Komunikace ve zdravotnictví

Základní terminologie v kontextu tlumočení

Tlumočení pro neslyšící

Nadřazený termín pro tři tlumočnické profesi/specializaci – tlumočník znakového jazyka, 

                                                                                                       – transliterátor znakované češtiny 

                                                                                                       – vizualizátor mluvené češtiny.

Tlumočnické profese se liší náplní a preferencí způsobu komunikace klienta se ztrátou sluchu.


Tlumočník českého znakového jazyka

Při tlumočení používá český znakový jazyk, který je přirozeným jazykem s vlastní strukturou, gramatikou, pravidly a který je primárním komunikačním prostředkem většiny osob s těžkou sluchovou vadou a neslyšících lidí.

Tlumočník

  • osoba, která vykonává tlumočnickou nebo překladatelskou činnost
  • předpokladem je dokonalá znalost příslušných jazyků, mezi kterými tlumočí/překládá, včetně znalostí kulturních daných společenství, dobrá paměť, kultivovaný zjev a vystupování, trpělivost, přesnost.
  • pro poskytování profesionálních tlumočnických služeb je nutné celoživotní vzdělávání se a zlepšování vlastních dovedností
  • Etický kodex tlumočníka viz http://www.cktzj.com/co-vas-zajima/terminologie/

  • tlumočnická profese není vhodná pro osoby s poruchami paměti a koncentrace, s vadami zraku a sluchu, vadami řeči, výjimku tvoří neslyšící tlumočník


Transliterátor znakované češtiny

Při tlumočení používá jednotlivé znaky znakového jazyka, ale přidržuje se gramatiky českého jazyka. Kopíruje slovosled české věty, nevizualizuje však gramatické významy nesené koncovkami českých slov. Osoba se sluchovým postižením si chybějící koncovky domýšlí a do české věty doplňuje na základě své předchozí znalosti českého jazyka. 

službu preferují – nedoslýchaví lidé nebo lidé, kteří ohluchli v pozdějším věku (tzv. postlingválně neslyšící), český znakový jazyk většinou neovládají. Užívají služeb transliterátora jako osoby, která jim ulehčí náročné odezírání řeči tím, že zviditelní řečená česká slova.

Transliterace – převod z mluveného jazyka do znakované češtiny a naopak.


Vizualizace mluvené češtiny

Zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace.

Vizualizátor mluvené češtiny

Při tlumočení zřetelně artikuluje ústy jednotlivá česká mluvená slova tak, aby klientovi s vadou sluchu zjednodušil odezírání mluvené řeči. V případě potřeby může hůře odezíratelné slovo nahradit synonymem, které je pro odezírání snadnější. 

službu preferují – lidé s lehčí sluchovou vadou a lidé ohluchlí.


Znaková řeč

Souborný název pro český znakový jazyk a znakovanou češtinu, a to pro potřeby zákona o znakové řeči (č. 115/1998 Sb.), který platil před zákonem o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (č. 384/2008 Sb.).

 

Literatura

Hrubý, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 1997

Zákon č. 384/2008 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony

Česká komora tlumočníků znakového jazyka online dostupné  http://www.cktzj.com/