Didaktika sociální interakce v intenzivní péči - přednáška

Týden 1

Osnova

Obecné základy sociální interakce a její specifika v intenzivní péči - Interpersonální dovednosti v intenzivní péči - Zásady sociální interakce v přednemocniční péči a v rámci nemocniční intenzivní péče (efektivní předávání informací, evalvační a devalvační prvky chování zdravotnických pracovníků, budování efektivního vztahu a sociální interakce s blízkými osob vyžadujících intenzivní péči) 

Cíle

- definovat základní principy sociální interakce v intenzivní péči; 

- uplatňovat efektivní komunikační strategie v interakci s jednotlivými členy multidisciplinárního týmu v péči o pacienta (nejen na intenzivních odděleních), s pacientem a jeho příbuznými.

Sociální interakce

̶  definování různé od různých autorů
- proces, v němž se individua vzájemně stimulují a reagují na sebe a rozvíjejí tak řetěz akcí a reakcí (jakýsi psychologický ping-pong)
- interakce slouží k vzájemné výměně materiálních a nemateriálních hodnot, k vzájemnému uspokojování (G.C. Homans, 1960, 1961)

Cíl komunikace:
̶  Informovat
̶  Instruovat (info + vysvětlení významu, popisu, postupu, organizace, návodu jak něco dělat/dosáhnout)
̶  Poznávat
̶  Přesvědčit (cíl – změnit názor, postoj… racionální přesvědčování pomocí logiky; emocionální – působením na city – často manipulativní charakter) Získat
̶  Aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k jejímu utlumení/zastavení, Posilovat nebo motivovat
̶  Socializovat a společensky integrovat – vytvářet vztahy mezi lidmi, navazovat kontakty, posilovat pocit sounáležitosti a vzájemné závislosti (vliv socio-ekonom. status, vzdělání, věk - pubescenti jiná komunikace než vzdělaný dospělý člověk
̶  Svěřit se – zbavování se vnitřní tenze, překonání těžkostí, sdělování důvěrných informací většinou s očekáváním podpory/pomoci/pochopení
̶  Zabavit – rozesmát, vyplnit čas komunikováním, kt. vytváří pocit pohody a spokojenosti
̶  Uniknout – když je člověk sklíčený, znechucený…může mít chuť nezávazně si s někým povídat o neutrálních věcech, odreagovat se od starostí, od shonu
- Osobní identita – pro JÁ je komunikace důležitá aktivita, napomáhá ujasnit si věci o sobě samém, uspořádat si své postoje, názory, sebevědomí, osobní ambice

Kritéria účinné komunikace
̶  Jednoduchost (používat běžné a pochopitelné slova ve stručnosti a ucelenosti)
- Stručnost (používat krátké věty, vynechat nepodstatné), zejména v písemném projevu  (zdravotnický záznam, ošetřovatelská dokumentace). Nadměrná a nedostatečná K. (používání zkratek může vést k nejasné/nekompletní K.)
- Zřetelnost – přesné pojmenování, cílem je, aby se lidé dověděli CO, PROČ, KDY, KDO, KDE se zřetelem na určitou specifickou situaci
̶  Načasovanost (timing) a závažnost – aby byly zprávy vyslechnuty, musí být správně načasovány a musejí souviset s danou osobou
̶  Přizpůsobivost – zprávy je potřeba měnit dle toho, jak na ně příjemce reaguje (ADAPTABILITA), vyhnout se rutinnímu/automatickému projevu, zvážit CO a JAK ŘEKNEME dle toho, KE KOMU HOVOŘÍME
̶  Důvěryhodnost – nejdůležitější artikl účinné K., podmínka docílení efektivnosti v K. – obeznámení se s problémem, z projevu má vyzařovat jistota a spolehlivost, ne však dominance a autoritativnost


Faktory tlumící komunikaci

̶  nedostatečná slovní zásoba a schopnost vyjádřit své názory, postoje, myšlenky, pocity
̶  nejistota a strach projevit se
̶  rozdílnost ve schopnosti kódování a dekódování sdělení
̶  nevhodná volba komunikačního kanálu
̶  informační přetížení až zahlcení
̶  odborné výrazy a slangové výrazy bez vysvětlení, zdravotnický žargon
̶  odbíhání od podstaty
̶  nedokončené věty
̶  funkční postavení/společenský status osoby
̶  interpersonální konflikty
̶  emocionální rozpoložení
̶  zdravotní stav
̶  neefektivní zpětná vazba ▲neověření si porozumění
̶  nedostatek empatie, taktu, trpělivosti
̶  kulturní kontext (jazyková bariéra, kulturní odlišnosti aj.)
̶  chytání za slovo
̶  devalvující způsoby, manipulace, urážlivá slova, dvojsmysly
̶  mluvení za druhé
̶  převedení řeči na druhého
̶  aktivní negativizmus, mlčení
̶  nadužívání slov záporné příslovce (▲ nikdy, nikde, nikam), vždy nebo modální sloveso musíte
̶- rušivé elementy

verbální a neverbální komunikace

Komunikace ve zdravotnictví
- důležitá pro poskytovatele a příjemce zdravotních služeb
- má svůj záměr, obsah a význam sdělení
- neformální / formální (cílená) k.
- důležitá dovednost každého zdravotníka

Záměr komunikace:
- informační
- edukační
- motivační (přesvědčování, argumentace)
- operativní (řešení problému)
- socializační, integrační a poznávací
- terapeutický (empatie, sdělení pocitů, prožitku aj.)
- zábavní nebo únikový 

Směřování komunikace (objekty a subjekty k.)

- interní (mezi kolegy na různých úrovních, nadřízený – podřízený, předávání služby aj.)

- k pacientům a rodinným příslušníkům

- externí (k. s laickou veřejností, zdravotními pojišťovnami, pacientskými organizacemi aj.) 


Doporučení pro přímou a efektivní komunikaci

- hovoříme jasně a srozumitelně
- mluvíme vždy výhradně za sebe
- pokud hovoříme o druhém, popisujeme konkrétní chování, ne jedince jako takového
- dáváme informace, nikoli hodnocení
Literatura a zdroje k doplnění
ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Jaroslava KRÁLOVÁ. Základní otázky komunikace : komunikace (nejen) pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 135 s. ISBN 9788072625994.

POKORNÁ, Andrea. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 3. doplněné vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 104 s. ošetřovatelství. ISBN 978-80-7013-524-2̶T
OMOVÁ, Šárka a Jana KŘIVKOVÁ. Komunikace s pacientem v intenzivní péči. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2016. 134 stran. ISBN 9788027100644.
Předchozí
Následující