DIDAKTICKÁ ANALÝZA UČIVA myšlenkový průnik do učební látky s cílem vystihnout a využít její výchovnou a vzdělávací hodnotu -----dokonalé zvládnutí a pochopení učební látky učitelem - uvědomit si, komu je třeba učivo zprostředkovat. J. Skalková vymezuje didaktickou analýzu učiva jako hlubší myšlenkovou činnost učitele, která mu umožní z pedagogického hlediska proniknout do učební látky a vystihnout její výchovnou a vzdělávací hodnotu. Didaktická analýza učiva je v podstatě kombinací analýzy základních pojmů a vztahů v učivu, včetně jejich logického systému, analýzy základních činností, které žáky přivedou k pochopení a osvojení učiva, ale i analýzy výchozích i následných mezipředmětových vazeb v učivu. Provést didaktickou analýzu učiva znamená uvědomit si jeho skladbu, najít jeho jednotlivé komponenty, např. pojmy, zákony, metody, dovednosti a návyky, logické operace ap.. Současně je však třeba určit jejich vzájemné vztahy, souvislosti s jinými oblastmi poznání (mezipředmětové vztahy), jejich ideové, etické a estetické působení na osobnost žáka ( Maňák, 1984, s.95) Didaktickou analýzu učiva provádí učitel směrem k stanovenému výukovému cíli. Pokuste se samostatně navrhnout podobu takové analýzy učiva, která by byla použitelná pro Vaši přípravu na vyučovací hodinu - vyberte si třeba jen dílčí úsek, ale raději takový, který vás zajímá a ve kterém se dobře orientujete. Didaktickou analýzu této pasáže učiva proveďte tak, abyste ji byli schopni obhájit a prakticky využít. TYPY ANALÝZY Pojmová a vztahová analýza : ˙ vytvoření logické pojmové struktury v daném učivu - od známých, již osvojených pojmů a s respektováním systému základních pojmů postupuje k pojmům novým, odvozeným či vyvozeným, ˙ využívá pojmů pomocných a rozšiřujících ˙ respektuje hierarchii pojmů podle míry jejich obecnosti (pojmy obecné a zvláštní, nadřazené a podřazené). ˙ vztahy mezi pojmy Pojmová analýza předpokládá dobrou orientaci v z á k l a d n í m u č i v u . Základní učivo - ˙ učivo klíčové, fundamentální, které musí žáci zvládnout, aby měli na čem zakládat další učení a vzdělávání v dalších tématech, jiných předmětech, v následujících ročnících ˙ zvládnou jej všichni žáci ( v rozdílné kvalitě) přímo ve škole (O.Chlup). Učivo prohlubující a rozšiřující, příp. pomocné a doplňkové. Rámcový postup při výběru základního učiva : a) tabulace fakt, pojmů, vztahů a činností jako prvků učiva (návaznost na obecné standardy) b) posouzení těchto prvků učiva z hlediska jejich užitečnosti pro žáka na straně jedné a z hlediska obecně kulturního významu na straně druhé (tj. provést praktické analýzy jevů, skrývající se za tabulovanými slovy) c) definitivní rozhodnutí o tom, co bude chápáno jako závazné minimum Současná tendence ve výběru učiva - redukce encyklopedismu, formalismu a verbalismu ve vzdělání, tzn. omezit význam vědomostí a zdůraznit význam vztahů a činností Pojmy: FAKT = informace, poznatek, skutečnost (pojmy, názvy,data) VZTAH = souvislost, která nám umožňuje něco pochopit (např.hmotnost - rychlost, životní styl - zdraví ap.) ČINNOST = uvědomělá aktivita, spojená s pozorováním, osvojováním strategií řešení problémů a s řečí, ve které získává žák individuální zkušenost. Operační analýza je analýza činností a operací, které učitel a žáci provádějí s učivem, aby došlo k jeho osvojení, příp. aby bylo dosaženo výukového cíle. (učivem jsou nejen informace (vědomosti), ale i činnosti (dovednosti). Operační analýza vyplyne nejčastěji z rozboru učebních úloh, které si učitel pro žáky k dané látce připraví, případně volbou těchto úloh učitel prezentuje svůj didaktický záměr z hlediska učebních aktivit a zapojení dětí. Příklad (prvouka, 2.ročník) : 1. Prohlédněte si obrázek a najděte všechny věci, jejichž názvy začínají písmenem k (žáci prohlížejí a vyhledávají). 2. Roztřiďte je podle toho, jestli jde o zvířata, rostliny, nebo předměty do 3 skupin a zapište do 3 sloupců (žáci třídí a zapisují). 