Kapitola 5 STŘETY A SETKÁNÍ Mase télo je ve svete, jako k srdce v oiwnni. Zívanou pro oči při Jtéf ri^fc^ tuto 5 ní ÉVOÄ systém. JC d° n/ z,Vot ° vnitrné;i sytí a sporu Maurice Merieau-Ponty P6énomenoíooie de & Percept,on (Fenomenologie vnímání) Paralytik, jehož postižení trvá zatím jen krátce, čelí svétu se zmeneným tě-lem a novou identitou - která sama o sobě by staäla na to, aby zprobteati-Z0vala a znejistila jeho opětovný vstup do společnosti, jeho budoucnost je ale ještě navíc ohrozená jpnstupem, s nímž se setkává u lidí nepostižených včetně některých ze svých nejstarších přátel a kamarádů a dokonce i clenu rodiny, přestože tato věc se od situace k situaci značně mění, ve Spojených státech i v radě jiných zemí je vidět jasný vzorec předsudečného přístupu k postiženým a degradace jejich sociálního postavení, jež nacházejí svůj nejkrajnější výraz ve vyhýbavQstL strachu a v otevřeném nepřátelství. ]ak napsal Erving Goffman ve své přelomové knize z roku 1963 s názvem Stigma: Notes on tbe Management o/ Spoired identity (Stigma: Poznámky k zvládání narušené identity), tělesně postižení lidé zaujímají stejně znehodnocený status jako například bývalí odsouzenci, určité etnické a rasové menšiny a duševně nemocní.1 Ať už si fyzicky postižený člověk o sobě myslí cokoli, společnost mu připisuje negativní identitu a podstatná část jeho sociálního života je zápasem s tímto vnuceným obrazem. Právě z tohoto důvodu lze tvrdit, že st^matrzace není ani tak vedlejším produktem postižení, jako jeho podstatou. Největší překážkou v tom, aby se člověk plně zapojil do společenského života, nejsou jeho tělesné vady, nýbrž předivo mýtů, obav a nedorozumění, které s nimi společnost spojuje. Máme-li pochopit, proč tomu tak je, je nutné se zamyslet nad některými ústředními tématy americké kultury, zvláště nad naším pojetím těla. Telo je v americké symbolice natolik důležité, že si většina z nás, antropology nevysaje, ani neuvědomuje, že starost a péče o tělo přešly od praktičnosti k re-**u. Mejde pouze o fenomén minulého desetiletí. V roce 1956 napsal an-H°log Horace Miner vynikající lehce ironický esej o národui který^nazval Nacirema (což čteno pozpátku znamená American, Američane). Miner i p . —■-------_______ i MrVln9 Goffman, Stigma. . . . n Anthropo(ooist 58 (1956), *fe0fner' Ritual Among the Nacirema', Amcnam Akropol g Ve ntí li. i- u seřizoval koupelnu jako náboženské centruni omylnou přesností charaR ^ y ^ ^ . kterém obyvatelé proval 5 ^ $e mezitím dále vyvinula; bohat,, bezesporu jeden vany s vestaveným zařízením na vodní „ J dé dnes maj, o rov ^ J od posyátného oupa h prostoru oddě, sáze a profánní fíd ^ jsou to velice čistotní lidé. na.AťužlzeoArner ^ také urätý tyar A * f suš i i» *« b^aia tioušťka známk°u ^t;: ^ napadají Diamond Jim Brady a J. P. Morgan dnes je £ 3 P '. ľ- L . nřeiídání. Zbožňované krásky rozjásaných devadesátých Ľ ASS He «ob měřítek baculaté až tlusté, ^ deá tósy dvacátého století se vyvíjel od Ulhan Russellove pres Mařily, M noe k Twiggy Dnešní tělo musí být stihle a svalnaté a toto přikázání „ téměř stejně závazné pro ženy i pro muze. Ideal zenske krasy se posunul od měkkých křivek k pevnému tělu A jak člověk dosáhne krásného tela osmdesátých let dvacátého století) Cvičením, dietou a jinými způsoby trápení těla. Chcete-li to správné tělo -podle všeho vstupenku k romantické lásce a ekonomickému úspěchu -, musi. te se vypravit ven a běhat několik mil denně. Běhání se z původní módy záhy změnilo v horečnou posedlost, protože se začalo pokládat za nezbytné pro řádné rozpumpování srdce. Jiná cesta k ideálnímu tělu vede přes kluby zdraví a milióny Američanů jsou členy tisíců lázeňských středisek s takovými atrakcemi, jako je plavání, squash, tenis, vzpírání, sauna, vířivé koupele, masáže a aerobik. Přikázání cvičit má obzvlášť velkou váhu u střední třídy stoupající nahoru po ekonomickém žebříčku, ale stalo se také součástí životního stylu dělníků. Nic z toho nemá popírat, že cvičení je dobré a zdravé. Antropologa však zajímá především to, že v současné Americe jeho provozování překračuje racionální vlastní zájem a začíná se nebezpečně blížit fanatismu. Snaha o získání štíhlého, vypracovaného těla není pouze otázkou estetiky, ale též morálním imperativem. Morálnost správného těla se projevuje v televizních reklamách vtloukajících nám každodenně do hlavy, že .sebezdokonalování" znamená dosahování fyzické zdatnosti, což je aktivita ještě bezmyšlenkovitější než transcendentálni meditace sedmdesátých let. V obezitě se vidí trest za lenost a slabou vůli. jak nejlépe dokládá americké zaujetí dietami. .Člověk je to, co jí' a .tělo je chrám mysl. patri k otřepaným frázím, podle kterých žijeme, přestože chce-li se člo-noľľr^ úľ751"' ZjÍStí' že žádnÝ nemají. Je-li ale tělo posvátnou * prodeinvyľ * C° * d° ného dostane' J* houby po dešti dnes rostou SSUľÄpopulární jsou organicky pěst°vané plodiny 3 kvT JJ___™nstv, Omezovaní se v jídle a dobrovolné týrání těla jsou modern, ob' k věří středověkého flagelantství Jde o náboženské rituály, součást cestv „Irtelnostt, PO mz se vy avá sekularizovaná střední třída, kt e"uľne "ve spás" duse a místo toho chce spasit tělo CMuži i ženy zjišťují že významnou devizou ve světě podnikání je mladist-vý vzhled - zcela v projdu k situaci v )aponsk, kde L vzbuzuje zralost L ženami ve Spojených státech v posledních letech zažívá velký boom kosmická chirurgie, ale u mužů je vzestup její obliby ještě dramatičtější. Také napodobování mladí přerostlo v módu. V šedesátých letech si mladí lidé nechávali narůst d ouhe vlasy, aby tím vyjádřili svébytnost a odpor, avšak za pár let se stali svědky toho, že dlouhé vlasy nosí také burzovní makléři a lidi od reklamy - kteří S1 dnes ^chávají vlasy stříhat (nebo spíše .stylově upravo-vat-) v exkluzivních salónech. Mladistvě ležérní je poslední dobou také oblečení. Učitelé nosí stejné džíny jako jejich žáci a obleky mají méně upjatý střih. Ke zdůraznění mladistvé krásy dnes muži používají kosmetiku, což by v mé ne-osvícené éře diskreditovalo jejich mužství. Ale tyto výrobky jsou pro