ÚKOL 11/1:
1) Pokuste se definovat filmový žánr a žánr obecně

2) Zamyslete se nad tím, jaké jsou Vaše nejoblíbenější žánry a pokuste se zdůvodnit proč tomu tak je.

3) Vůči jakým filmovým žánrům máte přímo výhrady nebo přinejmenším zdrženlivý postoj? Svůj skeptický postoj zdůvodněte a v debatě s ostatními kolegy jej obhajujte s pomocí argumentů.

4) Pokuste se určit, jaké filmové žánry jsou mezi diváky nejoblíbenější a jaké naopak relativně nejméně oblíbené?

5) Zkuste nalézt další příklady filmů, které - podobně jako Malý velký muž Arthura Penna - destruují nebo oslabují svou žánrovou podstatu.

6) V kinematografické produkci USA nalezneme značné množství žánrových děl. Pokuste se nalézt české ekvivalenty nebo analogie vůči slavným americkým snímkům přináležejících do těchto žánrů: western, horor, sci-fi, romantická komedie, screw-ball comedy, soudní drama, válečný film. Porovnejte shodu a odlišnost rysů jednotlivých modelových dvojic.



UKÁZKA 11/1 Nepolíbená (Never Been Kissed, 1999, Raja Gosnell)
Romantická komedie je jedním z příkladů žánru, který se již dlouhá léta těší divácké oblibě (viz oblíbené filmy s dvojicí Hepburn - Tracy). Na ukázce, která zachycuje šťastné završení útrap hlavní hrdinky, je patrný proces žánrovění, v němž se dva původně relativně samostatné žánry (romantický film a komedie) spojují v nový tvar. Přese všechny inovace v tomto typu filmu zůstávají pochopitelně i důvěrně známé atributy jednotlivých žánrů (viz ukázka - jeden z hrdinů dlouho čeká na to, zda dojde k usmíření s vysněným partnerem).

UKÁZKA 11/2 Četník se žení (Le Gendarme se marie, 1968, Jean Girault)
Francouzská komediální tradice se naplno projevuje ve filmech s komikem Louisem de Funésem, který patří k nejoblíbenějším evropským hercům 60. a 70. let 20. století.

UKÁZKA Gothika 11/3 (Gothika, 2003, Mathieu Kassovitz)
Horor jako žánr pracující s emocemi (jež ještě zesiluje hudební doprovod) patří k nejvděčnějším objektům diváckého zájmu; přičemž jeho ikonografie poznamenala od konce 70. let téměř všechny součásti populární kultury.

UKÁZKA 11/4 Stopaři/Pátrači (The Searchers, 1956, John Ford) (...)
Western jako ryze americký žánr našel v osobnosti amerického režiséra Johna Forda svého největšího mistra. Jeho filmy kromě výjimečně působivých obrazů obsahují i jedno z žánrových klišé, které spatřuje v Indiánech proradné rudochy.

UKÁZKA 11/5 Na sever severozápadní linkou (North by Northwest, 1959, Alfred Hitchcock)
Thriller: Růst napětí a pohlcení postavy příběhem - tak by bylo možné ve stručnosti charakterizovat klasický snímek Alfreda Hitchcocka, který je ukázkovým příkladem postupů, jež patří do výrazového rejstříku filmového thrilleru. Žánr, který se obejde bez čisté akce, je ovšem v Hitchcockově pojetí něčím víc než jen rutinně odvyprávěným příběhem. Nejistota a prostorová dezorientace protagonisty stejně jako invenční způsob snímání scény a nápaditý střih jsou dobře patrné v přítomné ukázce

UKÁZKA 11/6 Muž z Ria (L'Homme de Rio, 1964, Philippe de Broca)
Dobrodružství jako výzva žánru: ústřední dvojice s dobrodruhem z masa a kostí pátrá po pokladech Latinské Ameriky.

UKÁZKA 11/7 Smrtonosná past 2 (Die Hard 2, 1990, Renny Harlin)
Rychlost a slzy. Téměř bezezbytku mužský žánr akčního filmu, na nějž se občas snáší vlna neopodstatněné a nedostatečně reflektované kritiky, patří k těm druhům filmu, které velmi precizně přezkoumávají fenomén pohybu ve světě pohyblivých obrazů. Z pohledu euroamerického diváka hrají ve filmové akci prim režiséři a herecké hvězdy Hong-Kongu; pro přiblížení situace, v níž se prvky akčního filmu snoubí s thrillerem, jsme zvolili tradičnější ukázku z filmu, jenž si většina diváků bezpochyby dobře vybaví.

