Psychoterapie
MUDr. Pavel Theiner, Ph.D.
Co je psychoterapie?
- Léčebné působení na nemoc,
poruchu nebo anomálii
psychologickými prostředky, tedy
prostředky komunikační a
vztahové povahy.
- Psychologické prostředky jsou: slovo,
rozhovor, ale i mlčení, sugesce,
podněcování afektivních reakcí, učení,
neverbální chování, především však
tzv. terapeutický vztah
Kdo provádí psychoterapii?
 Psychoterapeut
 Původně lékař nebo psycholog
v průběhu a po dokončení
specializovaného akreditovaného
vzdělání (výcviku), minimálně 5letého
s předepsaným počtem hodin
sebezkušenosti, teorie a supervize
 Dnes i další profese
 zdravotní sestry, pedagogové, soc.
pracovníci aj.
 některé výcviky nevyžadují VŠ vzdělání
Terapeutické prostředky
 Komunikační a vztahové
Terapeutické prostředky
 Komunikační
 rozhovor
 sugesce
 učení
 interpretace
 klarifikace
 konfrontace
 zrcadlení
 edukace
 podněcování afektivních reakcí
 expozice
 trénink/nácvik
Terapeutické prostředky
 Vztahové
 Terapeutický vztah
 Terapeutická aliance
 ne-neurotický, racionální a smysluplný kontakt
pacienta s analytikem, umožňující mu cílevědomě
pracovat v analytické situaci“. Předpokladem
léčebného spojenectví na straně klienta není chuť
docházet do terapie pro své potěšení, ale přijetí
vlastní potřeby utkat se s vnitřními problémy a
podílet se na analytické práci navzdory vnitřním
nebo vnějším problémům.
Historie
 od 20. století se s rozvojem
psychologie a psychologických
léčebných postupů začala rozvíjet i
psychoterapie
 zpočátku byla silně svázána s
lékařskou praxí, později se stala
samostatným nezávislým oborem
 rozvíjela se především v Evropě a
USA
Historie
 psychologové ovlivnění
různými kulturami a různými
náboženstvími začali klást
důraz na rozličné aspekty
lidského myšlení a jednání, k
nimž vytvářeli nové teorie a
vypracovávali postupy, jak s
klientem nejlépe pracovat
Historie
 za necelých 100 let existence
tak vznikla řada různých
psychoterapeutických přístupů,
které se často velmi liší a často
se liší i jejich účinnost při řešení
jednotlivých druhů problémů
Historie
 mnoho moderních
psychoterapeutů tak užívá
integrativní metody, kdy svůj
přístup upravují podle
aktuálních potřeb klienta
Cíle psychoterapie
 symptomatická úleva
 restrukturující terapie
 obnova zdraví
 poznávání a hodnocení skutečnosti
 citová vyrovnanost
 výkonnost odpovídající kapacitě
 společenská adaptace
Zaměření psychoterapie
 nevědomé procesy
 vědomé procesy
 chování
 interpersonální vztahy
 tělesné funkce
Přístup terapeuta
 Direktivní - učitelský
 Nedirektivní - průvodcovský
Uspořádání psychoterapie
 Individuální psychoterapie
 Skupinová psychoterapie
 Rodinná psychoterapie
 Manželská (párová)
psychoterapie
 Terapeutická komunita
Druhy psychoterapie
 krizová intervence
 podpůrná psychoterapie
 systematická psychoterapie
 krátkodobá
 dlouhodobá
Psychoterapie - účinnost
 Psychoterapie je účinná
 Pozitivní dopad dle studií u 66-
90% lidí, kteří ji podstoupí
 Výjimečně zhoršení stavu (5%)
Proměnné ovlivňující
účinnost
 Vztah mezi terapeutem a
klientem (proměnné na straně
terapeuta)
 Proměnné na straně klienta
 Použité techniky
 Mimoterapeutické faktory
Co reálně pomáhá
 Skutečnost, jak vážně berou terapii
sami klienti
 Vztah s terapeutem
 Osobnost terapeuta
 Terapeutické intervence
 Prostředí psychoterapie
 Terapeutova starost o přechod mezi
prostředími (terapie x život)
Kolik psychoterapie je třeba
 Průměrně pacient absolvuje 4
sezení
 Účinnost obvykle po 9. sezení
 Uzdravení u 50% mezi 11.-21.
sezením
Vlivné směry
 Psychoanalýza
 Dynamické terapie
 Kognitivně behaviorální terapie
 Rodinná terapie
 Gestalt terapie
 Aj.
