Freinetova škola Celestin Freinet (1896 – 1966) Inspirace Hnutím nových škol, ale postupná kritika nedostupnosti a náročnosti, pro chudé vrstvy nedostupné. Vychází z kritiky tradiční školy (pasivní, jednostranně rozvíjí intelekt, zanedbává citovou a volní stránku, je nudná a nezajímavá, žák je stresován možným nezdarem, formami nátlaku a trestů). Je kritický i k reformním návrhům (přílišná liberalizace a intelektualizace daltonské školy, švýcarské „nové školy „ jsou jen pro zámožné) Vliv – Deweyova metoda learning by doing – učení děláním, prací Hledá řešení – moderní škola, škola koncipovaná jako možnost vlastní realizace prostřednictvím vlastní činnosti, praktické práce. Freinetova metoda byla pro něj otázkou života a smrti – z války přišel po zranění oslabený, vyčerpaný, s dýchacími potížemi a také válečnými útrapami ovlivněný. Dítě stojí v centru Freinetovy výchovy. Proč se jedná s dítětem, jako by mělo jen hlavu – má přece i ruce, oči, uši a srdce. Chovat se jako chovatel, který místo přídělů potravy vypustí svoje hříbata na pastvu a ona si vyberou každé svou dávku trávy. Hledá nové vyučovací postupy, které by překonaly pasivitu, přetěžování paměti a potlačování tvořivosti. Příprava na aktivní život, rozvoj osobnosti, ne pasivita a podřízenost. Základní principy Freinetovy pedagogiky: Aktivnost, volba práce, uspokojení přirozených potřeb žáků. Vyjadřování a komunikace (ranní setkání, psaní volných textů, divadlo, kresba, pohybové a hudební aktivity) Pokusné zkoumání, experimentování (přirozený proces osobního učení, činnosti a myšlení). Odhalení zájmu a pomoc v bádání. Práce pěstitelské, chovatelské, rukodělné, práce s informacemi, kartotékami, technikou). Spolupráce (ve třídě i ve škole, školy mezi sebou. Sociální učení při práci s tiskárnou, tvorba školního časopisu, třídní nástěnné noviny, porady dětí, nabídky pomoci v učení, spolupráce s předškolní třídou Individualizovaná práce Každý žák potřebuje ke svému učení čas, tempo, určitou pomoc. Uvědomuje si své potíže i přednosti, potřebuje jasná pravidla. Učitel a skupina pomáhá, je-li to třeba. Odpovědnosti a autonomie žáka se dosahuje za pomoci pracovní smlouvy mezi žákem a učitelem, dostatečné zásoby studijního a pracovního materiálu a prostoru pro práci (např. návštěvu ve škole dostanou na starost dva žáci, připraví si ji na pak podají zprávu ředitelce školy.) V hledání metod pro školu vycházel ze zkoumání dětského poznávání: 1. etapa – smyslový kontakt 2. postupné začleňování 3. aktivní podíl na realitě Rysy freinetovské školy: Třída jako rozčleněný prostor– „pracovní ateliéry“ Individuální týdenní pracovní plán (projednaný na začátku týdne s učitelem) Pracovní knihovna – obsahuje informativní sešity pro další pracovní činnosti, bádání a zkoumání Školní slovník, encyklopedie Použití audiovizuální techniky (film, rádio, školní rozhlas, gramofon ve škole) Pokusná kartotéka s návody pro experimentování v přírodovědecké, technické a hudební oblasti Pracovní kartotéka rozčleňující základní učivo pomocí karet s informacemi o úkolech, řešení a s testy. Každý žák měl vlastní složku s texty a pracemi Akustické učební programy zvláště pro jazykovou výuku Školní tiskárna s mnohostranným použitím, pro rozvíjení manuálních dovedností a intelektuálních schopností (volné texty – diskuse, čtení navzájem, vyvěšení na nástěnce) Nástěnka zveřejňující jmenovitě kritiku, chválu, přání a pracovní výsledky žáků (nikdy anonymně) Třídní rada jako odraz vysoké odpovědnosti žáků, možná i školní rada za účasti rodičů. Korespondence s dalšími školami téhož typu Svoboda vyjadřování v rámci jazykové výchovy a jako obecný vyučovací princip Kázeň plyne z pracovního režimu, ne z nátlaku. Je odrazem dobrého pracovního režimu a dobrého morálního klimatu ve třídě. Není potřeba lhát ani předstírat nebo podvádět. Spolupráce s rodinou – odmítá německé a švýcarské školy v přírodě, které byly izolovány od ostatního prostředí i od rodiny. Škola je pokračováním rodiny, dítě má do ní přicházet rádo. Odmítá postoj E. Keyové ke zničení všeho minulého, ale žádá postupné směřování školy k vyváženosti a užitečnosti. Výchova má vycházet z orientace na vlast, rodinu, tradice a směřovat ke škole, která dává základy lepšímu světu. Děti z takové školy budou lépe schopny budovat budoucnost, když budou dobře orientované v životní realitě. Obsah vzdělání: Rozvoj zdraví dítěte, jeho aktivity a tvořivosti, elánu a iniciativy a seberealizace. Ne množství látky, memorování a vědecké studium. Přirozený vývoj, podle vlastních sil, samo se podílí na vlastní realizaci. Pracovní aktivita, ne tedy jakákoliv. Práce bude motorem, principem a filozofií národní pedagogiky. Práce má uspokojovat přirozené potřeby žáků – snaha vyjádřit se, komunikovat s druhými, něco vytvářet. Práce je zajímavější než hra a není ji třeba obohacovat jako jiní reformisté hrovými prvky. Dítě má možnost si volit práci ve skupině i individuálně. Zvolenou práci pak uskutečňuje podle vlastních záměrů, představ, pocitů, vlastním trempem a vlastním postupem. Organizace vyučování: Začátek školy dán intervalem, děti přicházení podle svých možností. Ranní kroužek – společný rozhovor, vysvětlení úkolů na celý den. Debaty o různých třídních problémech. Denní a týdenní rozvrh práce – rozpis úkolů pro skupiny a kooperace Volná práce – zajišťuje vnitřní diferenciaci – podle individuálního plánu Psaní volných textů – reálné podněty, popis zážitků a zkušeností, vyjadřování se k problémům, jednoduché vzkazy nebo dopisy. S volnými texty se dál pracuje: Pro třídní noviny, pro třídní deníky – život třídy, pro korespondenci, pro projektové průzkumy a zprávy.