Odezírání je schopnost umožňující neslyšícím komunikaci s lidmi (nemůže nahradit sluch, vnímáno je jako nedokonalá náhrada sluchu). 

Rozdíl v používání odezírání mezi neslyšícími a nedoslýchavými:

• neslyšící – odezírání je často jediným způsobem komunikace se slyšícími
• nedoslýchavý – podpůrný prostředek dorozumívání (může si domyslet slova, kterým špatně rozuměl)

Odezírání je  specifická forma vizuální percepce řeči a činnost, ke které jsou potřeba určité podmínky, jinak ji nelze provozovat. 

Metody odezírání:

• metoda čistého odezírání
• metoda  s příležitostnou, částečnou pomocí
• metoda odezírání se systematickou pomocí

Metody usnadňující odezírání:

• prstová abeceda (daktylotika, daktylní řeč či daktylní abeceda)
• fonemické posunkové kódy  –  1. Hand – Mund  systém

                                                                          2. Cued Speech (kódovaná mluva)

                                                                          3. Chirografie

Význam zraku pro odezírání

• pro neslyšícího je jedinou vnímací cestou, kterou se může dorozumívat s ostatními (odezírání i sledování znakové řeči se uskutečňuje na základě zrakových vjemů)
• se správnou funkcí zrakového analyzátoru souvisí i schopnost prostorového vnímání, prostorové orientace a odhad vzdálenosti (společně ovlivňují schopnost odezírat)

Pravidla pro odezírání

Při odezírání je třeba znát a dodržovat celou řadu pravidel, vytvářet vhodné podmínky a přizpůsobit se situaci.

Podmínky pro odezírání dělíme na:

• vnější – nepřerušovaný zrakový kontakt, osvětlení obličeje mluvící osoby, optimální konverzační vzdálenost (min. půl metru), stejná výšková úroveň hlavy mluvícího a odezírajícího, správná artikulace, řeč (tempo a rytmus), momentální situace, znalost tématu hovoru a eliminace zdrojů hluku (např. TV, rádio..).
• vnitřní  – vlastní zkušenosti s odezíráním (odlišné u každého člověka), momentální zdravotní stav (bolest, nemoc), psychický stav odezírajícího i mluvícího (únava a vyčerpaní znesnadňují, mnohdy i znemožňují odezírání), pozornost, pohotovost, paměť, emoční a motivační stránka pro komunikaci, dosažena úroveň řeči, slovní zásoba, gramatika, úroveň sociálních vztahů.