|
ÚKOL 9/1:
Na podkladě této lekce a dalšího studia literatury se pokuste zformulovat a následně svým kolegům objasnit ideologické postupy a principy, jichž užívají propagandisté totalitních režimů ve výtvarném umění, literatuře nebo dramatu. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/1 Hvězdná pěchota (Starship Troopers,1997, Paul Verhoeven)- Scéna vojenského náboru jako ideologie par excellence. Na této scéně je dobře patrné to, co odpůrci filmu vyčítali režiséru Paulu Verhoevenovi především: okázalou inspiraci nacistickou ikonografií, která se projevuje v podobě uniformy úředníka i na vojenských znacích, jež jasně vycházejí z emblematičnosti Třetí říše; Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/2 Hvězdná pěchota (Starship Troopers,1997, Paul Verhoeven)"Vysíláme zprávy" - televizní zpravodajství má v případě Hvězdné pěchoty velmi svéráznou podobu a ideologie se zde manifestuje na několika úrovních. V rázně vojáckém duchu i v konejšivé rovině, která poskytuje divákovi pocit bezpečí a jistoty. Za zvláštní pozornost stojí typografická podoba diegetických zpráv i vizualizace rytmizujících předělů, která není nepodobná oknům webových prohlížečů. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/3 Křižník Potěmkin (Bronenosec Poťomkin, 1925, Sergej M. Ejzenštejn)Úvodní scéna Ejzenštejnova nejslavnějšího filmu představuje prototyp politické propagandy - veškeré další komentáře jsou zbytečné. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/4 Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974, Petr Schulhoff)Plánované hospodářství v ČSSR: Již předtitulková scéna předvede příjemnou a uklidňující každodennost, v níž jsou určité výrobky uměle udržovány na pozici tzv. úzkoprofilového zboží. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/5 Pátek není svátek (1980, Otakar Fuka)Páteční přesun z města na chatu se neobejde bez "samozřejmostí", které přece dělá každý. Dobová rétorika oddechových normalizačních komedií nahlížela na "shánění materiálu" (rozkrádání majetku k soukromým účelům) a na "předávání obálek" (úplatky) mezi zaměstnanci se značnou benevolencí. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/6 Císařův pekař a Pekařův císař (1951, Martin Frič)Dvojdílná komedie patřící k nejvelkolepějším projektům českého kostýmního filmu si získala velkou diváckou oblibu a co do realizační stránky podal spolehlivý profesionál Martin Frič přesvědčivý výkon. Ani tomuto filmu se ovšem nevyhla ideologická posedlost českého filmu 50. let, která se explicitně projevuje v šlágru, snažícím se stmelit kolektiv prostých lidí se šlechtou i dvorními učenci. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/7 Pyšná princezna (1952, Bořivoj Zeman)Ideologické běsnění 50. let se v Československu nevyhnulo ani tak únikovému žánru, jaký představují pohádky. Divácky mimořádně oblíbená Pyšná princezna je ideologií místy prosycena. Tvůrci ovšem své poselství obalili do řady divácky atraktivních situací. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/8 Román pro ženy (2005, Filip Renč)Ideologie světa reklamy a spotřeby a estetika povrchnosti. Právě z těchto konceptů vychází Renčova adaptace Vieweghova románu, který se odehrává v umělém světě, utvářeném reklamou a příběhy z ženských časopisů. Get the Flash Player to see this player. UKÁZKA 9/9 Night of Bush Capturing / Den, kdy byl dopaden BushNáboženská ideologie se velmi dobře zabydlela i v natolik současném projevu audiovizuální kultury, jaký představují počítačové hry. Výtvor radikálních islamistů využívá oblíbeného herního engine 3D FPS her (viz Quake, Unreal, Half-Life či Far Cry), které "obohacuje" o poselství, jehož jazyk je zcela jasný a nesmlouvavý. |
