Pohybové postižení z podstaty přináší určitá omezení, pro mnohé lidi s postižením má však osobní autonomie vysokou prioritu a dávají přednost samostatnosti, i když by člověk bez postižení daný úkon zajistil výrazně rychleji nebo precizněji. Situace však může být i taková, že pacient by pomoc uvítal, ale ostýchá se o ni požádat. Pomoc tedy nabízíme, ale nevnucujeme (případným odmítnutím pomoci se nenechte odradit). Dotyčný obvykle sám sdělí, jestli a jak můžeme pomoci.  

• Základem bezkonfliktní spolupráce a pomoci je domluva s pacientem o jejím charakteru a rozsahu.
• Komunikace ohledně pomoci, manipulace s pacientem nebo jeho osobními věcmi může být sice vnímána jako časově náročná, ale je to investice, která se vyplatí, protože předchází konfliktům a nedorozuměním. Nedomluvená manipulace např. s pacientem na vozíku nebo s osobními věcmi, které jsou mimo jeho dosah, může být vnímána jako nedovolený zásah do osobní zóny pacienta, i když motivací k tomuto zásahu může být v zásadě dobrý záměr provést nějaký úkon rychle a efektivně.
• Vědět, jak pomoci, je důležité pro zdraví pomáhajícího i toho, komu je pomáháno. Pro bezpečnou manipulaci s vozíkem nebo polohování pacienta je vhodné absolvovat adekvátní zácvik. I přes absolvovaný zácvik je vhodné průběh úkonu předem s pacientem stručně probrat.