muže. Abych uvedl jen jeden příklad, návrhář Ralph Lauren .navrhl' kolínskou pro muže nazvanou .Chaps" (kožené nohavice, které kdysi nosili kovbojové k ochraně kalhot při jízdě), směsku, o níž nás televizní reklama ujišťuje, že vyjadřuje chlapské hodnoty Divokého západu. Právě velkými podvody tohoto druhu je dnešní doba tak zajímavá pro nás antropology. Větší část ideální Ameriky, již nám obstarávají masmédia, je určena pouze lidem na vzestupu, ale při bližším pohledu vychází najevo, že také u nich deformuje životní podmínky. Ve skutečnosti žijeme v zemi, kde se široká propast mezi těmi, kdo mají, a těmi, kdo nemají, dále zvětšuje a kde od poloviny šedesátých let postupně klesá celková životní úroveň. Tato prostá pravda vychází z hojných dokladů o tom, že kupní síla průměrné rodiny se od roku 1971 snížila téměř o pět procent; tento pokles by byl mnohem prudší, kdyby se dramaticky nevyhoupl počet pracujících manželek. Země nicméně žije v iluzi, že se nám daří lépe. Konec konců sekretářky a dělníci z továren dnes jezdí na dovolenou do Evropy a něco takového si kdysi mohli dovolit jenom bohatí. To je ale dáno pouze tím, že díky tryskovému letadlu - létajícímu dobytčáku přepravujícímu při jednom letu až 400 kusů - je dnes cesta do Londýna v konstantních dolarech stejně laciná, jako byl v roce 1950 výlet k Niagarským vodopádům. Většina z dnešních mladých turistů cestujících do Evropy si ale nemůže dovolit koupit dům nebo mít víc než jedno či dvě děti coz bylo pro jejich rodiče v roce 1950 možné a zvládli to s jedním příjmem. Žijeme opravdu lépe? ^erika je země zmenšujících se zdrojů a rodin, společnost, jejíž kultura Jorifikuje krásné tělo a mladistvý vzhled, přitom však těžko toler^e ml de. Není divu, že je živným prostředím pro lidi stále více zahleděné do sebe v bez 97 a iako by to nestačilo, zvyšující se bohatství vyšší .*» m«ném narcismu. A jaj zoufalstvím třídy dolní. _e' H a horní JlnS údolem svého živitele a kdysi hrdé n * ^íSt stojí ve frontách na polévku a níd V SřaSS kapitál za moře. V našich městech se jako odp > rSzTom - spící na autobusových zastávkách a ve vchod 'ľ" V3 U]1 Itabd popelnice nenajdou-li něco k jídlu, opuštění spoleěnos " ^uhÍ ptd odpovědností a namlouvá si, U takoví lidé si tento ^ t obrali. Úspěšný člověk jenom pokrč, rameny a řekne: .Se mnou je t rv brácho.' V našich městech najdeme scény malém jako z Kalkaty. Evr, „any to konsternuje, ale pro většinu městských Američanů jsou bezdom0vCl neviditelní. Chodí kolem lidských trosek, odvracejí ocua drží se mýtu, že byd-lí. slovy některých politiků - v .zářícím městě na kopci". K tělesně postiženým se chovají, stejně. Kultura, s níž se handicapovaný Američan musí vyrovnávat, je stejně tak součástí okolí jeho invalidity jako vozík. Je zbytečné zdůrazňovat, že postižt ní lidé se jednotlivě i jako skupina příčí všem-hodnotám mládí, mužnosti, aktivnosti a fyzické krásy, které mají Američané tak v lásce, přestože většině lidí se zdaleka nedaří je splňovat. Většina handicapovaných, mne nevyjímaje, má dojem, že jiní k nim cítí odpor z tohoto důvodu: Podvracíme Americky Ideál stejně jako chudí zrazují Americký Sen. A čím více se vzdalujeme ideálu, tím jsme pro zdravé ošklivější a odpudivější. Lidé před námi uskakují, zvláště když jde o vadu tváře nebo tělesnou deformaci. Postižení jsou pro zdravé lidi neustálou viditelnou připomínkou, že společnost, v níž žijí, je prostoupena nerovností a utrpením, že žijí ve falešném ráji a že i oni jsou zranitelní. Představujeme hrůzostrašnou možnost. Postižení lidé vypadají obzvlášť hrozivě v důsledku psychologických mechanismů projekce a identifikace, jimiž lidé podkládají jiným své pocity, plány a motivy, a naopak pocity, plány a motivy jiných pojímají mezi své vlastni. V důsledku těchto procesů vzbuzují handicapovaní ve zdravých strach, že pos .zen, by mohl0 potbt . jfi g u ^ ^ a , it ^ že je ne- potkala John Glicdman a William Roth ve skvělé ^ Tí)e Unexpeäed Min* ^Neočekávaná menšina) z roku 1979 píší, že postižený člověk se stává » tem ormaír Sdhání' ^ » nemohoucnosti, kontrapun ^TS-P°tľ0U' U "ÍŽ Je SP°™ samo lidství > Dehumanizace pj* 7 J Ve'mi r0ZSlrmá • opakovaně jsem byl svědkem toho, jak se p** »' *~íôhň~GniďrivärrV^ —jj--_____________ ľCd-111011,35 A. Stewart'EraľÍ; ľ* U,nexPect^ Minority: Handicapped Cbildr ~--. Harcourt Brače jovanovich, New York, 1979 tito lidé bcMjří- O skutečnosti, že nejde pouze o americkou záležitost, vypoví- dá ná^^ihynorského autora Finna Carlinga A přesto jsme fltf* ]e oporne, ze postižení vyvolávají primordiální pocity v lidech po celé Jtf, avšak pro nedostatek komparativních dat ' y Japonsku je stigma prová- em — je těžké říci, do jaké mirv ^ k tomu v te které zenu dochází. Víme, že v Japoi 1 zející postižení mnohem horší než ve Spojených státech a že aura poskvrnění, s a p která často obklopuje postiženého, se tam přenáší i na jiné členy jeho rodiny, jedna japonska autorka psala o matce dítěte s vrozenou deformací, která cítila takový stud a zoufalství, že se pokusila o sebevraždu.5 Autorka připisuje tuto tvrdost Japonců jejich přesvědčení, že člověk je nějak odpovědný za své neštěstí, a jejich kulturní a etnické homogenitě. Naopak v severní Evropě se k postiženým lidem přistupuje uvolněněji a pozitivněji než v Japonsku nebo u nás a tamní rehabilitační programy jsou v souladu s tím na vyšší úrovni. O jiné podobě přizpůsobení se invaliditě mi vyprávěl můj kolega z Kolumbijské univerzity Morton Klass, který jednou v Indii pozoroval skupinu mužů, jak škádlí slepce. Klass to nejdřív pokládal za krutost, ale pak si uvědomil, že toto dobírání vlastně představuje způsob, jak slepého muže začlenit do skupiny: šlo o posměvačný vztah stejného druhu, jaký antropologové nacházejí v některých primitivních společnostech mezi rodinami ženicha a nevěsty. Je příznačné, že obvykle má podobu vyhýbání se tchánu a tchyni a posměšků mezi švagry a švagrovými, tedy lidmi, kteří by se případně mohli vzít; toto posměvačné škádlení tak lze chápat jako alternativu meziosobní distance. V tomto světle je případ, kdy si Indové tropili žerty