Pohybové postižení pacientů je nejčastěji způsobeno omezením hybnosti z důvodu poruchy nervového nebo muskuloskeletálního systému či jejich poraněním, nebo je pohybové omezení sekundárním důsledkem potíží jiného typu (např. kardiovaskulárního onemocnění nebo mozkové mrtvice).

Omezení mohou být:

• dočasné nebo trvalé, 

• projevují se širokou škálou typu a závažnosti postižení (od mírného omezení hybnosti, přes parézu - částečné ochrnutí až po plegii - úplné ochrnutí). 

Postižen může být také svalový tonus, svalová koordinace nebo celá centrální nervová soustava. 

Postižení pacienta může být:

• vrozené (např. následky dětské mozkové obrny či vrozené vývojové vady) - obecně lze předpokládat stabilnější vyrovnání se s postižením než u osob se získaným postižením, pro které postižení většinou představuje změnu ve smyslu omezení životních možností, na kterou je třeba se adaptovat. 

• získané (nejčastěji jde o poranění páteře a míchy, amputace končetin a následky onemocnění).

Mezi osoby s tělesným postižením jsou zařazovány i osoby s růstovou abnormalitou, které žádné závažné omezení hybnosti mít nemusí, mohou se však kvůli svému postižení potýkat se stigmatizací. 

Zdravotní potíže spadající do oblasti pohybového postižení se velmi často vyskytují u seniorů (geriatrických pacientů), což je skupina pacientů, u které se mohou vyskytovat další specifické komunikační nároky.