|
ÚKOL 7/1:
Zaznamenejte své pocity při každé z pěti následujících ukázek a při dalším zhlédnutí diskutujte o tom, co je patrně vyvolalo a jakých filmových prostředů k jejich navození tvůrci využili. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/1 Titanic (Titanic, James Cameron, 1997)Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/2 Osvícení (The Shining, Stanley Kubrick, 1980)Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/3 Tonoucí se stébla chytá (Le Petit baigneur, Robert Dhéry, 1967)Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/4 Pornografický vztah (Une liaison pornographique, Frédéric Fonteyne, 1999)Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/5 Vatel (Vatel, Roland Joffé, 2000)
ÚKOL 7/2: 1) Je odůvodnitelná teze, která praví, že negativní postavy ve filmu mohou přenášet záporný výchovný efekt na jedince? 2) Jaká je vůbec morálka filmu? Jaké příklady pro výchovu nám film nabízí? (pokuste se nalézt a zhodnotit adekvátní příklady přístupu k morálce nebo etice u filmových postav pocházejících z těchto filmů: Vyšší princip, Bídníci, Monte Christo, Barry Lyndon, Valmont, Nebezpečné známosti, Velmi nebezpečné známosti) Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/6 Evropa (Europa, Lars von Trier, 1991)Skutečnost, že film disponuje značným sugestivním potenciálem, názorně ilustruje přítomná ukázka. Klasický postup psychologie zde ve spojení s vytříbeným projevem filmové řeči, dramatickým využitím zvuku a pohybu diegetického světa dává divákům možnost prožít dosud nepoznané. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/7 Evropa (Europa, Lars von Trier, 1991)„Méně zjevné jako percepční výzva“: rafinovanost filmů Larse von Triera tkví i v tom, jakým způsobem nakládá s diváckým očekáváním a recepčními stereotypy. V případě Evropy se tak děje na několika rovinách současně: zvuk předchází obraz, projev barvy vymezuje a anticipuje tvorbu významu a komplexnost formy i myšlenková originalita a emocionální dopad berou dech. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/8 Mlčení (Tystnaden, Ingmar Bergman, 1963)Málokterý film spoléhá natolik na sílu vizuálního sdělení, jako je tomu v případě historicky skandálního Mlčení. Úvodní scéna komorního dramatu v několika dlouhých záběrech představuje klíčové rysy Bergmanova přístupu k filmu, k nimž patří i soustředěný důraz na psychoanalytickou podobu vyprávění, aspekt mnohokrát oceňovaný i kritizovaný. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/9 Na sever Severozápadní linkou (North by Northwest, Alfred Hitchcock, 1959)Spojením hudby a typografie se může i zdánlivě banální titulková sekvence proměnit v neobyčejnou podívanou a invenčně tak vyřešit problém uvedení do děje. V případě tohoto snímku se navíc divák dočká ještě zábavné perličky, kterou představuje Hitchcockovo cameo (epizodní výstup režiséra). Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/10 Hnus (Repulsion, Roman Polanski, 1965)Špína a ošklivost (repulsion) se derou ze světa lidského podvědomí ven a zvukový detail nebo lupa patří k nejúčinnějším postupům při intezifikaci emocionálního účinku ve filmu. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/11 Dům tisíce mrtvol (House of 1000 Corpses, Rob Zombie, 2003)Opakem promyšleného nakládání s filmovou formou ve filmu Hnus je „nezávislý“ přístup frontmana hardrockové kapely White Zombie. Film spoléhající spíše na doslovnost a verbální agresivitu, stejně jako na explicitní nástroje ovlivňující diváckou pozornost, je příkladem přístupu k filmu, který může některé z diváků snadno znechutit svou přímočarostí. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 7/12 Kostka (Cube, Vincenzo Natali, 1997)Oddalování, zatajování a překvapení patří k základním elementům každého narativního díla. V případě žánrově podmíněné Kostky s těmito prvky tvůrci pracují programově, pričemž úvodní titulky lze chápat jako zajímavou narážku na hororovou klasiku Vetřelec (1979). |
