Komunikace ve zdravotnictví

Specifika hlavních skupin slabozrakých a nevidomých

Obecně lze za těžce zrakově postiženého člověka považovat toho, komu již nepomáhají dioptrické brýle. Striktně lékařského dělení zrakového postižení (pět stupňů zrakového postižení na základě visu a omezení zorného pole) je možné najít                v Mezinárodní klasifikaci nemocí, viz stránky ÚZIS).

Spíše než rozsáhlou klasifikaci jednotlivých zrakových vad nabízíme s nezbytnou mírou zobecnění stručnou charakteristiku nejběžnějších omezení zraku a popis hlavních problémů s nimi spojených:

Snížení zrakové ostrosti (silná krátkozrakost apod.) – hlavní problém je se čtením tištěného textu. Text je potřeba upravit: 

  • dle individuálních preferencí uživatele
  • typ písma  – tvarově jednodušší (bezpatkové) 
  • velikost písma  – zvětšit na potřebnou úroveň 
Při nižší světelné úrovni a nižším kontrastu detailů v prostředí má člověk komplikace s vnímáním důležitých detailů při pohybu (obecným řešením této situace je vhodné barevné řešení prostředí s ohledem na kontrast). 

Ke snížení zrakové ostrosti dochází i při bezděčném kmitání očí (nystagmus), které nelze ovlivnit (na okolí to může působit rušivým dojmem).


Periferní výpadek zorného pole  –  při snížení pod 5 stupňů označujeme jako trubicové vidění (jako byste nahlíželi na okolní svět přes dlouhou trubku). 

  • bílá hůl  –  používání při pohybu, protože je zrakové vnímání zúženým zorným polem nedostatečné
  • čtení  –  zcela individuální s ohledem na úroveň zrakové ostrosti v zachované části zorného pole
Problémem takto vidících lidí může být kontakt s vidícím okolím, pro které je zcela nepochopitelné, že člověk, který při pohybu používá bílou hůl, může číst i bez brýlí běžný text.


Centrální výpadek zorného pole – nemusí být při pohybu dotyčného na první pohled nikterak patrný. 

  • čtení  – běžný tištěný text může být pro takto postiženou osobu obtížnější
  • směřování pohledu a natáčení hlavy  – postižená osoba hledá nejvhodnější polohu pro rozpoznávání 
  • s ohledem na zvýšené soustředění se při sledování terénu a centrální poloze zorného pole nemusí postižený okamžitě rozpoznat vizuálně známou tvář (rozhodně se nejedná o "přezíravost")


Nepravidelný výpadek zorného pole – důsledkem je zcela individuální způsob zpracování vizuální informace. 

  • směřování pohledu a natáčení hlavy – při přímém kontaktu (stejně tak, jako u předchozí skupiny) může postižený zaujmout nezvyklé směrování pohledu při rozhovoru nebo natáčení hlavy při čtení. Jde pouze o nejpohodlnější polohu pro pozorování, aby paprsky sledovaného předmětu dopadaly na zachovanou část sítnice.


Problém s přizpůsobením změně světelné úrovně – nejčastěji se projevuje při přechodu ze tmy na světlo a naopak. Vnímání je natolik omezeno, že po dobu přizpůsobení se na novou světelnou úroveň (může trvat různě dlouho), nemusí dotyčný vidět vůbec nic. 

  • prevence – v interiéru zajistit rovnoměrné osvětlení ve všech prostorách

Poruchy vnímání barev – nejčastěji se projevují jako problémy s vnímáním červené, zelené,  modré barvy. Výjimečně se objevuje úplná barvoslepost, kdy jsou barvy vnímány pouze v odstínech šedé. 

  • doporučení   –  pro usnadnění vnímání rozdílu dvou barev je účelné sledovat spíše vhodný kontrast světelného jasu  než barevný kontrast. Dvě barevně kontrastní barvy mohou být v odstínech šedé vnímány zcela totožně. 
  • k posouzení vhodného rozdílu lze snadno posloužit kopie barevného vzorníku v odstínech šedé barvy (). 

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše