Intenzivní ošetřovatelská péče v interních oborech II - cvičení

Anatomie a fyziologie pobřišnice

  1. Anatomie a funkce pobřišnice

Pobřišnice (peritoneum) je nejrozsáhlejší a nejsložitější serózní tenká lesklá průsvitná blána vystýlající celou dutinu břišní včetně všech orgánů v ní uložených. Podle uložení ji dělíme na nástěnnou pobřišnici (peritoneum parietale) ležící na břišní stěně (přední boční, zadní a horní) a pobřišnici útrobní (peritoneum viscerale) pokrývající a orgány a zahýbá se kolem jejich okrajů. Celková plocha peritonea je o něco málo menší, než plocha těla její velikost se pohybuje od 0,5 -2ma je tedy srovnatelná s plochou glomerulu.  Prostor mezi oběma pobřišnicemi se nazývá peritoneální dutina.  Pobřišnice je tvořena 3 strukturálními vrstvami které jsou funkčně komplexně propojeny.
  • Mezotel – tenká vrstva buněk na povrchu břišní dutiny
  • Intersticium – vmezeřená tkáň ve které jsou unoženy cévy a nervy
  • Endotel a bazální membrána – třetí vrstvu peritonea umožňující průtok krve a kontrolu přenosu malých a velkých molekul do stěny arterii, kapilár a venul
Funkce pobřišnice
  • Izolační – pobřišnice obsahuje tuk, který zahřívá a chrání orgány
  • lubrikační – tvorba podbřišní serózní tekutiny (liquor peritonei) snižuje tření orgánů
  • Fixační – vazy v pobřišnici spojují orgány navzájem a připevňují střeva k zadní břišní stěně a brání tak nadměrnému pohybu orgánů
  • Senzitivní – nástěnná pobřišnice bolí a je dobře lokalizovatelná, útrobní pobřišnice bolí méně a je obtížně lokalizovatelná je citlivá na pnutí a chemické podráždění
  • Ochranná /Imunitní – pobřišnice slouží jako bariéra před zraněním a patogeny v břišní dutině. Dokáže identifikovat invazivní částice (patogeny) a uvolňuje leukocyty, aby patogeny eliminovali.
  • Transportní – epiteliální buňky pobřišnice vylučují a absorbují tekutinu, filtrují částice a přenášejí krev, lymfu. Filtruje tekutiny v peritoneální dutině a odvádí odpadní produkty

      2. Fyziologie pobřišnice

Pobřišnice (peritoneum)  semipermeabilní membrána, se schopností difúze a ultrafiltrace umožňuje přenos látek a vody mezi krví a dialyzačním roztokem v břišní dutině. Během peritoneální dialýzy se uplatňují dva důležité procesy:

  1. Difúze                                                                                                                                                                                                Difúze je proces, při kterém dochází k pasivnímu pohybu molekul z oblasti s vyšší koncentrací do oblasti s nižší koncentrací. V rámci peritoneální dialýzy umožňuje difúze přenos iontů, urey, kreatininu a dalších malých a středně velkých molekul mezi krví a dialyzačním roztokem podle jejich koncentračního spádu.                                                       
  2. Ultrafiltrace (konvekce)                                                                                                                                                                Ultrafiltrace, nebo také konvekce, je proces, při kterém dochází k odstraňování přebytečné vody ze těla pomocí osmotických a hydrostatických sil. Dialyzační roztok obsahuje osmoticky aktivní látky, jako je glukóza, která vytváří osmotický gradient a přinutí vodu přestoupit přes peritoneální membránu. 
Důležité je, že peritoneální membrána má různě velké póry, které umožňují přenos různě velkých molekul. 

  • Akvaporiny lokalizované v endotelu pobřišnice jsou malé póry, které jsou specializované na přenos vody, a přispívají k většině ultrafiltrace. 
  • Menší póry  (nejpočetnější skupinou pórů 85-95%), které se nacházejí  mezi buňkami umožňují přenos vody a nízkomolekulárních látek, jako je sodík. 
  • Největší póry  jsou nejméně četné (4-10%) a umožňují přenos molekul o větší hmotnosti, jako jsou bílkoviny a albumin, a prochází jimi jen pouze malý podíl ultrafiltrátu a to méně než 1%. 
Průtok krve a prokrvení pobřišnice
Pobřišnice je prokrvena pouze z 25 % své plochy, což ovlivňuje rychlost přestupu látek. Konstantní průtok krve                          70-100ml/min pobřišnicí je udržován i v případě hypotenze (nízkého krevního tlaku).Tato informace je důležitá pro pochopení toho, jak peritoneální dialýza umožňuje odstraňovat odpadní látky a regulovat tekutinovou bilanci u pacientů s chronickým selháním ledvin.  Viz obrázek Fyziologie peritonea


Fyziologie peritonea
Když krev v kapilárách pobřišnice přijde do styku s dialyzačním roztokem v peritoneální dutině, dochází k difuzi rozpuštěných látek z krve do dialyzátu. Glukóza v dialyzátu vytváří osmotický gradient, který způsobuje ultrafiltraci vody z krve do dialyzátu. Postupem času glukóza difunduje zpět z dialyzátu do peritoneálních kapilár, což snižuje osmotický gradient a zpomaluje ultrafiltraci.

Zdroj: Teitelbaum I. Peritoneal Dialysis. New England Journal of Medicine. 2021;385(19):1786-1795. doi:10.1056/NEJMra2100152 

Obrázek je upraven autorem