1
Komplexní botanicko-zoologická exkurze na ostrov Rab
RNDr. Jaroslava Pavelková, CSc.; Mgr. Jan Procházka
Požadavky kladené na komplexní přírodovědnou exkurzi splňuje mj. ostrov Rab. Z pohledu
svého ekosystému umožňuje konání odborné komplexní botanicko-zoologické exkurze
v mediteránu se zaměřením na ekologii, spojenou se sběrem přírodnin. V průběhu exkurzního
týdne je zde možné realizovat tématicky zaměřené exkurze do různých biotopů, a to
z hlediska botanického, zoologického i ekologického.
Z každé navštívené lokality, pokud se nejedná o chráněné rostliny či živočichy, je vhodné
citlivě odebrat biologický materiál a znovu jej demonstrovat ve večerním výukovém bloku.
Velkým přínosem celé exkurze je aktivní seznamování žáků a studentů s mediteránní flórou a
faunou přímo v původních lokalitách, což studenti znají pouze z literatury a preparátů. Ostrov
Rab splňuje model ostrovního ekosystému, poškozeného během svého historického vývoje
mechanickými zásahy člověka a pastevectvím.
Zajímavé jsou i dochované historické památky Rabu, které doplňují všeobecné znalosti žáků a
studentů. Pro nás středoevropany je významná dopravní dostupnost tohoto chorvatského
ostrova v Jaderském moři a rostoucí obliba našimi návštěvníky, zejména v době letní
turistické sezóny.
Obecná charakteristika
Ostrov Rab je podle své velikosti devátý ostrov v Jaderském moři. Jeho celková rozloha činí
90,84 km2 (dlouhý 21,5 km a široký 7,2 km). Patří ke skupině Kvarnerských ostrovů. Oblast
Kvarneru společně s Istrií zaujímají pouze 11,3 % chorvatského státního území, ale díky své
poloze a dopravním možnostem, včetně bohatému kulturně historickému dědictví a především
přírodním vlastnostem, je ideálním místem pro konání komplexní exkurze, s převažujícím
botanicko-zoologickým obsahem.
Z pohledu administrativního uspořádání zahrnuje oblast Istrie a Kvarneru dvě chorvatské
župy. První z nich, Istrijská (2 813 km2 s asi 206 000 obyvateli), má svá správní střediska
v Pazinu a Pule a druhá, Přímořsko-goragská (3 590 km2 s asi 304 000 obyvateli), sídlí
v Rijece (Radovinovič, 2002).
V osmi sídlech na ostrově Rab žije 9 303 obyvatel. Podél ostrova se táhnou tři pásma kopců,
z nich nejvyšší je Kamenjak (nejvyšší vrchol Straža, 408 m n.m.), který se strmě sklání do
moře v prostoru Podvelebitského kanálu, takže je ostrov z této strany nepřístupný
(mapa č. 1, podle Radovinovič, s. 130, 2002) .
Půdní poměry
Pro oblast středomořského podnebí a zejména pro vápencový geologický podklad, který je na
celém území ostrova, jsou typické červeně zbarvené, železem bohaté půdy terra rossy, lidově
zvané červenice. Mají dobré fyzikální i chemické vlastnosti pro zemědělství a lesnictví; hodí
se pro pěstování vinné révy, ovoce, olivovníků, fíkovníků, tabáku a jiných poměrně
náročných kultur. Obecně platí, že v krasových oblastech je hojně využívána i k pěstování
zeleniny (mnohdy uprostřed kamenité pustiny).
2
Klimatické podmínky
Ve vnitrozemí Chorvatska je mírné vnitrozemské podnebí s horkými a suchými léty a
chladnými a vlhkými zimami. V horských oblastech je typické počasí s chladnějšími léty a
tuhými zimami s hojností sněhu. Průměrné teploty dosahují v lednu ve vnitrozemí -1 až +3
°C; v horských oblastech -5 až 0 °C; v přímoří, tedy i na ostrově Rab, se teploty pohybují
v rozmezí od +5 °C až +10 °C. Průměrné teploty v červenci ve vnitrozemí dosahují teploty od
22 °C do 23 °C; v horských oblastech 15 °C až 20 °C; v přímoří 26 °C až 30 °C.
Podnebí Rabu se tedy liší od podnebí chorvatského vnitrozemí, ale je podobné jako na
okolních ostrovech. Počtem hodin slunečního svitu v roce se řadí mezi nejslunnější místa
Evropy (2499 hodin). Průměrná zimní teplota činí 6,7 °C, letní 23,2 °C. Rab je jedním
z nejzelenějších ostrovů Jadranu; lesy zde pokrývají 40 % plochy. Převážná část pláží je
písečná.
Historie ostrova Rab
Ostrov Rab má poměrně bohatou historii. Na místě dnešního největšího města Rab měl svou
osadu ilyrský kmen Liburnů. Od té doby, co Řekové z Magna Graecia (Syrakus) podnikali
výpravy na východní jadranské pobřeží, stal se ostrov jejich zájmovou sférou. Předpokládá se,
že archeologické nálezy na mysu Kastelána (Kampor) a na mysu Zidine (Lopar) představují
pozůstatky řeckých osad. Uvádí se též, že porážka Liburnů od Řeků v námořní bitvě se
odehrála někde mezi Krkem a Rabem (roku 365 př. Kr.).
Po římském vítězství nad ilyrskou královnou Teutou (r. 229 př. Kr.) a nad Histry (r. 177 př.
Kr.) se Rab dostává pod vládu Římanů a stává se válečným přístavem a dobře organizovaným
městem Arba. Podle nápisů v kameni lze soudit, že největšího rozkvětu dosáhla Arba za
císaře Antonia (138 ­ 161 př. Kr.). V době pozdního císařství se Rab (Arba) stal sídlem
biskupa a rabský biskup podepsal v Saloně roku 530 po Kr. akta církevního koncilu.
