Anatomie a fyziologie trávicí soustavy
TS se podílí na látkové přeměně (metabolismu) 3 výkony:
1. trávení - příjem živin, mechanické a chemické zpracování (enzymy)
2. vstřebávání- tj. převedení rozštěpených jednoduchých látek aktivní činností sliznice
TS do vnitřního prostředí organismu
3. odstraňování odpadních a nestravitelných zbytků a nadbytků z organismu
Enzymy - chemické látky bílkovinné povahy obsažené v trávicích šťávách. Štěpí hlavní
živiny (bílkoviny, sacharidy, tuky) na látky jednoduché (nízkomolekulární ­ snadno
vstřebatelné)
Stavba TS
V celém průběhu tvořena ze 4 základních vrstev:
1. sliznice
2. podslizniční vazivo
3. svalová vrstva
4. vazivový obal
ad 1. sliznice
­ mnohovrstevný dlaždicový epitel (hladký, papily, klky, řasy)
­ vystýlá trávicí trubici
­ produkuje (žlázový epitel) a resorbuje určité látky (epitelové resorbční buňky)
­ žlázové buňky jsou roztroušeny v epitelu nebo se sdružují a vchlipují do hlubších
vrstev (tvoří trubičky nebo váčky
­ produkty žláz ­ sekrety, odpadní produkty - exkrety
­ zprostředkovává vstřebávání látek
ad 2. podslizniční vazivo
- řídké s cévními a nervovými pletenci, na mnoha místech též mízní cévy a mízní uzliny
- umožňuje posouvání sliznice po svalové vrstvě a její skládání v řasy
ad 3. svalová vrstva = svalovina
- tvořena hladkou svalovinou
- výjimka: začátek trávicí trubice (DÚ až horní třetina jícnu) a zevní svěrač konečníku ­
příčně pruhovaná svalovina
- 2 vrstvy:
a) vnitřní ­ uspořádána kruhovitě ­ prstencovité obtáčení
b) vnější ­ uspořádána podélně tj. rovnoběžně s osou trávicí trubice
- stahy vytváří peristaltické pohyby (mechanické rozmělňování a promíchávání potravy
s trávicími šťavami) ­ potrava je jimi v TS posouvána do nižších oddílů
ad 4. řídký vazivový obal ­ zevní povrch TS
Dutina ústní (cavum oris)
vstupní část TS
dělí se na předsíň DÚ a vlastní DÚ
předsíň DÚ (vestibulum oris)
- ohraničena z vnější strany rty a tvářemi, z vnitřní strany zuby a dásněmi
- má podkovovitý tvar, ústí do ní četné vývody drobných slinných žlázek
- na sliznici tváří je proti druhé stoličce viditelný vývod příušní žlázy slinné
vlastní DÚ (cavum oris proprium)
- tvrdé a měkké patro, patrová mandle, dásně, jazyk, zuby
obrázek: horní ret, uzdička horního rtu, dolní ret, dáseň, zuby, tvrdé patro, kruhový sval
ústní, čípek měkkého patra, mandle patrová, jazyk, předsíň DÚ
Hlavní funkce
ukousnutí
žvýkání - mechanické rozmělnění potravy
polykání
sekrece slin (1-2 litry)
Dutina ústní ( cavum oris)
1. rty (labia oris)
­ ohraničují DÚ, spojují se v ústních koutcích, podklad tvoří kruhový příčně pruhovaný
sval ústní  příjem potravy, mluvení mimika
­ zevní strana kryta kůží, vnitřní strana kryta sliznicí
­ přechodná zóna: okraj rtů ­ červená barva ­ prosvítá krev, prot. epitel málo
zrohovatělý a bez pigmentů
2. tváře (buccae)
­ podklad tvoří plochý sval tvářový (m.bucinatorius), přidržují sousta při žvýkání a vtlačují
je mezi stoličky
- zevní strana kryta kůží, vnitřní strana kryta sliznicí
- v podkožním vazivu je pevnějším vazivem obalený tukový polštář - vyvinutý hl. u
dětí ­ význam při sání
3. patro (palatum)
a) tvrdé (palatum durum) ­ kostěnný podklad, který odděluje dutinu ústní a nosní,
