Komunikace ve zdravotnictví

Zhodnocení komunikačních schopností a situace pacienta

Vzhledem k širokému spektru je ideální znát okruh diagnóz spadajících pod kategorii pohybového postižení, jejich příčiny, vývoj, projevy a prognózu, včetně jejich možných dopadů na komunikační schopnosti pacienta. V případě mnohých diagnóz jde o škálu od stavu, kdy komunikace nemusí  být narušena vůbec až po stav, kdy pacient komunikace není schopen. Faktické zhodnocení komunikačních schopností probíhá v rámci běžného kontaktu s pacientem. 


Zjevnost tělesného postižení, zvláště mimické nebo artikulační zvláštnosti a nápadnosti, mohou výrazným způsobem ovlivnit:

  • jak vnímáme člověka s tělesným postižením, 
  • jaké máme očekávání. 

Např. člověk s těžší spastickou formou mozkové obrny může mít potíže s artikulací, tempo řeči je tak výrazně snížené, řeč se nám zdá nesrozumitelná a je doprovázena mimovolnými pohyby celého těla. Z prvního dojmu by bylo možné usuzovat na přítomnost mentálního postižení, komunikační partner se intuitivně přizpůsobí domnělé komunikační úrovni pacienta, zpomalí a zjednoduší svůj mluvní projev, případně začne mluvit hlasitěji, aby zajistil lepší srozumitelnost jeho sdělení. Dotyčný však nemá mentální postižení, nemá narušený sluch, je schopný sledovat běžné tempo řeči, nemá problém s porozuměním, má “pouze” narušenou schopnost ovládání vlastních mluvidel.

Doporučení pro komunikaci:

  • vyvarujte se  působení prvního dojmu, reálné komunikační schopnosti ověřte v počátcích kontaktu s pacientem.
  • pro zdárný průběh komunikace je vhodné mít i představu o dopadu postižení na celý život pacienta, jeho životní styl, pracovní omezení, nároky na bydlení, služby a péči, omezení v soukromém životě, zapojení se do společenského života a další.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše