Komunikaci mohou ovlivnit nejrůznější faktory např.:

• osobnostní dispozice a sociální dovednosti 
• duševní a zdravotní stav 
• nálada 
• inteligence 
• výchova 
• naučený jazykový kód
• vzdělání
• kultura a s ní spojené individuální a sociální zkušenosti
• čas
• prostředí

Komunikační proces je vcelku složitý. V komunikačním cyklu se mohou objevit také různé interní a externí komunikační bariéry.

Při poskytování zdravotnické péče se můžeme setkat s pacientovým nepochopením sdělovaných a vyměňovaných informací, nejistotou, nedůvěrou a negativní zkušeností. Příčinou těchto negativních nepodporujících jevů mohou být právě komunikační individuální, sociální a situační bariéry.

Bariéry mohou mít různé podoby např.:

• rozdílnost ve schopnosti kódování a dekódování sdělení 
• nevhodná volba komunikačního kanálu 
• informační přetížení až zahlcení 
• nepřiměřené používání odborných a cizích výrazů, zdravotnického slangu anebo anglických výrazů
• společenský status a autorita zdravotníka
• interpersonální konflikty 
• efektivní komunikace nepodporující osobnostní a dědičné dispozice jedince (netrpělivost, náladovost, agresivita apod.)
• kontext a situační faktory (nedostatek času, klima, nevhodné prostředí, stres, emoční rozpoložení)
• momentální tělesná kondice (únava, hlad, bolest, horečka, nemoc)
• nedostatečná jazyková inteligence
• neschopnost dekódovat neverbální signály komunikace
• opomenutí zpětné vazby a neověření pochopení informace, 
• neschopnost naslouchat (přerušování a nesoustředěnost), 
• kulturní odlišnosti 
• dehonestující prvky v komunikaci (zesměšňování, kritika, urážení)

Možnou komunikační bariérou, která nepodporuje partnerský dialog, a to nejenom ve zdravotnictví, je nadužívání negativně působících a devalvačních výrazů (nikdy, vždycky, měl bys, pokus se, ale, musíš apod.). Ty mohou vyvolat negativní reakci příjemce/adresáta.

K dialogu přistupujme vždy s vědomím, že nejdůležitějším krokem k úspěšné komunikaci je náš vnitřní postoj a prostředkem je naše produktivní chování (viz tab. 1).