V době stěhování národů nájezdům Avarů a Slovanů odolávala jen dobře opevněná města, a
to rabské hradby příliš pevné nebyly. A tak byla Arba v 7. století zpustošena, ale v době
ustanovení byzantské moci na Jadranu kolem roku 750 bylo město zase obnoveno. Když byla
mírem v Cáchách vytýčena hranice mezi Franckou a Byzantskou říší, Arba a byzantská města
(Osor, Krk, Trogir, Split a Benátky) se znovu dostávají pod nadvládu Byzance. Od doby, kdy
byl byzantský císař Basileios I. Makedonský (812 ­ 886) nucen nařídit, aby dalmatská města
platila daň chorvatským knížatům (878), je Rab chorvatským městem.
Nedlouho poté, aby si zajistila spojenectví Tomislava proti Bulharům, přenechává Byzanc
církevní jurisdikci Římu (r. 923), a při té příležitosti cařihradský patriarcha daruje Rabu jako
důležitému chorvatskému městu ostatky svatého Kryštofa. Jenže chorvatský Rab překáží
benátským plánům na politickou a hospodářskou expanzi ve Středozemí. A tak dóže Petr
Orseolo vytáhl roku 1000 na válečné tažení a od Rabu získal ,,přísahu věrnosti". Toto období
však trvalo, jen pokud byl chorvatský trůn slabší. Roku 1070 král Petar Krešimir IV. daroval
ostrovu klášter svatého Petra v Draze a tím dal najevo, že je skutečným vládcem ostrova a
města. Tato rozhodnutí přinesla Rabu větší příjmy. Když Chorvatsko uznalo za krále
uherského Kolomana, také on potvrdil Rabu (1107) privilegia, která mu dal Petar Krešimir.
Do roku 1409 se kontinuita moci občas přerušuje, v závislosti na vztazích Byzance a Benátek,
ale též na tom, kdo městu přiznával právo na volbu rektora.
Benátská moc ostrova trvala od roku 1409 do roku 1797. Prvních 60 let se řídila vojenským
řádem, neboť Rab ze všech benátských držav ležel nejblíže uskockému Senji.
V této době se také město opevnilo mohutnými hradbami. V polovině 15. století postihla Rab
první katastrofa - mor. Epidemie řádila dvakrát (1449 a 1456); připravila město o mnoho
3
životů, a tím také o pracovní síly. Zalidňování ostrova běženci z pevniny nemohlo následky
moru v plné síle nahradit. Druhou ránu Benátkám i Rabu způsobilo objevení Ameriky a
přesun hlavních obchodních cest na západ. Nakonec v roce 1797 Napoleon Bonaparte zrušil
trvání Benátské republiky a tím její čtyři století dlouhé panování nad Středozemím.
Nastupující habsburské panství (1815 ­ 1918) v roce 1828 ruší biskupství a Rab se stává
pouhou provincií. Rakouské úřady podporovaly románský vliv, takže chorvatština, jako
úřední jazyk, se zavádí až roku 1897. Koncem 19. století (23. května 1889) bylo město
vyhlášeno za mořské koupaliště a lázně a začalo nabývat turistické povahy.
Ve 20. století mírem v Rapallu (1921) byl Rab připojen k Chorvatsku v Království Srbů,
Chorvatů a Slovinců (později přejmenovaném na Jugoslávii). Skromný turistický ruch nemohl
vynahradit to, co město i ostrov ztratily emigrací obyvatelstva do vnitrozemních částí
Chorvatska a do mimoevropských zemí. V létech 1941 ­ 1945 byl okupován Itálií a
Německem. V druhé polovině 20. století Rab využil všech svých předností a rozvinul se
v jedno z nejsilnějších turistických středisek na Jadranu.
Historické pamětihodnosti Rabu
Hlavni město se stejným názvem jako ostrov je bohaté i na historické památky. Jejich detailní
popis je podán v turistických informacích v publikaci ,,Istrie a Kvarner" autora R.
Radovinoviče (2002). Za návštěvu stojí např. Kostel Panny Marie Veliké, která je jednou
z nejvýznamnějších románských staveb v Chorvatsku (bývalá katedrála, trojlodní bazilika,
která vznikla v XI. století a byla dokonce roku 1177 osobně vysvěcena papežem Alexandrem
III.); Kostel svatého Ondřeje s klášterem benediktinek (románská bazilika z XI. století, která
dostala svoji definitivní podobu až za renesance); Kostel svaté Justiny (byl postaven roku
1574 na místě, kde předtím stával kostel svatého Tomáše s cenným renesančním dřevěným
oltářem; kostel je upraven jako Muzeum sakrálního umění); Kostel svatého Jana Evangelisty
(předrománská bazilika ze VI. ­ VII. století); Kostelík svatého Antonína Malého (malá
skromná stavba, vklíněná mezi dva paláce v Srednji ulici, postavená v roce 1675); Kostelík
svatého Kříže.
Z pohledu přírodovědného stojí za zmínku a samozřejmě za návštěvu park Komčar. Je možné
jej nalézt přímo v centru hlavního města Rab a slouží místním i turistům pro relaxaci a úkryt
před sluncem. Rozkládá se na ploše 16 ha. Zřídil jej na sklonku 19. století nadlesní Pravdoje
Belia, který zde má také svoji bustu. Park je pýchou celého ostrova a považuje se za jeden
z nejkrásnějších parků na východním pobřeží Jaderského moře. Roste zde množství
středomořského rostlinstva.
Jako další přírodovědnou atraktivitou je les Dundo (zvaný Panjača a Kalifront), který se
nachází 4 km západně od Rabu. Je možné jej využít také pro celodenní exkurzi (přístup po
turistické cestě z lokality Lopar (14 km od hlavního města, kde je také přístav pro trajekty ze
Senje a Bašky). Název Panjača dostal podle toho, že se celý omladil z pařezů (pařez = pani).
Za druhé světové války byly vykáceny takřka všechny dvousetleté stromy vysoké až 20 m a o
průměru do 1 m. Do té doby to byl nejkrásnější les dubu cesmínového (Quercus ilex) v celém
Středomoří. I dnes je to největší lesní komplex na ostrově Rab, pro své rostlinné a živočišné
bohatství a jedinečnou krásu chráněný jako přírodní rezervace.