Film a ideologieAnotace:Nejzřetelnějším nástrojem ideologického ovlivnění filmu bývá politická propaganda, která více či méně skrytě, tezovitěji nebo naopak rafinovaněji diváka ovlivňuje názory a postoji sociální skupiny, jíž prostřednictvím filmu slouží. V této lekci se zaměříme jak na klasické případy průniku ideologie do filmu (nacistická a komunistická totalita), tak na méně zjevnou podobu „angažovaného“ filmu. Ukážeme si, že ideologii ve filmu není možné spatřovat jen v ryze politickém působení na diváka, ale že naopak snahy ovlivňovat názor a formovat divácké přesvědčení a hodnoty mají řadu dalších podob a že zdánlivě méně explicitní projevy ideologie mohou být daleko účinnější a nejbezpečnější. Klíčová slova:ideologie ve filmu, nacismus, komunismus, homosexualita, rasismus, ideologie a každodennost
I. Obrazy ideologie ve filmuIdeologie je propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, světonázorových nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě filosofie, práva či morálky, obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového. V evropském prostředí má termín častěji pejorativní vyznění a vyjadřuje též uzavřenost, jednostrannost a iracionální a propagandistické rysy soustavy označované jako ideologie. Často se pojmem ideologie označují pouze politické ideologie. (Jan Jandourek: Sociologický slovník, Portál, Praha, 2001. Heslo ideologie.)Každý film je odrazem doby a společnosti, ve které vznikl, a je tedy na něm také ve větší či menší míře patrné jeho ideologické ovlivnění. Ideologickou podstatu filmu a jeho schopnost ovlivňovat veřejné mínění nebo překrucovat historii zvláště výrazně využily dva největší totalitní režimy 20. století – nacistický i komunistický. Zanechaly nám tak tituly silně ovlivněné ideologií (např. Křižník Potěmkin, Triumf vůle), jež ale zároveň patří k nejobjevnějším dílům kinematografické historie. Tyto případy jsou ovšem poměrně vzácné, neboť ve své většině jsou filmy výrazně ideologicky ovlivněné nepříliš podnětné z hlediska obohacení filmové řeči a pro laického diváka, který není historikem, mohou být tyto tituly nepříliš přitažlivé. Toto tvrzení však nelze zobecnit: současná konjunktura reprízování českých televizních seriálů ze 70. a 80. let napovídá, že filmy a další audiovizuální produkty ovlivněné politickou propagandou mají dosud početné publikum. Zapomenout nelze ani na ideologii v počítačových hrách (z nejnovějších příkladů uveďme alespoň 3D akční střílečku Night of Bush Capturing), která kopíruje teze a hodnoty zastávané řadou totalitních a extremismem ovlivněných skupin a hnutí. II. Ideologie ve službách filmové zábavyČastěji než v podobě velkých uměleckých děl se ideologie ve filmu projevuje ve zdánlivě všedních nebo obyčejných snímcích, jež jsou velmi cenné svou výpovědní hodnotou. Zatímco ideologický koncept filmů ovlivněných nacistickou nebo komunistickou propagandou je často výrazně agresivní nebo prvoplánový a v posledku tedy směšný, existuje i množství případů, v nichž jsou rysy ideologie přítomny méně zjevně nebo dokonce skrytě.Zdánlivě nejběžnější a zcela neškodné, ba banální filmy v sobě často obsahují ideologickou příměs, která může být pro diváky obtížně odhalitelná a dešifrovatelná. Ideologický nános filmu v sobě rovněž nemusí zahrnovat explicitně negativisticky nebo rušivě působící prvky, ale ve svém vlivu na diváka může těžit spíše ze zažitých a vycizelovaných postupů. Běžná tak může být přítomnost naprosté „pohody“, optimistického, smířlivého nebo alibistického přístupu, nebo nenápadné posilování pestré škály stereotypů - např. české komedie a pohádky 50 - 80. let Pátek není svátek (1980), Zítra to roztočíme drahoušku (1976), Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974), Jak utopit doktora Mráčka (1974) 
OBRÁZEK 9/1 Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974, Petr Schulhoff) OBRÁZEK 9/2 Zítra to roztočíme drahoušku (1976, Petr Schulhoff) Stále oblíbené komedie Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974) a Zítra to roztočíme drahoušku (1976) představují určité situace jako zcela běžné součásti života v socialistické společnosti, čímž je legitimizují. |