Komunikace s pacienty s psychickým onemocněním (Oulehlová, I.)

Návštěva zdravotnického prostředí bývá stresující i pro osoby, které žádné psychické obtíže nemají. Stane-li se pacientem osoba s psychickými obtížemi či autismem, míra prožívání stresu často násobně vzrůstá. Prostředí zdravotnického zařízení přináší řadu nepříjemných podnětů a nepředvídatelných situací, které mohou tito pacienti vnímat jako ohrožující. Ostrá světla, neustálé množství nepříjemných a ostrých zvuků, doteky a nepředvídatelné chování personálu i spolupacientů může způsobit nárůst úzkostí, smyslové přetížení a vyčerpání, které mohou vést k problematickému chování na straně pacienta.

Podpora blízké osoby nebo asistenta bývá v těchto situacích velmi důležitá, protože dokáží zavčas rozpoznat problematickou situaci a pokud nebude možno jí předejít, mohou alespoň snáze pacienta uklidnit. Jsou pro něj současně také bezpečným bodem v jinak chaotickém prostředí. Pokud to jen trochu lze, nebraňte doprovodu pacienta v účasti během celého vyšetření/léčby. Dokáží s pacientem lépe komunikovat, mohou mu pomoci pochopit některé méně srozumitelné věci, zklidnit ho a současně mohou zdravotnickému personálu poskytnout potřebné informace, které sám pacient (ve stresu) nesdělí.