III. Jaderné zdroje pro Českou republiku Světová a evropská situace přeje renesanci jaderných zdrojů energie V současné době není názor na další rozvoj jaderné energetiky ustálený. Pro ni jsou precizně formulovány problémy, které je nutné pro další využívání řešit. Tak detailní rozbory, jaké byly vypracovány pro jaderné zdroje energie, zdaleka nebyly připraveny pro ostatní zdroje energie. Kromě věcných námitek a námětů k řešení a zdokonalování existují ale názory vědecky zcela nepodložené, skreslující, lobystické a účelově politizované. Po dosažení zralosti jaderných elektráren s lehkovodními reaktory vývoj jaderných elektráren pokračuje se zaměřením na reaktory rychlé a vysokoteplotní. K roku 2005 dosáhly provozované jaderné elektrárny hodnoty 11 500 reaktorroků. Vývoj dalších generací jaderných elektráren s inherentní bezpečností řadu dnešních námitek odstraní. Specifikace problémů všech zdrojů energie je výzvou k diskusi s cílem pokusit se nalézt reálný rámec vývoje evropské energetiky. Podle EPRI, WEC a OECD bude využívání jaderné energie ve 21. století nezbytné a žádoucí. JADERNÁ ENERGETIKA Obr. III.1. Jaderná energetika našla v poslední čtvrtině 20. století své místo ve světovém energetickém mixu (Zdroj: WEC 2004) Jaderných paliv je dostatek Ekonomicky a technicky těžitelné zásoby uranu a thoria ve světě vystačí v současných typech reaktorů na stovky let, při použití v rychlých reaktorech na tisíce let. Klíčové instituce EU, jako je Evropský ekonomický a sociální výbor (ESC) se výrazně postavily za využívání jaderné energie, která může v budoucnu zajistit zásobování energií při řešení problému změn podnebí. ESC uvádí „Je obtížné vidět, jak může EU v budoucnu splnit požadavek zabránění změnám podnebí a zajistit zásobování energií za přiměřené ceny bez toho, aby si jaderná energetika zachovala alespoň svůj dnešní podíl na výrobě elektřiny“. Výbor doporučil, aby i nadále členské státy EU činily vlastní rozhodnutí o využívání jaderné energetiky. Další výbor EU pro průmysl, vnější obchod, výzkum a energii (ITRE) volá po realizmu v jaderné volbě a doporučuje zachovat financování výzkumu v nových technologiích včetně jaderné fúze. Konstatuje rovněž, že jaderná energie je bezpečná a spolehlivá evropská technologie provozovaná za přísných podmínek regulace a že spoléhání na nepravidelnou výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů není reálnou alternativou pro výrobu v základním zatížení. Výrobní náklady i ceny energie z různých zdrojů se sbližují. Od roku 1980 do roku 2000 se vymezily v USA do hodnot mezi 2 až 4 centy za kWh. Z ekonomického hlediska jsou proto uhlí, zemní plyn, topné oleje a jaderné palivo rovnocennými zdroji. Cena barelu explozivně vzrostla z 1 USD v roce 1970 na současných více než 60 USD. Takový vývoj neponechal na stálé úrovni ceny zemního plynu a uhlí. Vyčerpávání fosilních paliv a poškozování biosféry emisemi ze spalovacích procesů nelze přehlížet. Energetické strategie USA, Francie, Ruska ale také Číny a Indie považují jadernou energii za součást nově rozvíjené energetiky. Výhodami jaderné energie v energetickém mixu jsou: spolehlivý provoz jaderných elektráren, bezpečnost jaderných elektráren ve srovnání s uhelnými, ceny elektřiny srovnatelné s cenami z uhelných a plynových elektráren, nízký vliv palivových nákladů a zejména výroba nezatížená emisemi škodlivin, zejména oxidu uhlíku. Proto v uplynulých měsících roste i cena uranu. Na jaderné elektrárny je nutné pohlížet i ze vzdálenější perspektivy. Zkušenosti s provozem současných typů jaderných elektráren jsou nezastupitelným odrazovým můstkem k očekávanému využívání jaderné fúze jako energetické spásy lidstva. Proto zřejmě dochází ve světovém měřítku k dalšímu rozvoji jaderné energetiky využívající nejen štěpení těžkých jader, ale i vizi využití jaderné fuze. Provozní zkušenosti jaderných elektráren vytvářejí významnou informační bázi K roku 2005 bylo v 31 státech v provozu 445 jaderných elektráren. Z tohoto počtu je provozováno nejvíce v USA (104), Francii (59), Japonsku (55), Velké Británii (33), Rusku (31) a Německu (19). Ve výstavbě je finské Olkiliuto 3, u kterého se předpokládá uvedení do provozu v roce 2009 a ve Francii je připravována výstavba jaderné elektrárny další generace EPR s výkonem 1600 MW ve Flamanville. V USA probíhá ambiciózní program vývoje propojených technologií, včetně specifického typu jaderného reaktoru, s rozpočtem 1,2 miliardy dolarů. Také Japonsko, Čína, Indie, Pakistán, a Jižní Korea významně investují do jaderného programu. Každý stát využívá ta paliva, která má k dispozici Struktura zdrojů energie ukazuje, že každý stát využívá ta paliva, která má k dispozici. Tak např. Rakousko, které vyrábí 74 % elektrické energie ve vodních elektrárnách nepotřebuje jadernou energii. STRUKTURA ENERGETICKÝCH ZDROJŮ (2000) Obr. III.2. Skladba zdrojů energie v různých státech závisí na přírodních podmínkách a politickém řešení (Zdroj: MPO, 2003) Obr. III.3. Ve třetí třetině 20. století výrazně rostl instalovaný výkon jaderných elektráren (Zdroj: WNA) Rychlý rozvoj jaderné energetiky byl dočasně výrazně omezen stagnací, která se projevila zejména v USA a v Evropě. Nedotkla se ale Japonska. Mezi důvody stagnace výstavby jaderných elektráren při rozhodování o nových investicích patřily vysoké celkové i měrné investiční náklady pro nové elektrárny, dlouhé licenční řízení pro nové elektrárny a jejich politizace, relativně dlouhá doba výstavby a politická nejistota. Tyto nevýhody dosud více než převažovaly ostatní výhody jaderných elektráren. Výhodami jaderné energie v energetickém mixu jsou:, spolehlivý provoz jaderných elektráren, bezpečnost jaderných elektráren, ceny elektřiny srovnatelné s cenami z uhelných a plynových elektráren, nízký vliv palivových nákladů a zejména výroba nezatížená emisemi škodlivin, zejména oxidu uhlíku. Obr. III.4. Jaderná elektrárna má poměrně vysoké investiční náklady, ale nízké náklady na obstarání paliva. Nízké palivové náklady jsou výhodou pro období předpokládaného růstu cen paliv. Z obr. III.4 lze snadno získat představu o změně nákladů vzniklé růstem ceny plynu na dvojnásobek. PROGNÓZY ROZVOJE INSTALOVANÉHO VÝKONU JADERNÉ ENERGETIKY VE SVĚTĚ Obr. III.5. Prognózy rozvoje jaderné energetiky jsou optimistické. (Zdroj: AREVA, 2004) VĚKOVÁ STRUKTURA ELEKTRÁREN V EU 15 (jaderné i uhelné) Obr. III.6. 