Dýchací soustava literatura: Dylevský, I.:Anatomie a fyziologie člověka Machová, J.:Biologie člověka pro učitele Rokyta : Somatologie Fce: O/ výměna dýchacích plynů mezi krví a vnějším prostředím O/ horní cesty dýchací → čištění vdechovaného vzduchu, zvlhčování, oteplování O/ lymf.tkáň → ochrana proti vniknutím infekce O/ hlasové vazy → tvorba hlasu (kyslík – přeměna živin (cukrů, tuků, bílkovin) → spalování → uvol. E oxid uhličitý - katabolit (odpadní látka) Stavba dýchacích cest: Horní cesty dýchací : Dutina nosní (cavum nasi) - začíná nosními dírkami → nozdry (choany) → nosohltan - zevní nos (nasus externus) – nosní kůstky – rozdělena nosní přepážkou (septum nasi, přední část chrupavka, zadní část kost radličná a ploténka kosti čichové) na 2 části - 3 skořepy nosní (conchae nasales) – člení poloviny na nosní průchody – v dolním průchodu slzovod - dno – tvrdé (patrové výběžky horní čelisti a 2 kosti patrové) a měkké patro - sliznice dutiny s čichovým políčkem – buňky čichového epitelu Vedlejší dutiny nosní (sinusy) - v lebečních kostech – horní čelist - kost čelní - kost čichová - kost klínová - vyplněné vzduchem - zánět sliznice vedl.dutin nosních – sinusitid - rezonátory při tvorbě hlasu - dutiny vystlány řasink.epitelem – kmitání – odstraňování nečistot žlázkami – hlen - velké množství cévních pletení – krvácení z nosu (epistaxis) OBR.78/str. 103/Rokyta Nosohltan (pars nasalis pharyngis) - výška 2,5 cm, hloubka 1,5 cm - dutina nosní přechází zadními nosními otvory (choanami) do dutiny hltanové - křížení dýchacích a trávících cest - ústí do něj Eustachovy trubice ze středního ucha - od ústní č. hltanu se odděluje patrohltanovým závěrem (měkké patro) - soubor lymfa. tkáně – nosohltanová mandle (tonsila pharyngea, třetí mandle, nosní mandle, adenoidní vegetace, může po zánětech středního ucha vyvolávat dýchací obtíže, dýchání ústy, huhňavost – operace) Pozn. Zbujelá adenoidní vegetace → mělké a povrchové dýchání – špatný rozvoj hrudníku (ochablé svalstvo, oploštělý) → poruchy v zakřivení páteře → málo kyslíku → CNS → zvýšená dráždivost, únava, přecitlivělost, netečnost, nepozornost, někdy hodnoceny jako mentálně retardované !!!!!!! → neklidný mělký spánek → dýchání ústy – vliv na zpraviv.potravy – nechutenství, stálá rýma, kašel, nedoslýchavost, ovlivnění vývoje kostry obličeje – úzký nos, vpadlé tváře Dolní cesty dýchací : Hrtan (larynx) - 6 cm - zavěšen na jazylku – vazivem - soubor chrupavek – chrupavka štítná (cartilago thyroidea)- nejv. – „ohryzek“ u mužů - chrup. prstencová - 2krát chrup. hlasivková – elast. hlasový vaz - v něm hlasiv.štěrbina - napětí vazů – ovládáno svaly hrtanovými - příklopka hrtanová (epiglottis) – uzavírá vstup do hrtanu při polykání - chrupavky – spojené vazy a klouby upínají se příčně pruhov.svaly – ovlivňují tvoření hlasu - dutina hrtanu – sliznice s cylindr. řasin. epitelem - po bocích – laloky štítné žlázy OBR.72/str.84/Machová Tvoření hlasu – fonace mezi ch. štítnou a ch.hlasivkovými 1) 2 slizniční řasy – nepravé řasy hlasové – není význam pro tvorbu hlasu 2) pravé řasy hlasové(hlasivky) = pružná vazivová vlákna + hlasivkový sval + sliznice - zde hlasivková štěrbina – změny šířky = uvol.nebo napínání hlasivek – střídavé otevírá.a rozevírá.hlas.štěrbiny – rozechvěje se sloupec vzduchu - vznik tónu - artikulace se tvoří až pomocí jazyka, patra, rtů a zubů Růst hrtanu a vývoj hlasu : PUBERTA – zrychlení růstu → disproporce mezi délkou hlasivek a velikostí hrtanu = MUTACE - chlapci – testosteron – rychlý růst hrtanu – nápadné změny hlasu - ukončení růstu – ve 23 letech - hlas = druhotný pohlavní znak Průdušnice (trachea) - délka 12 – 13 cm, šířka 2 cm - před jícnem - 15 – 20 hyalinních chrupavek - sliznice s cylindric.řasink.epitelem Průdušky (bronchus principalit dexter, sinister) - trachea se dělí ve výši Th4 až Th5 na P a L hlavní průdušku - zanořují se do plic - chrupavčitý podklad, řasinkový epitel - v plicích se větví na průdušinky (bronchioli) - bronchioly = sliznice + vazivo se snopečky hlad.svaloviny = BRONCHIÁLNÍ STROM = sklete plic Plíce (pulmones) - v embryon.vývoji – vychlípenina TS(hltan/jícen) - párový orgán – L plíce – 2 laloky, P plíce – 3 laloky - v dutině hrudní - tvar kužele - hrot vystupuje nad 1.