Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené

   

   

   1 Orální metoda

   Cílem je:

   nformovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku

   naktivizovat zbytky sluchu

   

   Zásady orální metody:

   nžákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné podobě

   nnové slovo zapadá do kontextu navozené situace

   npodpora pomocí daktylních znaků

   nstálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí

   

   Důvody pro orální metodu:

   nsnadnější interkulturní komunikace

   nsnadnější proniknutí do kultury majoritní společnosti slyšících

   ntvrzení, že rozvoj myšlení je závislý na kvalitě mluvené řeči

   

   Důsledky striktní orální metody:

   nnehomogenní komunita SP

   nzhoršení úrovně jazyka u SP ve všech jeho rovinách

   nSP dosahují mnohem menších výsledků zejména v oblasti, kde mluvený jazyk slouží jako jediný
   prostředek získávání informací

   

   

   2 Totální komunikace

   nTK je filozofie určitého způsobu myšlení

   nTK je způsob komunikace - neslyšící

      i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit

   nTK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí
   všechny dostupné prostředky k porozumění)

   

   Prostředky dorozumívání v rámci TK:

   npomocné artikulační znaky – vizuální kontakt

   npantomima, mimika, dramatizace

   nprstová abeceda

   nmluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní

   nposunkové systémy – všeobecně užívaná gesta, postoj těla

   nznakový jazyk, znakovaná čeština

   

   Kritika TK   (Pulda 1999):

   nděti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat

   nmnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat

   nje zanedbána raná sluchově – řečová výchova

   nzisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se posunky

   3 Bilingvální výchova

   

   Systém bilingvální komunikace (Krahulcová – Žatková, 2002)

   nkomunikace sluchově postižených, kdy je přenos informací ve dvou jazykových kódech

     (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk)

   nmluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ

   njenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje

   nužívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se

   ncíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře
   porozumění a úspěchu

   

   

   Schéma struktury a vývoje bilingvální komunikace (Bouvet, 1990)

   nznakový jazyk(neomezený vývoj)

   nslovní jazyk

   npsaná podoba jazyka(neomezený rozvoj s podporou ZJ)

   norání řeč(omezený rozvoj senzorickou bariérou)

   

   Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu (Domancová)

   nrealizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání
   neslyšících

   npřirozené akceptování společenství SP a jejich jazyka

   nakceptování bilingválního přístupu ze strany rodičů

   npříprava pedagogických pracovníků

   nnové kurikulum

   nzabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami

   nvíra v úspěch bilingválního vzdělávání

   

   

   

   

   

   

   

   

   Doporučená literatura k problematice:

   

   nJABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998

   nKRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002

   nPULDA, M. Surdopedie se zaměřením na raný a předškolní věk. Brno: MU, 1994

   nPULDA, M. Včasná sluchově řečová výchova malých sluchově postižených dětí.

                           Brno: MU, 2002