138 GW instalovaného výkonu je starší než 31 let a bude muset být nahrazeno po roce2010. (Zdroj: Siemens, 2004) Evropské jaderné elektrárny stárnou a jejich náhrada novými zdroji se stává aktuálním problémem. Ceny energie z různých zdrojů CENY ENERGIE Z RŮZNÝCH ZDROJŮ SE V USA SBLIŽUJÍ Obr. III.7. Náklady na energii z různých zdrojů mají tendenci ke sbližování (Zdroj: National Energy Policy USA, 1998) Investiční náklady jaderných elektráren a elektráren využívajících uhlí a plyn se sbližují: (Zdroj: GC (44)/9 IAEA) ČASOVÁ POSLOUPNOST GENERACÍ REAKTORŮ Obr. III.8. Věda a výzkum využívají zkušenosti nabyté dlouhodobým provozem jaderných elektráren při vývoji pokročilých typů lehkovodních, rychlých a také fúzních reaktorů Jaderné zdroje elektrické energie Jaderných paliv je dostatek. V současné době představují identifikované zásoby uranu 2,3 Mt a jeho celkové těžitelné zásoby desetinásobek. Společně s uranem z moří, z hornin a s thoriem z hornin představují těžitelné zásoby nejméně 160 Mt. Těžitelné zásoby lithia v horninách a mořích jsou 1,2 Gt a těžitelné zásoby deuteria 200 Gt. Proto by identifikované zásoby využívané v lehkovodních reaktorech bez recyklování vystačily na 50 až 100 let, v rychlých reaktorech na 5000 roků. Pokud by měl jaderně energetický systém využívající reaktory na rychlých neutronech zásobovat lidstvo primární energií, jakou spotřebovává celý svět, potom by těžitelné zásoby štěpných a plodících materiálů vystačily na více než 30 tisíc let. Zásoby lithia pro fúzní rektory jsou na 46 milionů let. Protože takový potenciál nemá žádné jiné palivo, je jaderná energetika příslibem energetické budoucnosti lidstva. Nehody v jaderném průmyslu, hrozba jaderných zbraní, radioaktivní inventář vznikající za provozu jaderných elektráren, ale i nesouvisející politické faktory vytvořily opozici proti jaderným elektrárnám. Ve srovnání s historicky známým odporem k novým technologiím se jedná zejména co do rozsahu i účinků o kvantitativně nový jev, který brzdí hospodářský rozvoj, vytváří hrozbu nedostatku energie již pro blízkou budoucnost a v řadě zemí brání paradoxně ozdravnému ekologickému procesu. Rámec volby zdrojů energie je vytvářen za dramatické situace ohrožování klimatu skleníkovými plyny, dosud nebývalých nejistot a rizik v investicích do velké energetiky a otevírání trhu s energií. Proto dochází ve světovém měřítku k renesanci jaderné energetiky využívající nejen štěpení těžkých jader, ale i vizi využití jaderné fúze. Globální perspektivy jaderné energetiky jsou závislé na třech klíčových faktorech: přijatelnost veřejností, konkurenceschopnost a spolehlivost dodávky energie. To se projevilo v průmyslových zemích a méně v rozvojových, hledajících zdroje elektřiny pro vlastní žádoucí průmyslový rozvoj. Při rozhodování o dalším osudu jaderné energetiky je nutné odpovědět na dvě zásadní otázky: Lze uspokojit energetické potřeby lidstva bez jaderné energie? Je riziko jaderné energetiky přijatelné v porovnání s jejím přínosem? Současná věda a technika nezná kromě rychlých štěpných reaktorů (a později snad fúzních reaktorů) žádný jiný zdroj, který by mohl svým potenciálem dlouhodobě, tj. s výhledem na tisíce roků, vyřešit hrozbu vyčerpávání paliv. Porovnání rizika z různých zdrojů energie ukazuje, že v evropských podmínkách připadá na jednotku vyrobené energie (se zahrnutím nehod při získávání paliv a materiálů, konstrukci a provozu elektrárny a ukončení včetně palivového cyklu) v uhelné energetice 40-70krát vyšší počet fatálních příhod v porovnání s jadernou. Projekty jaderných elektráren se vyvíjejí Projekty jaderných elektráren nové generace jsou vyvíjeny dvěma směry. Evoluční cesta je extrapolací vývoje zdokonalováním jaderných elektráren s využitím dlouhodobých zkušeností cílená na vysoce bezpečné jaderné elektrárny konkurenceschopné s uhelnými. Dalším směrem je vývoj projektů jaderných elektráren s inherentní bezpečností, orientovaných na pasivní bezpečnost. Významným projektem pro budoucí Evropu je European Pressurised Water Reaktor – EPR s předpokládaným výkonem vyšším než 1500 MW, který využívá osvědčené projekty německých a francouzských jaderných elektráren. Dalším významným projektem je varný reaktor SWR-1000, jehož cílem je vyvinout jadernou elektrárnu, která by dosáhla nové kvality využitím jednoduché koncepce bezpečnosti. Zvláštní kapitolou jaderné energetiky je vývoj reaktorů s rychlými neutrony. Vhodným uspořádáním aktivní zóny lze dosáhnout toho, že rychlý reaktor vyrobí více štěpitelného materiálu, než sám spotřebuje. Taková zařízení vyvíjela Francie, Velká Britanie, Japonsko a USA. Jadernou energii lze využít nejen k výrobě elektrické energie, ale také jako zdroje procesního tepla v průmyslu. Teplota chladiva v reaktoru není omezena jaderně fyzikálními vlastnostmi, ale materiálovými a termohydraulickými požadavky. Proto lze získat výstupní teploty až tisíců kelvinů. Palivové články chlazené inertním plynem dosahují výstupní teploty chladiva z reaktoru 770 stupňů Celsia. Vývoj vysokoteplotního reaktoru pokračuje v celosvětovém měřítku. Má-li jaderná technologie přispět k vyřešení problému pokrytí budoucích potřeb energie a pomoci potlačit závažné důsledky jiných, dosud používaných zdrojů energie na životní prostředí, potom je nutné, aby se jí dostalo podpory veřejnosti. To lze provést pravdivým informováním o všech souvislostech, které jsou ve vztahu k jaderné energii vysloveny. České jaderné zdroje elektrické energie České jaderné elektrárny dosahují vynikající výsledky. V roce 2004 bylo podle hodnocení WANO jejich roční využití 82,1 %, kolektivní dávka záření byla nejnižší ze všech elektráren typu VVER v EU. Jaderná elektrárna Dukovany uvedla první blok do provozu v roce 1985. V roce 2005 dosáhla dvacetiletého bezpečného provozu. Jaderná elektrárna Dukovany prochází právě tak jako ostatní jaderné elektrárny ve světě procesem