ITV – INTEGROVANÁ TÉMATICKÁ VÝUKA Autorka vzdělávacího modelu Američanka Susan Kovaliková. Zkušenosti z práce s nadanými dětmi (které se ve škole nudily). Jejím cílem byla změna školy v takové prostředí, kde by talentované děti dostaly adekvátní příležitost, další podněty přímé zkušenosti. Při té příležitosti si uvědomila, že i ostatní děti, které nebyly vybrány jako nadané, touží po zajímavé škole, která by nabízela zajímavé učení a kam by chodily rády. Chtěla vytvořit školu, kde by dostaly svoji šanci všechny děti. ITV je založena na výzkumech mozku a jejich aplikace do školní praxe. Model ITV vychází z výzkumu mozku, které jsou vodítkem při sestavování programů pro výchovu a vzdělávání za současného respektování individuálních zvláštností dětí. Výsledkem je kurikulum, „šité na míru“ třídě. Musí vznikat na základě znalostí a porozumění, které může mít jen učitel, který žák zná. Podmínky účinného učení - nepřítomnost ohrožení - smysluplný obsah učení - možnost výběru - přiměřený čas - prostředí (obohacené nejen modely a obrázky, ale samotnými konkrétními věcmi) - spolupráce - okamžitá zpětná vazba - dokonalé zvládnutí osvojované látky Hlavní rysy programu Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách. Pracuje se podle celoročního sjednocujícího tématu, které je směrodatné pro volbu výukových postupů. Celoroční téma musí mít obsah, který souvisí s okolním světem a z tohoto hlediska musí být použitelné. Téma musí splňovat požadavek přiměřenosti věku, mít zajímavý název, vést k celoročnímu propojení od jednoho měsíce ke druhému. Dále jsou nutné vhodné prostředky jako je pedagogicky upravené prostředí a situace, které na žáky mají podobný účinek jako ve skutečném životě. Prostor pro učení je upraven tak, aby umožňoval volný pohyb a přímou zkušenost. V učebním prostoru má být přítomno pouze to, co avizuje současné učivo (aktualizované nástěnky, výstavky, předměty, kterých se lze dotýkat). Úplně se opouští výuka v oddělených předmětech. Učivo se integruje k různým tématickým celkům. Jedno celoroční téma se člení na podtémata a tématické části. Tématický celek má název, který motivuje k činnosti, obsahuje základní učivo, které mají zvládnout všechny děti - pojmy, dovednosti, vědomosti, postoje, hodnoty, vyjádřené jako vzorová schémata. Vědomosti, dovednosti i postoje se děti učí využívat v aplikačních úkolech, které jim umožňují ověřit si užitečnost toho, co se naučily. To je pozitivně motivuje a na motivaci má vliv i to, že do vyučování mohou zasahovat – navrhovat podtémata, vymýšlet úkoly pro ostatní, pomáhat si navzájem. Pravidelnou součástí vyučování jsou hosté, kteří přinesou autentické materiály a mají vlastní zkušenost a mohou o probíraném učivu něco říci. V každé třídě má být dobře vybavená knihovna – knihy a encyklopedie, video nahrávky, CD nahrávky a obrázky, které se používají jako rozšíření a doplněk přímé zkušenosti. Učitel je odborníkem, který vytváří kurikulum, odpovídající potřebám dětí ve třídě i jeho výukovému stylu. Stanoví tzv. klíčové body, rozpracované do aplikačních úkolů. Ty by měly zvládnout všechny děti. Po jejich absolvování si dítě i učitel ověří, zda se tak stalo nebo do jaké míry. Každý učitel se na začátku roku má co nejvíce věnovat sociálním dovednostem dětí a především se snažit o vytvoření prostředí, kde se děti necítí ohroženy (týká se nejen vztahů mezi dětmi navzájem, ale i mezi dětmi a učitelem). K tomu vedou pravidla chování ve třídě, pravidla soužití. Jsou to sociální cíle, které platí pro děti i dospělé. Pravidla soužití: Důvěra (chovat se tak, aby byl člověk hoden důvěry a bylo na něj spolehnutí – férové jednání, bez náladovosti a výlevů vzteku, s radostí z učení, den co den, spolehlivě) Pravdivost (mluvit pravdu, aby ostatní věděli, co od nás mohou očekávat, člověk může být přímý, ale současně taktní) Aktivní naslouchání (naučit se rozlišovat slyšet a naslouchat, vybírat, čemu a komu budeme naslouchat, naučit se mluvit tak, aby stálo za to, aby mu ostatní naslouchali) Neshazování (naučit se takovému chování, aby se zabránilo tomu, že se někdo bude vyvyšovat nad ostatní nebo používat násilí vůči ostatním – televizní násilí, boje a atentáty ve světě atd.) Osobní maximum (děti se mají naučit hodnotit své výkony, pracovat jak nejlépe dovedou. Kritéria výkonu jsou obsažena v životních dovednostech: čestnost, iniciativa, pružnost, vytrvalost, organizování, smysl pro humor, úsilí, zdravý rozum, řešení problému, odpovědnost, trpělivost, přátelství, zvídavost, spolupráce, starostlivost.)