žebro - bazí naléhají na bránici - plíce odděleny mezihrudím (mediastinum) – v něm: srdce, velké cévy, průdušnice, průdušky, jícen, brzlík, bloudivý nerv, mízovod, aorta - plicní stopka (hilus) – místo vstupu(výstupu) cév a bronchů - plíce plicní laloky - lalokové bronchy plicní segmenty – segmentové bronchy plicní lalůčky - respirační bronchioly alveolární chodbičky plicní váčky plicní sklípky (alveoli) - kapacita plicních sklípků : 80 – 150 m2 - plicní sklípky – výměna plynů mezi krví a plícemi = zevní dýchání - poplicnice (pleura visceralis) – jemná vazivová blanka kryjící plíce - pohrudnice (pleura parietalis) – vystýlá dutinu hrudní - štěrbina mezi poplicnicí a pohrudnicí s kapalinou tlak ve štěrbině nižší než atmosfér.= rozpětí plic - pneumotorax = poranění hrud.stěny, nasávání vzduchu, plíce kolabuje viz. VIDEO/PRVNÍ POMOC při pneumotoraxu Dvojí krevní zásobení plic: - výživný(nutritivní) krevní oběh výživa plic – tepny z aorty - funkční malý krevní oběh (viz.srdce) Ochrana dýchacích cest přirozená ochrana: řasinkový epitel – posun hlenu, prachu, bakterií hlenové žlázy nepodmíněný reflex: kašel – při podráždění dých.cest pevnými částicemi Dýchací pohyby Výměna vzduchu v plicích = plicní ventilace Vdech = inspirium Výdech = exspirium - střídavé zvětšování a zmenšování hrudníku Hlavní dýchací svaly : bránice, zevní mezižeberní svaly (vdechové),vnitřní mezižeberní svaly (výdechové) Pomocné dýchací svaly: svaly upínají se na žebra (svaly kloněné, zdvihač hlavy, prsní svaly, široký sval zádový, čtyřhranné svaly bederní) Typy dýchání : brániční (abdominální) – děti smíšené - dospělý žeberní (kostální) Výdech = pasivní pohyb - uplatňuje se napětí plic, tlak břišních útrob na bránici,hmotnost hrudníku Řízení dýchacích pohybů: - nepodmíněný reflex – centrum v prodloužené míše - ovlivnění Ü obsahem oxidu uhličitého v krvi (chemoreceptory periferní –aorta, krkavice a centrální - prodloužená míchá) Ü mechanoreceptory – ve stěně dých.cest – napětí plic, rytmickým drážděním senzitiv.zakonč.bloudivého nervu (X.) v plicní tkáni Ü svalové receptory (svalová vřeténka, šlachová tělíska) – inf.z bránice a mezižeberních svalů Ü mozkovou kůrou (vůlí):př. apnoe – zástava dýchání viz. schéma : str. 112/Rokyta Funkce dýchacího systému Dýchací systém zajišťuje : O/ ventilaci = výměnu dýchacích plynů mezi okolím a plic.sklípky O/ difuzi = výměna dých plynů mezi plic.sklípky a plic.kapilárami Perfuze = výměna plynů mezi plic.sklípky a krví VENTILACE: vdechovaný vzduch : 79 % N, 21 % O2, 0,02 – 0,04 % CO2, vzácné plyny 1 vdech = 500 ml vzduchu 350 ml do alveolů 150 ml v dých cestách(= anatomický mrtvý dýchací prostor) Pozn. funkční(fyziolog.) mrtvý dýchací prostor – v plic.sklípcích, špatné zásobení Mechanika dýchání : 1. VDECH (INSPIRIUM) - aktivní děj (činnost dýchacích svalů) - zvětšení hrudní dutiny (stah hlavních dých.svalů) - změny tlaků – roztažení plic 2. VÝDECH (EXSPIRIUM) - pasivní děj - ochabnutí dých.svalů - zmenšení dutiny hrudní - Dechové objemy a plicní kapacita Dechový cyklus = 1 vdech + 1 výdech 1 minuta = 12 – 16 cyklů klidové dýchání = eupnoe → dechový (respirační) objem = 1 vdech + 1 výdech v klidu = výměna 500 ml vzduchu → expirační rezervní objem (ERV) = po klidném výdechu můžeme aktivně vydechnout ještě 1 l vzduchu (zásobní vzduch) → reziduální (zbytkový) objem (RV) = v plicích zůstává i po aktiv.výdechu ještě 1,2 l vzduchu - z plic se dostane pouze při proražení hrudníku – pneumotorax → inspirační rezervní objem (IRV) = po klidném nádechu můžeme vdechnout ještě 3 l vzduchu (doplňkový vzduch) → vitální kapacita plic (VC) = součet dechového objemu + inspirač. + exspirač. = objem vzduchu, který po max. nádechu maximálním dechovým úsilím vydechneme - měří se spirometrem - závisí na pohlaví, velikosti povrchu těla,věku, sportovců, tělesně pracující, onemocnění → minutová ventilace plic = množ. vzduchu vydechnuté z plic /min. = dech.objem krát počet dechů/min. = 7 l Pozn: Spotřeba kyslíku v klidu : 250 ml /min (= výdej 200 ml oxidu uhlič.) Vnější (zevní) dýchání - okolí /plíce/ krev Vnitřní dýchání - - ve tkáních - krev/difuze/tkáňový mok/buňky