modernizace. V současné době jsou cíle modernizace stanoveny jako 1. zvyšování bezpečnosti, 2. zvyšování účinnosti a spolehlivosti, 3. náhrada vybraných zařízení, 4. konstrukce nových komponent. Při modernizaci vychází z doporučení IAEA, OSART, WANO, Nových legislativních požadavků a zdokonalování pomocí nové dostupné technologie. Postupně je připravováno zvýšení výkonu elektrárny ze 1760 MW na 1945 MW ( tedy celkem o 9,5 %) k roku 2012. Trvale je zvyšováno vyhoření paliva, které se k roku 2005 blíží 45 MW dnů/tU. V roce 1999 získala jaderná elektrárna ocenění jako bezpečný podnik. Zvyšování výkonnosti je dosahováno při snižování počtu zaměstnanců elektrárny (ze 2750 v roce 1990 na 1540 v roce 2001). PLNĚNÍ BEZPEČNOSTNÍCH NÁMĚTŮ MAAE Obr. III.9. Jaderná elektrárna Dukovany odstraňuje koncepční rozdíly formulované porovnáním s produkty západního světa (Zdroj: ČEZ, 2001) .POROVNÁNÍ SE SVĚTEM Obr. III.11. Jaderná elektrárna Dukovany je hodnocena v první dvacítce nejlépe provozovaných elektráren světa (Zdroj: WANO, 2000) Obr. III.12. Využití jaderné elektrárny Dukovany v roce vykazuje rostoucí tendenci POROVNÁNÍ KOLEKTIVNÍ DÁVKY (MAN SIEVERT NA REAKTOR) Obr. III.13. Nízká kolektivní radiační dávka v jaderné elektrárně je dokladem vysoké kvality provozování této elektrárny NEPLÁNOVANÉ ODSTÁVKY Obr. III.14. Výskyt neplánovaných odstávek EDU prokazuje spolehlivé ovládnutí technologie jako celku PRŮZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ V REGIONU HODNOCENÍ PŘÍTOMNOSTI JADERNÉ ELEKTRÁRNY Obr. III.15. Výsledkem úspěšného provozu EDU je rostoucí akceptování obyvatelstvem Jaderná elektrárna Temelín Jak bezpečný je Temelín? Framatome ANP vydala 18. 1. 2002 prohlášení k bezpečnosti jaderné elektrárny Temelín. Prohlášení bylo odezvou na vládní snahy Rakouska zastavit Temelín. Expertýza Framatome ANP se opírala o: o znalosti ruských tlakovodních reaktorů, o publikované posudky národních i mezinárodních expertních organizací. Prohlášení konstatuje, že Temelín patří k nejbezpečnější pokročilé generaci standardních tlakovodních reaktorů, jeho bezpečnostní niveau je velmi blízko západním standardům, je vybaven plnotlakým kontejnmentem a bezpečnostním chlazením. Provedené změny a zvláště záměna paliva a systému řízení firmou Westinghouse výrazně zvýšily bezpečnost. Zvyšování bezpečnosti Temelína je realitou, odchylky od přístupu Framatome, jsou akceptovatelné v USA. I nadále je zřejmé, že každý stát má právo rozhodnout, zda chce využívat jadernou energii nebo ne. JADERNÁ ELEKTRÁRNA TEMELÍN UŠETŘÍ ROČNĚ OHROMNÉ MNOŽSTVÍ EMISÍ V POROVNÁNÍ S UHELNOU STEJNÉHO VÝKONU Obr. III.16. Provoz ETE snižuje emise skleníkových a dalších plynů Sklad použitého jaderného paliva v jaderné elektrárně Temelín V současné době prochází jaderná elektrárna Temelín obdobím stabilizace provozu. Elektrárnu je potřebné vybavit skladem použitého jaderného paliva. Této stavbě je věnována mimořádná pozornost ne proto, že by šlo o dílo mimořádně náročné. Naopak, zkušenosti z jaderné elektrárny Dukovany jsou snadno přenositelné s tím, že změnou bude se zřetelem na odlišný typ jaderného paliva konstrukčně jiný obalový soubor. Mimořádná pozornost projektu skladu plyne z požadavku na mezinárodní projednávání vlivu stavby na životní prostředí (Environmental Impact Assessment –EIA) v souladu s článkem 5 dohody z Espoo. Takové projednávání se neobejde bez informací o konci jaderného palivového cyklu. Palivový cyklus jaderných elektráren Obr. III.17. Jaderný palivový cyklus (Zdroj: Vzdělávací program ČEZ) Obr. III.18. Palivový cyklus jaderných elektráren má i v současnosti přijatelná řešení. V současné době je klíčovým úkolem zaměřeným na dosažení přijatelnosti jaderných paliv trvalé zdokonalování technologií, zpřísňování dozoru pro nakládání s radioaktivními odpady a jejich srozumitelné objasnění široké veřejnosti. V současné době je jaderné palivo celosvětově používáno ve formě oxidu uraničitého, zpracovaného do tvaru tablety s průměrem a výškou cca 1cm. Jedna taková palivová tableta (peleta) poskytuje při čtyřleté palivové kampani výkon cca 200 W po dobu 4 let. Pelety jsou v lehkovodních energetických reaktorech hermeticky uzavřeny v trubičce ze slitiny zirkonu o délce cca 4 m. Obr. III.19. Palivový článek lehkovodního reaktoru. Obr .III.20. Z palivových článků je vytvořen soubor – palivová kazeta Čerstvé palivo je tvořeno nejvýše z 5 % uranem 235 štěpitelným tepelnými neutrony, 95 a více procent tvoří uran 238, který je štěpitelný pouze neutrony s vysokými energiemi. Absorpce neutronu v uranu 238 vytváří plutonium 239, které je také vynikajícím jaderným palivem. Vyhořelé palivové proutky obsahují přibližně 95 procent uranu 238, jedno procento uranu 235, jedno procento plutonia a asi 3 procenta štěpných produktů vzniklých při štěpení. Obr. III.21. Izotopické složení čerstvého a použitého paliva lehkovodních reaktorů Uran a plutonium jsou energeticky dále využitelné v reaktorech s rychlými neutrony, které jsou nejen ve vývoji, ale již i dlouhodobě v provozu. Separace uranu a plutonia z použitého paliva umožní jejich oddělení od skutečného odpadu, kterým jsou štěpné produkty a aktinidy. V současné době existují dvě technologie ukončení jaderného palivového cyklu. Přepracování použitého paliva prováděné společnostmi BNFL a Cogema vytěží energeticky využitelný materiál. Další metodou ukončení palivového cyklu je přímé uložení, které vrací do hlubin země nejen odpady, ale i energeticky využitelné suroviny – uran a plutonium. Použité palivo je tedy nejen odpadem, ale také využitelnou surovinou. Obě metody jsou využívány. Některé země (například Francie) se přiklonily k otevřenému palivovému cyklu, který použité palivo přepracovává. Obr. III.22. Ocelový obalový soubor pro radioaktivní odpady uložené ve skle (vitrifikované) Jiné země (Finsko) preferují uzavřený cyklus, ve kterém je použité jaderné palivo prohlášeno za odpad a zavedeno do hlubinného úložiště. Obr. III.23. Finská varianta obalového souboru pro přímé uložení I po hlubinném uložení se ponechávají zadní vrátka plněním požadavku na „retrievabilitu“ hlubinného úložiště, tedy na