Psychologie a etika ve filmuAnotace:Málokterý umělecký druh dokáže natolik sugestivně zachytit niterné stavy člověka jako právě film. Emoce, introspekce, nálady, vizuální evokace pocitů a křehké metafory – se všemi těmito pojmy kinematografie operuje. Tato lekce přiblíží vybrané aspekty psychologie ve filmu a především poukáže na souboru ukázek na některá z klíčových děl, jež mohou výrazně ovlivnit a modifikovat recepční zkušenost diváků. Klíčová slova:psychologie ve filmu, filmová recepce, etika a morálka ve filmu, afektivní působení pohyblivých obrazů, podprahový efekt, angažovaný film I. Film jako nositel emocionálních prožitkůStejně jako literatura nebo výtvarné umění, je i film nedostižný v intenzitě emocí, které divák při jeho sledování zakouší. Psychologické charakteristiky filmu patří k nejčastěji diskutovaným otázkám filmové teorie, psychologie, sociologie a dalších humanitních oborů. Film je ve srovnání s ostatními uměleckými obory nadán pravděpodobně nejsilnější možností vtáhnout svého diváka do světa fikce, fixovat jeho pozornost na sled pohyblivých obrazů a zaujmout jej do té míry, že může zapomenout na elementární diváckou distanci.Zvolíme-li za příklad psychologického ovlivnění filmu vztah kinematografie a školy, musíme zdůraznit, že zobrazení a sebereflexivnímu pojednání postav světa filmové fikce neunikají pochopitelně ani pedagog, žák nebo edukační proces. Často je tak postava pedagoga determinována intenzitou profesního vztahu k objektu výchovy, kupříkladu ve společensky angažovaných a emocionálně působivých dramatech o vztahu lidí k handicapovanému jedinci. V tomto a podobných případech jsou emoce, postoje a pohnutky ve smýšlení a jednání pedagoga mnohem pečlivěji a detailněji odstíněny (např. vztah pedagoga k neslyšící dívce v Bohem zapomenutých dětech, Truffautovo tzv. vlčí nebo také tzv. pseudooligofrenní dítě a lékař coby vychovatel v Divokém dítěti, nebo vztah dvou mladých dívek, hluchoslepé ženy a její učitelky, ve snímku Helen Keller: The Miracle Continues). Další skupinu představují snímky sledující pedagoga, který navzdory své počáteční roli výchovného outsidera nebo počáteční kompetenční nezpůsobilosti díky intuitivním růstu vlastní výchovně-vzdělávací zkušenosti nakonec dosahuje pozoruhodných výsledků. Některé z charakteristik filmových pedagogů pak plynule přecházejí do obrazů nebo stereotypů, jež si veřejnost vytváří o učitelích a jiné nikoli. Vztah filmu a psychologie nelze pochopitelně redukovat na uvedený příklad, neboť ve skutečnosti se ve vztahu k filmu jako k médiu i k instituci kinematografie uplatňuje celá řada přístupů a výzkumných strategií. Klíčovou přitom zůstává pro filmové teoretiky a psychology subjekt diváka a jeho pozice v procesu recepce filmového díla. II. Filmová recepcePsychologie filmu nabízí kromě sledování dílčích interpretací a diskusí vyjadřujících podobu filmového zážitku také množství dalších výzkumných problémů, při kterých se využívá metod kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Tato šetření probíhají zejména v oblasti recepce filmových děl, kdy je určitá skupina vystavena působení jistého typu filmu a po jeho skončení nebo v průběhu projekce výzkumníci zaznamenávají reakce publika. Častými nástroji při zjišťování názorů, dojmů, postojů a hodnotících soudů jsou dotazníky, interview, diskuse a další techniky. Tyto prvky může