IVZ4ZS1BPJVZ4 Problematika ekologie a vztahů mezi organismy a prostředím a navzájem 3 h, zakončení společné doc. Rychnovský - kat. biologie (Po 7., příz.) - ekologická problematika - environmentálni problematika Požadavky k ukončení: - znalosti (písemné prověření) - dle dispozic garanta předmětu www text: ped.muni.cz/wgeo následně: studijní materiály předmětu - seminární práce s ochranářskou problematikou - CHÚ z okolí - evnironmentální problematika regionu - didaktické zpracování eko- popř. enviproblému Ukončení předmětu - dle dispozic garanta předmětu Ekologie - věda o vzájemných vztazích mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí (o struktuře a funkci přírody) EnvironmentaMstika - věda o problematice životního prostředí a jeho praktických aspektech. Postihuje vlivy techniky (vstupy, výstupy) sociální vztahy (celou problematiku lidské společnosti) a společenské aspekty (ochrana přírody) TUR - trvale udržitelný rozvoj Jedinec Populace Rostlinné společenstvo Biocenóza Geobiocenóza = ekosystém Ekosystém Vlastnosti: Ekosystém - strukturální a funkční celek biocenózy 1. biotop (stanoviště) (soubor abiotických faktorů včetně anorganických látek) 2. producenti (produkce organických látek z anorganických - fotosyntéza) 3. konzumenti (příjem organických látek- výživa - jako zdroj energie) 4. destruenti (rozkladači)(A7?/V7era//zace: rozklad organických látek na anorganické) Koloběh látek, tok energie. Potravní řetězce - síť. Biodiverzita. Stabilita ekosystému. Mezidruhové vztahy ad b) Společenstva heterotypické soubory z jednotlivých populací. Podle složitosti vazeb víceméně stálé se schopností autoregulace. Primární (přirozené) biocenózy Sekundární Biomy - společenstva velkých oblastí Země s jednotnou fyziognomií Populace soubor všech jedinců téhož druhu (homotypický soubor) v určitém prostoru a čase (možnost produkce potomstva) včetně vývojových stádií. Chápání prostoru. Skupinové charakteristiky (atributy) populace Velikost populace a její určování Hustota (denzita) Pokryvnost Struktura populace Prostorová struktura - Rozptyl (rozmístění, disperze) jedinců v prostoru. Složení populace 1. poměr pohlaví - a) primární (vajíčka) b) sekundární (novorozenci) c) terciární (dospělci) 2. věková struktura. 3. struktura hmotnosti. 4. sociální struktura - etologie Vztahy uvnitř populace Teritoriální chování (domovský okrsek) - vnitrodruhová konkurence Dynamika populace Množivost (natalita) - schopnost narůstat (počet nových jedinců za čas). Úmrtnost (mortalita) - proces vymírání. Rychlost vymírání -počet uhynulých za jednotku času. Rozptylování (migralita, disperze) - nejnápadnější znak živočišných populací. Přemísťování, přebíhání, rozptylování (vnitřní migrace) - pohyb v rámci prostoru populace a) v rámci populace při hledání vhodných okrsků b) v rámci teritorií (okrsků) Růst populace - výslednice poměru natality a mortality s vlivy emigrace. Natalita - většinou intervalová, mortalita - stálá. Dynamika populace: Nt+1 = Nt + Na - Mo + Im - E m Růst p.: R = dN/N0.dt Kde dN ... přírůstek jedinců, NO... výchozí počet, dt... časové období Populační cykly Kolísání početnosti populace: a) v průběhu jednoho roku (oscilace) - nápadnější při sezónním rozmnožování b) kolísání v průběhu více let (fluktuace). Zvláštní případ - gradace (katastrofální přemnožení). Populační strategie - modely růstu populací - r- a K- stratégové (dva krajní extrémy) Rostlinní stratégové R-stratégové (ruderální s.). Jednoleté kulturní rostliny, merlíky, lebedy, ohnice S-stratégové (stres snášející s.). Borůvky, vřes, borovice. C- stratégové (konkurenční stratégové). Dub, buk, jasan, pýr. Kombinace. Introdukce může být záměrné přenesení nebo zcela neúmyslné zavlečení různých druhů rostlin a živočichů z jedné do druhé geografické oblasti, tj. mimo hranice H jejich přirozeného rozšíření. Možné narušení ekologické V" stability ekosystémů. Příklady: trnovník akát, pajasan žláznatý, bolševník velkolepý, netýkavka Royleova (žláznatá), bažant, ondatra pižmová, muflon, býložravé ryby. Reintrodukce do míst původního výskytu (jasoň červenooký - Kotouč u Štramberku). jsafc-r ■ ^V Mezidruhové vztahy Populace Populace jsou Poměr druhů Příklady Typ interakce nejsou v interakci A B v interakci A B Neutralismus 0 0 0 0 bez působení, nezávislí Protokooperace 0 0 + + nejvolnější kladné vztahy, společné hnízdění, hejna aliance Komenzalismus 0 + 0 soužití prospěšné, ne nutné prospěch jednoho, hostící nedotčen vazba nezbytná pro oba -symbióza potravní prospěch - zbytky i vyplašení kořisti —>■ potravní parazitismus Gine) Parekie - ochrana před koňstníkem Epekie - sídlení na iiném (epizoa, epifyty) Entekie - v tělních dutinách Forézie - přenos do hnízd, další vývoi Synekie - trvalé soužití ve stavbách Mutualizmus + + (inkvilini, myrmeko- a termitofilie) Opylování, rozšiřování semen Trofobióza - podm. (bez pred.)x potrava Symfylie - podmínky (úkryt. )x potrava Trávení celulózy prvoky a kvasinkami (přežvýkavci, termiti a hmyz) Amenzalismus 0 0 o,+ inhibice metabolity druhého Allelopatické látky a fytoncidy proti komp. Toxiny sinic Kompetice 0 0 — — - antibióza, allelopatie Překrývání ekologických nik Predace 0 + - společná nika - soutěž, konkurence kořist stykem strádá Zabíjení kořisti - vztah populačních hustot Adaptace predát, ochranná opatření Parazitismus 0 + - hostitel soužitím strádá kořisti Mezihostitelé, hyperparazit, hálkotvorci Býložravci menší než živná rostlina (miny) Potravní vztahy Potrava autotrofů - potrava heterotrofů Potravní zaměření. B i of ágové (bakterio-, myceto-, fvto-/herbivoři a fytoparazité/ a zoofáqové /predátoři a zooparazité/ a saprofágové (nekro- a koprofágové). Mikro- a makrofágie obou skupin. Dělení podle druhu a částí rostlin i živočichů Zvláštní formy výživy Cecidofagie (gallivorie) Symbiontofagie Trofobióza Kanibalizmus Šíře potravních nároků - stěno-, euryfágové. Mono-, oligo-, poly- a pantofágní druhy. Střídání potravy Jepice (larvy x dospělci, štika). Kvantitativní spotřeba potravy, nedostatek potravy Poikilotermové x homoiotermové Vliv potravy na živočichy Kasty, nezbytnost reprodukce Biosféra - globální ekosystém. Koloběhy hlavních biogenních prvků. Vnosy člověka. Evropa ztrácí biodiverzitu velmi rychle Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se dramatickým tempem snižuje biodiverzita evropských přírodních lokalit a dochází k úbytku živočišných druhů. Případové studie hodnotily 19 různých druhů a osm přírodních lokalit v celé Evropě. Studie prokázaly, že podle evropských kritérií se více než 60 % druhů a lokalit nachází ve „špatném" stavu s ohledem na kvalitu biodiverzity. Dalších 22 % nemohlo být klasifikováno kvůli nedostatku údajů. „Toto je důkazem, že se evropským vládám nedaří chránit přírodu v Evropě," řekl Tony Long, ředitel European Policy Office WWF. „Tyto alarmující trendy můžeme zvrátit, pokud budou politici vnímat úbytek biodiverzity jako vážný problém." Experti EHF žádají členské státy EU, aby řádně implementovaly směrnice na ochranu ptáků a přírodních lokalit-základní kámen evropské environmentálni legislativy. EU by měla ustanovit dostatečné množství lokalit sítě Natura 2000, starat se o ohrožené druhy a financovat opatření, která jsou nutná pro jejich prežití. Natura 2000 je celoevropská síť chráněných oblastí. Podle zprávy bude zásadní pro ochranu biodiverzity v Evropě úspěšná a efektivní implementace lokalit sítě Natura 2000. „EU disponuje nezbytnou legislativou na ochranu ohrožených druhů a lokalit," řekl Gerald Dick z globálního programu WWF na ochranu druhů. „Důležité aleje, aby dokázala zvládnout implementaci této legislativy. To znamená, že se musí starat o tyto speciální chráněné oblasti řádným způsobem. Členské státy musí připravit své národní finanční plány, aby dokázaly zvládnout tento závazek." Někteří ptáci z Evropy mizí, jiní přibývají. Co to vypovídá o stavu naší krajiny? Množství ještě nedávno běžných ptačích druhů v Evropě dnes razantně ubývá. Celkově v Evropě poklesla početnost ptačích druhů typických pro zemědělskou krajinu mezi lety 1980 a 2003 v průměru o 28 %. Úbytek lesních ptáků je méně významný a některé druhy, zejména ty méně specializované na konkrétní typ prostředí, naopak přibývají. Vše nasvědčuje tomu, že ohrožení dosud běžných volně žijících ptáků je větší v nových členských zemích EU včetně ČR. Jak ukazuje právě největší úbytek mezi ptáky obývajícími zemědělskou krajinu, hrozbu představuje zejména intenzifikace zemědělství.. Evropští i světoví politici se na začátku nového tisíciletí zavázali zastavit nebo alespoň zpomalit úbytek biologické rozmanitosti (biodiverzity). Termínem, kdy se má hodnotit, je rok 2010. Pro takové hodnocení je ale potřeba mít k dispozici jednoduché a přitom spolehlivé a vědecky podložené ukazatele stavu biodiverzity. „Ve sledování rozmanitosti ptačích druhů takové ukazatele máme k dispozici v podobě indikátoru běžných druhů volně žijících ptáků v Evropě". Cílem těchto „ptačích" indikátorů je umožnit hodnotit dopady rozhodnutí na živou přírodu. Indikátory jsou výsledkem projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring), na kterém aktivně spolupracují ornitologové z 18 evropských zemí, další země se do projektu postupně zapojují. Vlastní sčítání ptáků v terénu provádějí vyškolení dobrovolníci, amatérští ornitologové, jejichž výsledky jsou v každé zemi shromážděny a po zpracování se posílají České společnosti ornitologické, která program koordinuje pro celou Evropu. Hlavní látkové zdroje S a C (v mil. t za rok) Přírodní produkce Antropogenní produkce S: bakterie (H2S) moře vulkanická činnost spalování fosil. paliv (S02) technologické procesy (S02) 88 40 7 60 7 C (C02): dýchání a vulkán, činnost spalování fosilních paliv 72.103 14.103 Přirozený koloběh síry (S) SEDIMENT ■f AEROBNÍ PÁSMO i anaerobní pásmo PROVZDUŠNĚNÁ PŮDA I NEPROVZDUŠNĚNÁ PŮDA Antropogenně ovlivněný koloběh síry S SOPKA SEDIMENT 4- Autekologie - vztah organizmu a prostředí Faktory prostředí Faktory: abiotické x biotické a) klimatické vnitrodruhové b) hydrické mezidruhové(+antropogenní+trofické) c) edafické Ekologické faktory ovzduší Hustota a nosnost vzduchu - umožňuje létání Mimozemské záření - sluneční konstanta 1,381 .103 Jrrr2s-1 - různá vlnová délka záření radioaktivní <3 nm ultrafialové 3-400 nm světlo 360-760 nm infračervené /tepelné/ 760 nm - 400 pm Světlo (48 % kosmic. záření) Teplo - (dtto) - adaptace na t - vliv na živočichy - poikilotermní x homoiotermní. Pohyb, potrava, velikost těla, zbarvení, klimatická pravidla. Výškový teplotní gradient => vegetační výškové stupně podle dominantní dřeviny: 1. doubravy do 500 m n.m. 2. bučiny (500-1000 m n.m.) 3. smrčiny (1000-1500 m n.m.) 4. kleče (1400-1800 m n.m.) 5. alpinské pralouky (> 1800 m n.m.) Rozšíření biomů v závislosti na teplotě a srážkách 4500i | tropický deštný les tropický sezónní les I savany temperátní deštný les stepi I temperátní opadavý les pouště tundra + ♦ ♦ j boreální jehličnatý les (tajga) li 30 25 20 15 10 5 0 průměrná roční teplota ( C) ■10 -15 Mapa hlavních suchozemských biomů oblast věčného ledu tropické pralesy tundra savany jehličnaté lesy stepi listnaté lesy polopouště a pouště m tropické lesy VEGETAČNÍ PÁSY l± 1600 — 1400 — 1200 — 1000 — o —i /\ gS3*5ivA / !<■ vysokohoří Mř YSUBALPÍNSKÉ TRÁVNÍKY (subalpinský stupeň) KOSODREVINA SMRČINY HORSKÉ BUČINY ■EsfeSSsS^-J *^ horší filtrace -ozónová díra - nemoci z UV záření. Ozónová díra nad Antarktidou se prý už dál nerozšiřuje Ozónová díra v zemské atmosféře nad Antarktidou se už dál patrně nerozšiřuje. Prohlásili to významní američtí vědci, které na svých webových stránkách cituje zpravodajská stanice BBC. Díra byla objevena v roce 1986. Následně byly přijaty mezinárodní dohody o ukončení používání chemikálií, které ničí ozónovou vrstvu. BBC píše, že existují odhady, že za 60 let by se díra mohla zcela "zahojit". Dva z vědců, kteří pomohli zaktivovat svět před hrozbou vyplývající z existence této díry v 80. letech, nyní na konferenci ve Washingtonu uvedli, že věří, že se situace zlepšuje. Současně však nestačí jen to, že se díra dále nerozšiřuje. Je třeba pracovat na tom, aby se díra začala zacelovat. Oba vědci zároveň upozornili, že globální oteplování by mohlo naopak znovu narušovat stav ozónové díry, která zabírá plochu zhruba o velikosti severoamerického kontinentu. Podle NOAA je za jejím zlepšením zejména postupné odstraňování přípravků, jako jsou třeba freony, které se používaly ve sprejích či lednicích V ČR zatím došlo k úplnému vyřazení spotřeby CFC (tzv. tvrdých freonů) a halonů pro veškerá běžná použití (ve sprejích, chladničkách a mrazničkách, apod.). Skončilo používání methylbromidu jak v zemědělství, tak pro ošetření zboží před přepravou. Česká republika má také vlastní halonovou banku, která z území státu cíleně stahuje nebo zdarma odebírá vyřazené hasicí přístroje obsahující halony. Množství sebraných, recyklovaných a uskladněných halonů je nyní 9 tun a stále roste. Oéf. 1-3 Koncentrac« oxidu uhličitého v »tmosféř« UV záření stratosféra troposféra ovrch Země 1860 1880 1900 1920 1940 1960 1980 2000 Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře vzrostla ze zhruba 290 p'pm v minulém století nä více než 350 ppm a ve své dráze exponenciálního růstu pokračuje. Množství oxidu uhličitého v atmosféře vzrůstá díky spalováni fosilních paliv lidmi a ničení lesů. Možným důsledkem je změna globálního klimatu. \řrtrmrr, LMachtarT.ABodvtHwm - port* per rhWUon ■- objemová konceírtr««« Obr. 25. Vznik ozónového štítu Země -C02 - pro rostliny relativně málo, je doplňován respirací půdních mikroorganismů, makroorganismů, spalováním. Skleníkový efekt - přirozený jev, podmínka života. Antropogenní oteplování - zvýšení koncentrace C02 až na 0,3% - vrstva vrací odražené tepelné záření od povrchu Země do kosmu (albedo) zpět na zemi => oteplování povrchu - rozpouštění polárního ledu => zvýšení hladiny oceánů => záplavy přímořských oblastí (Holandsko) změny klimatu (aridizace a desertifikace střední Evropy) Sibiřský permafrost tvoří zmrzlá rašelina a podle odhadů zadržuje asi 70 miliard tun metanu. Tento plyn je několikrát výkonnějším, pokud jde o skleníkový efekt, než oxid uhličitý C02. Z dat oteplování (zvyšování průměrné teploty) stanovili geografové a klimatologové pro rok 2080 následující závěry: - bezsněžné Alpy - srážky pouze v podobě dešťů - z toho rezultují problémy celé jižní Evropy s pitnou vodou - Skandinávie: největší producent citrusových plodů (!Golf. proud) Tlak, vlhkost a proudění vzduchu sluneční zareni povrch Země Obr. 24. Skleníkový jev 1 - část slunečního záření se odráží od atmosféry a oblaků; 2 - část se odráží od vodních ploch, sněhu a ledu; 3 - část je pohlcena povrchem Země, vyzářena do atmosféry jako tepelné (infračervené) záření a zadržena skleníkovými plyny Zemědělství je druhým největším producentem skleníkových plynů Podle statistického úřadu Eurostat je zemědělství v Evropské unii po energetice druhým největším znečišťovatelem ovzduší skleníkovými plyny. Celkově se zemědělství na produkci skleníkových plynů v EU podílí 10%. Podle údajů Eurostatu došlo v letech 1999 - 2003 ke snížení škodlivých emisí způsobovaných zemědělstvím o 6%. Hlavními zdroji znečištění jsou metan, který vzniká v trávicím ústrojí zemědělských zvířat, hnůj a průmyslová hnojiva. V roce 2003 největším znečišťovatelem byla průmyslová hnojiva, která se na výrobě skleníkových plynů v EU podílela 48%. Největším producentem metanu a hnoje je dobytek. Ten do ovzduší dodává 84% metanu a 35% se podílí na tvorbě škodlivých látek z hnoje. Produkce skleníkových plynů v posledních letech klesá zejména z důvodu snižování počtu dobytka a omezování používání hnojiv ve většině členských států EU. V roce 1998 se v zemích dnešní Evropské unie chovalo 354 milionů kusů hospodářských zvířat. V roce 2004 to bylo necelých 327 milionů. Problematikou zemědělství a jeho vlivu na životní prostředí se zabývali ministři zemědělství a životního prostředí na neformálním setkání 11. září 2005 v Londýně. Již delší dobu je v EU patrná snaha zavést takový způsob zemědělské výroby, který by byl ohleduplnější k životnímu prostředí. Stále více dochází k využívání biomasy. Spotřeba tohoto přírodního paliva dosáhla v roce 2003 takové výše, která energeticky odpovídá 69 milionům tun ropy. Využívání biomasy není ale ve všech zemích EU stejné. Například Velká Británie nebo Irsko tento přírodní zdroj nevyužívají téměř vůbec, naopak v Lotyšsku biomasa představuje téměř třetinu spotřeby energie Hvdrofaktorv - původ života, nezbytnost stavby organismů. Salinita - organismy mořské x sladkovodní. Teplota (skočná vrstva) - pohyb, rozšíření pH - kyselost vod - antropogenní zátěž oxidy síry a dusíku - pH až pod 4,5, následné změny ve stoj. vodě (tři prahy smrti limitující přežívání různě citlivých organismů) Obsah plynů - 02, N2, C02, H2S ostatních látek - anorganické pevné (zákaly), anorganické rozpustné - sloučeniny N a P - dusičnany a fosforečnany (i z pracích prášků) - zvýšený přísun a vyšší teploty - eutrofizace vod => masový rozvoj bakterií a fytoplanktonu - řas a hlavně sinic. Negativní účinky (jedovaté). Rekreace, vodárenské vody. Po změně teplot a snížení slunečního svitu - odumírání, metabolizace detritofágy