takovou technologii uložení a podzemní části úložiště, která by v budoucnosti umožnila případné vyjmutí použitého paliva jako suroviny, která může být značně cennější než jakákoliv jiná surovina včetně ryzího zlata. Otevřený a uzavřený palivový cyklus mají své výhody a nevýhody, oba jsou zdokonalovány a náklady na ně se proto mění. Proto nemá ani smysl usilovat o analýzu, která by preferovala některý z nich. Například Německo přechází z otevřeného cyklu na přímé uložení použitého paliva bez přepracování. Japonsko předpokládá využívání obou cyklů, kdy otevřený cyklus bude mít přednost u použitého jaderného paliva s vyšším obsahem plutonia. USA do loňského roku 2004 nepočítala s přepracováním pro jeho ekonomickou náročnost, v roce 2005 se po dramatickém růstu cen ropy k němu začala přiklánět. NOVÉ MOŽNOSTI LIKVIDACE POUŽITÉHO JADERNÉHO PALIVA Významný výzkum je zaměřen na vývoj dalších metod ukončení jaderného palivového cyklu. Ozařování dlouhodobých radionuklidů vyvolává reakce, které je přemění na střednědobé nebo krátkodobé a tím se může výrazně zkrátit doba působení rizikového potenciálu radioaktivního inventáře. Snad nejznámější metodou je využití urychlovačem řízeného transmutačního zařízení (Accelerator Driven Transmutation Technology - ADTT). Princip je znám již od počátku 50. let. Metoda ADTT vychází z možnosti získat urychlovačem protony s energií až 3 GeV, které reakcí na terči z olova nebo arsenu vyvolají tříštění. Při něm vznikají neutrony využitelné k žádoucím transmutacím. Projekty založené na ADTT předpokládají, že použité jaderné palivo z jaderných elektráren se dále energeticky využije a současně se významně zkrátí doba, po kterou je jaderné palivo vysoce radioaktivní. Jako cíle vyvíjených transmutačních technologií jsou nejčastěji uváděny: 1) snížení radiotoxicity použitého jaderného paliva, 2) možnost náhrady uranu 235 jinými štěpnými materiály při výrobě energie, tedy rozšíření potenciálních energetických zdrojů, 3) snížení nákladů a dalších nároků na konečné uložení odpadů palivového cyklu, 4) denaturace plutonia (tj. snížení obsahu štěpitelných izotopů) s cílem znehodnotit jej pro vojenské zneužití. Obr. III.24. Budoucí nakládání s odpady je schopné řešit s nasazením urychlovačů i využití thoria, likvidaci zbraňového plutonia a paliva z výkumných reaktorů a při tom získat energii. Skladování použitého paliva Mezi koncem využívání jaderného paliva v reaktoru a jeho zpracováním podle zvolené technologie se vyhořelé palivo skladuje. Rozpad radioaktivních odpadů v etapě skladování sníží radioaktivitu i vývin tepla, a tím umožní bezpečnější a levnější přepracování paliva nebo jeho umístění do hlubinného úložiště. Čas získaný skladováním umožní získat podklady k volbě mezi uložením a přepracováním nebo k využití některé z dalších metod, v současnosti intenzivně vědecky i technicky rozvíjených. Doba skladování je v různých zemích rozdílná (například licence v USA je na 20 let, ale současně platí závěr NRC (Nuclear Regulatory Commission), že suché sklady využívající obalové soubory jsou bezpečné po staletí). V České republice se předpokládá celková doba skladování od vyjmutí paliva z reaktoru cca 80 let. Tomu odpovídá pro první palivové soubory z jaderné elektrárny Dukovany předpokládaný termín zprovoznění hlubinného úložiště v roce 2065. Obr. III.25. Tepelný výkon použitého paliva se výrazně snižuje po vyjmutí z reaktoru (palivo tlakovodních reaktorů s vyhořením 50MWd/kgU, s měrným výkonem 40 kW/kgU Obr. III.26. V závislosti na době od vyjmutí paliva z reaktoru se snižuje také měrná aktivita použitého jaderného paliva Bezprostředně po vyjmutí paliva z reaktoru je nutné se zřetelem k vysokému vývinu tepla chladit jaderné palivo několik let vodou v bazénech umístěných v jaderné elektrárně. Následně je možné použité palivo převést do samostatných na elektrárně nezávislých objektů- skladů. Většinou jsou objekty skladů vybudovány v blízkosti jaderné elektrárny, ale mohou být i v jiné lokalitě, pak jde o tzv. centrální sklady. Například v USA se nyní budují sklady v lokalitách jaderných elektráren, ale předpokládá se vybudování skladů i centrálních, které by byly vhodné například pro skladování paliva z odstavených elektráren. V Německu se spíše přechází od používání již vybudovaných centrálních skladů k výstavbě skladů v lokalitách elektráren. V Japonsku se naproti tomu předpokládá vybudování nového velkého centrálního skladu. Obr. III.27. Schéma konce jaderného palivového cyklu v České republice Projektové řešení skladů se řídí požadavky, specifikovanými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, je zaměřené na dlouhodobé bezpečné a ekonomické provedení včetně nároků zamezujících zneužití použitého paliva. Možné je skladování pod vodou v bazénech (na povrchu např. ve Francii, Rusku, Velké Británii, Slovensku nebo výjimečně v podzemí - sklad CLAB ve Švédsku), možné jsou i suché sklípkové sklady (použité např. v Maďarsku nebo v řešení skladu CASCAD ve Francii), horizontální betonové moduly, do kterých je vkládán tenkostěnný kovový kanistr (např. řešení NUHOMS používané v USA) nebo suché kovové nebo betonové obalové soubory umístěné pod širým nebem (např. USA). Pro skladování v Česku, obdobně jako v Německu, se používají suché dvojúčelové (pro skladování a přepravu) obalové soubory umístěné v železobetonové budově. Každá z technologií má své výhody. Kombinace jednoduchosti, modularity, nízkých provozních nákladů a rizik pro skladování v kovových nebo betonových obalových souborech preferuje současně tuto technologii. Obr. III.28. Skladovací kontejner CASTOR v jaderné elektrárně Dukovany Obr. III.29. Sklady v areálu elektrárny Dukovany. V pozadí je dnes již zaplněný mezisklad na 600 t použitého paliva, v popředí v současné době dokončený nový sklad na 1340 tun použitého paliva České sklady v areálu elektrárny Dukovany používají kovové obalové soubory pro 84 palivových souborů s modelovým označením CASTOR 440/84 a novější CASTOR 440/84M modifikovaný na novější palivo s vyšším vyhořením. Použité palivo z jaderné elektrárny Temelín bude skladováno v obalových souborech, umožňujících