sliznice srůstá s okosticí
b) měkké (palatum molle) ­ navazuje na patro tvrdé
- základem je vazivová blána do níž se upínají svaly umožňující pohyby
­ uzavírá při polykání nosohltan a při dýchání dutinu ústní
- zadní okraj ­ volný, ze středu vystupuje čípek (brání vnikání potravy do
dýchacích cest, po jeho stranách se táhnou ke kořeni jazyka 2 slizniční řasy ­
oblouky patrové ­ mezi nimi je prohlubenina s mandlí patrovou
4. mandle patrová (tonsilla palatina)
­ podlouhlý útvar s nerovným povrchem. Jamky (krypty) na povrchu mandle
jsou vyplněny buňkami, leukocyty, lymfocyty a bakteriemi
­ lymfoidní tkáň ­ ochranný val proti infekci
­ po pubertě se zmenšuje
5. dásně (gingivae)
- 2 podkovovité útvary vystupující do DÚ
- podkladem dásňové výběžky, horní a dolní čelist
6. jazyk (lingua) ­ příčně pruhovaná a hladká svalovina,
- obrací a posouvá potravu, účastní se při tvorbě řeči
tělo jazyka ­ směrem dozadu se rozšiřuje, srůstá se spodinou ústní a přechází v kořen
jazyka
přední část ­ zúžena ­ hrot jazyka
spodní část jazyka volná jen pod hrotem ­ se spodinou ústní spojena slizniční řasou ­
uzdičkou jazykovou
kostěná opora jazyka: dolní čelist, jazylka, bodcovité výběžky kostí spánkových
horní plocha (hřbet) = hřbetní strana je pokryta sliznicí, která tvoří bradavky = papily (v
nich chuťové pohárky) ­ 4 typy (bradavky nitkovité, houbovité, listovité, hrazené)
chuťové vjemy:
sladko ­ hrot j.
kyselo, slano ­ okraje j.
hořko ­ kořen j.
5. zuby (dentes)
­ nejtvrdší orgány lidského těla, soubor zubů - dentice
­ 2 řady na čelistech : horní ­ eliptický oblouk, dolní ­ parabolický oblouk
­ mají vyčnívající korunku, krček obklopený dásňovou sliznicí a kořen zapuštěný
v zubním lůžku (alveolu) dásňového výběžku čelisti a zpevněny pevným vazivem -
ozubicí (periodontium)
základní hmotou zubu je:
­ zubovina (dentin) ­ obklopuje dutinu dřeňovou, tvrdší než kost, 72% anorganických
látek
­ sklovina (email) - kryje zubovinu v oblasti korunky, 98% anorganických látek
­ tmel (cement) kryje povrch kořene
­ uvnitř korunky je dutina dřeňová, vyplněná dření (pulpou) s cévami a s nervy
chrup mléčný (20) = dočasný chrup
(dentes decidui)
zuby menší a méně odolné, mají malé kořeny ­ při výměně chrupu se rozpouštějí a
resorbují
Zubní vzorec:
m2m1ci2i1 i1i2cm1m2
m2m1ci2i1 i1i2cm1m2
Roste od 6 měsíců ­ 2 až 3 let
8 řezáků
4 špičáky
8stoliček
Mezi 6. ­ 7. rokem nahrazen definitivním chrupem
chrup definitivní (32)
Podle tvaru rozlišujeme 4 druhy zubů:
 řezáky (dentes incisivi) I : dlátovitá korunka, zploštělý kořen, ukusují sousta
 špičáky (dentes canini) C : hrotovitá korunka, dlouhý kořen, uchopují a trhají
sousta
 zuby třenové (dentes premolares) P : 2 hrboly na korunce, většinou 1 kořen,
rozmělňují potravu
 stoličky (dentes molares) M : 4 ­ 5 hrbolů na korunce, 2 nebo 3 kořeny,
rozmělňují potravu
Mléčný chrup
zubní vzorec:
m2m1ci2i1 i1i2cm1m2
m2m1ci2i1 i1i2cm1m2
Trvalý chrup
zubní vzorec:
M3 M2 M1 P2 P1 C I2 I1 I1 I2 C P1 P2 M1M2 M3
M3 M2 M1 P2 P1 C I2 I1 I1 I2 C P1 P2 M1M2 M3
Základy mléčného i trvalého chrupu se tvoří během nitroděložního vývoje
v postnatálním období se prořezávají = dentice :
1. dentice ­ mezi 6. až 30. měsícem
2. dentice ­ mezi 6. až 25. rokem (zuby moudrosti).