3. Na dalším obrázku najděte a zapište všechny názvy věcí, které byly i na předcházejícím obrázku (tzv. Kimova hra) - soutěžíme, kdo si zapamatoval nejvíce věcí (děti koncentrují pozornost, paměť a zapisují). 4. Každý si vybere jednu věc, která je podle jeho názoru pro člověka skutečně nejužitečnější, a napíše o této užitečnosti alespoň 3 věty (děti zvažují užitečnost, formulují věty a zapisují do sešitu). atd. Aktivity budou v hodině probíhat jak na straně učitele, tak na straně žáků. Cíl hodiny mohl být sdělen dětem takto: "V této hodině si každý z vás o sobě zjistí, jak si dokáže všímat věcí kolem sebe a co o nich ví". Učitel výukový cíl mohl formulovat ve své přípravě takto : žáci spolehlivě identifikují písmena na začátku slov v mluvené řeči, dokážou jich používat jako kritéria výběru. Cílené rozvíjení pozornosti a paměti, cvičení základních myšlenkových operací (analýza, syntéza, třídění, zobecňování ap.) a rozvíjení schopnosti koncentrovaně vyjádřit vlastnosti věcí a jevů jako vlastní názor (formativní a výchovná oblast). 3.3. Analýza učiva z hlediska mezipředmětových vztahů je nutným předpokladem zajištění přirozených návazností učiva. Je to rozbor časové i obsahové návaznosti (kontinuity) učiva v rámci učebního plánu i osnov, jak v ročníku (horizontálně), tak i v průběhu celého studia (vertikálně). Předpokládá hluboké analyticko-syntetické zpracování učiva ve vyučovacích předmětech, které mají obsahovou nebo metodologickou souvislost. Tím, že se učivo představuje ve všech souvislostech, v integrované podobě, je poznávání žáků reálnější, děti látku lépe chápou a osvojují si učivo nikoli jen verbálně, pamětně, ale skutečně, použitelným způsobem. Prakticky to znamená, že učitel musí být důkladně obeznámen s učebními osnovami, měl by u probíraných témat vědět, kdy, v jakých předmětech a do jaké míry byla probírána blízká témata, jak je možno získaných vědomostí, dovedností a schopností využívat v dalším učení, příp. do jaké míry a v jaké kvalitě musí být učivo zvládnuto, aby děti byly schopny navázat další, zpravidla náročnější látkou. 4. Postup při provádění didaktické analýzy učiva Protože komplexní didaktická analýza učiva je především myšlenková činnost, kterou učitel uplatňuje při přípravě na vyučování (u zkušeného učitele nemusí hluboká didaktická analýza učiva tedy nutně mít písemnou podobu - ta je potřebná většinou jen pro studijní účely v rámci pregraduální učitelské přípravy), pokusíme se nyní nastínit postup jejího provádění. Doporučujeme následující kroky: 1. Ujasníme si téma jako součást určitého tématického celku, ověříme si jeho hodinovou dotaci podle časově tématického plánu (tj. kolik hodin mu můžeme věnovat, případně která dílčí pasáž učiva se bude probírat v konkrétní vyučovací hodině). 2. Připomeneme si, jakou funkci plní náš vyučovací předmět, jaké má výukové cíle v příslušném ročníku, odhadneme, jak se na jejich plnění může podílet učivo tématického celku, který budeme analyzovat, zformulujeme rámcově konkrétní cíl hodiny (s pomocí otázky, co si z hodiny odnesou žáci a jak si ověříme, zda se tak stalo). 3. Uděláme si konkrétní představu třídy, se kterou budeme pracovat, provedeme její pedagogickou, příp.didaktickou diagnózu. Ujasníme si, jaké nároky můžeme na žáky klást vcelku, ale předběžně se soustředíme také na slabé a naopak nadané žáky. V rámci pedagogické diagnózy se také zamyslíme nad tím, co už žáci asi o nové látce vědí, jaké praktické kontakty s ní mohli mít. 4. Znovu si připomeneme, že učivo tvoří obecně : a) poznatky (fakta, pojmy, vztahy, zákony) z oborů, které se vyučují. V osvojovacím procesu se stávají vědomostmi, b) senzomotorické výkony (činnosti, operace, aktivity), které se v procesu vyučování stávají dovednostmi, v zautomatizované podobě návyky, při jejich tvořivém využívání se rozvíjejí ve speciální schopnosti (talent), c) myšlenkové operace a poznávací činnosti, které se při vyučování řešením intelektuálních úkolů podílejí na rozvoji inteligence, d) mravní a světonázorové normy a hodnoty, které lze ve školní práci zpevňovat a pozitivně uplatňovat, což přispívá k jejich fixaci a interiorizaci v podobě pozitivních postojů, potřeb, zájmů a volních a charakterových vlastností. Tím jsme si rovněž vyjasnili základní cílové struktury ve vyučování. 