Komunikace ve zdravotnictví

Krizová intervence v akutně vzniklých situacích

Krizová intervence v akutně vzniklých situacích (Rossmannová, T.)

Cíl a výstupy z učení

  • popsat příčiny vzniku krize
  • vysvětlit principy krizové intervence
  • charakterizovat První psychologickou pomoc 
  • uplatňovat zásady práce s člověkem v krizi
  • orientovat se v problematice krizové intervence u vybraných akutně vzniklých situací
Co je to krize?

Situace, která přesahuje dosavadní vyrovnávací mechanismy člověka. Je často vnímána jako osobně ohrožující. Dochází k ní po dlouhodobém neuspokojivém stavu nebo při náhlém a silném zážitku.

„Krize je důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami ani za pomoci blízkých lidí zvládnout v přijatelném čase s přijatelnými ztrátami“ (Vymětal, 1987)

V průběhu krize člověk obvykle prožívá emoční vypětí často doprovázené pocity zmatku, úzkosti, deprese, hněvu a dezorganizace ve vztazích a v sociálním fungování. V náročném období konfrontace s životní změnou nebo jinou stresovou událostí platí, že čím oslabenější somaticky nebo psychicky organizmus je, tím menší podnět stačí k tomu, aby krizi vyvolal. 

Příznaky krize

  • tělesné – únava, bolesti, napětí, třes, pocení, poruchy spánku, dušnost…
  • psychické – zvýšená emoční labilita, úzkostnost, podrážděnost, zhoršená koncentrace …
  • sociální – zhoršená kvalita práce, tendence k izolaci, změny ve vztazích, změny chování… 

Příčiny krize

časté vnější spouštěče krize:

  • ztráta (ztráta blízké osoby, zaměstnání, bytu, nemoc - ztráta zdraví, ztráta bezpečí, jistoty atd.)
  • volba (volba jedné varianty obnáší vzdání se jiné, případně další negativní aspekty volby.)
  • změna (i pozitivní změna může vyvolat krizi)
časté vnitřní spouštěče krize:

  • psychická či fyzická choroba
  • oslabení organismu
  • sociální izolovanost až sociální deprivace
  • deprese, pocity marnosti a bezvýchodnosti
  • pocity méněcennosti
  • absence životního smyslu, osobního směřování
  • problémy režimu bdění a spánku
  • dřívější nevyřešení krize

Průběh krize (Caplan, 1964)

1. fáze: Člověk vnímá ohrožení, aktivuje proto své dosavadní vyrovnávací strategie. V případě, že tyto nestačí k vyřešení situace, nastává druhá fáze. 

2. fáze: Aktuální nedostačující vyrovnávací mechanismy souvisí s další ztrátou kontroly nad situací. Člověk začíná zkoušet náhodná řešení. Jestliže se žádné z řešení neosvědčí, přichází třetí fáze.

3. fáze: Jedinec zkouší krizi přehodnotit v naději, že nové postupy přinesou její vyřešení. V této fázi bývá člověk nejvíce otevřen pomoci zvenčí. V případě, že se toto nepovede, dochází k prohlubování krize.

4. fáze: Poslední fáze je spojena se závažnou psychickou dezorganizací. Úzkost může přerůstat do stavů paniky a objevují se emocionální a psychologické změny. Je potřeba odborného zásahu.

Krizová intervence obecně

Krizová intervence je specializovaná odborná pomoc lidem, kteří se ocitli v krizi, která trvá obvykle 1-40 sezení a může vyústit v návaznou dlouhodobou psychoterapii. Zaměřuje se primárně na stabilizaci klienta (jeho vnitřní zklidnění, uvolnění emočního napětí v bezpečném prostředí), mobilizaci jeho vnitřních zdrojů, porozumění aktuální situaci a nalezení jejího řešení. Součástí krizové intervence je edukace a identifikace rizikových faktorů za účelem, aby klient v rámci možností dokázal krizovým situacím předcházet. 

Krizová intervence znamená „zásah v krizi

  • V užším slova smyslu - zahrnuje techniky a strategie při zacházení s člověkem, který zažívá výrazné negativní pocity ze situace, do níž se dostal. Cílem je, aby daný člověk získal znovu nad sebou kontrolu. 
  • V širším slova smyslu - představuje metodu, tedy ucelený postup, který má za cíl vyřešení současné situace a obnovu sil dotyčného. Tato cesta jde od nejmenšího cíle (psychologické řešení akutní krize a obnova zvládacích mechanismů člověka do úrovně, která existovala před propuknutím krize) až k cíli největšímu (umožnit člověku, aby prošel změnou, po níž je zralejší, víc toho ví nebo umí, než před krizí = pokrizový růst). 
Principy krizové intervence

  • pomoc by měla být okamžitá, snadno dosažitelná, bývá krátkodobá a časově ohraničená
  • zaměření intervencí je výhradně zacíleno na současnou situaci a její řešení
  • důležitý je aktivní přístup a podpora aktivity klienta
  • dochází k podpoře sebejistoty klienta a schopnosti řešit situaci aktuální i podobnou v budoucnu.

Proces krizové intervence

při práci s klientem v krizi je třeba věnovat pozornost oblastem:

                   1.    Okamžitá redukce ohrožení a navázání kontaktu

                   2.    První odhad situace a její posouzení

                   3.    Formulace hypotézy

                   4.    Intervence

V závěru krizové intervence rekapitulujeme spolupráci, plány a cíle, ověřujeme naplnění zakázky, domlouváme se s klientem na dalších krocích. Patří sem také podpora a ocenění, případně další doporučení. Vhodný je dotaz, s čím klient odchází. Následuje rozloučení.