6. slinné žlázy
Funkce:
ˇ zvlhčování DÚ
ˇ slepování soust, obalení slinami
A. žlázy příušní (glandulae parotis) ­ největší, vyměšují vodnatou řídkou slinu, ústí nad
2. horní stoličkou, normálně nehmatná (při zánětech otéká a tvrdne)
B. žlázy podčelistní (glandulae submandibularis) ­ ústí pod jazykem při uzdičce
jazykové, vylučuje slinu hustou, s velkou příměsí mucinu
C. žlázy podjazykové (glandulae sublingualis) ­ ústí pod jazykem, vývod na slinné
bradavce, hlenovité sliny (vazké)
Sliny (saliva):
bezbarvá, vazká tekutina, pH: 7-8 (při pH pod 5,5 se uvolňuje ze zubů vápník),
složení: 99% voda + organické látky ­ mucin (vazký ­ kluzkost soust), ptyalin (amyláza
štěpící ve vodě nerozpustné polysacharidy až na rozpustnou, sladkou maltózu, dráždící
chuťové buňky), thiocyanát (dezinfekční účinky) + anorganické látky ­ soli Ca2+
, Na+
, K+
,
PO4
-3
, F-
(zubní kámen), množství: 1- 1,5 l/den, řízení sekrece: nepodmíněný i podmíněný
reflex, ústředí v prodloužené míše
Sliny
- saliva
- bezbarvá, vazká, slabě alkalická tekutina
- přibližně 1,5 litru/den
- složení: voda (99%), hlen (mucin-obaluje sousta), soli (Na,Ca,K,P-zubní kámen),
enzymy ­ amyláza (ptyalin) ­ trávení sacharidů
- lysozym ­ antibakteriální význam
- funkce: příprava potravy na polykání ­ rozmělnění, obalení a začátek trávení
zvlhčují dutinu ústní, ochrana před infekcí, omezuje vznik zubního kamene
- řízení salivace ­ slinění je nervové (polykací centrum v prosloužené míše) - atropin a
nikotin tlumí tvorbu slin; acetylcholin a pilocarpin ji podporují
- vylučování slin je řízeno reflexně ­ podnětem je sousto v ústech, či zrak, chuť, ...
Hltan
 dlouhý 12 ­ 14 cm
 trubice nálevkovitého tvaru
 společná část trávicí a dýchací soustavy
 svalovina příčně pruhovaná, umožňuje polykání
Rozdělen na 3 oddíly:
 horní nosní část ­ nosohltan
 střední ústní část
 dolní ­ hrtanová část
- rozdělen na 3 oddíly:
- nosohltan (nasopharynx)
- nejširší část hltanu ­ z DÚ ústí choany
- ústí Eustachova trubice ­ spojení hltanu s dutinou středního ucha
- střední ústní část (oropharynx)
- zde se kříží cesty dýchací a polykací
- při kořeni jazyka mandle patrová
- dolní ­ hrtanová část (laryngopharynx)
- ve výši 4. krčního obratle přechází v jícen
- hrtanová příklopka (epiglottis) ­ při polykání zabraňuje vniknutí sousta do hrtanu
polykání
 reflexní děj
 vyvolaný dotykem sousta (5ml) s kořenem jazyka a patrovými oblouky
 řízeno z prodloužené míchy
 uzavření epiglottis ­ stahy svalů jazyka, patra a hltanu ­ jícen
Jícen
- oesophagus
- svalová trubice, která prochází dutinou, prostupuje bránicí a ústí do česla
- funkce: posun sousta do žaludku (potrava jím prochází beze změn)
- sliznice tvořená podélnými řasami ­ v nich žlázky ­ sekret ­ sklouzávání sousta
- svalovina ­ horní 2/3 jícnu příčně pruhovaná, dolní 1/3 hladká, umožňuje polykání
(nad soustem se smršťuje, pod ním uvolňuje - peristaltická vlna)
Žaludek
- gaster, ventriculus
- uložení: na levé straně v horní části dutiny břišní
- hruškovitý tvar (někdy taky hákovitý)
- stavba: sliznice tvořená jednovrstevným, válcovým epitelem složeným v podélné
řasy (ústí žaludeční žlázky)
: podslizniční vazivo ­ cévy, nervy