Výběrové exkurze
Jako důkaz osídlení faunou i flórou ostrovního ekosystému mediteránu je možné doložit
jednodenní exkurzí, konanou na lodi po okolních ostrovech Goli otok, Svatý Grgur a Prvič
(stejné druhové složení fauny i flóry), spojenou s návštěvou opuštěných trestaneckých táborů
komunistické éry (první dva zmíněné ostrovy). Tábory byly zřízeny v roce 1949, poté, co se
4
Josip Broz Tito rozešel se Stalinem. Podle dosud známých údajů, jak uvádí Radovinovič
(2002), prošlo vězením např. na Holém ostrově 17 000 osob; stal se místem internace všech,
kdo se dostali do konfliktu s vládnoucí ideologií tehdejší Jugoslávie. Tábor smutně proslul
speciálními způsoby mučení, jejíchž účelem bylo zlomit lidskou důstojnost. Zanikl až v roce
1988 po úmrtí Tita. Situace ve zmíněných koncentračních táborech byla vylíčena i v řadě knih
(např. Holý ostrov ­ popraviště ducha).
Možnost konání výběrové exkurze nabízí z hlediska své polohy také ostrov Rab na asi
70 kilometrů ve vnitrozemí vzdálená Plitvická jezera. Jedná se o nejhezčí a nejproslulejší
chorvatský národní park, který je pod záštitou UNESCO (od roku 1979) a zahrnuje 16
travertinových jezírek vzájemně propojených vodopády, které vznikly usazováním uhličitanu
vápenatého, jsou zde husté bukové a jedlové lesy, s řadou mnoha chráněných živočišných
druhů (např. medvěd hnědý, Ursus arctos).
Botanické a zoologické poměry Rabu
Fauna přímoří se vyznačuje bohatstvím druhů volně žijících v přírodě; některé z nich jsou
endemické (např. na ostrově Mljetu žije v poměrně hojně značném množství promyka mungo
(Herpestes mungo), dovezená sem v 19. století z Indie, aby zde hubila přemnožené hady.
Zvláštností jsou i šakali (Canis aureus), žijící na poloostrově Pelješac.
Původní rostlinstvo Jadranu patří ke středomořské oblasti, pro niž je typická vždy zelená
vegetace a velké bohatství rostlinných druhů. Nejvíce jsou rozšířena společenstva makchie,
frygada, listnatý les.
Pro snadnější využití předložených informací jsou zástupci rostlinné i živočišné říše dále
prezentovány ve formě biotopů, ve kterých se vyskytují právě na ostrově Rab (makchie,
frygana, listnatý les, pastviny, písčité pobřeží, skalnaté pobřeží a užitkové rostliny).
Makchie
Původní ekosystémy v okolí Středozemního moře bývaly tvořené porosty dubů
cesmínovitých, morušovníků, několika druhů borovic a planých olivovníků, v západní části
Středomoří rostly divoce i korkové duby. V této krajině dokonce ještě před 8 000 lety žili i
lvi. Avšak dlouhodobý vliv člověka změnil krajinu k nepoznání, původní lesy byly vykáceny
na výrobu lodí a stavby měst již v době řecké. Současně se rozmohlo pastevectví. Eroze
neúprosně odnášela úrodnou půdu a přetvoření na křovinatou, vyprahlou krajinu bylo
dokončeno. Za těchto podmínek, již nebyla možná obnova původních lesů a po několika
tisíciletích se vytvořil nový ekosystém ­ křovin, nazývaný v různých zemí jako garrigue,
makchie nebo šibljak.
5
Ostrov Rab je velmi dobrým místem na pozorování výsledků této přeměny krajiny. Velmi
patrná je eroze krajiny, která je způsobena nadměrnou pastvou ovcí a koz. Každým rokem se
zářezy eroze do krajiny zvětšují a splavují půdu do moře. Stejně tak dalším problémem je
náchylnost ke vzniku požárů. Oheň se stal tak významným selekčním činitelem, že prakticky
všechny rostliny, které v makchii žijí, jsou různými způsoby přizpůsobeny k přečkávání
častých požárů. Řada rostlin produkuje velmi odolná semena. Odlišnou strategii mají některé
keře, jako například dub cesmínolistý (Quercus ilex), u kterých řádění ohně přežívají kořeny.
Po prvních deštích takřka zázračně obráží a do pár let zaujmou zase své místo.
Rostliny, které tvoří makchii na ostrově Rab
Vegetace vždyzelených křovin a nízkých stromů. Nejběžnějšími keři jsou vítečník sítinovitý
(Spartium junceum), vavřín vznešený (Lauru nobilis), myrta, řečík. Z bylin je běžný smilax,
šalvěj (Salvia sp.).
Paliurus spina-cristi Salvia verbenaca
6
Spartium junceum Asparagus acutifolius
Vavřín pravý (Lauru nobilis). Sušené listy se v obchodě prodává jako koření pod názvem
bobkový list. Dávní mladí učenci po skončení studia na univerzitě byli věnčeni plodnými
větévkami vavřínu. Z těchto dob se datuje označení bakalář, které vzniklo zkomolením
původního latinského znění bacca laurea coronati, což znamenalo ověnčení větévkami
vavřínu, zkráceného na bacca laureati. Z latinského slova laureatus (ověnčený vavřínem)
vzniklo i současné označení významných umělců a vědců ­ laureát. Z vavřínu se upotřebují i
zralé plody, které se suší a nazývají bobky, ze kterých se získává bobkový olej používaný ve
farmacii a balzamování. Pistácie pravá (Pistacia vera). Plody pistácie jsou bohaté na tuky a
proteiny. Plody se jedí, nebo se z nich získává olej a barvivo tanin.
Frygana
Vegetace suchých vápencových svahů. Převládají nižší keře a byliny. Hojnými bylinami jsou
pryšce, šalvěje a cisty. Z keřů jsou to převážně jalovce.