z postiženého, prostou transpozirí amerického vyhýbání se styku s ním. Domnívám se, že budoucí studie dojdou k závěru, že v zemích s bující chudobou a nemocemi nebudou postižení ze sociálního života tolik vylučováni jako ve Spojených státech, ale pravděpodobně také vyjde najevo, že je vůči nim vždy uplatňován zvláštní přístup. Vraťme se ale k americké kultuře. Ve vztazích mezi zdravými a postiženými zde existuje hluboká a nepřirozená ambivalence, neboť je těžké rozhodnout, jak by se měl člověk chovat ke kvazičlověku, k osobě, která doslova vzbuzuje strach a odpor. Tyto emoce musí zůstat za každou cenu skryty, protože jsou v přímém rozporu s hodnotami, jež diktují ve vztahu k handicapovým starostlivost a laskavost. Sociální střetávání je vždycky ožehavá hra, vzájemné oťukávání, při kterém se každá strana pokouší odhadnout reakci te d^é. a taková hra je mnohem těžší, nemá-li člověk ani matnou pretou, JakÝ Je ten druhý, k čemuž dochází při setkání s cizincem - nebo paralvt.kem. TChaTtľFw^duTÄ 1962. , J«n Carting, And Yet We Are Human, cnauu « .. J<*° K°jima. .Disabled Individuals in Japanese Society •Mf^™^ The Really [T V*zku™ Pfi^P* k i»validim ™, ,ane,"f / Issues 4 I A JIS'lbN in Certain wL.n,L,.n^l Wieties\ ournal of Social issues 11« 99 postižené dívají jako na cizí druh nem , A poněvadž se f**Lm1 jedinec vypadává z horizontu nL' *H Je povídat; handcW ^ ^ ^ '^^S kávání a ^ravy nej. t u lidí na vozíku toho lZe rľ« ^ ř^i^^hneme'což je pro *■* ■> $ nohama snadné rešem. ^ ^ ^ ÍVf. Ä^élaovéka který hy to n^^, i eratura o postižení se o tom natolik W rozepisuj,, že u S t0 z ní dtovat. Postižení často říkají: Lide se chovaj,, jako by to bylo S Ä Přesný ^ÄJS; -a zohaveny ir čištění a naruTení identity. Zhoubný nádor a smutek jsou však přechodné st, vy. Paralytická invalidita nikoli. jak napsal v roce 1956 Erving Goffman, který byl vzděláním sociolog, v pra. xi však antropolog, samým jádrem a výchozím předpokladem veškeré sociální interakce je, že jedinci v ní zúčastnění zaujmou navzájem uctivý a slušný postoj.6 Každá strana se musí chovat jako významná a solidní osoba a každí musí mít kolem sebe sociální prostor a distanci. Druhý člověk toto chovaní s odpovídající úctou respektuje. Míra tohoto vzájemného respektu se samozřejmé v závislosti na situaci a na jejích účastnících různí a to, jak se respekt vyjadřuje, je kulturním výtvorem. Děje se to pomocí nevědomé gramatik)' gest a verbálních nuancí, prostřednictvím řeči tak subtilní, že uniká pozornosti jak toho, kdo ji právě používá, tak toho, ke komu je směřována - pokud ovšem nedojde k jejímu odmítnutí, což se tak často děje v případě tělesně postižených. Ať už jsou kulturní a situační variace jakékoli, široký.segment veřejnosti zvládá vztahy sjostiženými pomocí částečného odepření úcty. Tito lidé to * laji nevědomky a mnoha různými způsoby. Houslista Itzhak Perlman, kterého poznamenala dětská obrna, vypráví, že když ho jeho průvodce dotlačí na » m k přepážce v letištní hale, úřednice se průvodce obvykle zeptá: Jat mi J2?í ''f0 P°d°bné věci. a že nejde o pouze americkyŕ kf ** V korejské restauraci rozdal naší čtyřčlenné " t0 nCVedl0' P^tože za dva měsíce to udělal zas. Lidé běžné rol" ma jsem ještě nep a také' ľostižení často říkají: .Lidé se chovají, jako by to iný postřeh vyslovila jedna japonská žena zohaver lu'chem v Hirošimě, když popisovala skutečnost, že oběti nikdľ-0^ -L>íví Stojí za zmínku, že širokým obloukem se obcházejí také lu lidé, jimž někdo blízký umřel, a lidé rozvedení; u všech došlo ke 7 vinou tkat se s post. cnym, - tj. nemohou-li se tomu vyhnout n d C* uW nepříjemnost, vyrovnávaj 1 tfa, c k nim ^** „o nezpůsob ,lym a odpírají ,,mi úctu tedy to, co jim jako bližním nálež Od íindicapovaneho člověka se snaží odhšit uplatňováním své nadřazenost,, jako by je to melo nějak chránit pred podobným osudem. Všechno je ještě horší o taje vpostizenych. zejména deformovaných lidech, se někdy vidí lidé zlí iako například v Shakespearově Richardu lil. nebo ve Zvonílb od Matky Boží Victora Huga. Docela dobře může jít o projekci vnitřního nepřátelství zdravých vůči handicapovaným, emoce, která určitě existuje, jakkoli zřídka vyjde najevo. Tělesné postižení se tak zevšeobecňuje i na charakter; sociální psycholožka Beatrice Wrightová tomuto procesu říká .rozšíření".7 Většina Američanů, včetně lidí pracujících ve zdravotnictví, má v hlavě soubor představ o sociálním postavení handicapovaných. Ať už jsou ostatní charakteristiky tohoto myšlenkového souboru jakékoli, postižení lidé v něm určitě nepatří k hlavnímu proudu společnosti, ale ocitají se spíše na periferii, jsou odloženi do důchodu a nejsou moc na očích. Dokonce i nemocniční personál mě pokládal za anomálii, neboť jsem byl nejenom plně zaměstnán, ale také jsem dělal výzkum v jeho vlastní odborné sféře. Jeden sociální pracovník se mě zeptal: Jaké bylo vaše zaměstnání?' Nejde o to, že by mi nepřáli schopnost i nadále pracovat, právě naopak - byli tím upřímně potěšeni. Byl jsem zkrátka díky tomu velmi odlišný sociální typ, zvláštní případ. Mi doktoři o tom samozřejmě věděli a často opravovali doporučení nějakého svého kolegy slovy: Jo on nemůže dělat, je to pracující člověk." Ale kvadruplegický pracující člověk - a tento jeden rys mě dnes charakterizuje. Vždycky tomu tak však nemusí být. Vzpomeňte si, jak nad touto totální kategorizací zvítězil Franklin D. Roosevelt. Své postižení tlumil tím, že při projevu vždy stál a nikdy nedovolil, aby byl fotografován na vozíku. Postižený člověk musí vyvíjet zvláštní úsilí, má-li si vydobýt status autonomního, hodnotného jedince, ale reakce druhé strany může tyto aspirace nejakým bezmyšlenkovitým činem nebo opomenutím naprosto zhatit. 