Neverbální složka je neméně významnou součásti procesu komunikace, protože slova dokresluje. Neverbalita, aniž si to uvědomujeme, představuje dokonce převažující část naší komunikace (podle různých autorů až 80 % našeho sdělení). Významný může být například již iniciální stisk ruky a také gesta, mluva očí a celého těla. Řeč těla a očí dovoluje nahlédnout do osobnosti a momentálního rozpoložení člověka a může být velmi zrádná, protože signalizuje, co je opravdu pod slovy skryto. Zdůrazňuje, dokresluje, ale také popírá, reguluje, opakuje a nahrazuje naše sdělení. Řeči těla se učíme od dětství, a to nejčastěji formou kopírování projevů svých rodičů a blízkého okolí.

Mezi neverbální složky komunikace řadíme:

• mimické projevy, 
• oční kontakt (délka pohledu, změny), 
• kineziku (pohyb těla a chůzi), 
• gestikulaci, 
• haptiku (podání ruky, doteky), 
• posturiku (poloha těla a končetin), 
• chronemiku (využívání času), 
• teritorialitu (prostor), 
• komunikaci zevnějškem, 
• komunikaci činem, 
• proxemiku (vzájemnou vzdálenost, přiblížení a oddálení se).

Nerovnováha mezi verbální a neverbální složkou sdělení může být pramenem nedorozumění v naší řeči. Protože jsou neverbální projevy dobře viditelné, ale obtížně se interpretují, měli bychom se vyvarovat předčasných závěrů na jejich základě vytvořených. Významným poznatkem je, že nejintenzivněji vnímáme signály v oblasti obličeje a očí. Tvář a oči lze považovat za okna do duše člověka. Řeč těla a očí může poskytnout ve svém souhrnu jak pozitivní, tak negativní signály.

Obr. 2 Signály řeči těla – příklady

Zdravotníci by si měli také uvědomovat, že určitá část profesionální komunikace se odehrává v tzv. intimním prostoru pacienta (v těsném tělesném kontaktu), což klade zvýšené nároky na lidskou stránku komunikace na obou stranách, zejména pak vyžaduje hlubokou empatii, respekt ke studu člověka a zachování maximální možné míry jeho intimity.

Lze říci, že ovládnout řeč těla znamená být svým tělem ve shodě se vyřčenými slovy.