Juniperus oxycedrus Helichrysum italicum
7
Cistus Euphorbia characias
Živočišná skladba je také velmi pestrá. Na počátku léta, kdy rostliny makchie vykvétají,
můžeme pozorovat velké množství hmyzu, který je právě na květy vázán a vytváří téměř
"společenstvo květů" Takto jsme pozorovali stehnáče, řadu tesaříků nebo zlatohlávky
Cetonia, Oxythyrea. V květech byli přítomni též predátoři, ať běžníci, kteří se maskují
v květech, nebo roupci, kteří unášeli svou kořist z květů.
Běžník číhající na kořist Hromadná hostina
Zlatohlávek
8
Tesařík (Phytoecia coerulescens) Tesařík
Nepřehlédnutelné je druhové bohatství sarančat a kobylek. V porostu se vyskytuje i dravá
kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Směrem na jih se zvětšuje i druhová rozmanitost
kudlanek.
Kudlanka nábožná Mantis religiosa - dospělec (konec léta)
9
Dalším velmi rozšířeným hmyzím řádem v kvetoucí machkii jsou motýli. Setkali jsme se s
otakárky Papilio podalirius (dole), okáči, modrásky a několika druhy
baboček (Polygenea egea). Po setmění je možné pozorovat lišaje.
Jedním z nejhlučnějších obyvatelů křovin, s cikádou, se počátkem léta můžeme setkat pouze v
podobě larev, které žijí pod zemí a živí se kořínky rostlin. Vzhledem k jejich stylu života je
setkání s nimi velmi vzácné a více méně náhodné. Vše se mění během několika týdnů, kdy
doslova vylézají dospělé cikády ze země a zaujímají životní prostor v korunách keřů a stromů,
přičemž samečci vydávají nepřetržité vrzání od ráno až do večera. V této době je jejich
potravou podobně jako u mšic sání asimilátů z nabodnutých rostlinných pletiv.
Dospělec ­ září, snímek pořízen na
Brači, autor J. Procházka, 2004
Nymfa cikády - začátek léta
10
Dalšími výraznými zástupci fauny křovin jsou plazi. Vzhledem k jejich skrytému způsobu
života, jsme odhalili jen několik zástupců z celkové druhové rozmanitosti.
V křovinách se zdržují želvy zelenavé Testudo hermani boetgeri. Je zde i poměrně velká
druhová rozmanitost hadů, například užovka stromová Elaphe longissima, užovka čtyřpruhá
Elaphe quatuorlineata, štíhlovka balkánská Hierophis gemonensis, štíhlovka Hierophis
viridiflavus (severně od Rabu) nebo například velmi zajímavý šírohlavec ještěrčí Malpolon
monspessulanus či hlavatka kočičí Telescopus fallax. Mezi poměrně nebezpečné obyvatele
machkie patří zmije růžkatá Vipera amodytes. Z ještěrů, kteří obývají machkii je možné
potkat blavora žlutého Pseudopus apodus nebo velkou zelenou ještěrku Lacerta trilineata. Při
okrajích se setkáváme s drobnějšími druhy ještěrek rodu Podarcis - ještěrka jadranská
(Podarcis melisellensis) a ještěrka italská (Podarcis sicula).
Listnatý les
V původním listnatém lese bychom nejspíše potkali dub cesmínovitý (Quercus ilex), dub
balkánský nebo též uherský (Quercus frainetto), dub pýřitý (Quercus pubescens), dále javor
mléč (Acer platanoides), javor habrolistý (Acer carpinifolium), javor tupolistý (Acer
obtusatum), javor jasanolistý (Acer negundo), habr východní (Carpinus orientalis), habrovec
habrolistý (Ostrya carpinifolia), jasanovec širokolistý (Phylirea latifolia) a další stromy
tohoto podnebního pásma. V průběhu století však téměř vymizely.
11
Ve zbytcích lesů je i dnes hlavní dřevinou dub cesmínovitý (Quercus ilex). Téměř všude roste
hojná planika (Arbutus unedo), jejíž výrazné červené plody naginje se v přímořských
domácnostech s oblibou zpracovávají na nejrůznější zavařeniny. Rohovník obecný (Ceratonia
siliqua) je nenáročný, roste téměř všude a poskytuje jako plody tzv. svatojánský chléb, kdysi
k nám před Vánocemi dovážený. Je znám a zajímavý tím, že hmotnost jejich semen v lusku je
vždy 0,2 gramu, tedy 1 karát. Rohovník obecný (Ceratonia siliqua) tedy posloužil i dávným
klenotníkům k vytvoření jejich jednotky hmotnosti. Tady slouží převážně jako krmivo
domácích zvířat. Běžnou dřevinou je i lokvát japonský (Eriobotrya japonica), vřesovec
stromovitý (Erica arborea) a zejména neopadavá, bohatě bíle kvetoucí vždyzelená pitospora
(Pittosporum tobira). Z jehličnatých stromů jsou nejhojnější různé druhy borovic, a to
borovice halepská (Pinus halepensis), borovice přímořská (Pinus pinaster), pinie (Pinus
pinea) a borovice černá (Pinus nigra), dále mikromerie chorvatská (Micromeria croatica) a
jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus).
Lokvát japonský (Mišpule) Eriobotrya japonica Pitospora (Pittosporum tobira)
12
Vřesovec stromovitý (Erica arborea) Borovice přímořská (Pinus pinaster)
Jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus)
Borovice pinie Pinus pinea. Pochází ze Středomoří. Bílá piniová zrna jsou uložena v tvrdých,
hranatých bezkřídlých piniových oříšcích, které se nacházejí v osemení, které potřebuje
k vyzrání tři roky. Teprve ve čtvrtém roce se oříšky uvolní. Oříšky se konzumují syrové.
Kvůli svému vysokému obsahu tuku (60 %) semena rychle žluknou.