uložení paliva VVER 1000, které se od paliva pro reaktory VVER 440 zásadně liší jak rozměry, tak konstrukcí. Požadavky na skladování budou opět vycházet z mezinárodních doporučení a budou systémově analogické. Obalové soubory temelínské elektrárny budou uloženy v železobetonových budovách umožňujících odvod zbytkového výkonu přirozeným prouděním vzduchu. Ten po vstupu otvory podél budovy bude obtékat obalové soubory, ohřátý stoupat a vystupovat světlíkem ve střeše. Budova zeslabí dále gama záření a neutronové záření z použitého paliva, zabezpečí fyzickou ochranu skladu a ochrání obalové soubory před nepříznivými vnějšími vlivy. Budova je dimenzována na málo pravděpodobné přírodní živelné události jako jsou zemětřesení nebo extrémní klimatické podmínky. Rovněž odolá pádu letadla o 2 tunách, výbuchu silniční cisterny nebo dalším v úvahu přicházejícím událostem způsobeným člověkem. U nově připravovaného skladu v areálu elektrárny Temelín byl analyzován i dopad teroristického útoku vedeného velkým dopravním letadlem. Výsledek analýz potvrzuje jiné zahraniční výsledky obdobných studií, že by sice došlo ke značnému poškození budovy skladu a následnému požáru, ale že i v tomto případě by nedošlo k významným radiologickým důsledkům na okolí tj. nebyly by dosaženy úrovně efektivních dávek vyžadující neodkladná opatření a se zanedbatelnou pravděpodobností by bylo nutné zavedení následných ochranných opatření. Po etapě skladování bude použité palivo převezeno do povrchového areálu hlubinného úložiště. Transporty použitého paliva jsou podle zkušeností po technické stránce vysoce bezpečné a přístupy k nim se dále průběžně vylepšují. Snaha o jejich minimalizaci nevychází tedy ze snahy snížit riziko transportů na přijatelnou úroveň, ale z organizačních komplikací způsobených odpůrci jaderné energetiky, které mají vliv na zvýšení nákladů na transporty. V povrchovém areálu bude použité palivo přeloženo z transportního obalového souboru do úložného obalového souboru. Na úložný obalový soubor jsou kladeny jiné požadavky než na obalové soubory pro skladování a transport. Nemusí například zajišťovat vysokou stínící schopnost, ale musí naopak zachovat po dlouhou dobu těsnost i při kontaktu s vodou. Jiné jsou i požadavky na odvod tepla. Na příklad se předpokládá, že úložný obalový soubor pro palivo VVER 440 pojme pouze 7 palivových souborů. Po naplnění a uzavření bude úložný obalový soubor převezen do podzemní části vybudované v hloubkách 300 až 1 000 metrů pod povrchem země a zde umístěn do lože z bentonitu nebo jílu. Bentonit při styku s vodou zvětšuje objem a tím vytváří v okolí úložného obalového souboru další hermetické těsnění. Vrstva nadložní horniny společně s uměle vytvořenými bariérami je zárukou, že ani po dlouhé době desetitisíců let nedojde k úniku radionuklidů do biosféry. Výběr vhodné lokality pro hlubinné úložiště je dlouhodobým projektem, který v Česku řídí nikoliv provozovatel jaderných elektráren, který již nemusí ve vzdálenějším časovém horizontu existovat, ale obdobně jako v jiných zemích stát prostřednictvím Správy úložišť radioaktivních odpadů. Náklady na přípravu a realizaci hlubinného úložiště budou čerpány z jaderného účtu vytvořeného odvody z prodeje elektřiny v každé jaderné elektrárně. Pro umístění hlubinného úložiště jsou vhodné pouze stabilní a neporušené geologické formace. Řada kritérií na volbu úložiště je dobře specifikována. Není na příklad možné využít stará důlní díla budovaná téměř výhradně v nehomogenních masivech, ve kterých byla navíc dolováním a odstřely narušena tektonika horninových vrstev. Hlubinné úložiště bude otevřeno novým důlním dílem v důkladně a po všech stránkách prozkoumaném geologickém prostředí. Hostitelským masivem může být hornina, která se prokazatelně nezměnila po dobu několika milionů let a lze předpokládat, že zůstane stabilní i nadále. Jaderné odpady vzbuzují zhledem ke svému charakteru obavy lidí přesto, že velké množství jiných antropogenních (vyrobených člověkem) i přírodních odpadů ohrožuje biosféru nesrovnatelně více. Odpady z průmyslu zejména hutního, chemického a zpracovatelského i z komunálního hospodářství, ale také z dopravy, energetiky, zemědělství a zdravotnictví ohrožují již v současné době biosféru a jsou významnou hrozbou pro budoucí funkci biosféry. Lidé se ale obávají radioaktivních odpadů přesto, že ohrožení z nich plynoucí je při současné světové legislativě nepatrné a nakládání s nimi by mohlo být vzorem pro globální odpadové hospodářství. Již fakt, že k získání energie z uhlí je potřebné spálit desetimilionkrát větší hmotnost paliva v porovnáním s uranem, určuje hmotnost jaderných odpadů, která je desetimilionkrát nižší. Proto je také technicky možno jejich dokonalé, i když nákladné oddělení od životního prostředí. Jaderné záření pocházející z odpadů proto vytváří jen nepatrný podíl celkové dávky vytvářené všemi přírodními i umělými zdroji. Uložení odpadů z jaderných elektráren Přestože hlubinná úložiště budou projektována s životností „na věky“ lze se zřetelem na vyčerpávání všech paliv včetně jaderných očekávat, že již generace v nejbližších stoletích budou materiály z úložišť potřebovat. Sklady použitého paliva a hlubinná úložiště nejsou problémové z hlediska techniky, ale jsou kartami v politických hrách a předmětem tlaku vyvolávaného odpůrci jaderné energetiky. Tím významnější je pravdivé informování veřejnosti, které by zvýšilo přijatelnost takového díla a poukázalo na ohromné finanční částky, které zvolený region získá z jaderného účtu pro vlastní rozvoj. Kompenzace pro nejbližší okolí jaderných zařízení jsou opodstatněny, že ze stavby v jejich sousedství má užitek široká veřejnost a že z obdobných staveb mohou mít neinformovaní obyvatelé přirozený strach, jako z něčeho neznámého. Pro další postup v přípravě hlubinného úložiště je proto nezbytná otevřenost, pravdivost a srozumitelnost ve všech aspektech. Zejména je nutné vysvětlovat principy zajištění bezpečnosti, nezávislost jejího ověřování a přínos jaderné energetiky pro spolehlivost dodávky energie. Ani přes veškeré úsilí nelze dosáhnout souhlas všech a to