspokojení - příležitost pro rozvoj - stabilizace interpersonálních vztahů Asertivní chování ➢Tento styl je obvykle nejvíce respektující a produktivní druh komunikace na pracovišti. ➢Asertivní komunikátoři sebevědomě sdílejí své myšlenky a nápady, ale vždy jsou zdvořilí a slušní. ➢Ochotně přijímají výzvy, ale vědí, jak říct „ne“, když je to potřeba. ➢Chápou své vlastní limity a chrání své hranice, aniž by jednali přehnaně agresivně nebo defenzivně. Jsou zároveň těmi, kteří mohou usnadnit a snadno vést produktivní diskusi. Pravidla asertivity 1. Mám právo sám posuzovat svoje vlastní jednání, myšlenky a pocity a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný. 2. Mám právo neposkytovat žádné výmluvy, vysvětlení ani ospravedlnění svého jednání. 3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problémů jiných lidí. 4. Mám právo změnit svůj názor. 5. Mám právo dělat chyby a být si za ně zodpovědný. 6. Mám právo říci: „Já nevím.“ 7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli jiných lidí. 8. Mám právo činit nelogická rozhodnutí. 9. Mám právo říci: „Já ti nerozumím.“ 10. Mám právo říci: „Je mi to jedno.“ Asertivita - ČT edu - Česká televize (ceskatelevize.cz) Asertivní povinnosti, tzn. zásady tolerance a taktu uměním odhadnout, kdy je na místě asertivní reakce a kdy je efektivnější nechat věci být tak, jak jsou. Lidé, kteří se snaží být za každou cenu asertivní, obvykle na své okolí působí provokativně až agresivně. • chápat ostatní lidi (chápat neznamená souhlasit) • ovládat své emoce (sebekontrola) • umožnit jiným, aby se chovali asertivně • vzájemný respekt názorů • naučit se přistoupit na kompromis (úspora času, energie a dalších možností) • přiznat omyl a napravit ho, protože: „MÝLIT SE JE LIDSKÉ“ (Cicero) …ale setrvávat v omylu je ďábelské Latinské přísloví Errare humanum est, in errore perseverare stultum. „Chybovat je lidské, trvat na omylu hloupé.“ ...ale přiznat omyl je známka moudrosti. Sv. Jeroným Techniky asertivní komunikace ̶ Rozbitá gramofonová deska – opakování svého požadavku klidným rozhodným hlasem, bez nutnosti obhajoby ̶ Pootevřené dveře – techniku lze využít ve chvíli, kdy vám druhý vyčítá vaše nedostatky. Uznáte svou chybu, ale v druhé části věty jasně vysvětlíte, proč se tak stalo. Bez negativních pocitů (neomlouváte se, vysvětlujete). Druhá strana tak nezíská absolutní převahu. ̶ Negativní aserce (tvrzení, prosazování se) – „Udělal jsem to špatně, vím to, příště to udělám jinak.”. Pokud své vysvětlení správě formulujete, zredukujete tím zlost a agresivitu komunikačního partnera. ̶ Negativní doptávání – „Tohle jsi udělal špatně.”, zeptejte se ho, jak by to udělal on → buď získáte užitečné informace nebo to můžete hodit celé za hlavu. ̶ Volné informace – vhodné pro chvíli, kdy se snažíte dohodnout, zeptejte se komunikačního partnera na otázku, nechte ho chvíli mluvit a snažte se zachytit pro něj důležité informace. Na ty poté navažte případným řešením. Zbavíte se strachu a nejistoty při konverzaci. ̶ Sebeotevření – když s někým komunikujete, přiznejte na rovinu, že něco nevíte, konstatujte to jako fakt, bez pocitu úzkosti z nevědomosti či viny. ̶ Selektivní ignorování – nekonstruktivní kritika je často způsobem, jak někdo “upouští páru”, zastavte ji jednoduchým konstatováním: „Myslím, že tě chápu.”. Více už se k tomu nevyjadřujte, udržte fazónu naslouchajícího člověka. ̶ Přijatelný kompromis – řešení, které je výhodné pro obě strany, tzn. obě strany musí něco slevit ze svého požadavku, aby se podařilo najít řešení komplikované situace (nikdy nejděte za hranici své sebeúcty). Zdroj: Asertivní techniky – příklady https://apas.cz/slovnicek-pojmu/asertivni-techniky-priklady/ Asertivní NE • Ujasnit si situaci, mít potřebné info • Zvážit definitivní rozhodnutí místo zbrklé reakce • Zvážit dopady odpovědi – výčitky z odmítnutí V z toho, že jsme se nechali zmanipulovat • Říci „Ne.“ „Ne, nechci.“, „Ne, nemám o to zájem.“ • Všímat si svých pocitů • Nevysvětlovat příčiny odmítnutí • Neomlouvat se • Vyjádřit empatii a respekt • Pozor na otázku „Proč?“ Souhrn doporučení ➢Používat jednoduché, aktivní a pozitivní věty. ➢Zapojit okolí do rozhodnutí. ➢Abstraktní slovní konstrukce nahradit praktickými příklady. ➢Odvahou a ohleduplností směrovat k příjemnému a užitečnému jednání. ➢Být empatický, dle potřeby aktivně naslouchat. ➢Napřed se snažit pochopit a pak žádat pochopení.