V níže uvedeném textu je popsaná problematika tzv. specifických neplynulostí v řeči. Ty mohou být:

• dominující – tím se váží přímo k dg. koktavost
• nápadný symptom jiného dominujícího postižení, narušení nebo onemocnění.

V tom případě hovoříme o tzv. symptomatické poruše řeči

= zde hovoříme o breptavosti (dominuje tu patologické tempo řeči), neurogenní dysfluenci (nápadným příznakem difúzních nebo ložiskových neurologických lézí) a nebo psychogenní dysfluenci (zpravidla jako průvodní symptom psychiatrických onemocnění).  

Koktavost jak uvádí Lechta (2013) je porucha plynulosti (fluence) řeči, syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, které se nejnápadněji projevuje charakteristickými nedobrovolnými a nekontrolovatelnými pauzami, narušující plynulost mluveného projevu, a tím působí rušivě na komunikační záměr pacienta.

Poruchy plynulosti řeči (dysfluence) jsou doprovázeny nadměrnou námahou (při artikulaci) a psychickou tenzí související s potřebou realizovat komunikační záměr skrze mluvenou řeč.

Dysfluence se projevují v opakování (repetice) části slov (slabik), slov a slovních obratů, dále v prolongací (tlačením hlásek, popř. slabik), nepatřičnými vsuvkami (hlásek, slabik, frází), tichými pauzami (odmlčení se), přerušovanými slovy, nekompletními slovními obraty.

Nadměrná námaha – jedná se o extrémní fyzické úsilí spojené s překonáváním těžších dysfluencí (především protahováním slabik, hlásek) a překováním různých blokád v procesu mluvení. Projevuje se tzv. narušeným koverbálním chováním (patří sem např. zatínání rukou v pěst při mluvě, roztahování nosního chřípí, kolísání trupu, přimhouření očí, třes – tremor rtů apod.).

Psychická tenze – projevuje se v momentě, kdy má pacient realizovat svůj komunikační záměr a nebo je vždy vázána ke každému komunikačnímu nezdaru v realizaci svého komunikačního nezdaru v rámci minulosti (situace spojené s posměchem, zakoktání apod.).

Tyto tři skupiny komponent jsou ve vzájemném, komplementárním vztahu, který je specifický pro každého pacienta s koktavostí. Symptomy jsou variovány v návaznosti na konkrétní a aktuální komunikační situaci (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu). 

Předsudky a mýty při komunikaci s pacientem s koktavostí:

1. Koktavý člověk není vyrovnanou osobností. Při komunikaci si pacient s koktavostí připadá jako nenormální. Ale důležité je uvědomit si, že tento problém není na straně osoby s koktavostí, ale na straně komunikačního partnera. Mnohé výzkumy dokazují, že člověk s koktavostí je celkově emočně a psychicky intaktní.

2. Pacient s koktavostí je neurotický. Právě komunikační partner je tím, kdo v dané situaci vyvolává nervozitu. Posluchač, kterého znervózňuje, když je pacient s koktavostí neplynulá – koktá, by měl pochopit, že sleduje a reaguje na jeho pocity a že právě ony způsobují aktuální řečové problémy u osoby s koktavostí.

3. Pacienti s koktavostí nepatří mezi normálně inteligentní populaci, a mají možný mentální deficit. Je delší dobu výzkumy prokázáno, že většina osob s koktavostí patří do pásma inteligenčního normálu. Dokonce existují studie, ve kterých byl doložen nadprůměrný intelekt.

4. S pacientem s koktavostí o jeho vadě řeči nemluvíme. Tabuizace koktavosti je jedním z nejrozšířenějších předsudků. Je vhodné s pacientem o jeho řečových problémech hovořit, v případě, že si to sám přeje. Při setkání s novým komunikačním prostředím – v tomto případě v nemocnici – je vhodné seznámit zdravotnických personál o poruše řeči pacienta s koktavostí. Je to velmi důležité právě proto, že se pacient s koktavostí zbaví úzkosti z odhalení jeho poruch řeči – neplynulostech.

5. Koktavému pacientovi lze vždy pomoci, pokud mu zdravotnický personál (komunikační partner) napoví slovo, které nemůže v dané situaci vyslovit. Většinou lidé přesně neví, co chce pacient říci, ale on sám není schopen zdravotnickému personálu odporovat. Díky této nápovědě mu zdravotnický personál oznamuje, že si uvědomuje jeho poruchu řeči, a navíc ho znervózňuje touto snahou. Je nejvíce důležité, že zdravotnický personál zajímá, co pacient říká, ne „jak to říká.“

6. Koktavost je zlozvyk. Tento mýtus je spíše aplikovatelný na breptavost, a to pouze částečně. Koktavost je komplexním syndromem.

7. Pacientovi s koktavostí se radí se nejdříve nadechnout a poté iniciovat rozhovor. Tuto radu především používají starší osoby. Potíže s dýcháním nejsou příčinou, ale důsledkem koktavosti a to pouze v omezeném množství pacientů.