1 tam, Kde se zdravý člověk vědomě snaží prokazovat handicapované strane uctu mm °j°vat s inherentní dvojznačností takového setkání, s ^f^J^t ku'tumích vodítek, která by naznačila, jak se chovat, a snad t s vlastiam po , , ,ak často získává atmosféru nucené stroj f naprána plnost potíraný humor neb K ,Vf hyperbolu - ye f ^ a postižených mohou být skut ? Setkáni ích Pyšní ani o Zen, jejich oči til,]. K pokřiveni sc3 ých nemusí dojit jen kvůli handicap rysu jednoho ze z fc by, na večírku, na kterém ^ přítel mi 'Jze síť0viny s velkými oky a už vůbec nic ji, ných na »be» urcjté sociální kruhy, v nichž by této mh vzato byla "an 'J ^ ze strany mužů, pak ze strany ostat lovážnénebezpe ze střední třídy, lidí, kteří se , šlo ale 0 se dhledem _ svou absencí sexismu. Nikdo o šatech « l3nín0Stl Silvii a muži si dali záležet na tom, aby se na ni ned J wmužhovořil, záměrně upíral pohled na její tvár a snažil "Sliv tam, kam chtěly. Není divu, že se s ní nikdo moc nebavil. Přitřl t Ä že celý večírek by. fiaskem. Atmosféra zůstala formální, ^ Laucená a všichni se brzy rozešli. Průhledné šaty té ženy se staly nevyřčeným centrem sociálního dial0qu zrušily veškerou jinou aktivitu a poznamenaly všechny ostatní vztahy. Kdo Sf může divit, že lidi utekli. Fred Davis ve svém eseji - který pokládám za nej. lepší z dosud publikovaných pojednání ze sociologie postižení - napsal, že totéž se děje při setkáních, zejména prvních, zdravých lidí s handicapovanými* Tomuto tvrzení dává za pravdu i můj výzkum a má osobní zkušenost. Stejně jako je v mysli postiženého člověka jeho identita proniknuta postižením, které je axiomem jeho jednání, ijiní jsou při rozlišování handicapovaného jedince drtivou měrou ovlivněni jeho nedostatkem. Tento jeden zjevný fakt, zásadní tělesná odlišnost handicapovaného, jeho odchylka od lidského štandarda ovládne myšlenky druhého a může ho dokonce odradit. Jenomže takové myšlenky se dají těžko artikulovat, natož aby se mohly vyslovit. Postižení - paraplegie, slepota a co já vím co ještě - je uprostřed scény v popředí vědomí obou stran a obě strany musí učinit něco, co by setkání normalizovalo. Tomuto procesu říká Davis .popření deviace". Účastníci se snaží chovat, jako by nic nebylo špatně, jako by neexistovalo žádné skryté téma. Vedle případné vyhýbavosti a blahosklonnosti existuje několik různých stf jednou z možností je uvést hned na začátku stručnou zmínku ve t* 'ak Se véci maJí. není třeba se o tom bavit, a teď se věnujme svým * ""FreTDavirTr^---——-—______—— HiBd'°^SKemsV9faI: Mana9ement of Straind lnteraCtÍ°n 102 *~" í k. který §< žit°fS't expertem v tom jak ostatním ulehčit situaci. Dosahuje toho'T ,flusí y, veselým chovaním, protože cokoh jiného by druhého odh' f ,..«1 U' . .^rtiípníi rfrana nnnfA; j , ' limcr»o odehnalo. gle j postižená strana ponechá druhou stranu v úzkých ale se zbavit nechtěné společnosti. *PŮSObi'sJsprávné uvádl že P" těcht0 Primárních scénách jsem tm a ta* Je to dobrý ; dominantní, avšak nek mento ana vada - schopnost sociální komu . : eldravt * f ™M ^ tlivého, a k setkání pfotup . ^Íčkách, jako by procházel mmovym polem. Handicapovaný ví na co * „Vuhý myslU ten zas vi, ze prvn, ví o jeho obavách; každý ví, fc ten dru-Tví, že ví, že ví- jako v zrcadlové sin,. Zrcadla jsou ale opět zrcadly z Conev Jand [Pláž 3 záb3T' Pľrk V Br°0ldYnU ■ P°Zn- PřekJi která jak odrážejí, tak eformují, a normalizační proces stoji na pohyblivých píscích a vždycky hrozí nebezpečí, že bude pohlcen. Georg S.mmel. jeden ze zakladatelů moderní sociologie, kdysi napsal, že veškerým sociálním střetnutím hrozí bezprostřední katastrofa, a setkání s handicapovanými jsou krajními příklady této obecné pravdy Simmel také napsal, že sociální jednání je založeno na .teleologicky determinované vzájemné neznalosti',9 což znamená, že kdyby lidé o sobě měli jasné a přesné osobní informace a byli naprosto upřímní, zničilo by to sociální komunikaci a znemožnilo existenci lidské společnosti. K tomu můžeme dodat, že každá ze stran nejenom tají před druhou informace, ale také překrucuje a prizdobuje ta zrnka faktů, která vyplavou na povrch. A každá strana odkládá nedůvěru a tyto malé pěkné lži napůl přijímá jako nezbytnou cenu za to, že s druhou stranou vychází. Na interakci postiženého se zdravým je tak fascinující právě to, že se opírá nejen o drobné nevinné lži, ale také o velkou lež - že na tělesném nedostatku nezáleží. Záleží na něm, a v tíživé interakci mezi těmito dvěma lidmi narůstají nedorozumění a upadá schopnost komunikace. Tuto hlubinnou charakteristiku postiženŕmi pěkně ilustroval jeden můj přítel, který chodí po dětské obrně o berlích. Nastoupil do letadla, posadil se na místo a berle předal letušce. Vedle něho si sedla nějaká žena a pustila se s ním do přátelské konverzace, která trvala, dokud nepřistáli. Letadlo dorazilo k terminálu a letuška mu vrátila berle. Když je žena viděla, znervózněla a zrozpačitěla, zamumlala rychlé na shledanou a spěšně vystoupila. 0 velké hypotéce na jeho identitě se dozvěděla příliš pozdě. Jsem přesvědčen, že po zbytek dne Přemýšlela, jestli neřekla něco .nevhodného", a je jasné, že kdyby vedela, chovala by se jinak. Jejím řešením byl útěk. VÍ D r,Cký °rÍ9Ínál ^TÍToSe 5Ä 1908.1 p' v- Ľ« Geheimnis und die geheime Gesdlschaft, Duncker trnům v 105 i, . nředevším prvními setkáními, příležitostmi, o nichž Davis se zabyva pW^J^. jmM problém je, kam Se d^^; den ze zdravých tafrj** V*-^ ^ ^ kanwády g Davisova zj.stem e P a ^ protože jp ^ —1 socích ro.í a tato snaha nar$ novof identitu postiženého a averzi, vinu a strach jeho kamaráda. První , " vľdľm vnitřního zmatku svého přítele, druhy poctuje odmení, jako by j, ho starý kamarád, dnes postižený, odešel někam jinam - coz se také stalo, leiich vztah je třeba předefinovat a to je často těžsi než vytvořit vztah nový. V důsledku toho opouštějí lidé změnění postižením staré přátele, příbuzné a dokonce své partnery - nebo naopak. Sociální ob^handicapovaných se zkracuji a smršťuji, jejich známých ubývá a noví často pocházejí z jiných sociálních vrstev. Já jsem kvůli svému prořídlému sociálnímu světu přestal chodit na antropologické konference (které jsem od té doby, co jsem přestal pít, tak jako tak považoval za ztrátu času), a v důsledku toho více opotřebovávám svůj úzký kroužek profesních známých, stejně jako mě odchod z širšího univerzitního života pevněji svázal s mou katedrou a posílil mé vztahy s kolegy a studenty. Totéž se stalo v sousedské