Listina základních práv a svobod -- vybraná ustanovení o soudnictví

                        (HLAVA PÁTÁ  Právo na soudní a jinou právní ochranu)

   

   Čl.36

   ˙        Každý se  může domáhat stanoveným postupem  svého práva u nezávislého  a 
   nestranného  soudu  a  ve  stanovených případech u jiného orgánu.

   ˙        Kdo tvrdí,  že byl na  svých právech zkrácen  rozhodnutím orgánu  veřejné správy, 
   může se  obrátit na  soud, aby přezkoumal zákonnost  takového   rozhodnutí,  nestanoví-li 
   zákon   jinak.

   ˙        Každý má  právo na náhradu škody  způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného
   státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

   

   Čl.37

   ˙        Každý má  právo odepřít výpověď, jestliže  by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání
   sobě nebo osobě blízké.

   ˙        Každý  má  právo  na  právní  pomoc  v řízení před soudy, jinými státními orgány  či
   orgány veřejné správy, a  to od počátku řízení.

   ˙        Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

   ˙        Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

   

   Čl.38

   ˙        Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví
   zákon.

   ˙        Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
   přítomnosti  a aby se mohl vyjádřit ke všem  prováděným  důkazům.  Veřejnost  může  být 
   vyloučena  jen v případech stanovených zákonem.

   

   Čl.39

   ˙        Jen  zákon stanoví,  které jednání  je trestným  činem a jaký trest, jakož i jaké
   jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

   

   Čl.40

   ˙        Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

   ˙        Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud
   pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

   ˙        Obviněný má právo,  aby mu byl poskytnut čas  a možnost k přípravě  obhajoby a  aby
   se  mohl hájit  sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí,  ačkoliv ho
   podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má
   obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.

   ˙        Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.

   ˙        Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo
   zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu
   se zákonem.

   ˙        Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného  v  době,  kdy 
   byl  čin  spáchán.  Pozdějšího  zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.