- poskytnout základní informace, na jejichž podkladě je možné rozvíjet komunikační dovednosti při práci s lidmi s psychickým onemocněním
Komunikace s pacienty s psychickým onemocněním
Komunikace s pacienty s psychickým onemocněním (Oulehlová, I.)
Návštěva
zdravotnického prostředí bývá stresující i pro osoby, které žádné psychické
obtíže nemají. Stane-li se pacientem osoba s psychickými obtížemi či autismem,
míra prožívání stresu často násobně vzrůstá. Prostředí zdravotnického zařízení
přináší řadu nepříjemných podnětů a nepředvídatelných situací, které mohou tito
pacienti vnímat jako ohrožující. Ostrá světla, neustálé množství nepříjemných a
ostrých zvuků, doteky a nepředvídatelné chování personálu i spolupacientů může
způsobit nárůst úzkostí, smyslové přetížení a vyčerpání, které mohou vést k
problematickému chování na straně pacienta.
Podpora blízké osoby nebo asistenta bývá v těchto situacích velmi důležitá, protože dokáží zavčas rozpoznat problematickou situaci a pokud nebude možno jí předejít, mohou alespoň snáze pacienta uklidnit. Jsou pro něj současně také bezpečným bodem v jinak chaotickém prostředí. Pokud to jen trochu lze, nebraňte doprovodu pacienta v účasti během celého vyšetření/léčby. Dokáží s pacientem lépe komunikovat, mohou mu pomoci pochopit některé méně srozumitelné věci, zklidnit ho a současně mohou zdravotnickému personálu poskytnout potřebné informace, které sám pacient (ve stresu) nesdělí.
FRIDRICH,
Pavel. Akutní psychotický stav v ordinaci
praktického lékaře. In Medicína pro praxi [online], 2006, vol. 2, s. 87-89. [cit. 2020-05-25]. Dostupné z: www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2006/02/09.pdf
LINHARTOVÁ, Věra. Praktická
komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha:
Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1784-5.
Zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich
poskytování. [cit. 2020-07-23]. Dostupné z: www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372