Čtení u sluchově postižených

   „Druh řečové činnosti spočívající ve vizuální recepci znaků (slov, vět, nejazykových symbolů),
   jež jsou podnětem pro myšlenkovou činnost (porozumění významu znaků). Proces čtení zahrnuje
   několik fází, jejichž výsledkem má ideálně být porozumění čtenému textu a vnitřní zpracování
   příslušné informace.“  Pedagogický slovník (2003, str. 123)

   

   ·        Mentální slovník – soubor znalostí jedince o slovních významech, vztazích a
   pravidlech pro jejich užívání (slyšící dítě má kolem 6. roku věku už vytvořen jistý mentální
   slovník, psaný text pro něj představuje jen jinou formu mluvené řeči, učí se číst slova,
   kterým už rozumí)

   

   ·        Sémantická síť – význam jednotlivých slov majících vztah k jiným slovům - struktura

   

   Předpoklady čtení

   ·        schopnost vnímat materiální nositele jazyka – písmena, mezery, odstavce

   ·        schopnost rozpoznat slova, která nesou lexikální význam

   ·        schopnost na základě zkušenosti se světem přiřadit a porovnat svoji zkušenost

   

   RECEPCE TEXTU  (Hoffmannová in Souralová, 2002)

   ·        Znalosti jazykové – gramatika a lexikum příslušného jazyka

   ·        Znalosti věcné  (encyklopedické)

   ·        Znalosti interakční – znalost komunikačních norem, metakomunikační schopnosti,
   odhadnout záměr

   ·        Znalosti strategické – z věcného a interakčního souboru vybírat vhodné prostředky

   ·        Znalosti speciální - schopnost propojení poznatků z textu s vlastními zkušenostmi

   

   

   

   Metody výuky čtení  u sluchově postižených

   

   Globální metoda

   ·        vychází z tvarové psychologie, upřednostňuje celostní vnímání

   ·        dítě se učí poznávat grafickou podobu slova jako celek

   ·        méně je kladen důraz na rozklad slova na jednotlivé morfémy nesoucí gramatický význam

   

   Analyticko syntetická metoda

     o doplňování písmen  (př. ml-ko, k-čka, čepi-, lo-ta)
     o na počátku je nutné vyjasnit vztah mezi objektem a jeho pojmenováním  (př. k jednomu
       objektu přiřazujeme více pojmenování, která ho mohou více charakterizovat – pes – hodný,
       zlý, hnědý,…
     o následuje spojování jazykových znaků mezi sebou na základě konkrétní výpovědi – vyjádření
       konkrétní situace
     o (př. Pes spí. Jana pláče. Máma má koláč.)

   

   

   

   

   Zásady práce při čtení se SP dítětem (Souralová, 2002)

   ·        na počátku fixace gramatické věty neužívat flexi větných členů

   ·        na začátku věty verzála a na konci interpunkční znaménko

   ·        každá věta na samostatném řádku

   ·        velikost písmu a dětí od tří let – 5 cm, tloušťka 3-5 mm, postupně se zmenšuje,
   s nástupem dítěte do ZŠ velikost písma odpovídá běžným normám

   ·        metoda je doprovázen daktylem

   

   Obtíže neslyšících při porozumění čtenému textu

   ·        méně obvyklá slova, homonyma, synonyma (př. slovo dům - významově podobná slova
   barabizna, barák, bouda nebo chaloupka, domeček), př. Na cestě leželo oko.

   ·        dlouhé, složité věty – př. Protože, jak jsme očekávali, přišla Eva, nesoucí hromadu
   věcí, zase pozdě, nestihli jsme vlak.

   ·        ironie - př. Tobě to ale dnes sluší! Kde jsi koupila takový pěkný kabát?

   ·        přirovnání, metafory, obrazné výrazy – př. mít srdce na dlani, koukat jako tele na
   nová vrata

   ·        slova představující zvuky – př. ptáčci cvrlikali a v tůňce to žbluňklo

   

   Úprava textu pro sluchově postižené

   ·        vynechání nepodstatných informací, které by mohly neslyšící zmást - zachovat samotný
   příběh!

   ·        vynechání nadbytečných informací, komplikovaných slov

   ·        v upraveném textu zachovat chronologický sled událostí, i když v originálním textu
   tomu tak není

   ·        text doplnit dalšími vysvětlujícími údaji, které by pro běžného čtenáře byly zbytečné

   

   

   E-learning pro sluchově postižené žáky – www.eliska.cz

   • AKTUALITY

   • Příběhy aneb poznej sám sebe

   • VELKÝ KVÍZ

   • ZAJÍMAVÉ WWW ODKAZY

   • LEGRÁCKY

   • NAJDI.SEZAM.CZ

   

   

   Teiresiás – středisko pomoci studentům se specifickými nároky

   

   Speciální jazyková výuka (český jazyk)

   ·        kurz „Čeština pro neslyšící“ je dvouletý (rozdělen do čtyř semestrů)

   ·        cílem je zlepšování komunikačních dovedností sluchově postižených

   ·        kurz vedou slyšící i neslyšící lektoři

   ·        vyučovacími jazyky jsou český znakový jazyk, psaná a mluvená čeština

   ·        výuka je doplněna e-learningem

   

   

   

   

   Čeština 1 – procvičování gramatických jevů – morfologie, slovotvorba, syntaxe, rozšiřování
   slovní zásoby

   Čeština 2 – objasňování gramatických jevů – syntaxe a lexikologie, práce s textem, porozumění
   obsahu textu, vytváření vlastních písemných projevů

   Čeština 3 – problematika stylistiky češtiny – odborný styl, seznámení s knihovnami,
   vyhledávání odborných textů na internetu, nácvik práce s odbornou literaturou

   Čeština 4 – tvorba vlastních odborných textů, příprava na psaní bakalářské práce

   

   

   

   

   Doporučená literatura:

   

   SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002

   STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta
   UK, 1998

   VANĚČKOVÁ, V. Příprava na čtení sluchově postižených dětí v předškolním věku. Praha: Septima,
   1996

   Co a jak číst se sluchově postiženým dítětem. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově
   postižených, 1999