13
Velmi zajímavé jsou listnaté lesy ze zoologického hlediska. Od pozorování ptactva až po
neméně zajímavou faunu pod kameny. Vzrostlé stromy jsou také útočištěm pro řadu zástupců
brouků, jejichž larvy se vyvíjejí ve dřevě, jako tesaříci nebo v trouchnivějících zbytcích, jako
např. nosorožíci. V porostu se pohybují draví brouci, jako krajník pižmový Calosoma
sycophanta (vlevo) nebo střevlíci, např. střevlík kožitý Carabus coriaceus (vpravo).
Pod kameny je možné nalézt několik výrazných zástupců středomořské fauny. Štír kýlnatý
Euscorpius carpaticus (vlevo), stonoha Scolopendra (vpravo) nebo nymfy cikád (dole).
Nymfy cikád žijí skrytým životem v zemi, kde se živí sáním z kořenů rostlin. Začátkem léta
vylézají na povrch, kde se naposledy svlékají. Dále pak žijí na stromech, zde se také živí
sáním rostlinných šťáv, přitom samečci tvoří pro mediterán tak typickou zvukovou kulisu.
14
Pastviny
Pasoucí se ovce nebo kozy jsou častým obrázkem z celého Středomoří. Spolu s kácením
původních lesů se pastevectví podílelo na přeměně středomořské krajiny. Nicméně po
dlouhou dobu existence pastvin se vytvořil zajímavý ekosystém.
Pastva vytváří i pozitivní podmínky pro některé rostliny, zde např. zástupce čeledi
vstavačovitých Limodorum sp.
15
Trus pasoucích se zvířat skýtá bohatý zdroj potravy pro řadu koprofágních brouků, ať již
drobní lejnožrouti rodu Onthophagus, chrobáci a vrubouni. Za pozorování stojí chování
těchto brouků při rozmnožování. Někteří vyhrabávají komůrky v zemi v blízkosti objevených
výkalů. Řada druhů vytváří z trusu kuličky, které společně jeden pár transportuje i na
poměrně velké vzdálenosti od zdroje. Někdy se stává kulička příčinou urputných bitev mezi
dvěmi páry.
Boj o kuličku Gymnopluerus sp. Onthophagus sp.
Geotrupes sp.
16
Počátek stavby kuličky Sisyphus sp. Téměř dokončená kulička Gymnopluerus
Pod kameny na pastvinách lze často nalézt velkou stonohu rodu Scolopendra. Je mírně
jedovatá a alergikům může způsobit vážné problémy. Stejně tak pod kameny, ale i v blízkosti
lidských obydlí se nepříliš vzácně vyskytují snovačky (černé vdovy), které jsou již jedovaté
podstatně více a kousnutí může vzácně (asi v 8 % případů) skončit i smrtí.
Okraje pastviny jsou biotopem ideálním pro několik druhů hadů např. blavora Psedopus
apodus a ještěrek balkánských Lacerta trilineata.
Díky pastevectví je na ostrově Rab velmi silná populace supů bělohlavých Gybs fulvus, kteří
se příležitostně živí uhynulými ovcemi a během jara požírají i odvrhnuté. Bohužel se
pastevectví stále negativně podepisuje na krajině a v místech intenzivního pastevectví
můžeme pozorovat účinky eroze. Pronikání ovcí do posledních zalesněných oblastí
způsobuje, že les se neobnovuje, protože každý nový semenáček je nemilosrdně sežrán.
Písčité pobřeží
Na první pohled se tento ekosystém zdá být téměř bez života. Pokud se ale porozhlédneme
důkladněji, začneme objevovat stopy po množství živočichů. Brzy po ránu je možné
sledovat brodivé ptáky jako jsou kulíci, kolihy nebo jespáci, kteří se za odlivu vydatně krmí.
Na vyplavených zbytcích také hodují racci.
V oblasti kam již nedosahuje příliv ani běžný příboj začínají porosty rostlin tolerujících
zasolenou půdu (halofyty). Jednou z nich je například sítina Juncus acutus.
17
A co že to slouží brodivým ptákům za potravu? Je to nepřeberné množství vodních organizmů
uzpůsobených životu podzemí, mezi přílivem a odlivem. Sem patří zejména mnohoštětinatí
červi jako jsou pískovníci Arenicola marina, nebo nereidky Nereis sp. Na svou přítomnost
nás upozorní pouze hromádky výkalů, které trochu připomínají žížalí. Způsob života těchto
červů je velmi podobný jako u žížal, ústním otvorem nabírají písek, zbavují ho organického
materiálu a zbytky písku vytlačují k ústí své chodbičky. Pískovníci jsou velmi důležitým
článkem těchto ekosystémů, podle výpočtů žijí v hustotě až 50 jedinců na metr čtvereční
neboli 400 000 jedinců na hektar a za rok na 1 hektaru přesunou okolo 4 000 tun písku! Pokud
se s pískovníky chceme setkat, musíme rýčem vyzvednout cca 30 - 50 cm. Pískovníci jsou
také vynikající rybářskou návnadou.
Několik centimetrů pod čarou odlivu se na některých místech nacházejí porosty "mořské
trávy". Jedná se o rostliny rodu Zostera, které vytvářejí velmi specifický a velmi zajímavý
ekosystém.
18
Pod čárou odlivu, kde i při odlivu zůstává alespoň několik cm vody, lze rozpoznat řadu
dalších pískových hromádek a trychtýřků. Některé z nich jsou od různých mlžů například
srdcovky Cardium, Levycardium, střenky Ensis ensis, okrouhlenky Mactra sp. Ve větší
hloubce je možné vidět i otvory po zvláštním mlži Solecurtus strigilatus. S dalšími z mlžů se
při troše štěstí můžeme setkat s hřebenatkou svatojakubskou Pecten jacobaeus nebo s
menšími a pestřejšími druhy hřebenatek rodu Chlamys. Velmi zajímavé je setkání s
chobotnicí pižmovou, které je však nejpravděpodobnější v noci.
Datlovka Lithophaga litophaga. Tento mlž žije zavrtán do skal. Kvůli agresivnímu způsobu
lovu, kdy se těžily spolu s podmořskými útesy, patří mezi chráněné živočichy.