komunitě, kde jsem měl jako koníčka lokální politiku a široký okruh známých. Zpočátku se kolem mne pohybovali, ale jak má nemoc postupovala, začali se ztrácet z dohledu, což byla zčásti moje chyba, protože jsem moc návštěv nezval. Izolace je obousměrná ulice. Skutečnost, že si za svou izolaci nemůžu výhradně sám, se mi však přesvědčivě vyjevila, když jsem se svým přítelem, který má svalovou dystrofii, zorganizoval v městské knihovně program o tělesném postižení. Zajistili jsme dobrou publicitu a naivně jsme očekávali, že přijde velký dav přátel, sousedů a politických souputníků, ale ukázalo se jen osm lidí. Naprosto jsem si neuvedomil, jak moc lidi toto téma odpuzuje a jak ambivalentními se staly jejich atove vztahy ke mně. Tato příhoda mě ale rozladila a stáhl jsem se do ľne 1 %h Přátd kteří Se s mÝm Přižením naučili vycházet, ne 1 Z' MJSřm V? °dříZl °d něblika JinÝch dobrých lidí. kteří si upřím-loht snéľt ™ SC ke mně P-bUžit. Někteří připouštějí, že ne- Protože každou c vľ ľoľ'° í ^ ^ MÍnU^ Č3S neUŽl1 náh°d°1'' t(% vychutnával 17 adá* ŽC jSem na Prahu smrtL Já tyt° PWda: Mé staré Jta-TT ^ Poněvadž se v nich skrývá metaforická 0 vyhýba !ľ±lja ^nezemřelo. - hrachu z neznámého v™ -j~<-----" " JC co Pouze vysledeK nevcuu..— ce kdy byl m n312°ľ'da f° tom PříPad Dr. Davida Rabína, který v r<>-m- karske faku'tě Vanderbiltovy univerzity, svým S* la«" &e postiženým nelze na, že je to pouze výsledek nevedome kem . prestižním časopise New Engíand Journal of Mediáne silně zacloum naností lékařského stavu.10 Dnes již zesnulý Rabin měl amyotrofickou la- rvrovna1'1' , ' "'"yuuuiicKOU la- ální sklerózu, která je vzdy smrtelná, a vešlo to ve všeobecnou známost Očekával od svých kolegů účastné porozumění, ale místo toho zjistil, že se mu vhýbaj'- S postupem nemoci to bylo stále nápadnější, až došlo k tomu, že Vcdnoho dne v nemocnici uklouzl a upadl a nedaleko stojící doktor odvrátil 'ohled- Celkem vzato se mu dostalo větší podpory a pomoci od podřízených \d od kolegů. Lékaře odděluje od jejich nevyléčitelně nemocných pacientů velká bariéra a Rabin tuto zeď prorazil. Lékařský stav se semkl, Rabina izolo-aj a tuto kombinaci léčitele a odsouzence na smrt vyčlenil z.- svých rad. Mí kolegové antropologové se chovali mnohem lépe, ale u nich je lidská rozmanitost náplní práce. Sociální univerzum člověka se redukuje jak kvantitativně, tak kvalitativně. Handicapovaný si často nachází nové známé a podle výzkumů jde zpravidla o kontakty s lidmi s nižším sociálním postavením, než byla pozice jemu rovných lidí ze starého prostředí." Handicapovaní se přátelí s jinými postiženými lidmi, s nimiž se setkali v klubech a církevních organizacích, seznamuji se s jinými nezaměstnanými a necítí se ve své kůži ve společnosti bohatých -kteří jsou také mezi prvními, kdo se jim začnou vyhýbat. Jeden z informátorů Freda Davise, zdravý příslušník vyšší střední třídy, řekl. že je těžké akceptovat vážné postižení u .lidí našeho postavení".12 Do toho zapadá drobná epizoda z mé zkušenosti. Byl jsem na schůzi organizace za práva postižených a na druhé straně místnosti jsem zahlédl státního zákonodárce, jehož jsem znal ze své předvozíkové politické činnosti. Nejdřív mě vůbec nepoznal, protože vozík slouží jako převlek, ale jakmile si mě osobně a sociálně zařadil, řekl, že by nepředpokládal, že najde .člověka vaší kvality" na takovém shromáždění. Takové věci se podle obecného mínění stávají jen životním ztroskotancům. Díky svému věku a dávno zavedenému postavení jsem si mohl uchovat ty nejužší a nejhodnotnější vazby, ale některé z těch periferních se uvolnily. Sam jsem své vztahy neposunul dolů po sociálním žebříčku, i když výzkum sociálen vztahů postižených lidí v letech 1980-1983 mě přivedl do styku s radou lidí bojících ekonomicky na okraj,. Musím však připustit, že v počátečních s:a-d«ch tohoto výzkumu jsem se cítil více nesvůj než mezi amazonskými h any ~ "fcoli navzdory skutečnosti, že jsem také postižený, ale huh ni. S dost. Pavid Rab in. )w Physicians', New England Jour L. Rabin a R. Rabin. .Compoundmg the Ord of Medicine (srpen mil , lz Betty E. Cogswell, ^Self-Socialization: R °UFr^ľo/Re6a6ifíta«on(1968). re Davis, .Deviance Disavowal". eadjustment of Paraplegia the Comraunity, kv které jsem cítil, když jsem byl mezj .. očekávanými «*F*^ fikce výzkumníka, podle které je V°% J-Sf ^tdC *f« nikoli ze již J^J* ,S jřktÍí TsůSu a objektu nikdy zcela neodpovídá skutečny °* ne oddéiem j ^ mybé pěstova, jsem si osobni mýtus, *- • >ové, i a v ji Kvln dvojnásob mymc. >^u,u, j^... -.....,„ ,nytUSi ž u,, pfilÍÄ hrdý na svůj produktivní život; ještě jsem ^ "ľ"! fian s postiženými. 0 stejné reakci píše Finn Carling: » J^ lodné jsem couval z každého kontaktu s jin^S 2m mezi motoricky handicapovanými a zapojení do jejich .H' v projektovat se do jejich ž.vota a pak jsem mel pocit, že i moje , ■ ' ohrožené. Výzkum se mé osobne příliš dotýkal, než abych Postave, iej nw sociá|. je nejisté a umu«.v..v. . .....<- auyLn |( provádět s pohodlným odstupem - a dostal jsem dobrou lekci o vztahu ního postavení k invaliditě. Dozvěděl jsem se také hodně o sobě. Každý a„ pologický výzkum obsahuje proces sebeobjevování a mé zkušenosti me2l " stiženými byly často bolestné. •* Zanedlouho poté, co jsem usedl na vozík, jsem ve svém sociálním světě & čal pozorovat ještě jiné zvláštní posuny a nuance. Když mě v roce 1980 jeden zubař poklepal po hlavě, už jsem se do jeho ordinace nikdy nevrátil. Studem se ale často lehce dotkli mé paže nebo ramene, když se loučili, což za dob, kdy jsem chodil, nikdy nedělali, a bylo mi to příjemné. Proč? Zatímco zubař mě odkazoval do patřičných mezí a zacházel se mnou jako s malým děckem, stu denti upevňovali pouto. Sahali pres zeď j potvrzovali, že jsou vlastně na mť straně. Byl jsem profesor ve středních letech a představoval jsem pro ně stejně velkou hrozbu u zkoušek jako kterýkoli jiný učitel, ale mé tělesné postižení mě k nim přiblížilo, protože jsem pro ně byl méně impozantní sociálně. Co se týče doktorandů, teprve po mém onemocnění mě rada z nich začala oslovovat křestním jménem, což byl také výraz blízkosti, nikoli přehnané familiár nosti. Jotéž se dělo při mých kontaktech s černochy. Dříve jsem býval pro černc kampusové policisty neviditelný, přestože často zdravili mého černého kolegu s ntmzjsem kráčel, záměrným ajasným singulárem: .Dobrý den, profesa jak se dnes máte?' Ted už vědí,, kdo jsem, a zdraví mě. jsem běloch, který/ na tom hu než oni> a moje yfwA ^ ^ m postavení mé př,b SíSu"Sdílíme společnou pozici na periferii společnosti AT''* Pí 1Ct na V0ZÍku Ísem - všiml že muži a ženy na »*J i!