5. V učebním tématu najdeme stěžejní body, t.j. problémy, které vytvoří základní strukturu učiva a analyzujeme je z hlediska výukového cíle. Dáme je do souvislosti se zákony a principy, důležitými pro porozumění dané látce - což v praxi znamená, že provedeme výběr základního učiva a současně uvážíme motivační kontext, tvořící rámec vyučovací jednotky. Výběr základního učiva bude u různých učitelů z h r u b a stejný, ale strukturování, úrovní logické výstavby, příp. hodinová dávka učiva, a tedy jeho přiměřenost, srozumitelnost a zajímavost, budou silně poznamenány osobností konkrétního učitele. 6. Stejný význam jako výše uvedená "věcná stránka učiva" má i procesuální stránka osvojování látky (učivem jsou i postupy a činnosti), takže důkladně promýšlíme navozované činnosti žáků. Právě učební aktivity žáků podmiňují efektivnost vyučování. Činnosti žáků učitel promyšleně navozuje prostřednictvím vhodně formulovaných zadání - učebních úloh, na nichž bude učivo prezentovat, případně upevňovat, procvičovat nebo provádět kontrolu jeho osvojení žáky (operační analýza). 7. Paralelně učitel řeší otázky výběru vyučovacích metod, forem a prostředků včetně učebních pomůcek a materiálů, se kterými budou žáci i on sám ve vyučování pracovat. I tento výběr činí s ohledem na stanovený výukový cíl a respektuje při tom psychohygienické zásady. 8. A konečně dobře zvážíme, jaké výchovné hodnoty učivo obsahuje samo o sobě, nebo které hodnoty nabízejí zvolené metody a formy vyučování. Uvažujeme tedy, které momenty učiva budeme zdůrazňovat, abychom naplnili také výchovné a formativní cíle vyučování. Smyslem takovéto didaktické analýzy učiva je vytvořit si jasnou představa toho, co se bude ve vyčování s učivem dít, aby byl vytvořen co nejschůdněší most, po kterém učitel zprostředkuje všem žákům učební látku "rychle, příjemně a napevno" (Komenský). Mějme při tom skutečně na mysli, že úkolem učitele je vyložit, vysvětlit, objasnit, naučit, nikoli zkomplikovat a zamlžit. SHRNUTÍ Didaktickou analýzu učiva lze charakterizovat jako hluboké myšlenkové proniknutí do učiva s cílem vystihnout a využít optimálně jeho vzdělávací a výchovnou hodnotu. Učitel ji provádí v rámci projektování výuky a s ohledem na výukový cíl si při tom vytváří co nejucelenější představu o tom, jak bude prezentace učiva v hodině probíhat ve smyslu vytvořit jakýsi "most", po kterém zprostředkuje látku všem žákům tak, aby vyučování probíhalo "rychle, příjemně a napevno" (syntetizující vyústění). Didaktická analýza učiva má 3 základní oblasti: 1) analýza pojmová a vztahová (směřující k vytvoření logické pojmové struktury v učební látce), 2) analýza operační (analýza činností, kterými bude tento systém žáky osvojen, kterými bude dosaženo výukového cíle), 3) analýza mezipředmětových vztahů (vycházející ze vstupní obsahové analýzy učebních osnov a vstupní diagnózy vědomostí žáků a směřující k integraci nového učiva do stávajícího systému). Rámcový myšlenkový postup při provádění didaktické anylýzy učiva: 1. upřesnění tématu 2. pedagogická diagnóza třídy 3. stanovení výukového cíle 4. analýza mezipředmětových vztahů 5. vytvoření pojmové struktury (pojmy známé a neznámé, hlavní a vedlejší, základní a rozšiřující ap., analýza vztahů mezi pojmy), 6. analýza činností a aktivit, které je třeba vykonat, aby bylo dosaženo výukového cíle, 7. promyšlení arzenálu vyčovacích prostředků (komplexní postupy, formy, pomůcky) 8. promyšlení motivačního rámce vyučovací hodiny, scénář hodiny 9. výchovné využití tématu