Komunikace ve zdravotnictví

Odezírání

Odezírání není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nenaučí se ho každý člověk a není pravda, že se ho lépe učí lidé neslyšící. I těm mnohdy dělá odezírání problémy a mnozí se jej nenaučí nikdy. Je k tomu potřeba určitá kombinace vloh, na jejichž podkladě se může tato dovednost rozvíjet. 

Odezírání je schopnost umožňující neslyšícím komunikaci s lidmi (nemůže nahradit sluch, vnímáno je jako nedokonalá náhrada sluchu). 

Rozdíl v používání odezírání mezi neslyšícími a nedoslýchavými:

  • neslyšící – odezírání je často jediným způsobem komunikace se slyšícími
  • nedoslýchavý  podpůrný prostředek dorozumívání (může si domyslet slova, kterým špatně rozuměl)

Odezírání je  specifická forma vizuální percepce řeči a činnost, ke které jsou potřeba určité podmínky, jinak ji nelze provozovat. 

Metody odezírání:

  • metoda čistého odezírání
  • metoda  s příležitostnou, částečnou pomocí
  • metoda odezírání se systematickou pomocí

Metody usnadňující odezírání:

  • prstová abeceda (daktylotika, daktylní řeč či daktylní abeceda)
  • fonemické posunkové kódy    1. Hand – Mund  systém

                                                                          2. Cued Speech (kódovaná mluva)

                                                                          3. Chirografie

 

Význam zraku pro odezírání

  • pro neslyšícího je jedinou vnímací cestou, kterou se může dorozumívat s ostatními (odezírání i sledování znakové řeči se uskutečňuje na základě zrakových vjemů)
  • se správnou funkcí zrakového analyzátoru souvisí i schopnost prostorového vnímání, prostorové orientace a odhad vzdálenosti (společně ovlivňují schopnost odezírat)

Pravidla pro odezírání

Při odezírání je třeba znát a dodržovat celou řadu pravidel, vytvářet vhodné podmínky a přizpůsobit se situaci.

Podmínky pro odezírání dělíme na:

  • vnější – nepřerušovaný zrakový kontakt, osvětlení obličeje mluvící osoby, optimální konverzační vzdálenost (min. půl metru), stejná výšková úroveň hlavy mluvícího a odezírajícího, správná artikulace, řeč (tempo a rytmus), momentální situace, znalost tématu hovoru a eliminace zdrojů hluku (např. TV, rádio..).
  • vnitřní   vlastní zkušenosti s odezíráním (odlišné u každého člověka), momentální zdravotní stav (bolest, nemoc), psychický stav odezírajícího i mluvícího (únava a vyčerpaní znesnadňují, mnohdy i znemožňují odezírání), pozornost, pohotovost, paměť, emoční a motivační stránka pro komunikaci, dosažena úroveň řeči, slovní zásoba, gramatika, úroveň sociálních vztahů.

Literatura

Strnadová V. Na vlastní oči online, 25.2.2006, online dostupné na http://ruce.cz/clanky/_37.pdf 

Strnadová V. Jak usnadnit odezírání neslyšícímu člověku. 28.2.2012, online dostupné na http://ruce.cz/clanky/966-jak-usnadnit-odezirani-neslysicimu-cloveku

Strnadová, V. Hádej, co říkám, aneb Odezírání je nejisté umění. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 1998 ISBN 8085047179, 9788085047172