Překážky v komunikaci, které mají pacienti s koktavostí:

• pocity spojené s koktavostí – jde hlavně o pocity izolace, osamocení nebo poraženectví. Je důležité klást důraz na propojení emocí pacienta s koktavosti s tím, co dělá.
• emoce izolovanosti – z výzkumů vyplývá, že pacienti, kteří mají projevy koktavosti poměrně nenápadné, vyhýbají se setkání a rozhovoru. Tento fakt zesiluje pocit osamocení a má negativní vliv na socializaci.
• pocit bezmoci a zmatku – často se pacienti s koktavostí snaží vysvětlit, co je to koktavost, proč koktají a co by s tím mohli udělat. Tyto myšlenky u nich samotných vyvolává bezmoc.
• pocit viny a studu – tyto emoce jsou charakteristickou součástí přetrvávající koktavosti. Vina způsobuje nepříjemný pocit, vnitřní neklid nebo bolest vycházející z toho, co pacient s koktavostí udělal, čeho lituje. Stud vyvolává vnitřní neklid vyplývající z přesvědčení, že je někým nedostatečným a nebo špatným. Vina se prezentuje tím, co pacient s koktavostí dělá, stud tím, čím pacient s koktavostí je.
• rozpaky – často spojen s pocity „odlišnosti“, které pacienta utvrzují v tom, že je jiný než „majorita – normální“ lidé.
• strach – spojený často s iniciací mluvního projevu, ovlivňující celkově sociální vztahy pacienta s koktavostí. Strach před řečí (tzv. logofobie) a před řečovou komunikací (komunikofobie), způsobuje u pacienta s koktavostí trvalou trýzeň a strádání a znemožňuje mu plnohodnotné společenské uplatnění.

Vlastní postoj pacienta s koktavostí ke své narušené komunikační schopnosti ovlivňuje chování a myšlení lidí, se kterými přijde do styku. Pokud pacient s koktavostí nebude považovat koktavost za problém, stejný postoj zaujmou i lidé z jeho nejbližšího okolí. 

• Nedoplňujte za pacienta slova, nenapovídejte mu. Zhoršujete tím jeho situaci, dáváte mu příliš najevo, že jste zpozorovali jeho aktuální řečové potíže, že je na Vás závislý a že by se bez Vás neobešel. Navíc ho znejistíte, možná svou nápovědou, doplněním svedete řeč úplně jinam, než měl on sám v úmyslu. Bránit tomu se zrovna aktuálně nemůže.
• Nebuďte netrpěliví, neskákejte pacientovi s koktavostí do řeči a nechte ho domluvit.
• Udržujte přirozený zrakový kontakt, neuhýbejte očima při komunikaci. Dáváte pacientovi tak najevo svůj zájem, neubližujete soucitem. Pozor na mimoděčné pohyby (poklepávání prsty v rámci časového tlaku apod.). Vyčkejte, až pacienta řekne vše, co měl na mysli.
• Snažte se neupadat do rozpaků. Nevyvolávejte pocit časové tísně. Projevujte upřímný zájem o to, co pacient s koktavostí říká, nesoustřeďte se na formální stránku výpovědi (tedy „jak to říká.“). Snažte se mu co nejvíce naslouchat.
• Kontrolujte vlastní mluvní projev. Mluvte klidně, pomalu, ale hlavně přirozeně. Nesnažte se o zjednodušování Vaší verbální výpovědi. V žádném případě nepoužívejte zjednodušený až dětinský způsob řeči. Pacient s koktavostí to vycítí a zraní ho to.
• Přestože chcete pacientovi s koktavostí pomoci, nesnažte se mu radit. Nedávejte dobře míněné rady („nadechněte se…. tak, zkuste to ještě jednou…, příště si to všechno nejdříve rozmyslete“…). Můžete vyvolat hlubší blokádu jeho řeči. Čím více se pacient s koktavostí zaměří na vlastní řečový projev, tím hůře mluví. Zpočátku tedy těmito dobře míněnými radami můžete způsobit blokádu jeho řeči.
• Nepovažujte osobu s koktavostí za méněcenného, tím, že má obtíže s vyjadřováním. Respektujte jeho osobnost a berte v úvahu jeho osobností přednosti (kvality).
• Nedávejte najevo soucit. Pacienti s koktavostí ho nepotřebují a ani o něj nestojí.
• Každý pacient má své dobré a špatné dny. Zvýšeně to platí o koktavosti, která se objevuje v nepředvídatelných vlnách. V těch horších dnech, ponechávejte pacienta více v klidu, omezujte situace nebo popřípadě vyhodnoťte situace, kdy musí pacient mluvit.
• Když se nad výše uvedenými doporučeními zamyslíte, jsou ve společnosti obecně platná. Pro osoby, které koktají, i pro ty, co třeba zápasí s něčím jiným.

Neverbální komunikace (držení těla, mimika, gestika) je stejně důležitá jako verbální komunikace.

• Držení těla: když k Vám pacient s koktavostí hovoří, otočte se k němu celým tělem, aby opravdu viděl, že ho posloucháte.
• Mimika: plně a vědomě si uvědomujte, když je pacient s koktavostí neplynulý, abyste neměnily výraz ve tváři, krčili či zdvihali obočí apod. Pro pacienta je to signál, že reflektujete jeho neplynulost. Ovládejte svoji mimiku.
• Gestika: V momentě, kdy je pacient neplynulý (koktá), se někdy provádíme mimovolné gesto rukama, kterými signalizujeme „pozor, jste neplynulý.“ Všímejte si i této oblasti komunikace.

Mezinárodní den koktavosti připadá na 22. října. 

Zajímavé odkazy:

Česká asociace pro koktavost - ČAK Dostupné: https://cs-cz.facebook.com/asociacekoktavosti/

BALBUS: Občanské sdružení. Dostupné: http://mujweb.cz/balbus/index.htm 

Koktavost (balbuties), stránky OS Balbutik. Balbutik. Dostupné z: http://www.balbutik.cz/

Občanské sdružení LOGO http://www.oslogo.cz/ 

Projekt Nekoktám https://www.nekoktam.cz/

Balbutická komunita http://balbuticka.komunita.cz/ 

Ze světa:

Stotterer-Selbsthilfegruppen  http://www.stotterer-selbsthilfegruppen.de/index.php

The Stuttering Foundantion http://www.stutteringhelp.org/