za výrazné spotřeby kyslíku - udušení ostatních živočichů, anaerobní procesy (hnití), akumulace toxických látek (botulotoxin aj.) - organické - biologická (biochemická) spotřeba 02 za 5 dní BSK5 - ukazatel kvality vod (v normální vodě 2 mg/l, cukrovarnícke odpadní vody - 700 mg/l, komunální odpadní vody 3000 mg/l). Procesy samočistení (hlavně u tekoucích.) U rostlin posuzujeme vodní bilanci stanoviště - kapalné, sněhové, horizontální (kondenzační) srážky. Dostupnost vody limituje přizpůsobení kořenového systému. Adaptace rostlin na nedostatek vody, adaptace na vodní prostředí. Stojaté a tekoucí vody (členění podle obsahu látek, teploty aj.), podzemní vody, zvláštní vodní stanoviště (rašeliniště, periodické vody, šaliny) Edafofaktorv - půda. Třífázový polydisperzní systém (pevná, kapalná, plynná) s živou a neživou složkou. Druhy půd. Půdní typy. Význam rostlin pro tvorbu půd, humusu a opačně. Významné faktory: a) edafon, klasifikace b)vzduch c) voda (vlhkost) d) teplota e) chemismus f) světlo (málo významné) Závěry syn- a autekologie: -funkce živých organismů i ekosystémů se vyvíjela v přísném vztahu k podmínkám prostředí - změny podmínek prostředí zákonitě vyvolají změny funkcí organismů a ekosystémů Sít zvláště chráněných území • Velkoplošná zvláště chráněná území • Národní park • Chráněná krajinná oblast • Maloplošná zvláště chráněná území • Národní přírodní rezervace • Přírodní rezervace • Národní přírodní památka • Přírodní památka • Přírodní park • Biosférická rezervace Zvláště chráněná území: Národní park - rozsáhlá území jedinečná v národním nebo mezinárodním měřítku s málo ovlivněnými ekosystémy Chráněná krajinná oblast - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou a významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travnatých porostů Národní přírodní rezervace - menší území mimořádných přírodních hodnot s významnými ekosystémy jedinečnými z národního či mezinárodního hlediska vázané na přirozený reliéf Přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro příslušnou geografickou oblast Národní přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných a ohrožených druhů (nebo nerostů) ve fragmentech ekosystémů s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým, či estetickým významem (i formované člověkem) Přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných nerostů a ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním významem Přírodní park - ochrana krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami Biosférická rezervace - regiony pod patronátem UNESCO s cílem zkvalitnění způsobů ochrany - Třeboňsko, Pálavá, později Krnap, Šunap s CHKO Šumava, Křivoklátsko a Bílé Karpaty Obr. B5.1.1 Velkoplošná zvláště chráněná území k 31. 12.2001 Large ■ scate specialty protected areas as of Dec. 31, 2001 Národní park České Švýcarsko České Švýcarsko National Park Labské pískovce národní parky national parks chráněné krajinné oblasti protected landscape areas působnost regionálních středisek AÖPK ČR jurisdiction of tne regionai centres of AOPK ČR Šumavský národní park Šumava National Park Zdroj: AOPK ČR Source: AOPK ČR NPvČR: • Krkonošský • Šumava • Podyjí • České Švýcarsko ChKO: fF Beskydy Bílé Karpaty Blaník Blanský les Broumovsko «ké Středohoří íeský kras teský ráj lesen' Jjzerí ^okflFrtnsKo řivoklátsko lavkoyský I abské pís^jp m Šumava •ofteko Zďárské vrchy Železné hory esky Litovelské Pomoravíj Lužické hory Moravský kras Orlické hory Pálavá Poodří Chránená území České republiky Labské pískovce !