UKÁZKA 11/8 Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, 1985, Sydney Pollack)
Romantický film: exotické prostředí, charismatická ústřední dvojice a milostná linie bez komediálních scén

UKÁZKA 11/9 Maminčin zámek (Le Château de ma mère, 1990, Yves Robert)
Poetický: dramaticky shrnující scéna, která vyvolává úsměv i dojetí. Příjemné avšak nikoli přespříliš nápadné jsou exteriéry a tváře herců

UKÁZKA 11/10 Otec rodiny (Le Family Man, 2000, Brett Ratner)
Rodinný: stav vztahu mezi rodiči a dětmi v období Vánoc a dobrý příklad sentimentálního snímku pro celou rodinu

Get the Flash Player to see this player.

UKÁZKA 11/11 Král tančí (Le Roi Danse, 2000 Gérard Corbiau)
Historický film, respektive kostýmní velkofilm. Poučené interpretace těžící z autentických materiálů a líčící jedno z nejslavnějších období evropské kulturní historie.

Filmové žánry

Anotace:

Klasifikace filmů z hlediska žánru představuje jeden ze základních předpokladů diváckého porozumění a nabízí tak možnost pochopení toho, co se nám film, respektive jeho tvůrci pokoušejí sdělit. Na příkladech vybraných žánrových děl si ukážeme, že kategorie žánru nejen tvoří jeden z distinktivních rysů filmu, ale že „žánr“ představuje kategorii značně problematickou, která prodělává neustálé dílčí proměny.

Klíčová slova:

filmový žánr, teorie žánrů, formální konvence, žánrovění, přežánrovění, recepce žánru, filmový divák, divák žánrového filmu, sci-fi, horor, western, žánrová klasifikace



I. Žánrový film

Pokud budeme chápat filmové umění jako něco mimořádného, co vzniká pouze ojediněle, za podpory všestranně příznivých okolností, zbude nám pro naše uvažování a práci s divákem ještě mnoho filmů, které nemusí obsahovat výjimečně duchaplné postřehy vztahující se k lidské existenci nebo nejsou výrazem formální inovativnosti a výbušnosti aktuálního filmového trendu. Mezi těmito snímky náleží významné místo žánrové produkci, která nepředstavuje nic nízkého, nad čím by bylo nutné se pozastavovat. Lze naopak říci, že mnoho národních kinematografií má rozvinutou nabídku žánrových filmů, díky kterým může uspokojovat všechny skupiny diváků. Co však vlastně filmové žánry jsou? Odmyslíme-li si řadu populárních a zjednodušujících označení, která diváci používají pro charakterizaci filmů v každodenní komunikaci, můžeme filmový žánr chápat jako jistý soubor pravidel, která určitým – a poměrně silně konvencionalizovaným – způsobem nakládají s filmy a podle jistých schémat je strukturují, variuji a rekonfigurují. Vhodným a názorným prostorem pro filmovou edukaci může být právě práce s filmovými žánry, které tvoří neobyčejně důležitý prvek kinematografického provozu.

Pro úspěšné vnímání a zažívání potěšení ze sledování žánrového filmu je také důležitý princip opakování, který významnou měrou přispívá k naplnění diváckého očekávání. Žánrový film, jakkoli čerpající z konvencí, pochopitelně není nic neměnného nebo statického. V průběhu desítek let trvání žánrů dochází k jejich pozvolnému nebo i skokovému vývoji, k jejich mísení a vzájemnému obohacování, filmové žánry se modifikují a navzájem doplňují, v krajním případě může dokonce dojít k popření zákonitostí žánru nebo k jeho dekonstrukci (toto se stalo v případě anti-westernu Malý Velký Muž amerického režiséra Arthura Penna).