Ä 5kuP- -ŽÚ středního věku a třídy byla eh° °hrozena nejvíce, pravděpodobně proto, Že se se ^ 106 identifikoval Na druhé straně jsem zji$ta, u mi ^ ""' (h„ viku B uvolnily a otmelv; žcny jso„ stmúlM „ j^*™ :::>!" Ä11^- *—• jsem se mnou začne povídat; ^3 d0 výtahU S Žen°U' ČaSt° mé P°zdraví nebo !*Ä ^ JSf Ítľ^iľ4ľ..°b! m)íkv 2Íral' » kazatel poschodí. Totéž se díla když jsem jel na vozíku pres kampu, Podnikl jsem malý expe-t a hleděl jsem o tváře bhz.c. se ženy, dokud jsem nezachytil její po-,ed. V takovém okamžiku by se zena obvykle měla podívat jmam, ale v mém případě se pohledy většinou naopak setkaly a žena na mne kývla nebo se usmála^ Výměna pohledů otevírala já, uznávala druhého, bylo to setkání nerzané předsudky. Tato nová otevřenost byla pro mne osvěžující a milá, protože jsem navzdory své naprosté monogamnosti vždycky měl společnost žen rád. Ženy jsou obecně milejší než muži, i když bych měl ihned dodat, že tato očividně ukvapená a neantropologická generalizace má spoustu výjimek. Co mi ale taková reakce_řekja o vztazích mezi pohlavími? Potvrdila Freudovu tezi, že muže a-ženy odděluje zeď antagonismu a že obě pohlaví si rozvinula do velké míry nevědomé mechanismy vzájemné obrany. To nebylo příznačné pouze pro Freudovu Vídeň. S Yolandou jsme našli živé doklady tohoto antagonismu také mezi Munduruky, kde byl obsažen ve stále uplatňovaném systému, v němž muži a ženy spali v oddělených domech.14 V jiném pojednání jsem tvrdil, že ženy se všude obvykle brání dodržováním etikety a omezujících konvencí; od dětství jsou vedeny k tomu, aby říkaly ne a aby v každém muži viděly potenciální hrozbu.15 Navzdory všem novodobým změnám v sexuálnich normách se domnívám, že takový je i dnes převládající postoj ve Spojených státech. Důvodem mé nové uvolněnosti ve vztahu k ženám tedy bylo to. že jsem přestal být zdrojem nebezpečí. Vždyť i kdybych chtěl nějakou ženu pronásledovat, snadno by mi utekla. Ženy si tento aspekt našich vztahů musely dobře uvědomovat. Někdo by mohl namítnout, že stárnoucí úctyhodný profesor ^k jako tak nepředstavuje velkou hrozbu - jedině snad sám pro sebe -, ale «"» by přehlížel fakt, že ženská defenzivnost je založena na hluboce zakore-^, do velké části předvědomé úzkosti. Ve vztazích mezi pohlavím, to nen a* tak aktivní prvek jako spíše nevyslovený předpoklad. Vetsma z n* s hlo«bku této dispozice neuvědomuje a mně přišla na mysl jenom proto, ze mou Pozici muže zaplavila nová identita paraplegika. yJ^^Murphy a Robert F. Murphy. Wome ScKe1 F' M"rPhy. -Man's Culture and Woman's Nátuře", Annafc o/ tfte New York Academy o/ 107 Přirozenější vztah žen k postiženým zjišťuji take Jln, ba(J z nich to připisují tradiční ženské ro pečovatelky ao^ , „ d.skrirnina e louzit nejake dultíitť S0aájni o pravdu může být jedním z faktoru, pochybuj, alc< že h,^>^ M £ ,ývá, že u luh. kten k postiženy ch v I dosti věnovaly ošetřovatelstv protože to bylo Jedno ^ Ze, Aav^^f ^tosti vucí ' J? Statistic" c/Jt "II. V '""'Trh zaměstnání. Dnes se radéji stávají lékařkami neboT? d0St7T nTeMch zvláštní sklon k pečovatelství. k tomu T\]tlS té nejlepší ošetřovatele patřili také muži H Si MY i Spíše než podkládat ženám jakýsi mateřský ^ , *ší opět zdůraznit že postižen, je silný vyrovnávací činitel Pre 1 > SesLÍ mocenský boj a končí mužskou nadřazenost". **■ vr Na sociologické zkoumání invalidity mela velký vliv kniha Ervinoa r, mana^ma, neboť poskytla obecný rámec v němž mohli být hand^ ní zločinci a příslušníci určitých menšinových skupin nazíráni jako lidé?' jící společný úděl: Všichni jsou to outsideři, všichni představují odchylky! sociálních norem. Tento rámec má však své problémy Především háže do jj noho pytle lidi, kteří záměrně porušují právní a morální normy a lidi, kli nenesou za svůj stigmatizovaný stav vůbec žádnou odpovědnost. Pro cestu zločinu se člověk rozhodne, kdežto černou barvu kůže si nikdo nevybírá a rozhodné nikdo se nechce stát kvadruplegikem. Do těchto životních pozic človeka umísťuje dědičnost nebo neštěstí, nikoli volba. To samozřejmě jiným nebrání svalovat vinu na oběť a až příliš mnoho nevzdělaných bělochu vid; v černoších líné a neinteligentní lidi, kteří dávají před obživou prací předno;: sociálním podporám a zločinu. Dokonce i postižení jsou často neurčité obvinováni, že si mohou za svůj stav nebo přinejmenším za to, že při léčbě nedosáhli větších úspěchů. A jasným důkazem stigmatizace jejich identity je, že« na tělesné postižení často pohlíží jako na něco, co se řádným lidem nestává Slepí, to jsou ti, kteří vyrábějí košťata v chráněných dílnách nebo sedí na rohu 5 kelímkem. Rozhodně nepatří k lidem s vzestupnou mobilitou. Handicapovaný člověk a černoch se liší od zločince měrou zavinění, ale liš: se také od sebe navzájem. R^nvé pjakudky mají ve Spojených státech hluboké historické a ekonomické kořeny, protože černoši a hispánští přistěhoval-a sloužili po celá staletí jako rezervoár levné pracovní síly Tuto pozici d«« Sta.V,c ^s ?