Klasická psychoanalýza
 Sigmund Freud
 nar. 1856 - Příbor na Moravě, zemř. 1939 -
Londýn
 většinu života prožil ve Vídni
 původně neurolog, později i psychiatr
 zájem o hypnózu
 Udivilo ho, jak se pacienti zlepšují po
znovuprožití traumatických vzpomínek z
dětství
 Změna stylu práce (volné asociace, přenos,
nevědomí, vývoj libida…)
Sigmund Freud
Klasická psychoanalýza
 Sigmund Freud vyzdvihl obrovský význam
nevědomých duševních procesů.
 Poukazoval na důležitost snů, jakožto
královské cesty do nevědomí.
 Studoval běžné jevy v každodenním
lidském chování jako jsou přeřeknutí či
zapomínání jmen.
 Obrátil pozornost na téma dětské sexuality
a sexuality vůbec.
 Vypracoval nový náhled na osobnost,
pracoval s volnými asociacemi a předestřel
mnoho problémů a témat, které do té doby
nebyly řešeny či se jim nedostávalo
uceleného systému.
Klasická psychoanalýza
 Osobnost, která je dle Freuda
uzavřeným systémem, rozdělil
na tři subsystémy:
 1. ID - neosobní pudová tendence,
princip slasti, nevědomá část,
 2. EGO - nabyté zkušenosti, princip
reality, částečně vědomá část,
 3. SUPEREGO - osobní morálka,
princip dokonalosti, jak vědomá, tak
nevědomá část osobnosti.
 Intrapsychický konflikt
Klasická psychoanalýza
 Obranné mechanismy:
 Vytěsnění
 Sublimace
 Regrese
 Konverze
 Somatizace
 Aj.
Klasická psychoanalýza
 Technika volných asociací
 Terapeut je neosobní a málo
otevřený, je „čistým projekčním
plátnem“
 Výklad snů
 Interpretace
 Analýza přenosu
 přenos (klient)
 protipřenos (terapeut)
Dynamická psychoterapie
 Odvozuje svůj vznik od
psychoanalýzy, na kterou volně
navazuje. Při objasňování příčin a
hledání souvislostí nežádoucích stavů
pacienta, klade důraz především na :
 nevědomé psychické činnosti
 intrapsychické konflikty
 zážitky z dětství (zejména negativní)
 aktuální interpersonální faktory
 aktuální chování (souvisí s minulými
zážitky)
Dynamická psychoterapie
 považuje za rozhodující pro
úspěch terapie vytvoření
silného emočního vztahu
klient–terapeut a v rámci
tohoto silně zabarveného vztahu
pak klient spatřuje v terapeutovi
významné osoby svého dětství
(tedy tzv.přenos).
Dynamická psychoterapie
 egopsychologie
 self psychologie
 teorie vazby
Kognitivně behaviorální
terapie (KBT)
1) Relativně krátká, časově omezená
2) Strukturovaná, cílená
3) Terapeutický vztah je založen na otevřené aktivní
spolupráci
4) Opírá se o poznatky teorie učení a kognitivní psychologie
5) Zaměřuje se na především na přítomnost a na
budoucnost
6) Zaměřuje se na konkrétní, jasně definované problémy
7) Stanovuje si konkrétní, funkční cíle
8) Zaměřuje se primárně na pozorovatelné chování a na
vědomé psychické procesy
9) Uplatňuje vědeckou metodologii (pozorování, měření,
testování hypotéz)
10) Cílem je soběstačnost klienta
Principy KBT
1. Většina lidského chování, s výjimkou
základních reflexů a instinktů, je naučená.
2. Maladaptivnímu (škodlivému) chování se
člověk učí stejným způsobem jako
chování adaptivnímu (prospěšnému).
3. Maladaptivní chování lze odstranit či
přeučit pomocí týchž principů učení, které
vedly k jeho vytvoření.
4. Podmínky, které vedly k vytvoření určitého
chování nemusí být nutně tytéž, které
způsobují jeho přetrvávání. Terapie by se
měla zaměřit především na změnu faktorů
udržujících, nikoli na zkoumání faktorů
původně vyvolávajících.