: svalovina ­ hladká, tvoří 3 vrstvy, směrem k vrátníku mohutní
: seróza
- plnění žaludku
- plní se ve vrstvách podél stěny
- 20 minut po jídle nastává žaludeční peristola ­ zvyšuje se tonus (napětí) žaludku,
potrava je smíchána s žaludeční šťávou a začíná trávení
- po žaludeční peristole začínají pohyby žaludku ­ peristaltické vlny a vzniká trávenina
(chymus) - vrátník je uzavřen
- po určité době je trávenina uvolňována kruhovým svěračem vrátníku ze žaludku do
dvanáctníku
Žaludeční šťáva
- silně kyselá (pH-2)
- cca 2 litry/den
- HCl ­ tvoří cca 0,5% žaludeční šťávy, rozpouští vazivo, zabraňuje kvašení, aktivuje
pepsinogen na pepsin, tvoří celkovou kyselost, dezinfekční účinky
- pepsin ­ proteolytický enzym, vzniká z pepsinogenu, štěpí bílkoviny
- chymosin ­ sráží bílkoviny mléka na drobné vločky
- žaludeční lipáza ­ štěpí tuk na glycerol a mastné kyseliny
- mucin ­ chrání žaludeční sliznici před HCl
- voda ­ tvoří 99%
řízení žaludeční sekrece
(hl. vyměšování žaludeční šťávy)
je řízeno nervově a hormonálně
1. fáze reflexní=reflektorická= cefalická ­ dráždění chuťového, čichového čidla aj. a
čidel ve stěně žaludku centrum v prodloužené míše bloudivý nerv (nervus vagus)
stěna žaludku délka 1,5 ­ 2 h
2. fáze žaludeční=gastrická ­ 30 minut po jídle mechanickým a chemickým drážděním
sliznice tvoří se gastrin sekrece žaludeční šťávy
3. fáze střevní=intestinální ­ přestup chymu do duodena sekrece hormonů motilita a
sekrece žaludku, slinivky brišní a žlučníku např. sekretin, somatostatin
V žaludku živiny zůstávají:
Sacharidy: 1,5 ­ 2 h
Bílkoviny: 3-4 h
Tuky: 6 h
Tenké střevo (intestinum tenue)
- dlouhé 3 ­ 5 m, široké 3 ­ 4 cm, končí v pravé jámě kyčelní
- trávenina jím prochází asi 5 hodin
- stavba:
- řasy a klky (0,2 ­ 1 mm, 1mm2
20 ­ 40 klků, celkem 5 - 10 milionů)
- jednovrstevný, cylindrický resorpční epitel , enterocyty (střevní buňky)
- cévy, žíly (látky rozpustné ve vodě), lymfatické cévy (látky rozpustné v tucích),
lymfatické uzliny (imunita)
- živiny jsou vstřebány do krve a odváděny vrátnicovou žílou do jater
ileocekální chlopeň (Bauhinská chlopeň) ­ chlopeň, která zabraňuje návrat chymu
z tlustého střeva do tenkého střeva
gastroantrální reflex ­ při plnění žaludku a střevní peristaltice se otvírá zároveň
ileocekální chlopeň
části tenkého střeva:
dvanáctník (duodenum)
lačník (jejunum)
kyčelník (ileum)
dvanáctník (duodenum)
- tvar nepravidelné podkovy (25 ­ 30 cm)
- velká dvanáctníková bradavka (papila duodeni major, papilla Vateri) ústí do něj
žlučovod (z jater a žlučníku) a slinivka břišní
- řídí sekreci a vyprazdňování žaludku
- trávicí enzymy, pankreatická šťáva a žluč
- vstřebávání vitamínu B1, B2 a C
lačník (jejunum)
- uložený převážně v levé jámě kyčelní
- volně zavěšen v okruží (mesenterium)
kyčelník (ileum)
- kratší a užší
- ústí do slepého střeva
- vyplňuje převážně pravou dolní část dutiny břišní
dvanáctník, první část lačníku ­ hlavní štěpení živin
druhá část lačníku, kyčelník ­ resorpce látek do krevního a lymfatického oběhu
12 kontrakcí za 1 min.
stěna střevní ­ žlázky ­ střevní šťáva
parasympatikus ­ podpora střevní aktivity
sympatikus ­ tlumení střevní aktivity, ve stresu podpora!