Zásady práce s člověkem v krizi 

Jednou z hlavních zásad krizové intervence je postoj k člověku jako k bytosti nadané zdravím a schopností těžit i z nepříznivých okolností. Zásadní je navázání dobrého, bezpečného kontaktu a shromáždění informací.

Hlavní zásady práce v krizové intervenci:

  • Svoboda klienta – co bude řešit, o čem mluvit, jak se rozhodne
  • Respekt ke klientovi – akceptace, přijetí
  • Důvěrnost – mlčenlivost
  • Spolupráce – motivace klienta
  • Důvěra ve zdroje a možnou změnu – optimismus, naděje
  • Porozumění – klientovu světu, situaci, hodnotám, problému

Další důležité aspekty práce v krizové intervenci jsou:

  • Tvorba vztahu ke klientovi – pracovník by měl poskytnout klientovi bezpečný vztah (viz technika aktivního naslouchání a práce s emocemi)
  • Informace o významu krize pro klientaje nutné brát vážně pohled klienta a nebagatelizovat popisované, mohl by tím ztratit důvěru klienta.
  • Poskytnutí dostatečného prostoru na vyjádření emocí – jejich přijetí a legitimizace, někdy je důležité dát svolení („Tady můžete plakat, je to v pořádku“), nabídnout kapesníky atd.
  • Fragmentace problému jeho rozčlenění na drobné kroky, které je v krátkém čase reálné splnit. Klient díky tomu získává pozitivní zkušenost sám se sebou, zvyšuje se sebedůvěra i naděje.
  • Hledání nové perspektivy – pomoc klientovi zaujmout k situaci nový postoj a získat větší odstup, podívat se z jiných úhlů.
  • Pomoc při rozhodování a předvídání možných důsledků – pomoc klientovi zvažovat různé varianty řešení a jejich pravděpodobné dopady na jeho situaci.
  • Zmapování a zapojení sociální opory klienta – podpora klienta k tomu, aby na řešení své situace nezůstával sám.
  • Posilování adaptivního chování – pomoc klientovi pojmenovat funkční vzorce chování a podpora k jejich využívání.
  • Téma smyslu krize – změna postoje ke krizi, nalezení jejího smyslu.

Zásady rozhovoru
  • klidný, laskavý hlas, přizpůsobené tón a tempo řeči
  • respektujeme klientovo tempo a jeho potřebu sdělovat nebo nesdělovat
  • nemoralizujeme, nepoučujeme a neposuzujeme
  • nehodnotíme jednání a prožívání klienta, pozor na mýty! např. muži nepláčou, hněv je špatný, rodič nesmí před dítětem ukázat emoce apod.
  • oceňujeme, že klient vyhledal pomoc
  • nevyptáváme se na souvislosti, které nejsou relevantní a důležité k vyřešení situace
  • ptáme se na prožívání, necháváme ventilovat emoce, ty přijímáme
  • necháváme si pro sebe případné pochybnosti, vyjadřujeme důvěru a naději
  • doptáváme se, co klient potřebuje právě teď a zjišťujeme, jak bychom mohli pomoci
  • informujeme o možnostech řešení, nepodsouváme vlastní řešení a zkušenosti
  • respektujeme přání a rozhodnutí klienta
  • podporujeme klienta v možnosti rozhodovat o dalších událostech 

První psychologická pomoc (“6P”)

Promluvíme – klidný hlas, upozornění, že člověk v krizi není sám, vytržení z tunelového vnímání…

Podepřeme – opěrka židle, případně zeď, kontakt s pevnou zemí, možnost se něčeho chytit, případně pevné chycení s upozorněním…

Připomínáme realitu – kde jsme, kdo jsme, co se děje, kolik je hodin, další informace…

Podporujeme – citlivý přístup, přijetí emocí, ujištění, ocenění, vyjádření důvěry, nabídnutí pomoci…

Pečujeme – teplo, tekutiny, pohodlí, doptávání se na potřeby klienta…

Předáme – předání konkrétním odborníkům nebo organizaci, ujištění, že je o klienta postaráno, vysvětlení klientovi, co se nyní bude dít a proč…

Užitečné odkazy a zdroje:

https://www.persefona.cz

https://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/

https://www.bkb.cz/

https://www.profem.cz/

https://www.in-ius.cz/

Literatura

Baldwin, B. A. (1980). Styles of crisis intervention: Toward a convergent model. Professional Psychology, 11(1), 113–120. https://doi.org/10.1037/0735-7028.11.1.113 

Baštecká B. a kol. Psychosociální krizová spolupráce. Grada Publishing a.s., 2013, ISBN: 978-80-247-4195-6

Caplan G. Principles of Preventive Psychiatry. New York, Basic Books, 1964, ISBN-13 : 978-0422982702 

Dušek K., Večeřová - Procházková A. První pomoc v psychiatrii. Grada Publishing a.s., 2005, ISBN 9788024777450

Kast V. Krize a tvořivý přístup k ní. Portál, s.r.o., 2010 ISBN 978-80-7367-800-5

Kübler - Rossová E. O smrti a umírání Portál, s.r.o., 2015 ISBN: 978-80-262-0911-9

Špatenková N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Grada Publishing a.s., 2011, ISBN:  978-80-247-5327-0

Vodáčková D. Krize a krizová intervence. Grada Publishing a.s, 2017, ISBN: 978-80-247-5327-0

Vymětal J. Psychoterapie. Pomoc psychologickými prostředky. Horizont Praha, 1987, ISBN: 80-7012-004-5