KBT – model psychiky
Myšlenky
Emoce
Zjevné
chování
Tělesné
reakce
situace
důsledky
Metody KBT - behaviorální
 Nácvik zklidňujícího dýchání
 Nácvik svalové relaxace
 Expozice
 v imaginaci
 in vivo
 interoceptivní expozice
 Zábrana rituálu
 Sledování a plánování činností
 Vytváření nových způsobů chování
Expozice a habituace
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
1. exp 10. exp 20. exp
Metody KBT - kognitivní
 Edukace
 Odvedení pozornosti
 Zastavení myšlenek – „stop technika“
 Sebeinstruktáž
 Behaviorální experiment
 Kognitivní restrukturalizace
 Pokročilé:
 Určení a změna dysfunkčních schémat
 Změny kognitivních procesů v imaginaci
 Změna kognitivních schémat v imaginaci
 Změna kognitivních schémat hraním rolí
 Změna kognitivních schémat psaním dopisů
Systemická terapie
 70. léta 20. stol – rodinná
systemická terapie
 Milánská škola:
 Mary Palazolli-Selvini, vedoucí
 Zprvu zaměřena jen na rodinné
systémy
Systemická terapie
 Teorie systémů
 Cirkulární kauzalita (cirkularita)
 Každé chování je důsledek
předchozího chování a zároveň
jeho spouštěč. Není jasné, co je
příčina a co následek.
 Zpětná vazba
 Homeostáza
Systemická terapie -metody
 Tvoření hypotéz
 Předpoklady a vysvětlení rodinné situace
 Cirkulární dotazování
 Neutralita terapeuta
 Terapeut „straní všem“, není chladný a lhostejný
 Pozitivní konotace
 Paradoxní intervence
Gestalt terapie
 Vzniká ve 20./30. létech 20. stol.
v Berlíně
 Zakladatelem je Fritz Perls
Gestalt terapie
 Ovlivněna:
 Gestalt psychologie
 „gestalt“ = tvar, celek resp. utváření (gestalten)
 naše percepce a prožitky jsou determinovány
našimi potřebami, směřují k uzavření/naplnění,
tj. nastolení rovnováhy. Toto uzavírání je
ovlivněno dříve nabytou zkušeností.
 Holistická teorie pole K.Lewina
 Fenomenologie (E.Husserl)
 Dialogický existencionalismus
(M.Buber)
 Psychoanalýza
Gestalt terapie – základní
pojmy
 Dialog
 Teorie pole
 Zkoumá vzájemnou propojenost jevů
souvisejících s člověkem, jeho bytím ve světě.
 Zkoumá, jak člověk vchází do vztahu s částmi
pole, jak se on a pole vzájemně ovlivňují a
mění, cílem této interakce je udržování stability
a růst.
 Autor K.Lewin, *1890
Gestalt terapie – základní
pojmy
 Organismická seberegulace
 úsilí organismu o udržení
rovnováhy, která je neustále
narušovaná jeho potřebami a
obnovovaná jejich uspokojováním
nebo eliminací (Perls, 1945).
Základní schema (J.Zinker,
1980)
1/8)Nediferencované pole
2)Pociťování
3) Uvědomování –
vyostření figury
4) Zkoumání –
mobilizace energie
5)Akce/naplnění/řešení
6)Asimilace/Odmítnutí
7) Uspokojení
8)Opuštění figury
Praxe gestalt terapie
 Psychické poruchy = narušení OSR
 Cílem PT praxe je její náprava –
obnovení zdravého procesu naplňování
potřeby a růstu
 Naučit klienta uvědomovat a rozlišovat,
co je a co není v současnosti
relevantní. Jak jeho „staré mapy“
ovlivňují jeho bezprostřední prožívání a
reagování.
Praxe gestalt terapie
 Cíl terapie je naplněn pouze tehdy, když si
klient začíná uvědomovat.
 V tomto kontextu je nevhodná otázka
„proč“ to klient dělá (stimuluje myšlení) ale
otázka „jak“ (stimuluje uvědomování)
 GPT není aktivní snahou o změnu
Paradoxní teorie změny
 Formulovaná Arnoldem Beisserem
 „Ke změně dochází tehdy,
když se člověk stává tím, čím je a
ne když se pokouší být tím, čím
není.“
 Pokud si lidé dovolí být plně a
uvědomovaně v kontaktu s tím, čím v
dané chvíli jsou, změna a růst se vynoří
jako nevyhnutelný a přirozený důsledek
takového kontaktu a skutečného
sebepoznání.
Děkuji za pozornost