ostatně využít i pedagog jako kontrolní nástroje nebo dílčí indikátory při vlastní realizaci filmové edukace. Výše uvedené ovšem postihuje pouze jednu z rovin uvažování o vztahu filmu a psychologie. Výzkumy psychologických faktorů a determinant divácké recepce tak mohou být jedním z výchozích prvků při konstrukci filmových postav a tvorbě příběhů odehrávajících se ve světě filmové fikce.V oblasti filmové recepce má psychologie diváka zásadní roli: ve spojitosti se sociologií filmu zkoumá kdy, kde a za jakých podmínek dochází ke kontaktu diváka s filmem (nebo jinou sférou audiovizuální kultury), snaží se divácké reakce, prožitky a emoce anticipovat, zaznamenávat, popisovat je nebo podrobovat analýze. Jedním z nejdůležitějších zjištění psychologie a fyziologie vnímání je například to, že za jistých podmínek může divák být vědomě manipulován (proslulý je v tomto ohledu tzv. podprahový efekt, který byl pro svůj negativní efekt a možné ovlivňování spotřebitele v reklamě zakázán). V případě filmových příběhů mohou tvůrci programově pracovat s prvky více či méně ovlivňujícími, nebo aktivizujícími diváckou pozornost, její zaměření i následné reakce. K nejvýznamnějším faktorům ovlivňujícím divákovo prožívání filmového obrazu patří výrazové prostředky montáže, barvy, zvuku, formát obrazu, na který je film promítán (resp. ohraničenost nebo nekonkrétnost obrazového pole), místo a čas, v němž a během něhož divák film sleduje a mnoho dalších. III. Film a (pato)psychologieFilm rovněž reflektuje řadu oblastí spadajících do oblasti širší psychologie a patopsychologie/psychopatologie. Ve filmu tak můžeme často nacházet zpodobnění (vyhroceného) vztahu filmové postavy k sobě samé i světu, jenž ji obklopuje.• duševní nemoci (schizofrenie v Hitchcockově Psychu, 1960, Hnus, 1965 Romana Polanského, Příběh Adély H., 1975, Françoise Truffauta), 
OBRÁZEK 7/1 Příběh Adély H. (L´histoire d´Adèle H., 1975, François Truffaut) Rozpad osobnosti zachycený v Příběhu Adély H. (L´histoire d´Adèle H., 1975), druhé dcery a pátého dítěte Victora Huga. • proces zrání a dospívání lidského jedince, zobrazení interakce s vrstevníky, rodiči, spolužáky a učitelem, náhled dítěte na školu. Toto téma bylo analyzováno v českém filmu pro mládež (Sněženky a machři, 1982, Třetí skoba pro kocoura, 1983) a dodnes se mu věnuje současný americký populární film a seriálová tvorba (Mladá čarodějnice, 1989, Deset důvodů proč tě nenávidím, 1999, Šílená jízda, 1997, Pravá blondýnka, 2001, Buffy, přemožitelka upírů, 1997, Gilmorova děvčata, 2000) 
OBRÁZEK 7/2 Buffy, přemožitelka upírů (Buffy, the Vampire Slayer, 1997 - 2003) OBRÁZEK 7/3 Gilmorova děvčata (Gilmore Girls, 2000 - současnot) Seriály typu Buffy, přemožitelka upírů (Buffy, the Vampire Slayer, 1997 - 2003) a Gilmorova děvčata (Gilmore Girls, 2000 - současnost) vytvářejí výchovný model oblíbené dívky, která je současně úspěšnou cílevědomou studentkou, jíž je nejlepší kamarádkou matka. • projev rebelantství a vzdoru, drogová problematika a sex ve filmu (Rebel bez příčiny, 1953, Tex, 1982, Dravé ryby, 1983, Outsideři, 1983, Kids, 1995, Zkurvená generace, 1995, Gummo, 1997, Trainspotting, 1996) • povrchnost nebo hloubka v nahlížení na partnerský vztah muže a ženy: Buranské a/nebo „prcičkové“ komedie: Prci prci, prcičky, 1999, Road Trip, 2000, Holky to chtěj taky, 2001, Kluci to chtěj taky: a pořád, 2002, Sexy ptáci, 2001, Snowboarďáci, 2004 a naproti tomu případová studie Scény z manželského života, 1973, psychologická zamyšlení nad vztahy muže a ženy v Truffautových filmech Žena od vedle, 1981, Dvě Angličanky a kontinent, 1971 apod. • překonávání životních překážek, se kterými se člověk setkává |