Zmapování situace, ve které se klient nachází, a její příčiny, důsledky a souvislosti, nám pomůže vytvořit hypotézu o vzniku a průběhu krize a odhad prognózy. Je nutné zvážit, s čím si klient dokáže poradit sám, s čím můžeme klientovi pomoci my a případně jaké další odborníky či návazné služby mu doporučit.

Vhodné je klientovi pokládat otevřené otázky, abychom ho povzbudili ve vyprávění, tedy otázky, na které se nedá odpovědět jen ano a ne. 

Otevřené otázky často začínají slovy “kde”, “kdy”, “jak”, “co”… Otázka “proč”” není příliš vhodná z důvodu, že vyvolává v lidech nepříjemné pocity viny, je příliš konfrontační. 

Klienta po celou dobu povzbuzujeme, aby mluvil sám, dáváme mu prostor.

Oblasti mapování

Mapování je velice důležité pro orientaci v situaci. Nemělo by ale působit jako výslech. Zjišťujeme pouze ty informaci, které v dané chvíli potřebujeme. Mapování prokládáme technikami aktivního naslouchání (viz níže). Stále myslíme na to, co klient v tuto chvíli potřebuje a na jeho pocit bezpečí.

Podle relevantnosti k aktuální situace mapujeme následující oblasti:

• situace obecně, její příčiny, důsledky, časová osa
• prožívání a vnímání klienta (co to pro něj znamená)
• míra ohrožení x bezpečí (a co k němu potřebuje)
• očekávání, zakázka, cíl
• zkušenosti s podobnou situací, pokusy o řešení
• vztahy – partnerský, rodinné, přátelské, pracovní
• zaměstnání, bydlení
• zdravotní stav
• finance (dluhy, sociální dávky, příjmy…)
• sociální sítě a podpůrné subjekty, které klient využívá (další podpůrné osoby, organizace…)
• zájmy a koníčky, jiné zdroje, vyrovnávací strategie.

Zjišťování základních údajů o klientovi není ve formě snímání anamnézy. Zjišťujeme jen ty informace, které jsou pro aktuální řešení situace a spolupráci důležité.