Na čáře přílivu se setkáváme s kraby Carcinus mediteraneus, kteří se živí na zbytcích
vyplavených organizmů. Vždy ve vodě můžeme nalézt velmi podobného kraba rodu
Liocarcinus, kterého bezpečně poznáme podle posledního páru končetin, který je zploštělý a
slouží jako pomocné ploutvičky.
Liocarcinus sp.
Na břehu se občas setkáváme s velmi křehkými schránkami. Ve skutečnosti to jsou kostry
asymetrických ježovek. Asymetrické ježovky žijí také zahrabány v písku pod čarou odlivu a
živí se detritem. Jejich ostny jsou měkké a připomínají spíše chlupy. Z dalších ostnokožců
můžeme potkat zejména v noci nebo brzy ráno hvězdice rodu Astropecten, které jsou
překvapivě velmi čilí dravci, jejichž hlavní potravou jsou mlži zahrabaní v písku.
V této oblasti se můžeme setkat s řadou zajímavých ryb. Platýsi, kambaly nebo mořský jazyk
žijí velmi dobře maskováni na povrchu písečného dna. Podobně se lze vzácně setkat i s
parejnokem elektrickým Torpedo marmorata. Poněkud odlišnou životní strategii mají ryby
ostnatci rodu Trachinus, kteří žijí zahrabáni a číhají na kořist, která se k ním přiblíží. Za
zmínku stojí že mají paprsky hřbetní ploutve napojené na jedovou žlázu a v případě
našlápnutí umí na sebe velmi důrazně upozornit. Nejčastěji se však setkáváme s běžnými a
neškodnými hlaváči Gobius, kteří zvědavě vykukují v okolí své skrýše. Při vyrušení velmi
rychle mizí. Ve větší hloubce lze narazit na mnohoštětinaté červy Myxicola infundibulm nebo
větší Sabella spallanzani či na robustní sasanky Condylactis aurantiaca.
19
Condylactis aurantiaca Myxicola infundibulum
Sabella spallanzani
Hlaváč Gobius genoporus
20
Skalnaté pobřeží
Skalnatá pobřeží se vyznačují nápadnou zonálností, ať rostlin nebo i živočichů. V dostřikové
zóně (supralitorál) se velmi často setkáváme s drobnými izopodními korýši, kteří se zde živí
řasami a dalšími vyplavenými zbytky.
Podobně se tu vyskytují krabi Pachygrapsus marmoratus.
Velmi snadno tohoto kraba poznáte podle nápadně čtvercového krunýře. Tento krab se
pohybuje v dostřikové zóně, kde převážně spásá nárůsty řas. Při vyrušení prchá do štěrbin
nebo do moře, kde se už tak obratně nepohybuje.
Na čáře přílivu jsme pozorovali sasanky koňské Actinia equina, které se za odlivu dokáží
zatáhnout a uzavřít ve slizovém obalu, který je chrání před vyschnutím.
21
Pod čárou přílivu běžně nacházíme další druhy sasanek, které nejsou odolné ke krátkodobému
vystavení na suchu. Nejčastěji se setkáváme se sasankou hnědou Anemonia sulcata a
sasankou měnivou Aiptasia mutabilis.
Anemonia sulcata Aiptasia Mutabilis
O trochu hlouběji lze spatřit mořské houby. Jednou z nápadnějších je houba
komínová Aplysina aerophoba. Jak její latinské jméno napovídá, chová se tato houba
zajímavě na vzduchu. Pokud se tam dostane, začne modrat až je úplně tmavě modrá až černá.
Častým krabem je robustní Eriphia verrucosa, nápadný silný krab schopný i citelně zasáhnout
klepety neopatrného lovce.
22
Ze zástupců ostnokožců jsme se setkali s hvězdicí lední Marthasterias glacialis, která je
velmi aktivní lovec. Její potravou jsou hlavně mlži, například slávka jedlá. Dalšími častými
obyvateli skalnatých pobřeží jsou ježovky. Jako zástupce tu je Arbacia lixula. Jsou to hlavně
býložravci, kteří pomocí ústního ústrojí tzv. Aristotelovy lucerny spásají povrch útesů. Na
mořském dně žijí další zástupci ostnokožců a to sumýši. Jedním z nejběžnějších zástupců je
Holuthuria tubulosa, který se živí detritem. V případě ohrožení umí vyvrhnout celou trávicí
dutinu.
Marthasterias glacialis Arbacia lixula
Holothuria tubulosa
23
Typickou životní strategií živočichů ze skalnatých pobřeží je přisedlý způsob života. Jsou to
převážně filtrátoři. S přisedlými živočichy se setkáme v celé řadě živočišných kmenů.
Mechovka Myriapora truncata, která trochu připomíná pravé korály, se ale zásadně liší v
anatomické stavbě. Často bývá sbírána jako suvenýr, ale na rozdíl od pravých korálů si svou
pestrou barvu nezachovává a časem bledne.
Velmi krásní jsou přisedlí mnohoštětinatí červi, kteří mají v přední části těla filtrační aparát.
Zde jsou uvedeni dva velmi častí zástupci. Vlevo je rod Protula a vpravo je Serpula
vermicularis. Celé tělo živočicha je ukryto ve vápenité trubičkovité schránce a ven ční jen
filtrační aparát, který při vyrušení bleskurychle zmizí v rource.
24
Velmi různorodou skupinou přisedlých živočichů jsou sumky. Někteří zástupci jsou velmi
drobní a tvoří kolonie, jiní jsou solitérní, jako tento zástupce Halocynthia papilosa. Jejich tělo
je chráněno velmi tuhou organickou vrstvou, tzv. tunikou. Za připomenutí stojí vývoj sumek.
Sumky mají volně pohyblivou larvu s řadou odvozených znaků, ale při metamorfóze tyto
znaky ztrácí a pevně přisedá k podkladu.
