Schizofrenie je závažné psychotické onemocnění projevující se poruchami vnímání, myšlení, emocí a vůle (Libiger, 2002). Jedná se o specificky lidské onemocnění, jehož etiologie je prozatím neznámá. 

Mezi hlavní projevy patří poruchy vnímání, myšlení, emocí a vůle. 

• Jazykové nápadnosti, s ohledem na průběh schizofrenie, jsou typické pro akutní a chronickou fázi.
• U schizofrenie nejde o samostatné obtíže v řeči nebo psané podoby řeči, ale o manifestaci projevů spojených s poruchami myšlení a sociálního chování. V důsledku poruch dynamiky myšlení vznikají navzájem nesouvisející a často nesrozumitelná seskupení slov. Porucha formálního myšlení se odráží v narušené logice uvažování. Příčinou může být mimo jiné nesprávné používání a chápání slovních významů, především neporozumění vztahům mezi slovy. Dochází k nelogickým, náhodným a nesprávným spojením různých myšlenek a výrazů (Knoppová, Kučerová, 2006).
• Zárazy myšlení, kdy se sled myšlenek bez zjevné příčiny přeruší, vedou k tomu, že se mluvčí zastaví uprostřed slova nebo věty a mlčí. Inkoherentní myšlení způsobuje, že myšlenky v řeči nenavazují plynule jedna na druhou, řečová produkce je pouze sledem jednotlivých, často nahodile vkládaných, vět nebo slov, aniž by byla dodržena logická stavba věty. To vede k tzv. slovnímu salátu, zcela nesrozumitelnému mluvnímu projevu. Schizofreničtí pacienti mají nižší výkon ve verbální fluenci, než pacienti s depresí.
• Výzkumy u těchto pacientů ukázaly, že jejich řečová produkce je syntakticky méně komplexní, což se projevuje především v akutní fázi než v premorbidních stavech.
• Obtíže v syntaxi se manifestují zmateným a vágním vyjadřováním, nejasným významem slov, nedostatkem obsažených informací apod. Integrita a komplexita řeči se postupně zhoršuje.
• Narušeno je syntaktické zpracování.
• Perseverace jako výsledek ulpívavého myšlení, neologismy způsobené tzv. aglutinujícím myšlením, paragramatismy (odchylky v gramatice nebo verbální manýrismus např. zdrobněliny, cizí slova apod.)
• Pacienti trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi.
• Afektované vyjadřování až groteskně starobylý jazyk (u chronických pacientů).
• Chudý myšlenkový obsah, kdy spontánní řečový projev je zredukován (to způsobuje, že klient odpovídá lakonicky a jeho promluvy neobsahují žádnou informační hodnotu).
• Mluvní apetit je často změněný, někteří pacienti mluví mnoho a bez konkrétního důvodu, aniž by se vyjádřili. Jiní nemluví vůbec (tzv. mutismus). Těm v tom brání bludné myšlenky, negativismus nebo zárazy myšlení. Hlavním důvodem je ztráta kontaktu s okolním světem a snížená potřeba s ním verbálně komunikovat.
• Řeč může být doprovázena abnormálním hlasem, zvýšenou hlasitostí nebo tichostí, monotónností, rychlostí nebo naopak pomalostí.
• Emoční oploštělost vede ke zpomalení mimiky, úbytku gestikulace.
• Schizofrenici mají výrazně nižší schopnost porozumět neverbální komunikaci než pacienti s depresí.
• Písemný projev je podobný ústnímu projevu a odráží stejným způsobem poruchy myšlení.
• Schizofrenický pacient může své písmo náhle měnit, jako by text psaly různé osoby (někteří jej obohacují různými přídatky – manýrismy). Často dochází ke zdvojování písmen, slov, určitých znaků (tzv. písemná verbigerace), vynechávání nebo naopak nadměrnému užití některých prvků, objevují se zvláštnosti v ortografii (realizaci gramatických pravidel mateřského jazyka). Může být nápadné celkové uspořádání textu, vyplňování volných míst jiným textem nebo obrázky nebo způsob, jak pacient poskytnutý papír složí.

Mezi nejčastější komplikace – obtíže patří:

• neschopnost udržet téma rozhovoru – během téhož rozhovoru se několikrát rychle změní téma (hovoří se o několika tématech najednou)
• volba nesprávných slov – ve smyslu, ve kterém je známe subjektivně pouze sami, nebo slov, která nejsou danému pacientovi známá
• používání dlouhých, syntakticky složitých vět, výroků, výrazů, která jsou pro pacienta obtížně srozumitelná
• příliš dlouhé promluvy, dlouhé výroky, ve kterých se pacient ve významu ztrácí
• tvorba nesouvislých, roztříštěných tvrzení (namísto celých, kompletních vět, od začátku do konce, opakování slov nebo útržků vět)
• příliš zbrklé vyjádření vlastního názoru před tím, než pacient v rozhovoru daný problém nebo událost chápe
• pro každého pacienta je důležité vědět, že mu někdo rozumí

Pravidla pro to, co DĚLAT

Pravidla pro to, co NEDĚLAT

• Hovořte v jednoduchých, srozumitelných větách.

• Nepoužívejte nepřehledné, velmi složité věty, jejichž význam není snadné pochopit.

• Pojmenujte téma konverzace a snažte se jej držet.

• Neměňte chaoticky téma rozhovoru.

• Pokuste se vyjádřit jednu myšlenku jedním výrokem, sdělte, co právě chcete říci.

• Nehovořte způsobem, kdy jeden výrok popírá něco, co již bylo řečeno.

• Snažte se, aby Vaše prohlášení bylo co nejkonzistentnější.

• Pokud možno, nedělejte zbytečné pauzy, nevkládejte nic do vět, nepřidávejte další slova nebo myšlenky, které nesouvisejí s tématem rozhovoru.

• Řekněte co nejstručněji to, co máte na mysli.

• Vaše promluva by neměla být příliš dlouhá. Pokud je příliš dlouhá, posluchač si zapamatuje jen prvních pár slov.

• Nejprve se snažte nashromáždit informace, naslouchejte, pozorujte a až poté hovořte.

• Nečiňte zbrklé závěry a generalizace.

• Naslouchejte tomu, co chce pacient sdělit.

• Neříkejte vše, co Vám přijde na jazyk, bez ohledu na to, co říká osoba, s níž mluvíte.