- popsat příčiny vzniku krize
- vysvětlit principy krizové intervence
- charakterizovat První psychologickou pomoc
- uplatňovat zásady práce s člověkem v krizi
- orientovat se v problematice krizové intervence u vybraných akutně vzniklých situací
Krizová intervence v akutně vzniklých situacích
Krizová intervence v akutně vzniklých situacích (Rossmannová, T.)
Situace, která přesahuje dosavadní
vyrovnávací mechanismy člověka. Je často vnímána jako osobně ohrožující.
Dochází k ní po dlouhodobém neuspokojivém stavu nebo při náhlém a silném
zážitku.
„Krize je důsledek střetu s překážkou, kterou
nejsme schopni vlastními silami ani za pomoci blízkých lidí zvládnout
v přijatelném čase s přijatelnými ztrátami“ (Vymětal, 1987)
V průběhu krize člověk obvykle prožívá emoční vypětí často doprovázené pocity zmatku, úzkosti, deprese, hněvu a dezorganizace ve vztazích a v sociálním fungování. V náročném období konfrontace s životní změnou nebo jinou stresovou událostí platí, že čím oslabenější somaticky nebo psychicky organizmus je, tím menší podnět stačí k tomu, aby krizi vyvolal.
Příznaky krize
- tělesné – únava, bolesti, napětí, třes, pocení, poruchy spánku, dušnost…
- psychické – zvýšená emoční labilita, úzkostnost, podrážděnost, zhoršená koncentrace …
- sociální – zhoršená kvalita práce, tendence k izolaci, změny ve vztazích, změny chování…
Příčiny krize
časté vnější spouštěče krize:
- ztráta (ztráta blízké osoby, zaměstnání, bytu, nemoc - ztráta zdraví, ztráta bezpečí, jistoty atd.)
- volba (volba jedné varianty obnáší vzdání se jiné, případně další negativní aspekty volby.)
- změna (i pozitivní změna může vyvolat krizi)
- psychická či fyzická choroba
- oslabení organismu
- sociální izolovanost až sociální deprivace
- deprese, pocity marnosti a bezvýchodnosti
- pocity méněcennosti
- absence životního smyslu, osobního směřování
- problémy režimu bdění a spánku
- dřívější nevyřešení krize
Průběh krize (Caplan, 1964)
1. fáze: Člověk vnímá ohrožení, aktivuje proto své dosavadní vyrovnávací strategie. V případě, že tyto nestačí k vyřešení situace, nastává druhá fáze.
2. fáze: Aktuální nedostačující vyrovnávací mechanismy souvisí s další ztrátou kontroly nad situací. Člověk začíná zkoušet náhodná řešení. Jestliže se žádné z řešení neosvědčí, přichází třetí fáze.
3. fáze: Jedinec zkouší krizi přehodnotit v naději, že nové postupy přinesou její vyřešení. V této fázi bývá člověk nejvíce otevřen pomoci zvenčí. V případě, že se toto nepovede, dochází k prohlubování krize.
4. fáze: Poslední fáze je spojena se závažnou psychickou dezorganizací. Úzkost může přerůstat do stavů paniky a objevují se emocionální a psychologické změny. Je potřeba odborného zásahu.
Krizová intervence obecně
Krizová intervence je
specializovaná odborná pomoc lidem, kteří se ocitli v krizi, která trvá
obvykle 1-40 sezení a může vyústit v návaznou dlouhodobou psychoterapii.
Zaměřuje se primárně na stabilizaci klienta (jeho vnitřní zklidnění, uvolnění
emočního napětí v bezpečném prostředí), mobilizaci jeho vnitřních zdrojů,
porozumění aktuální situaci a nalezení jejího řešení. Součástí krizové
intervence je edukace a identifikace rizikových faktorů za účelem, aby klient v
rámci možností dokázal krizovým situacím předcházet.
Krizová intervence znamená „zásah v krizi“.
- V užším slova smyslu - zahrnuje techniky a strategie při zacházení s člověkem, který zažívá výrazné negativní pocity ze situace, do níž se dostal. Cílem je, aby daný člověk získal znovu nad sebou kontrolu.
- V širším slova smyslu - představuje metodu, tedy ucelený postup, který má za cíl vyřešení současné situace a obnovu sil dotyčného. Tato cesta jde od nejmenšího cíle (psychologické řešení akutní krize a obnova zvládacích mechanismů člověka do úrovně, která existovala před propuknutím krize) až k cíli největšímu (umožnit člověku, aby prošel změnou, po níž je zralejší, víc toho ví nebo umí, než před krizí = pokrizový růst).
- pomoc by měla být okamžitá, snadno dosažitelná, bývá krátkodobá a časově ohraničená
- zaměření intervencí je výhradně zacíleno na současnou situaci a její řešení
- důležitý je aktivní přístup a podpora aktivity klienta
- dochází k podpoře sebejistoty klienta a schopnosti řešit situaci aktuální i podobnou v budoucnu.
Proces krizové intervence
při práci s klientem v krizi je třeba věnovat pozornost oblastem:
1.
Okamžitá redukce
ohrožení a navázání kontaktu
2.
První odhad situace a
její posouzení
3.
Formulace hypotézy
4.
Intervence
V závěru krizové intervence rekapitulujeme spolupráci, plány a cíle, ověřujeme naplnění zakázky, domlouváme se s klientem na dalších krocích. Patří sem také podpora a ocenění, případně další doporučení. Vhodný je dotaz, s čím klient odchází. Následuje rozloučení.