<™mL- které by bylo také docela dobře možno zahrnou' stigmatizované. Vyplatí se držet je dole. Avšak k systematickému vyj cjam a snižování tělesně postižených neexistují žádné přesvědčivé ek^ Í b0mé »éně významného faktu, fc je o ně často p*J I Pozorován, z veřejných prostředků, jinak je těžké pochopit, jak by 11« ro*c J^" '9ma Wďl Physically Disableďftrsons'. ^ab0° ky úzkoprsosť nemá hľaľce ' * * * \StrUktUráln™ ™z, -sovou príslušností a handica N se na handicapované aplikuje odhsná škála hodnot a vyvolavi iinľ 55Ä «t;-Lidé jso,hv ™tr <1?k uvidět 2idy a černochy , n,koh vsak k dislcrlminaci tělesné postižených cst0 třlesne postižen, často vzbuzuj, různou míru odporu, strachu i nepo Lého nepřátelství - emoci které vypadají spontánne a .pnrozené', protože „k se zdá, odporuji nas,m hodnotám a výchově, je tomu ale opravdu tak' Déti U pochopitelně projevují v přítomnosti postižených lidí zvědavost a nezřídka na ně zírají, dokud je rodiče neodtáhnou a neřeknou: .Nedívej se' Nic do dítěte lépe nevpraví pocit hrůzy z invalidity: ten stav je tak strašný, že se dokonce o něm ani nedá mluvit nebo se naň dívat. Tímto způsobem a radou jiných se děti učí přistupovat k postižení s ošklivostí, která dalece překračuje ndpor rasového předsudku. Tento pocit posiluje obavu, že by se co mohlo stát i jim. Co se týče příkazu, že handicapovaným by se mělo pomáhat, plníme ho z bezpečné vzdálenosti tím, že přispíváme na různé organizace, například do Desetníkové sbírky nebo na Asociaci svalové dystrofie, nebo vhodíme pár mincí do žebrákova hrnku. Zdraví lidé si tak uklidňují svědomí, aniž by se museli přiblížit; dobročinným skutkem zdůrazňují svou vydělenost a nedotknutelnost. Tytp_protichůdné reakce laskavosti a odmítnutí napomáhají tomu. že se z postoje k postiženým stává aréna obrovského střetu hodnot. Náhled na postižení jako na subkategorii deviace způsobuje zmatení u mnoha otázek a sociální vědce vede v teorii do slepé uličky. Během svého výzkumu jsme s kolegy zjistili, že mnohem přínosnější je chápat postižení v jiném rámci, v takovém, který tento stav univerzalizuje. přičemž zároveň uchovává jeho jedinečnost. Přistupovali jsme k postižení jako k formě .prahovosti' (fimi-10%). což je pojem, který jsem uplatnil k rozboru svého stavu mysli po neu-r°chirurgickém zákroku IS Úzce také souvisí s přechodovými rituály, o nichž Jse* se Zmiňovai ve třetí kapitole v souvislosti se slavnostní večeří, která vy-Zna^ala můj návrat na univerzitu. Účelem iniciačních rituálů jc zapojit ko-**** do přechodu jedince z jedné pozice ve společnosti do Jiné. Zpravidla tři ^ze: izolaci poučení zasvěcovaného, rituální vynořen, a opětovné Hthnocentrism and Atti ',ntuÍ!VŔ0%2(1965): Í^T^ÄbiíľŤ^ns-, Journal3/ Personaí/ŕy an .blematickou pozici postižených v americkém Životě 19 1 ' Mi stojí mimo formální sociální systém. L rituálu hodně vděčíme Arnoldu van Gennepovi rm, 23 žákům Henrimu Hubertovi a Marcelu M ' " ^^Ädil s moderní kulturní a sociální teorií až * !Ä Jednoho z jeho esejů .Aniryba, ani rak' Ve s ľ nřesně popisuje problemancKou F—-1- • -mericiam ži Síouhodobě tělesnějiandicapovaníi nejsou ani nemocni, ani zdraví, •im dlouhodobě ani úplně živí, ani "je deformované ne... Neisonaemocní,jwtgfcnfflnpc přechází bud ve smrt, nebo ve vyléčení. NňBf 1 , t ^říHařfem nenáboženského, neceremnniálr,;k„ ľ~ „u mjmo společnost ani zcela v ní. jsou to lidé. ale jejic| ,né nebo nefunguje, jak by mělo, takže jejich plné lidství je spo'^ >e vlastně pěkným příkladem nenáboženského, neceremoniálního prah0véh stavu. Nemocný žije v sociálním odkladu, dokud se mu neuleví. Telesné poľ žení stráví v podobném stavu odkladu celý zbytek života. Nejsou ani to ■ ono; existují v částečné izolaci od společnosti jako nedefinovaní, pochybní lj Tato nedefinovaná kvalita, existenční odchylka od normality, přispívá k všf obecně rozšířené averzi vůči postiženým, o níž přinášejí zprávy badatele Antropoložka Mary Douglasová napsala v roce 1966 v knize Purity and Dangcr (Čistota a nebezpečí), že kulturní symbolika třídí obvyklou realitu do přehledných kategorií a odchylky od této uspořádané klasifikace pokládají mnohé kultury za nebezpečné.20 Tvrdí, že anomálie, již představuje prase, zvíře s rozdělenými kopyty, které nežvýká svou potravu, je důvodem hebrejského tabu na pojídání vepřového masa. Nedostatek jasnosti znamená nedostatek čistoty^ vepřové proto znečišťuje a je třeba se mu vyhnout. Dojeto kategorie nečistého spadajUaki trvale postižení lidé - a důvod je v podstatě stejný. Představují anomálii, jako například lidé s křečovitě zkroucenými údy po obrne nebo tzv, Sloní muž, který měl tu pochybnou čest být ve tváři nejvíce zohaveným člověkem své doby. V nezřídka krutém slangu naší doby jsou těžce poraní lide .chmury; deprimují lidi a nejlépe je nepouštět je na místa od-v ' c¥ejné lídi navíc také .znechucuji, berou jim chuť a vzbu- břLé M A m m0ZřCJmČ "e každý reaguje takto, ale přesto je to celkem to postoí ľ ľ ľeStaUraCe tU 3 tam vykázaly viditelně postižené a ten-Některá Lti ľ tepm P° zředěném úsilí o převýchovu veřejnosti valv,™ uJ ' r0ZrušuÍí zdravé lidi více než jiná. Existuje hierarchie de bit valvace která SP ľ< _______^mŕni se závažností a typem postižení. Na vrcholu této -%7 ^^n^^ Ndembu mtua(i c^-jhm^* Üri?r *** *> 0/ * Conccpts of ftfcftn ano ** 110 .0U lidé s deformací obhčeje nebo s nápadným znetvořením těla- vo-Ô neprostře , mavn,m kritériem je podle všeho míra J£ ^ i tanclardi^h(hkc podoby, kV teorii Mary Douglasové je možno přidat myšlenku Clauda Lévi-Strausse Vivétším ze všech b.narmeh rozl.šení v lidském myšlení je oddělení příro-* kíítury. Zasadime-li tělesné post.žení do rámce tohoto velkého dualismu -^stavuje rušivý zásah přírody, průnik, který vyvrací status člověka ja- f nositel kultUrY- StCJný pr°CeS n3Stává ve sP°lecnostech. které izolují ženy ÄnTmenstruace nebo po porodu. Právě toto v konečném důsledku tělesné tižení tak odlišuje od jiných podob .deviace". Nejde jen o odchylku od morálního kodexu, ale také o narušení konvenční klasifikace a vědění. Kontami. nace,handicapovaných přírodou se spojuje s logickou anomálností jejich těla. aby^o^bnily samo jejich lidství. Turner píše, že lidé procházející rituální změnou statusu .už nejsou a zároveň ještě nejsou zařazeni".21 Ztratili svůj starý status a dosud nezískali nový. jiní lidé si pak nejsou jisti, jak se k nim chovat, a to nám znovu připomíná neustálé pochybnosti stran toho, co si počít s postiženými. Tuto nerozhodnost |Ze vyřešit segregací takových prahových lidí nebo tím, že se jim vyhneme -jsou, jak o tom píše Douglasová, rituálně poskvrněni. V jednoduchých primitivních společnostech mohou být zasvěcenci rituálu dospívání izolováni