Komunikačními systémy neslyšících osob se dle zákona rozumí český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka.

Legislativa:

• Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob
• Zákon č. 384/2008 Sb. zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči dostupné online https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-384 

Český znakový jazyk

• základní komunikační systém neslyšících osob v ČR, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace
• je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky (tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu
• má základní atributy jazyka (tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, je ustálen po stránce lexikální i gramatické).

Znakový jazyk má jiný slovosled (znakosled) i gramatiku než čeština, např. vztahy, které se v češtině vyjadřují spojkami, předložkami se ve znakovém jazyce vyjadřují umístěním v prostoru.

Český mluvený jazyk a český znakový jazyk

• jsou dva zcela odlišné jazykové systémy
• český mluvený jazyk je audio - orální,  český znakový jazyk je vizuálně - motorický
• nejsou nijak příbuzné, přestože oba splňují základní podmínky přirozeného jazyka 
• český znakový jazyk je příbuzný s ostatními národními znakovými jazyky (na světě se nepoužívá žádný jeden univerzální znakový jazyk!).

Český znakový jazyk x Znakovaná čeština

Znakovaná čeština (někdy též znakovaný český jazyk) není český znakový jazyk. Znakovaná čeština je umělý systém odvozený od mluveného jazyka (k českým slovům se přiřazují znakové ekvivalenty).

Prstová abeceda

• předpokladem je znalost psaného jazyka
  
• není primárně pro dorozumívání, ale upřesňuje jména, názvy, neznámá slova, pojmenování objektů, které neznají znak v českém znakovém jazyce
• dvouruční prstovou abecedu užívají spíše dospělí sluchově postižení (ulehčuje jim komunikaci se slyšícími osobami, protože znaky mají podobu tiskacích písmen)

Zdroj obrázku: Kuchařová a kol. Jazyk neslyšících: Co víme, co nevíme a co bychom měli vědět o českém znakovém jazyce. Univerzita Karlova v Praze: Praha 2005 online dostupné http://ruce.cz/clanky/_588.pdf