Volíme intervence směřující k přímé podpoře klienta směrem k řešení situace. Klient by měl cítit ochotu pomáhajícího být k dispozici, mělo by být vytvořeno prostředí bezpečí a důvěry.

Mezi intervence řadíme např.:

• práce s hlasem, tichem, časem, tempem řeči
• pojmenovávání všeho, co může klient dělat teď a tady, případně v nejbližším čase
• práce s emocemi (viz níže)
• podávání informací, edukace
• zvažování možných scénářů a jejich důsledků
• vytvoření plánu – malé kroky, jednoduché úkoly, jasné, reálné
• hledání vyrovnávacích strategií (viz níže)
• poskytnutí podpory, ocenění, vyjádření důvěry

Práce s emocemi

Celý proces krizové intervence provází velmi silné emoce ze strany klienta. Je vhodné umět na projevované emoce správně reagovat. Bývá to klíčové nejen pro vytvoření bezpečného vztahového rámce ale i pro celkové vyřešení a zvládnutí krizové situace.

Podle emocí poznáme, co je pro nás osobně důležité a jestli situace vypadá tak, jak jsme si přáli. Poskytují nám účinný, automatický způsob rychlé reakce na důležité situace, čímž nám pomáhají přežít. Za emocí je vždy určité přání nebo potřeba, z nichž pramení určité chování. Připravují nás na toto chování. Emoce dávají prožitkům a situacím význam, hodnotu a směr.

Techniky práce s emocemi:

• zrcadlení – neverbálního i vyřčeného (imitace postoje těla, ztlumení nebo zvýraznění hlasu, zopakování určité fráze nebo slova...)
• legitimizace a normalizace („To, co prožíváte, je v dané situaci naprosto pochopitelné.“, „Hodně lidí to prožívá podobně.“)
• podpora ve ventilaci emocí (pojmenování, přijetí, úmyslné zvýraznění emoce/tělesného prožitku)
• doptávání se a podpora v uvědomění si emocí a jejich vyjádření
• práce s tělem (uvědomování si těla, práce s polohou, dechem, napětím)
• pojmenování neverbálních projevů (co se děje tady a teď, co vidím, slyším)
• používání metafor, symbolizace emocí (pacient cítí, jakoby padal do hluboké díry, chybí mu lano...)

Hledání vyrovnávacích strategií

• společně s klientem hledáme nejprve vyrovnávací strategie, které mu v minulosti za podobné situace fungovaly a pomohly
• zjišťujeme, čím to v minulosti bylo, že mu daná strategie pomohla, a hledáme způsoby, jak strategie využít i v současné situaci
• mapujeme pozitivní výjimky v současnosti i minulosti a vnější i vnitřní zdroje, které klient používal dříve v náročných situacích

Příklady otázek:

„Už jste se v minulosti s podobnou situací setkal/a?“

„Jak jste to v minulosti řešil/a, co jste dělal/a, aby jste situaci překonal?“

“Co vám tehdy pomohlo?”

“Kde jste tehdy čerpal/a energii?”

V závěru rekapitulujeme spolupráci, plány a cíle, ověřujeme naplnění zakázky, domlouváme se s klientem na dalších krocích. Patří sem také podpora a ocenění, případně další doporučení. Vhodný je dotaz, s čím klient odchází. Následuje rozloučení.