nejen pro úložiště jaderného paliva, ale jak ukazuje současná praxe, ani pro další stavby jako jsou dálnice, průmyslové zóny a další celospolečensky významné stavby. Nelze ani zajistit informovanost někoho, kdo informován být nechce. Jaderných paliv je dostatek. V současné době představují identifikované zásoby uranu 2,3 Mt a jeho celkové těžitelné zásoby desetinásobek. Společně s uranem z moří, z hornin a z thoria z hornin představují těžitelné zásoby nejméně 160 Mt. Proto by identifikované zásoby využívané v lehkovodních reaktorech bez recyklování vystačily na 50 až 100 let, v rychlých reaktorech na 5000 roků. Pokud by měl jaderně energetický systém využívající reaktory na rychlých neutronech zásobovat lidstvo primární energií, jakou spotřebovává celý svět, potom by těžitelné zásoby štěpných a plodících materiálů vystačily na více než 30 tisíc let. Těžitelné zásoby lithia v horninách a mořích jsou 1,2 Gt a těžitelné zásoby deuteria 200 Gt. Zásoby lithia pro fúzní rektory tedy vystačí na 46 milionů let. Protože takový potenciál nemá žádné jiné palivo, je jaderná energetika příslibem energetické budoucnosti lidstva. Transparentní řešení celého palivového cyklu je však nutnou podmínkou přijatelnosti jaderné energetiky současnosti i budoucnosti. Moderní projekty tlakovodních elektráren Obr. III.30. Pokročilý jaderný reaktor vyvíjí firma Westinghouse Obr. III.31 Technické parametry EPR prokazují jeho všestrannou výhodnost Obr. III.32. Vývoj jaderných elektráren zahrnuje i nové parní turbíny (Zdroj: Siemens, 2005) KONDENZÁTOR Obr. III.33. I další komponenty jaderné elektrárny procházejí náročným vývojem (Zdroj: Siemens, 2005) Obr. III.34. Ruský jaderný program úspěšně navázal na zkušenosti s reaktory typu VVER Elektrárny s rychlými reaktory Obr. III.35. Rychlé reaktory dalších generací mohou být chlazeny plynem. Tak odpadnou problémy s chlazením tekutými kovy (Zdroj: Generation IV. International Forum, 2001) Soudobé jaderné elektrárny pracují s poměrně nízkými teplotami páry na vstupu do turbíny. Proto mají i nižší účinnost ve využití energetického potenciálu jaderného paliva. Protože ale v jaderné elektrárně není teplota chladicího média omezena jaderně fyzikálními vlastnostmi, ale výhradně materiálovými, je směrem zvyšování účinnosti jaderných elektráren využití takových materiálů schopných pracovat s vyššími teplotami pokrytí paliva a chladicího média. Proto je vyvíjen jaderný reaktor schopný pracovat s nadkritickými parametry páry právě tak, jak tomu je v elektrárnách spalujících uhlí. Riziko jaderných zdrojů záření PODÍL OZÁŘENÍ PRŮMĚRNÉHO JEDINCE Z PŘÍRODNÍCH A UMĚLÝCH ZDROJŮ Obr. III.36. Jaderná energetika přispívá k roční dávce nepatrně v porovnání s přirozeným pozadím, ale také s dávkami pocházejícími z využití v medicíně. POROVNÁNÍ ZDRAVOTNÍCH RIZIK Zdroj: Rentgen Bulletin září 2001, UNSCEAR (1993) Obr. III.37. Bezpečnost jaderných elektráren prokazuje jejich společenskou přijatelnost Nové jaderné elektrárny Renesance jaderných elektráren již prakticky probíhá. Výstavba další jaderné elektrárny ve Finsku a příprava projektu další jaderné elektrárny ve Francii (Flamanville) je zřejmým důkazem. Ekonomické a ekologické výhody jaderné energie s přihlédnutím k nevýhodám ostatních paliv vytvářejí atmosféru nevyhnutelnosti výhledu, že jaderné elektrárny budou objednávány i v USA. Licence na nové reaktory jsou již v USA uděleny. Jaderná energie bude nezbytným klíčem udržitelného rozvoje po celém světě ve 21. století. V USA jsou certifikovány pokročilé reaktory, provádějí se změny v licencování a další iniciativy zařazené do plánu Vision 2020. Kongres USA podporuje jadernou energetiku legislativními opatřeními včetně stimulů pro jaderné elektrárny. Pro následující dvě desetiletí volba velkých zdrojů elektřiny ukazuje jadernou energii jako jediný velký zdroj, který je prostý emisí a je schopný rozvoje. Užití jaderné energie k produkci vodíku a odsolování je nejdůležitější aplikací pro 21. století. Další rozvoj jaderných kapacit rozšiřuje základnu přírodních zdrojů pro krytí rostoucích energetických potřeb, zvyšuje technologický a lidský kapitál a zachází-li se s ním bezpečně, má vliv na lidské zdraví a ekosystémy a to v průběhu celého řetězce od jaderného zdroje až k energetické službě. V USA probíhá ambiciózní program vývoje propojených technologií včetně specifického jaderného reaktoru, s rozpočtem 1,2 miliardy USD. Korea provozuje jaderné elektrárny s instalovaným výkonem 20,2 GW s ročním využitím 94,2 %, 8 dalších je ve výstavbě. Z tohoto hlediska je záměr efektivně dlouhodobě provozovat moderní jadernou elektrárnu Temelín, usilovat prováděním modernizace jaderné elektrárny Dukovany o její využití v dalších dvaceti až čtyřiceti letech a pečlivě vybrat dodavatele další jaderné elektrárny, která zajistí spolehlivou dodávku elektřiny, logický a správný. Nová jaderná elektrárna by měla být podle záměru státní energetické koncepce České republiky uvedena do provozu po roce 2020, a měla by být spolehlivým a bezpečným zdrojem elektrické energie i za horizontem poloviny 21. století. Vize vodíkové ekonomiky je slibnou technologií pro výrobu kapalného paliva pro dopravu i průmysl, pokud se k výrobě vodíku použijí čisté zdroje energie. Jaderná energie takovou technologií bezesporu je, teplot využitelných pro výrobu vodíku již bylo ve vysokoteplotních reaktorech dosaženo. Ve všech směrech je pohled na perspektivy jaderné energie optimistický, její místo v energetickém mixu je nezastupitelné. Hlavním problémem investora v jaderné energetice je volba instalovaného výkonu: investice do nezměnitelného projektu velké jaderné elektrárny nebo výstavbu pružného sledu menších modulárních jaderných elektráren, který snižuje rizika. Výroba elektrické energie v jaderných elektrárnách je: o s ohledem na dlouhodobě stabilní cenu jaderného paliva, minimální náklady na jeho dopravu a vysoký energetický obsah levná, o čistá a ekologicky šetrná ke globálním změnám klimatu ( bez emisí oxidů síry, dusíku a uhlíku) a dává možnost využití odpadního tepla k vytápění. o v současnosti realizovatelná s přijatelnou mírou