Barvy v jazyce, zvláště žlutá

                                       Konceptualizace barev

   univerzální inventář

   

   bílá                      zelená       žlutá                                      fialová      
                                                                                                  
                                                                                     růžová       
               červená                                   modrá         hnědá         oranžová     
   černá                     žlutá        zelená                                     šedá         

   

   každé společenství má alespoň černou a bílou, směrem doprava další možnosti

   nejčastější barvy v českém a moravském  folklóru – černá, bílá, červená, zelená

   

   

   významy barev v různých jazycích – nesrovnatelné, povaha jednotlivostí určována celkem

   

                                               žlutá

   základní prototyp – slunce x  avšak:

   o        zasviť mi, ty slunko zlaté...

   frekvence barev v současné češtině: černý, bílý, červený, zelený, modrý, žlutý

   etymologie:

   všeslovanský název: č. a sl. žlutý, pol. żołty, rus. žoltyj, sch. ž ´t

   též lit. geltas

   ide. základ *ghel- s významam „svítit; zelený, žlutý, zlatý“

   žluč – souvislost s něm. Galle, řec. chólos, cholé – srv. cholerik

   žluknout          žloutenka

   negativní emoce

   př. pohádka B. Němcové: „Děvče bylo denně hezčí a hezčí, a paní Kačenky

   bílá pleť žlučí žloutla jako podmásníček. Div se nezbláznila.“

   

   žloutnout, zažloutnout – negat. Konotace

   

   tedy základní významy žluté: 1. barva slunce, zlatá; 2. barva podzimu, dozrávání (stárnutí,
   nemoc apod.)