Zásady práce s člověkem v krizi
Jednou z hlavních zásad krizové intervence je postoj k člověku jako k bytosti nadané zdravím a schopností těžit i z nepříznivých okolností. Zásadní je navázání dobrého, bezpečného kontaktu a shromáždění informací.
Hlavní zásady práce v krizové intervenci:
- Svoboda klienta – co bude řešit, o čem mluvit, jak se rozhodne
- Respekt ke klientovi – akceptace, přijetí
- Důvěrnost – mlčenlivost
- Spolupráce – motivace klienta
- Důvěra ve zdroje a možnou změnu – optimismus, naděje
- Porozumění – klientovu světu, situaci, hodnotám, problému
Další důležité aspekty práce v krizové intervenci jsou:
- Tvorba vztahu ke klientovi – pracovník by měl poskytnout klientovi bezpečný vztah (viz technika aktivního naslouchání a práce s emocemi)
- Informace o významu krize pro klienta – je nutné brát vážně pohled klienta a nebagatelizovat popisované, mohl by tím ztratit důvěru klienta.
- Poskytnutí dostatečného prostoru na vyjádření emocí – jejich přijetí a legitimizace, někdy je důležité dát svolení („Tady můžete plakat, je to v pořádku“), nabídnout kapesníky atd.
- Fragmentace problému – jeho rozčlenění na drobné kroky, které je v krátkém čase reálné splnit. Klient díky tomu získává pozitivní zkušenost sám se sebou, zvyšuje se sebedůvěra i naděje.
- Hledání nové perspektivy – pomoc klientovi zaujmout k situaci nový postoj a získat větší odstup, podívat se z jiných úhlů.
- Pomoc při rozhodování a předvídání možných důsledků – pomoc klientovi zvažovat různé varianty řešení a jejich pravděpodobné dopady na jeho situaci.
- Zmapování a zapojení sociální opory klienta – podpora klienta k tomu, aby na řešení své situace nezůstával sám.
- Posilování adaptivního chování – pomoc klientovi pojmenovat funkční vzorce chování a podpora k jejich využívání.
- Téma smyslu krize – změna postoje ke krizi, nalezení jejího smyslu.
- klidný, laskavý hlas, přizpůsobené tón a tempo řeči
- respektujeme klientovo tempo a jeho potřebu sdělovat nebo nesdělovat
- nemoralizujeme, nepoučujeme a neposuzujeme
- nehodnotíme jednání a prožívání klienta, pozor na mýty! např. muži nepláčou, hněv je špatný, rodič nesmí před dítětem ukázat emoce apod.
- oceňujeme, že klient vyhledal pomoc
- nevyptáváme se na souvislosti, které nejsou relevantní a důležité k vyřešení situace
- ptáme se na prožívání, necháváme ventilovat emoce, ty přijímáme
- necháváme si pro sebe případné pochybnosti, vyjadřujeme důvěru a naději
- doptáváme se, co klient potřebuje právě teď a zjišťujeme, jak bychom mohli pomoci
- informujeme o možnostech řešení, nepodsouváme vlastní řešení a zkušenosti
- respektujeme přání a rozhodnutí klienta
- podporujeme klienta v možnosti rozhodovat o dalších událostech
Promluvíme –
klidný hlas, upozornění, že člověk v krizi není sám, vytržení
z tunelového vnímání…
Podepřeme – opěrka židle,
případně zeď, kontakt s pevnou zemí, možnost se něčeho chytit, případně
pevné chycení s upozorněním…
Připomínáme realitu –
kde jsme, kdo jsme, co se děje, kolik je hodin, další informace…
Podporujeme –
citlivý přístup, přijetí emocí, ujištění, ocenění, vyjádření důvěry, nabídnutí
pomoci…
Pečujeme – teplo,
tekutiny, pohodlí, doptávání se na potřeby klienta…
Předáme – předání
konkrétním odborníkům nebo organizaci, ujištění, že je o klienta postaráno,
vysvětlení klientovi, co se nyní bude dít a proč…
Užitečné odkazy a zdroje:
https://www.persefona.cz
https://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/
Baldwin, B. A. (1980).
Styles of crisis intervention: Toward a convergent model. Professional Psychology,
11(1), 113–120. https://doi.org/10.1037/0735-7028.11.1.113
Baštecká B. a kol. Psychosociální
krizová spolupráce. Grada Publishing a.s., 2013, ISBN: 978-80-247-4195-6
Caplan G. Principles of
Preventive Psychiatry. New York, Basic Books, 1964, ISBN-13 :
978-0422982702
Dušek K., Večeřová - Procházková A. První pomoc v psychiatrii. Grada Publishing a.s., 2005, ISBN 9788024777450
Kast V. Krize a tvořivý přístup k ní. Portál, s.r.o., 2010 ISBN 978-80-7367-800-5
Kübler - Rossová E. O smrti a umírání Portál, s.r.o., 2015 ISBN: 978-80-262-0911-9
Špatenková N. a kol. Krizová intervence
pro praxi. Grada Publishing a.s., 2011, ISBN:
Vodáčková D. Krize a krizová intervence.
Grada
Publishing a.s, 2017, ISBN: 978-80-247-5327-0
Vymětal J. Psychoterapie. Pomoc psychologickými prostředky. Horizont Praha, 1987, ISBN: 80-7012-004-5