střevní šťáva
čirá kapalina, nažloutlé barvy, slabě alkalická
cca 2 litry/den
peptidázy (např.erepsin) ­ štěpí bílkoviny (polypeptidy) na aminokyseliny
disacharidázy - štěpí sacharidy na monosacharidy
lipáza ­ štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny
enterokináza ­ aktivuje pankreatický tripsinogen na tripsin
sekretin ­ podmiňuje tvorbu šťávy slinivky břišní, vstřebává se do krve
Tlusté střevo
- intestinum crassum
- dlouhé asi 1,5 m, průměr cca 5 ­ 8 cm
- potrava jím prochází asi 12hodin
- části tlustého střeva:
- slepé střevo (caecum) + červovitý výběžek (appendix vermiformix)
- vzestupný tračník (colon ascendens)
- příčný tračník (colon transversum)
- sestupný tračník (colon descendens)
- esovitá klička (colon sigmoideum)
- konečník (rectum)
slepé střevo
navazuje na kyčelník, pravá jáma kyčelní
ileocekální chlopeň
červovitý výběžek
10cm, široký cca 7 mm, ve stěně mízní tkáň,bývá chirurgicky odstraněn (záněty-
appendicitis)
konečník
na povrch ústí řitním otvorem (anus)
v průchodu svalovým dnem pánve jsou uloženy další 2 svěrače (vnitřní z hladké svaloviny,
nepodléhá vůli + vnější z příčně pruhované svaloviny podléhající vůli)
v podkoží análního otvoru probíhají bohaté žilní pleteně (hemoroidální)
defekační reflex = vyprazdňování konečníku ­ tlak stolice ­ smrštění svalstva končeníku a
ochabování svěračů, zapojuje se brišní lis (svaly a bránice), hrudní svaly
stolice ­ 200 ­ 300g / 24h
Funkce tlustého střeva
vstřebávání vody a iontů ­ zahušťování stolice
skladování zbytků chymu a tvorba stolice
produkce vitamínu K
kvasné (kvasné bakterie štěpí cukry, tuky a celulózu - vznikají alkohol a plyny)
a hnilobné procesy (hnilobné bakterie štěpí bílkoviny - vznikají jedovaté látky, tzv.
mrtvolné jedy - zápach stolice, jsou částečně vstřebávány do krve, rozklad v játrech a
vylučují se močí)
defekační reflex
vyprazdňování konečníku
reflexní děj s centrem v bedrokřížovém oddílu míchy
podnětem je nahromadění stolice, které zvýší tlak v konečníku ­ smrštění svalstva
končeníku a ochabování svěračů, zapojuje se brišní lis (svaly a bránice), hrudní svaly
stolice
200 ­ 300g / 24h
nestrávené zbytky škrobu, tukové kapky, buničinu z ovoce a zeleniny, vazivo, bakterie,
epitelie, žlučová barviva (hnědá) a vodu
množství a složení je ovlivněno množstvím a složením přijímané potravy
zácpa (obstipace)
průjem (diarrhoea)
acholická stolice ­ bělavá, šedá (při poruchách vyprazdňování žluči)
meléna ­ černá, obsahuje natrávenou krev (krvácení v horních oddílech GIT)
enterorhágie ­ čerstvá krev ve stolici (při zánětech, nádorech, hemeroidech)
Játra
- hepar
- největší žláza lidského těla (váha cca 1500g)
- jsou uložena v dutině břišní vpravo, těsně pod bránicí
- základní stavební jednotkou jater je jaterní lalůček (lobuli hepatis)
- skládá se z trámců jaterních bb (trámec je složen z dvou těsně k sobě přiložených jat.
bb)
- mezi nimi probíhají větve vrátnicové žíly, které se spojují do jaterních žil a dále vedou
do DDŽ
- ve štěrbinách jaterních trámců začínají jaterní žlučovody (větví se jako portální žíla a
sbíhají se do vývodů, které pak tvoří jaterní žlučovod)
- na povrchu jsou játra kryta serózní blánou
- jsou rozdělena na:pravý lalok a levý lalok z vrchní strany
- dolní strana je rozdělena jaterní brankou (porta hepatis), kterou prochází vrátnicová
žíla, jaterní tepna a žlučovod
- cévní zásobení: vrátnicová žíla (vena portae) přivádí krev z trávicí soustavy (z
nepárových orgánů dutiny břišní) a odvádí ji do DDŽ; jaterní tepna přivádí do jater
okysličenou krev
funkce: detoxikace (zneškodnění jedovatých látek ­ amoniak, alkohol)
- tvorba žluči (sekretorická funkce jater)
- metabolická (přeměna cukrů na glykogen, rozklad aminokyselin)
- zásobárna látek (tuky, cukry, některé vitamíny)
- zásobárna krve
složení:
- voda (97%), hlen, žlučová barviva (tvoří se z hemoglobinu ze zanikajících erytrocytů,
červený bilirubin + zelený biliverdin, odpadní produkty toxické pro organismus, ve střevě
se rozkládají a zabarvují stolici, část se vylučuje močí), soli žlučových kyselin (rozptylují
tuky na drobné kapénky dále je štěpí lipáza ve střevě)
- funkce:
- povzbuzuje peristaltiku
- neutralizuje žaludeční obsah (spolu s pankreatickou šťávou) v tenkém střevě
- vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích
- napomáhá vstřebávání tuků
- odvod škodlivých látek a toxinů
Žlučník (vesica fallea)
- leží na spodní ploše jater
- zásobárna žluči (60 ml)
- žluč se zde koncentruje (vstřebává se voda)
(pravý a levý žlučovod (ductus hepaticus dexter a sinister)  společný jaterní vývod 
k němu se připojuje vývod žlučníku (ductus cysticus)  spojením vzniká žlučovod (ductus
choledochus)
žluč (chole)
- tvoří se v jaterních buňkách ­ nepřetržitě
- skladována ve žlučníku
- cca 800 ­ 1000 ml / den
- hustá, žlutozelená, hořká tekutina
- do duodena (papila Vateri) odtéká žlučovými cestami společně se slinivkovým vývodem
řízení tvorby žluči:
- nervus vagus, sekretin, gastrin, glukagon, soli žlučových kyselin
- čím více tuků ve stravě, tím vyšší sekrece
složení:
- voda (97%), hlen, žlučová barviva (tvoří se z hemoglobinu ze zanikajících erytrocytů,
červený bilirubin + zelený biliverdin, odpadní produkty toxické pro organismus, ve střevě
se rozkládají a zabarvují stolici, část se vylučuje močí), soli žlučových kyselin (rozptylují
tuky na drobné kapénky dále je štěpí lipáza ve střevě)
funkce:
- povzbuzuje peristaltiku
- neutralizuje žaludeční obsah (spolu s pankreatickou šťávou) v tenkém střevě
- vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích
- napomáhá vstřebávání tuků
- odvod škodlivých látek a toxinů
Slinivka břišní
pankreas
25 cm dlouhá, šedorůžové barvy
uložená za žaludkem, přirostlá k zadní stěně břišní
části: hlava (caput) ­ vyplňuje ohbí dvanáctníku
tělo (corpus)
ocas (cauda) ­ dotýká se sleziny
smíšená žláza - produkuje sekrety (pankreatická šťáva) a inkrety (inzulín a glukagon)
povrch je složen z lalůčků ze žlázového epitelu - vycházejí z nich kanálky, které se spojují
v hlavní pankreatický vývod (ductus pankreaticus) ­ ústí na Vaterské papile v duodenu
Langerhansovy ostrůvky ­ shluky bb (beta buňky), které tvoří inzulín - snižuje hladinu cukru
v krvi (on. diabetes mellitus) (glukagon je tvořen alfa bb)
pankreatická šťáva
čirá, zásaditá tekutina
neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku
vyloučí se ji cca 0,5 ­ 1 litr / den
sekrece je řízena nervově (reflexně, z menší části) a chemickými látkami (sekretin)
obsahuje hlavní trávicí enzymy:
trypsin -štěpí bílkoviny, v duodenu se aktivuje pomocí enterokinázy (trypsinogen)
pankreatická amyláza štěpí škrob na disacharidy
pankreatická lipáza ­ štěpí emulgované tuky (triacylglycerol) na glycerol a 3 mastné kyseliny,
aktivuje se žlučí
bikarbonáty ­ acidobazická rovnováha
řízení tvorby pankreatické štávy:
reflexní (potrava se dotkne sliznice),
hormonálně ­ gastrin, sekretin, cholecistokinin
Vstřebávání živin
dutina ústní ­ alkohol a některé léky (nitroglycerin)
žaludek ­ alkohol v omezeném množství
tenké střevo
cukry ­ monosacharidy - duodenum, proximální jejunum
tuky ­ micely (žluč. kyseliny + glyceroly a MK)
proteiny ­ aminokyseliny
voda ­po osmotickém gradientu do enterocytů
ionty ­jednomocné - snadno
dvojmocné ­ obtížně
sodík (Na)
chloridy (Cl) ­v duodenu a jejunu
železo (Fe) ­ resorpce v tenkém střevě (podmínka redukce trojmocného Fe v žaludku pomocí
HCl na dvojmocné)
vápník ­ v duodenu
vitaminy rozpustné ve vodě ­ duodenum
vitaminy rozpustné v tucích ­ společně s tuky do lymfy
vitamin B12 vitamin B12 ­ illeum
tlusté střevo ­ voda, ionty, žlučové kyseliny, vitamin K