Nativní arteriovenózní fistule (AVF)

Arteriovenózní fistule představuje optimální cévní přístup pro pacienty v chronickém dialyzačním programu. Jedná se o chirurgické spojení mezi tepnou a žílou, které vede ke zvýšenému intraluminálnímu tlaku a průtoku v dané žíly. Tyto změny následně vedou k dilataci žíly a zesílení její stěny (tzv. arteriolizace). Proces vyzrávání žíly trvá cca 6 týdnů. Po tuto dobu nelze vytvořenou AV fistuli používat. Po adaptaci je žíla určena k opakovanému použití v rámci hemodialyzační procedury. Funkčnost fistule lze ověřit palpačně (přítomnost hmatného víru) nebo auskultačně (detekovatelný šelest). AV fistule má, v porovnání s ostatními cévními přístupy, nejmenší výskyt komplikací a nejdelší funkčnost (v řádu několika let). 

K zavedení je preferována nedominantní horní končetina s umístěním co nejdistálněji. Nejčastějším typem AVF je radiocephalická spojka (napojení v. cephalica na a. radialis), brachiocephalická spojka (napojení v. cephalica na a. brachialis) a napojení v. bazilica na a. brachialis (brachiobaziální spojka). 

V případě nemožnosti vytvoření zkratu na horní končetině, je zvolena lokalizace dolních končetin. Tento typ zkratu je ale spojen s vyššími komplikacemi. 

Výkon probíhá v lokální anestezii a předchází mu vyšetření anatomických a funkčních předpokladů cévního řečiště pacienta. Pomocným vyšetřením je ultrazvuk (vaskulární mapování) nebo flebografie. V případě komplikací (např. stenózy) lze využít tzv. fistulografii, rentgen-kontrastního vyšetření vytvořeného zkratu.  

Zdroj: autor 

Použití AVF 

Po vyšetření vytvořeného zkratu by měl být první nápich proveden vyškoleným personálem. Používají se dialyzační jehly s nejmenším průměrem. Podle vyzrávání AVF se průměr jehel postupně zvyšuje. Každá punkce by měla probíhat za přísně aseptických podmínek.