celospolečenského rizika jaderných elektráren s lehkovodními reaktory, které dosáhly v osmdesátých letech 20. století průmyslovou zralost. o v blízké budoucnosti téměř bezodpadová a využívající použité jaderné palivo jako druhotnou surovinu a minimalizující odpady pro konečné uložení o s ohledem na zásoby uranu perspektivní a dlouhodobě využitelná. Současná uhlíková daň 30 USD na tunu navíc ke zhruba 40 – 60 USD za tunu fosilního paliva zvýší poměrné náklady na vyrobenou elektřinu o 10 až 20 %. Uhlíková daň evidentně vůbec neovlivní výrobní náklady z jaderných, vodních a většiny obnovitelných zdrojů. IV. Vize české elektroenergetiky Svět energie se ve 21. století změní Očekávané vyčerpání ropy a zemního plynu již v průběhu 21. století, růst světové populace i nároků jednotlivců na celém světě na energii, prohlubující se závislost soudobé civilizace na spolehlivé dodávce energie, ohrožení biosféry, na kterém se energetické hospodářství včetně dopravy výrazně podílí a nerovnoměrnost zdrojů i spotřeby paliv vytvářejí rámec, ve kterém se bude rozvíjet česká elektroenergetika v první polovině 21. století. Z něj vychází Státní energetická koncepce České republiky jako vize dlouhodobé spolehlivé dodávky energie. Základními prioritami dokumentu jsou: o největší dosažitelná nezávislost na cizích zdrojích energie, na zdrojích energie z rizikových oblastí a nespolehlivých zdrojů, o bezpečnost zdrojů energie, o udržitelný rozvoj zejména z hlediska ochrany životního prostředí i ekonomického a sociálního rozvoje. Důraz kladený na nezávislost na dovážených zdrojích vyústil v přijetí varianty opírající se o jaderné palivo, domácí uhlí a přiměřený rozvoj obnovitelných zdrojů. Proč je právě energii věnována tak významná pozornost? Energii je věnována mimořádná pozornost vzhledem ke třem specifickým vlastnostem: o I krátkodobý nedostatek energie zcela ochromí prakticky všechny obory lidské činnosti. o Energii nelze skladovat ve významném množství. Zásobníky ohromných množství zemního plynu a ropy jsou v porovnání s roční spotřebou malé a mohou působit jen jako nárazník proti změnám dodávek a cen. Výjimkou je jaderné palivo, jehož zásoby lze vytvořit na dobu mnoha let. o Vytvoření rovnováhy mezi výrobou a spotřebou nelze dosáhnout pouze uplatněním tržních principů zejména proto, že tržní principy působí v podstatně kratších intervalech než jsou doby výstavby a změn v provozu velkých energetických zařízení. Již v současné době rostoucí ceny ropy prokázaly, že konkurenceschopnost průmyslu, životaschopnost a úroveň společnosti je stále více ohrožována rizikem ztráty spolehlivých dodávek přiměřeně levné energie. Cena energie má ještě jednu dimenzi (jak poznaly a respektují USA) a tou je národní účet za energii jako faktor ovlivňující konkurenceschopnost průmyslu a sociální stabilitu. Široká shoda s energetickou koncepcí je nezbytná Občané České republiky nemají významné zkušenosti s přerušením dodávky energie, několikahodinové poruchy jsou spíše následkem živelných událostí. Proto bude obtížné eliminovat představu, že spolehlivá dodávka sekundárních zdrojů energie (elektřiny, tepla, paliva pro mobilitu) je přirozeným právem občana. Proto bude také velmi obtížné přijmout text státní energetické koncepce v pojetí “National Energy Policy USA”, která nepřipouští uplatňování falešných rozporů mezi zastánci energetiky a ochránci životního prostředí a jako podmínku úspěšné aplikovatelnosti předpokládá dosažení souladu obou politických stran (v našem politickém prostředí dosažení konsensu ve spektru významných stran). Jen tak lze překonat diskontinuity a nestability spojené se střídáním vlád, ke kterému dochází v podstatně kratších intervalech, než se uskutečňují strukturální změny a změny v řízení energetického hospodářství. Každý obyvatel naší republiky je existenčně závislý na dodávce energie. Energii nelze ničím nahradit, energie není komoditou běžného typu. Přesto se vytvořila situace, ve které obce ani občané nesouhlasí s výstavbou žádného energetického zařízení v bezprostředním i vzdáleném okolí. Výstavba elektráren spalujících fosilní nebo jaderná paliva, skladů odpadu, větrných nebo vodních elektráren bude zřejmě narážet na tvrdý odpor. Proto je nezbytné vytvářet situaci, která by přispěla k přijatelnosti výstavby energetických staveb. Její součástí bude i finanční zainteresovanost těch obcí, které s takovými stavbami vysloví souhlas. Energetika nejen nemá jednoduché a dlouhodobé řešení, ale je až dosud zahalena do účelově vytvářených polopravd a mystifikací. Obnovitelné zdroje jsou prohlašovány za přijatelné, fosilní a jaderné za nebezpečné. Jen věcná a číselně doložená informace se může stát podkladem pro politická jednání, zdrojem poznání široké veřejnosti i pozváním k věcné diskuzi podložené fakty. Takový podklad ale nebyl až dosud vytvořen. Nedostatek přiměřených informací je faktorem, který vyvolává obavy veřejnosti. Nedávné rozsáhlé průzkumy veřejného mínění prováděné v EU ukázaly, že jen asi 20 % obyvatel se cítí být dobře informováno o skutečnostech spojených s využitím jaderné energie. Občané ani nemají zájem poznat podstatu problému a to ani na vlastní úrovni vzdělanosti přesto, že jaderný průmysl ve svých informačních střediscích tuto možnost bohatě poskytuje a vynakládá na ni nemalé prostředky. Výsledkem jsou nepodložené protesty a prostor pro média, která ale z komerčních důvodů preferují pohledy vyvolávající emoce a honbu za sensacemi, aniž by akcentovaly nutnost poznání problému na úrovni soudobé vědy, techniky, společenské přijatelnosti a politických aspektů, tj. strategických zájmů státu. Energetické hospodářství se neobejde bez nadstranické vize, která dá prostor vědeckému řešení, demokratickému přístupu informovaných občanů a která významně zamezí volnému působení nevědeckých a účelových skreslování. . Při rozhodování o zdrojích energie jsou v tržní společnosti rozhodující náklady na vyrobenou energii. Obr. IV.1. Náklady na elektřinu z různých zdrojů (Zdroj: Universita Stuttgart) Dalším údajem, který zasluhuje stále větší míru respektování, je množství a riziko odpadů vznikajících z různých zdrojů