Dysfagie  – poruchy příjmu pevné a tekuté potravy, které jsou frekventovaně spojeny s poruchami inervace a hybnosti v orofaciální hybnosti.

"Dysfagii můžeme stručně definovat jako poruchu polykání. Může spočívat v poruše polykání slin, tekutin, tuhé stravy různé konzistence nebo léků." (Tedla, M. 2009)

Poruchy polykání mohou nastat při narušení mechanismu samotného polykacího aktu, při neurologických, gastrointestinálních a nebo jiných problémech (zápaly, tumory, ztráta tkání nebo orgánů po operačním výkonu, úrazy apod.).

Dysfagie je častou komplikací, kterou trpí osoby s dysartrií, neboť léze nervové soustavy zasahuje i vitální funkce orofaciálního traktu člověka, čímž jsou respirace a příjem stravy. Při dysfagii je ztížen či znemožněn příjem stravy a tekutin, porucha může být v závažnějších případech život ohrožující komplikací pro nebezpečí průniku stravy a především tekutin do dýchacího ústrojí (Neubauer, 2018).

Dysfagie může vést:

• k aspiraci (častá komplikace). Občasná aspirace je normální, zdravý člověk ji odstraní kašlem. U osob s dysfagií ale často spontánní kašel nenastává a častá aspirace může vést k vážné, život ohrožující, aspirační pneumonii (zánětu plic). 
• dehydrataci a podvýživě v důsledku nedostatečného příjmu tekutin a potravy. 

Vzhledem k místu, kde dochází k poruše polykání, můžeme dysfágii rozdělit na:

• orofaryngeální (problém je v dutině ústní a nebo v hltanu) 
• ezofageální (problém je v jícnu). 

Příklady otázek a odpovědí pro orientační zjišťování poruchy polykání (Tedla, 2009): 

• Dysfagie může způsobit úzkostné stavy, avšak čím více pochopíme její příčiny a nalezneme způsoby, jak problémy řešit, tím úspěšnější budeme v jejím překonávání.
• Čím více bude pacient o svém problému hovořit, tím snadnější to bude pro něj i pro lidi /zdravotnický personál v jeho okolí.
• Pokud pacient aktivně popíše situace, které jsou mu nepříjemné či se při nich cítí ještě hůře, bude zdravotnický personál vědět, že se jim má vyhnout a pomůže pacientovi jeho situaci zvládnout.
• Pokud pacient ví, že mu konzumace jídla ve společnosti dalších lidí způsobuje nevolnost nebo zakuckávání, podpořte jej, aby Vám to sdělil. I pouhá vyhlídka na takovouto situaci je stejně tak děsivá jako situace samotná.
• Pocit izolace způsobený stavem pacienta se může přirozeně ještě zhoršit tím, když bude nucen podstupovat situace, kdy ho při jídle někdo pozoruje.
• Chtějte po pacientovi, aby Vám tuto skutečnost sdělil (že raději jí v klidu a sám, a on mu zajistí, aby tomu tak v rámci možností bylo). Tato informace a dostatek času sníží pravděpodobnost, že bude pacient pobízen k jídlu. 

Odkazy na organizace pacientů a další užitečné odkazy:

http://www.klinicka-vyziva.cz

http://www.dysphagiaonline.com

http://www.nestlehealthscience.com

http://www.potizespolykanim.cz

Asociace klinických logopedů http://www.klinickalogopedie.cz

Česká společnost klinické výživy a intenzivní metabolické péče http://www.skvimp.cz

Stomatologická společnost http://www.cls.cz

Společnost radiační onkologie biologie a fyziky http://www.srobf.cz

Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku http://www.otolaryngologie.cz

Česká onkologická společnost http://www.linkos.cz

Společnost maxillo-faciální chirurgie http://www.mfch.cz

Česká asociace ergoterapeutů http://www.ergoterapie.cz

Unie fyzioterapeutů České republiky http://www.unify-cr.cz