Výrazným rysem útesů je bohaté společenstvo ryb. Vyskytují se zde ryby, které plavou ve
volné vodě a kolem útesů se zdržují z důvodu vyhledávání potravy; ukrývají se před predátory
nebo se na útesech rozmnožují. Sem patří například pyskouni (Symphodus ocellatus), kněžíci
(Coris julis), cípalové (Chelon labrosus), ateriny (Atherina) nebo sapíni (Chromis chromis)
a další. Řada druhů ryb žijí na útesech přímo. Většinu svého života stráví v okolí svého
úkrytu, kde také loví. Nejtypičtější jsou zástupci z čeledí: slizounovitých Blenidae,
trojploutvcovitých Tripterygiidae, hlaváčovitých Gobiidae a ropušnicovitých Scorpaenidae.
Ropušnice Scorpaena porcus ­ všiměte si vztyčených paprsků hřbetní ploutve, které jsou
napojeny na jedovou žlázu.
25
Zahrady
Ve vnitrozemí ostrova se nachází největší množství úrodné půdy, zde zvané červenice (terra
rossa). Pro své fyzikální i chemické vlastnosti (vysoký podíl železa) je tato půda vhodná pro
pěstování užitkových rostlin (vinice).
Užitkové rostliny
Ve Středozemí se pěstuje převážně vinná réva, olivovníky, fíkovníky a jiné ovoce.
Velmi rozšířenou plodinou celého přímoří je vinná réva. Přímoří proslulo zejména zvlášť
kvalitními červenými víny, ale i bílá vína jsou vysoce ceněna. Vinná réva se tu pěstovala
odedávna a na mnohých místech byla vlastně monokulturou, dávající obživu desítkám tisíc
rodin. Postupně téměř vytlačila ostatní zdejší domácí plodiny. Proto se zavlečení révokazu
(fyloxery) a následné zničení téměř všech vinohradů na přelomu 19. a 20. století a na začátku
20. století stalo katastrofou, která vyhnala ožebračené zemědělce ve statisících do emigrace.
Ještě dnes lze na velkých plochách, např. na ostrovech Brač a Hvar, na poloostrově Pelješac a
jinde najít opuštěné, kameny ohrazené vinohrady, dnes zpustlé a zarostlé. Nazmar přišla
lopotná práce zemědělců, kteří zdaleka přinášeli na zádech v nůších úrodnou půdu.
K hlavním rostlinám pěstovaným pro užitek patří především olivovníky (Olea europaea).
Olivovník evropský je jednou z nejstarších kulturních rostlin na světě a dosahuje vysokého
stáří mnoho set let; jsou však i exempláře staré dva tisíce let. Drobné olejnaté plody, malé
26
peckovice, poskytují vysoce kvalitní jedlý olej. Obsah oleje v dužnině činí 40-60 %,
v semenech 12-15 %. Plody se drtí na kaši a pak lisují. Celkem se lisují třikrát, kvalita oleje
při tom postupně klesá. Na Jadranu byl obdobím útlumu v pěstování olivovníků konec 19.
století. tj. doba, kdy obrovské plochy západoevropských a italských vinohradů úplně
zlikvidovala fyloxéra, obávaný parazit mšice révokaz, zavlečený do Evropy z Ameriky.
Zájem o víno z jadranského přímoří, kde vinice nebyly fyloxérou zasaženy, stoupl tak prudce,
že majitelé vinic využívali každého kousku obdělávané půdy k založení dalších vinic.
Olivovníky tak často museli vyklidit pole a staly se "popelkou", jen doplňkovou, extenzívně
pěstovanou plodinou.
Ale fyloxéra je zákeřný parazit a tak za několik let udeřila i na Jadranu. Zničení zdejších vinic
přineslo ožebračení statisíců obyvatel a mělo za následek jejich masový exodus z pobřeží a
ostrovů do zámoří, hlavně do Jižní Ameriky. Vystěhování bylo jejich jedinou existenční
možností. Tento stav pochopitelně nebyl příznivý ani pro radikální obnovu někdejších
olivových hájů a novou výsadbu olivovníků, ale přece jen se situace postupně zlepšovala.
Další vývoj můžeme sledovat například na jedné z "olivovníkových" oblastí na Jadranu - v
Istrii. Roku 1930 bylo na území Istrie registrováno 1 630 000 obhospodařovaných olivovníků,
takže je vidět, že došlo ke zlepšení a stabilizaci. Pak však přišla druhá světová válka se svým
pustošením, po níž následoval odsun italské menšiny, která se pěstováním olivovníků
zabývala, a jen postupné osídlování novými obyvateli. A tak došlo k tomu, že začátkem 80.
let minulého století bylo v Istrii jen 200 000 olivovníků! Přitom západní a jižní části Evropy,
příhodné pro pěstování olivovníků, zažívaly od 50. let značný rozkvět. Vědecký výzkum
prováděný především v USA potvrdil obrovský význam olivového oleje ve výživě, pro
prevenci četných chorob, především koronárních. V mnoha středomořských zemích se nově
zakládaly obrovské plantáže vyšlechtěných odrůd olivovníků; využívalo se vědeckých
poznatků jak při pěstování a šlechtění olivovníků, tak i při zpracování oliv. Soustavné
informační kampaně mezi laickou spotřebitelskou veřejností přispěly k rozšíření znalostí o
přednostech olivového oleje a usměrnily tak zájem i požadavky spotřebitelů.
Obrat na Jadranu přinesl až začátek 90. let minulého století. V posledních deseti letech bylo
jen v Istrii vysázeno nových 300 000 kvalitních olivovníkových kultivarů, které se pěstují
podle nových agrotechnických poznatků. Počet olivovníků stále roste.
Fíkovníky jsou mnohem odolnější než olivovníky a mohou se tedy pěstovat podstatně dále od
moře a výškách i nad 300 m n. m. Nepatrné květy se nacházejí v hruškovitém květenství
zvaném sykonium, z něhož se později vyvinou vlastní plody peckovičky. Plody se vyvíjejí
buď partenokarpicky, nebo po oplození planých kaprifíkem, čili tzv. kozím fíkem
(Caprificus). Otvor květenství je tak malý, že květy mohou být opylovány jen jedním druhem
27
hmyzu ­ stehnatkou fíkovou. Do květenství kaprifíků naklade vajíčka, z nichž se vyvíjí larva,
kukla až dospělý hmyz, na který se nabalí pyl. Tím se pak opilují květy fíkovníku smokvoně.