energie ODPADY GENEROVANÉ ROČNĚ PŘI VÝROBĚ PALIVA A PROVOZU ZAŘÍZENÍ Obr. IV.2. Rozdílné jsou také odpady pocházející z různých zdrojů energie Rozdílné je i působení provozu jednotlivých součástí energetického mixu na zdraví populace. Určení nákladů spojených s poškozením zdraví není jednoduché. Vyžaduje provedení odhadů jak pro zaměstnance, tak pro veřejnost a to pro celý palivový řetězec od získání paliva až k ukončení provozu a to nejen pro lokalitu, ale i regionálně. Kompaktní projekt ExternE Evropské Komise organizovaný ve spolupráci s ministerstvem energetiky USA vyvinul úplnou řetězovou metodologii k vyjádření monetárních hodnot vlivu na zdraví i proměnlivých efektů na výrobní náklady. První výsledky je třeba brát s určitou rezervou, protože ne všechny vlivy na životní prostředí jsou plně kvantifikovatelné a některé výsledky bude ještě nutné přehodnotit. Přesto ale tyto první výsledky potvrzují ekologičnost výroby v jaderných elektrárnách. Projekt ExternE odhaduje vztahy mezi externími a finančními náklady u různých technologií takto: ---------------------------------------------------------------------------------------------------- náklady (centy USD/kWh) technologie externí finanční celkové ---------------------------------------------------------------------------------------------------- uhlí 2,0 5,0 7,0 ropa 1,6 4,5 6,0 plyn 0,36 3,5 3,9 vítr 0,22 6,0 6,2 voda 0,22 4,5 4,7 jádro 0,04 3,5 3,5 ---------------------------------------------------------------------------------------------------- Nesystémové kroky v energetickém hospodářství Není pochyb o tom, že mnohé dosavadní kroky, uskutečněné v energetice od roku 1990, byly více méně chaotické a poznamenané nedostatkem strategické vize. Příkladem je částečná privatizace ČEZ, a. s., postupná ztráta majority státu v REAS a pozdější obnovování majority v některých REAS. Kořeny rizika takových operací, které v konečném efektu představují ztráty a ne pokrok, mají společného jmenovatele a tím byla chybějící strategická, tj. cílová vize žádoucího stavu, smysluplnost jednotlivých kroků a jejich opodstatnění. Pokud ta chybí, nemá ani státní energetická politika svoje opodstatnění. Státní energetická koncepce je prakticky prvním krokem směřujícím do vzdálené budoucnosti. Podmínkou pro další postup je legislativní připravenost. Ta ale není hodnocena jako bezchybná ani na úrovni EU a pokud se týče České republiky, nemůžeme být zdaleka optimisty. Jednotlivé státy EU by měly vypracovat svoji legislativu nejen tak, aby byla v souladu s unijním právem, ale i s dosud neexistující strategickou vizí Evropy a všestranně přijatou vizí národní. Problémem je zejména dosažení a udržení dlouhodobé politické shody a následné schválení odpovídajících vizí, zákonů i podzákonných pravidel, propracování modelu energetiky včetně systémového napojení relevantní legislativy na stávající právní řád. Energetické hospodářství se neobejde bez nadstranické vize, která dá prostor vědeckému řešení, demokratickému přístupu informovaných občanů a která významně zamezí volnému působení nevědeckých a lobbyistických skreslování. V současné době začíná být problém spolehlivosti dodávky elektrické energie v České republice časově naléhavý pouze z hlediska přípravy očekávaných změn. V následujících deseti letech bude její výroba zabezpečena z českého uhlí a z českých jaderných elektráren. Ve stejné době je i riziko poruch dodávky zemního plynu a ropy hodnoceno jako přiměřeně nízké. Ani v jaderné energetice nejsou časově dominantní problémy, protože nejvýznamnější problém hlubinného uložení odpadů nevyžaduje bezprostřední řešení. Vhodný energetický mix je výsledkem složité analýzy. Ta se musí vypracovat i aktualizovat individuálně. Pokud nebude národní energetická strategie vypracována na bázi dlouhodobých politicky akceptovaných kritérií a s vědomím dlouhodobé platnosti přijata, potom ani energetická politika nemůže deklarovat jasnější cíle, kam má česká energetika směřovat a o tom, kudy se má ubírat, tedy jaké primární energetické zdroje budou palivem pro elektrárny stavěné v ČR v první třetině 21. století, jaké technologie hodlá ČR v tomto období využívat ve velkovýrobě elektřiny a jaké vztahy považuje stát za optimální vzhledem k české elektroenergetice i plynárenství. Strategie je rozhodující pro formování modelu energetiky a ten zase pro formulaci konkrétní státní energetické politiky a modelu energetického hospodářství. Projednání záměrů rozvoje elektroenergetiky na významných úrovních státní správy je nezbytné pro dosažení politických, ekonomických, ekologických a sociálních cílů. Stanovení a plnění časového programu výstavby nových uhelných, plynových, obnovitelných, přečerpacích a jaderných zdrojů elektřiny v ČR je podmínkou hospodářské a politické stability země. Prvním prubířským kamenem rozumné shody je dosažení shody při výstavbě skladu jaderného paliva v jaderné elektrárně Temelín. Druhou, v tomto případě již časovanou hrozbou je dožití elektráren spalujících české hnědé uhlí. Retrofit celého výkonového rozsahu všech kapacit těchto zdrojů není přijatelný, rekonstrukce bude zřejmě provedena ve spojení s výstavbou nových bloků. Pro výstavbu nových bloků je potřebné dát budoucímu investorovi záruky, že pro ně bude dostatek hnědého uhlí po dobu životnosti 30 až 50 let. Územní limity nejsou jen rozhodnutím o rozšíření záboru půdy, ale také o stabilitě svahů v lomové těžbě. České hnědé uhlí může být v horizontu SEK významným spolehlivým zdrojem elektřiny jen za podmínek racionálního hospodaření s uhelnou substancí. Třetím problémem, jehož řešení se neobejde bez poznání strategických souvislostí, je výstavba nových jaderných zdrojů elektřiny. Kromě těchto dnes již poznaných úskalí čeká na českou, evropskou i světovou energetiku řešení jak dnes poznaných tak dosud tušených i neznámých problémů, které se na cestě za energií zcela jistě vyskytnou. Je nejvýše nutné jasně formulovat a přijmout dohody a to napříč celou společností, vládami, podnikateli zvláště v energetickém sektoru. Dohodnout se znamená konat bezprostředně, neboť dnešní činy budou levnější než činy budoucí.