Občas se také žánry rozdělují podle genderových kritérií. S nadsázkou tak můžeme říci, že existují spíše „mužské“ a „ženské“ žánry, respektive, že se objevují filmové texty, jejichž recepce probíhá primárně nebo je upřednostňována více jedním než druhým pohlavím. K „mužským“ žánrům tak bývá přiřazován western, horor nebo sci-fi, k „ženským“ žánrům pak poněkud nepřesně komedie, romantická komedie nebo – v případě televizních žánrů – telenovela. Zdůrazněme ještě, že mnohé filmové žánry mají své ekvivalenty v literatuře a že vymezení žánru není výhradní záležitostí soudu filmového kritika, že spíše než o umělý pojmový konstrukt je vytvoření a chápání filmového žánru výsledkem nepsané dohody mezi výrobci filmů. Jazyk, jenž hraje při utváření a popisu žánrů důležitou roli, se také nemalou měrou podílí na jejich modifikaci. Jeho role je pak patrná při žánrové klasifikaci filmů, tedy procesu, při kterém dochází k vytvářejí dalších žánrových termínů nebo spojení, která slouží k upřesnění již existujících označení (např. spojením hororu a sci-fi vzniká „sci-fi horor“, spojením filmu s vojenského prostředí s prvky muzikálu se objeví „vojenský muzikál“, western, který v sobě zahrnuje prvky humoru, může být přetransformován v „komediální western“ a mnohé jiné). (viz Altman, 2002).

II. Do nitra filmového žánru

Americký odborník na žánrový film Altman (1999) teoretikům jednotlivých žánrů vytýká, že se příliš rychle začínají zabývat vybraným žánrem a nevěnují pozornost problematičnosti pojmu žánru obecně. Dle Altmana totiž neexistuje mezi rozličnými sociálními skupinami, které pojem žánrů používají, dohoda o tom, jakým způsobem budou žánr definovat. Ve filmové teorii existuje představa, že tím, kdo žánry vymezuje, je filmový průmysl a diváci jsou pouze recipienty (např. Schatz, 1981; Cawelti, 1975). A jsou-li tedy žánry definovány průmyslem, pokračuje tento druh argumentace, můžeme pragmatickou stránku pominout a soustředit se – podobně jako literární teorie ovlivněná Aristotelem – pouze na obsah textu a vytváření sémantických či syntaktických definic. Sám Altman se ve svém starším článku „Sémanticko-syntaktický přístup k žánru“ (Altman, 1989) snažil protiklad sémantických a syntaktických definic smířit, nicméně ve své pozdější práci tvrdí, že je nutné tento přístup rozšířit také o pragmatickou rovinu. Je důležité si uvědomit:

1) Kdo a z jaké pozice o žánru promlouvá
2) Co svým sdělením o žánru sleduje

Filmový teoretik se tak polemickým článkem nemusí snažit o objektivní popis filmu, ale o diferenciaci vlastního produktu a získání pozice v akademickém světě. Jiný zájem než kritická obec budou mít fanoušci, zase jiný producenti filmů, distributoři, kinaři apod. O filmu Rocky (1976) se dnes bavíme jako o zásadním filmu sportovního a boxerského žánru, když se ale podíváme na původní plakát, vidíme pouze zamilovanou dvojici. Studio se původně rozhodlo Rockyho propagovat jako romantický snímek, protože se domnívalo, že boxerské filmy nemají komerční potenciál (Haller, 1991). Textuálně je Avildsenův snímek love story i sportovním filmem, dle názoru distributora šlo o první, diváci ale výrazněji vnímali druhé. Altman tvrdí, že nejde pracovat s pojmem žánru jako s něčím samozřejmým a nevšímat si toho, že pro různé sociální skupiny může mít rozdílný význam. A Altman tedy mimo jiné zpochybňuje, že by:

1) Žánry měly jasně definované vlastnosti a ostré hranice
2) Jednotlivé filmy patřily pouze do jednoho žánru
3) Žánry zůstávaly diachronně neměnnými

Altman žánr popisuje jako multidiskurzivní systém, který je „simultánně definován mnoha kódy a odpovídá tak různým skupinám, které se jako spolutvůrci žánru stávají jeho mluvčími“. Různé sociální skupiny tak používají žánr různým způsobem a ten jim i rozdílným způsobem slouží. To, že se v této multidiskurzivnosti neztratíme, je důsledkem toho, že opakované používání jednoho slova vytváří střed sémantického pole, které nám dovoluje přibližně komunikovat (Altman,1999: 208).