Tento proces se nazývá kaprifikace. Vlastní plody jsou malé oříšky uvnitř plodenství fíku.
Fíky obsahují velké množství fruktózy a podporují trávení. V lékařství se používá jako
projímadlo.
Granátové jablko (marhaník granátový Punica granatum), čeleď myrtovité. Plody jsou
bobule. Kvůli velkému počtu semen platí granátové jablko jako symbol plodnosti. Šťáva se
nazývá šerbet, po zkvašení pravá alkoholická grenadina. Opadavý keř. Tuhé oplodí obsahuje
množství tříslovin a proto se využívalo v koželužství a v lékařství na vypuzení tasemnice a při
úplavici.
Kaparovník trnitý (Capparis spinosa). Srdcovitá poupata asi jako hrách velká se konzervují
v octě, v soli nebo oleji. Pikantní chuť propůjčuje kaparům látka zvaná rutin, která se na jejich
povrchu vylučuje v bledožlutých krystalech. Dalším význačným znakem kapar je čtyřčetný
kalich. Pomocí kapar se koření omáčky a jiné pokrmy jako např. rybí očka.
28
Importované rostliny
Patří k nim např. palmy, oleandry, agáve, aloe, cypřiše a další.
Opuncie, indický fík (Opuntia ficus-indica) pochází z tropické Jižní Ameriky. Plody se jedí
beze slupky s trny. Po konzumaci tmavé dužniny se barví do tmava i moč. Opuncie bývají
používány jako živé ploty.
Mučenka jedlá, maracuja (Passiflora). Pochází z Brazílie. Používá se na výrobu šťáv.
Mandloň obecná (Primus amygdalus) pochází z Orientu, ale pěstuje se po celém Středomoří.
Rozlišujeme hořké a sladké mandle. Sladké mandle se konzumují, hořké obsahují vysoce
jedovatou kyselinu kyanovodíkovou.
29
Velmi častými obyvateli zahrad a okolí lidských příbytků jsou synantropně žijící ještěrky,
jako např. ještěrka italská Podarcis sicula a ještěrka jadranská Podaracis melisellensis
(posledni foto). Oba druhy jsou velmi variabilní druhy a prakticky se každá populace více či
méně odlišuje od ostatních. Velmi nápadné je to u populací z malých ostrovů, kde existují i
celé černé (melanické) formy. Navzájem je lze odlišit podle velikosti spánkové šupiny, kterou
mívá P. melisellensis výrazně větší. Také zbarvení břicha může pomoci k určení.
30
Učební úlohy připravené na řízené osvojování vědomostí na komplexní
botanicko-zoologickou exkurzi na ostrov Rab
1. Zjisti v literatuře které zástupce vyšších rostlin najdeš v suchozemských ekosystémech
Středomoří.
2. Vyhledej v publikaci ,,Co žije ve Středozemním moři?" autorů M. Bergbauera a B.
Humberga (2002) zástupce hub a řas v ekosystému moře.
3. Se kterými bezobratlými živočichy se setkáš v šelfech Středozemního moře? Použij
předchozí doporučenou literaturu.
4. Charakterizuj ekosystém makchií a pobřežních písků z hlediska zoologického a
botanického.
5. Připrav pracovní list pro žáky a studenty základní a střední školy pro výuku
ekosystému moře.
Závěr
Požadavky kladené na komplexní exkurzi splňuje např. jeden z ostrovů Kvarneru, ostrov Rab.
Z pohledu svého ekosystému umožňuje konání odborné komplexní botanicko-zoologické
exkurze ve středomořské oblasti v subtropickém pásu se zaměřením na ekologii, spojenou se
sběrem přírodnin. Nabízí během exkurzního týdne možnost realizace tématicky zaměřených
exkurzí do různých biotopů tohoto ostrova, a to z hlediska botanického, zoologického i
ekologického. Splňuje model ostrovního ekosystému, poškozeného během své historie
hospodářskými vlivy člověka.
31
Literatura a zdroje
Arnold, N., Ovenden, D.: A field guide to the reptiles and amphibians of Britain and Europe.
London, Harper Collins Publishers Ltd., 2002, ISBN 0-00-219964-5.
Bayer, B., Buttler, K., Finkenzeller, X., Grau, J.: Pflanzen des Mittelmeerraums. Muenchen :
MosaikVerlag GmbH, 1986, Nr. 01347 4.
Bergbauer, M., Humberg, B.: Co žije ve Středozemním moři? Svojtka & Co., 2002, Praha,
ISBN 80-7237-310-2.
Durrell, G., Durrell, L.: Amatérský přírodovědec. Praha, Slovart, 1997, ISBN 80-7209-030-5
Klarić, Z.: Chorvatsko. Turistická mapa. Zagreb, Chorvatské turistické sdružení, 2002.
Lang, J., Kocián, V., Pravda, O.: Zoologie, II. díl, Praha, SPN, 1965.
Matyášek J. a kol.: Slovinsko - cesty do přírody. 1. vyd. Brno, Vydavatelství MU v Brně,
2004. 204 s., ISBN 80-210-3392-4.
Pavelková, J., Procházka, J.: The Complex Scientific Excursion to the Island Rab (Croatia).
Natura, 2006, Finland, vol. 44, no. 2, s. 26 - 29, ISSN 0355-7863.
Radovinovič, R.: Istrie a Kvarner: Turistický průvodce. Zagreb, Naklada Napried, 2002,
ISBN 953-178-510-4.
Schönfelder, I., Schönfelder, P.: Kosmos atlas Mittelmeer- und Kanarenflora. Stuttgart,
Franck-Kosmos Verlags-GmbH & Co, 2002, ISBN 3-440-09361-1.
www.chorvatsko.hr