po týdny, měsíce či dokonce roky. V moderních komplexních společnostech se taková odluka uskutečňuje mírnějšími prostředky, jako je odpolední mimoškolní náboženská výuka nebo líbánky. Mnohem tvrdší podoby nabývá izolace u postižených, když jsou vykázáni do nemocnic a pečovatelských domů nebo když nemají možnost opustit svůj domov kvůli fyzickým překážkám, jako jsou obrubníky, schody a nepoužitelná veřejná doprava. Mezi tělesně postiženými a zasvěcenci rituálů najdeme i jiné nápadné podobnosti. Turner uvádí, že .mezi zasvěcovateli a novici je často naprostá autorita a naprosté podřízení; mezi novici je často úplná rovnosť.22 To určitě dobře vystihuje autoritářskou a poručnickou roli lidí od medicíny, kteří na rehabilitačních odděleních plní stejnou funkci jako starší kmene při výchově v b"ši. Nechybí zde ani rovnost noviců. Nemocnice zbaví lidi jejich, předchozí ldentity a zredukují je na amorfní status .pacienta, a jak ví každý, kdo v těch-!° zeních strávil delší dobu, pacienti se k sobě obvykle chovají jako rovný rwnému a vzájemně ignorují dřívější sociální rozdíly. Jat° rovnost postavení se vyskytuje také mimo nemocnici mezi telesne po-StlZentmi. V uplynulých deseti letech jsem se zapojil do několika organizaci » Taľľľ; TŔe For«t of Symbols, str. 96. an,tť*. str. 99. 111 - k j zúčastnil jsem se bezpočtu schůzí a setkání , přck hlesne postižených J ' tam vládne. Byl jsem do ní zahrnut i já, 1 stože jsem obyfcfJVj^ , človékem s nejvyšší kvalifikací. Nikdo mj tdem nejprest.zn^P anj fle #an(,; používala se ^ - e neříkal .doktore p^s ^ fakt že jsem o invaliditě pouče « lAirf ale příliš velkou autoritu mi to nezjed rvSstke sv/mu zármutku častokrát zj.std, ze ada mých názor, . K ! kLím ramen - a to byla silná rána pro ego člověka přivyklého ,Q °d^Ä oiěi zapisuji všechno, co řekne. Mou profesní ^ STeště více bolela že mnohem vážnější pozornost se věnovala zdravým expertům' z vnějšku, Postižení tak přistupují na stejné nespravedlivé rozliš*, vání a praktiky, které tak ostentativně odsuzuji Naše sdílená identita postižených lidi prevalcovala staře hierarchie veku. vzdělání a zaměstnání a smyla také řadu bariér spojených s rolemi pohlaví. Poprvé jsem si toho všiml, když jsem v roce 1976 procházel fyzioterapií. Bezprostředně poté, co jsem byl představen mladé ženě s částečně ochrnutou nohou, jsem se jí zeptal: Jak probíhá vaše terapie?" .Hodně poslední dobou pláču," odpověděla. Já vůbec nemohu plakat a o to je to horší," řekl jsem jí na to. Byla to naprosto spontánní výměna a já jsem potom přemýšlel o tom, jak neobvyklý rozhovor to byl. Opravdu jsem to řekl ženě, kterou jsem sotva poznal? Když jsem byl později hospitalizován na rehabilitačním oddělení, dali mě na pokoj se třemi ženami. Tuto odchylku od obvyklého postupu si vynutilo přeplnění a problémy s rozvrhem, ale nikomu z našeho pokoje to nevadilo. Nikdo z nás nebyl schopen vstát z postele, a kdyby došlo z mé strany nebo ze strany některé z těch žen k pokusu o obtěžování, oslavovalo by se to jako zázrak. Jako prahoví lidé k sobě postižení navzájem přistupují jako k celistvým bytostem nerozděleným sodálním postavením a zpravidla jede n druhému prozrazuji nápadně upřímné věci. Vedl jsem neformální rozhovory s paraplegičkami. pn kterých se řeč volně točila kolem střevních problémů a potíží s močovým mectiyrem. edna odbornice zkoumající roztroušenou sklerózu, která touto ne-svvmiTlií? ŽC mUŽŠtí inf0rmát0ři * Jí uvykle dobrovolně svěřují se XľvíľS TenCL Tak0Vá otevřenost usnadňuje terénní výzkum me-^^^^{^^ badatdi'1 kd?ž Je třeba si hlídat, aby člo-formátorova n!.Z *řr>W zkuše™* s handicapem je stejná jako ta In- * -7^Sř*2 ? dm0kTaCÍe P«h je, že když př£ dávaJ» vzájemnou spole ~ ? ^ prohlubuJe jejich izolaci -, mnozí vyhif scházejí přátelství a útTSx ^St? Prostřednictvím vlastních organizací. Ta* 112 očistě před světem, který je obvykle vypovídá na okraj- u Jicap.oV.ani clovek zaPada do rá"w prahovosti mnohem lépe než do H "sociální deviace uplatňovaného sociology Když Victor Turner psal o ri-Vtech v primitivních společnostech, řekl: ....prahovost se často připodobňu- 1 mfti. bytí v^lůnc. neviditelnosti, temnotě, bisexualite, pustině a zatmění j, n^cbo měsíce."21 Jak dobře to všechno vystihuje, už víme: občasné posti o mé smrti, sociální neviditelnost postižených, jejich asexualita v obec- VeSch představách, jeden nemocniční pokoj pro muže i ženy a stírání rolí po- 2 ví v komunitě handicapovaných. Postižení jsou víc než devianti. Jsou antiku všedního života. Stejně trvale jako jsou postižena těla handicapovaných, je narušeno také jejich postavení jakožto členů společnosti. Přetrvávající nerozhodnost v otázce jejich stavu bytí má za následek podobnou absenci definice jejich sociálních rolí, které jsou v každém případě potlačeny a znejasněny, protože jejich identita je překryta postižením. Jejich osoba se pokládá za znečištěnou; oči se odvracejí a lidé si dávají pozor, aby se k vozíkům příliš nepřiblížili. Moje kolegyně Jessica Scheerová o vozících mluví jako o .přenosných izolačních boudách", protože skutečně představují svého druhu samotky.24 Totéž platí o obydlích handicapovaných; můj spolupracovník Richard Mack líčí osud řady chudých černých paraplegiků z New Yorku, kteří žijí v nájemních domech bez výtahu a svůj byt mohou opustit, pouze když je někdo snese několik pater dolů po schodech - a to znamená zřídka.23 Jsou uvězněni. Postižené lidi v Americe stahuje zpět do sebe pocit ztráty a nedostatečnosti a toto nutkání k ústupu se spojuje s jejich znevažováním ze strany společnosti, což je tlačí do ještě hlubší izolace. Přidáme-li k tomu skutečnost, že se potýkají s fyzickým prostředím, jež postavili lidé se zdravými těly pro lidi se zdravými těly je s,podivem, jak může někdo z nich vůbec prorazit do světa. Jim se to ale v čím dál větším počtu přece jenom daří. " Tamtéž, str 95 / lessi« Scheer,' Thev Act Like It Was Contagious" v Sociflí Aspects o/ Oniric llíness, !5?«no* und DiiSy, red. S. C. Hey, G. lüger a ]. Seidel. Willamette University, Salem, Ore., 5 Richard Mack, nepublikovaný rukopis, 1985. m