Aktivním nasloucháním získáváme potřebné informace a současně ověřujeme vzájemné pochopení.

Mezi důležité aspekty aktivního naslouchání patří:

• schopnost koncentrace v delším časovém úseku, 
• schopnost a ochota pochopit stanovisko druhého a vcítit se 
• poskytování zpětné vazby.

• Parafrázování vlastními slovy: „jestli tomu dobře rozumím, tak byste chtěl…“, „říkáte, že…“
• Objasňování „Kdy se to stalo?“, „Co si o tom myslíte?“, „Jak dlouho to už takhle prožíváte?“
• Povzbuzování „Můžete mi o tom říct něco více?, „Co se vlastně stalo?“, „Jak se to stalo?“
• Reflektování, zrcadlení „Vypadá to, že vás to rozzlobilo…“. „Cítím ve vašem hlase smutek…“
• Normalizace „to, co prožíváte, je úplně pochopitelné“, „v podobné situace je normální se cítit smutný“
• Uznání „Věřím, že…,“ „Skutečně si cením vaší snahy o …“
• Shrnování „Takže to, co jste mi řekl…“, „Chci si být jist, že mi nic neuteklo, takže…“

• otevřený postoj, souhlasná mimika, adekvátní vzdálenost, přiměřený oční kontakt a gestikulace

Nejčastější chyby v aktivním naslouchání

• koncentrace pouze na jednu informaci
• nadřazenost (povýšenost)
• rozptylování se (věnování pozornosti jiným věcem, roztěkanost v projevu…)
• nedostatečný oční kontakt
• nedůvěryhodné neverbální projevy (nepřiléhavost)
• skákání do řeči
• netečnost (projevy lhostejnosti a nezájmu)
• příliš rychlé rozumění (předčasný obrázek o tom, co se děje)
• nedostatek odezvy nebo žádná reakce (psaní si pro sebe, dlouhé přemýšlení bez vysvětlení, dlouhé mlčení)
• vedení klienta „mým“ směrem (stavění se do role experta, který ví nejlépe, co je pro klienta dobré)
• pozor na „já také“ (obracení pozornosti k vlastním zkušenostem)
• poskytování nevyžádaných rad
• popírání pocitů („uklidněte se“, „toho se přece nemusíte vůbec bát“, „z toho smutný nebuďte“)
• hodnotící reagování