>&é stredopoKľ "^Hä LuäekéhoiyJ ÍU9 *\ 1 ?\.r±4\Jiztx3ké hoiy KRNAP yKKCCOT \ tAWOVT7\Rr koänsi« Broumovsko i K ategorie Počet 3 24 Rozloha (v tis. ha) 110,304 1 041,565 % rozlohy ČR 1---- n NP 1,40 mi 3 CHKO 13,21 • NPP,NPR 218 29,091 0,37 m TP, PR — hranice okresu 1539 53,259 0,68 ft» V Knroidáfako, H WADK HMLOU L; Slavkovský ]es i ŕ kras artmtDíKoa M/ • Biiri: ^'fyvxpzviôšf^ PoodH • ■ ■be*» • i J* r* i*. ° •w' c&m SJjE*i*«5 if.'"'* ŕles Třeboňsky * ■ ■ 7*1 íiovdské Poinoraví ™> :avaký krasN Sk,»* CSKYtrcJVL?ř , NP Podyjí UHDtSlHMlilCTt . ŕrPálava í • fléKarp^ľ UJ__i t :__i__i i i i i kra5 0 50km Pcítyaniiidiychrfcínfrdí Íramljt3t ií. 19« C AgenAjra ochrany pfinxjv daijúry Ch. 19W V NPR:110 NPP:102 PR: 750 PP:1180 Celk.:2142 Přehled lokalit (výběr ve vztahu k dalšímu) Brno (28) Bosonozský hájek, Na Kocourkach, Nad Brněnskou přehradou, Netopýrky Poiihlaví (6) Hadcové stráně v údolí Jihlavy, Biskoupský kopec, Pekárka, Mohelenská hadcová step Chránená území okresu Brno-město dle biotopu Pôrodní park PODKOMORSKÉ LESY ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNA ÚZEMÍ I r:^ ČERNOVICKÝ HÁJEK s PF AUGŠPERSKÝ POTOK :i PP ZEBĚT1NSKÝ RYBNÍK 4 p:;. SABI DOLY 5 pp SOBĚŠICKÉ RYBNÍČKY 6 pp HOLÁSECKÁ JEZERA 7 ;- RAJECKÁ TŮŇ 8 p p: BOSONOŽSKÝ HAJEK 9 P P: 8RENČÁK -n PR JELENÍ ŽLÍBEk •i PR KRNOVEC :« PP MNÍSI HORA ■;í PP PEKÁRNA - i~ ÚDOLl K0HOUTOVICKĚHO POTOKA 'r> PP KŮLNY •H PP VELKÁ KLAJDOVKA 17 ■J 'I- STRÁNSKÁ SKÁLA '■■-: PR KAMENNÝ VRCH 19 P" BÍLÁ HORA sa PP JUNÁCKA LOUKA H PP KAVKY 22 PP MEDLÁNECKÁ SKALKA .:• PP MEDLANECKE KOPCE 24 PP NA SKALÁCH 2g PP NETOPÝRKY 26 PP QBRANSKÁ STRÁN ?7 PP SKALKY U PŘEHRADY 28 NPP ČERVENÝ KOPEC CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ OKRESU BRNO-MESTO LEGENDA ------ hranice okresu - hranice přírodního parku - hranice navrhovaného přírodního parku ------ hranice chko moravský kras • zvláště chráněné území pr přírodní rezervace pp přírodní památka npp národní přírodní památka Chráněná území okresu Brno-město Vlhké louky, olšiny, lužní lesy, potoky, tůně, jezera, rybníky PR Černovický hájek - 11,7 ha - lužní les PP Augšperský potok - 1,8 ha - vlhké louky, vstavače PP Žebětínský rybník - 4,4 ha - trdliště obojživelníků PR Babí doly - 0,8 ha - niva s rybníčky, obojživelníci PP Soběšické rybníčky - 1,3 ha - dtto PP Holásecká jezera - 2,2 ha - slepá ramena Svitavy, dtto PP Rájecká tůň - 0,3 ha - tůň v polní krajině, dtto Dubohabřiny, bučiny, humózní listnaté lesy PR Bosonozský hájek - 46,8 ha - chráněné rostliny, houby PR Břenčák - 28,1 ha - lesoskalní společenstva PR Jelení žlíbek - 12 ha - bukový porost PR Krnovec - 8,5 ha - suťový lipový les PP Mniší hora - 25 ha - dubohabřina PP Pekárna - 59,6 ha - dubohabrový les s bylinným podrostem PP Údolí Kohoutovického potoka - 3,3 ha - údolní zářez Lesostepi, teplomilné doubravy, světlé lesy PP Kůlny - 10,4 ha - rozvolněná doubrava PP Velká Klajdovka - 10,6 ha - lesostepní lada Chráněná území okresu Brno-město - pokračování Stepní lada, suché louky a pastviny NPP Stránská skála - 16,6 ha - vápencové bradlo, teplomilná květena PR Kamenný vrch - 13,9 ha - teplomilná stepní květena PP Bílá hora - 0,7 ha - vápencový podklad s teplomilnou květenou PP Junácká louka - 5 ha - luční společenstva PP Kavky - 6,4 ha - lada s teplomilnou květenou PP Medlánecká skalka - 0,3 ha - starý lom s teplomilnou květenou PP Medlánecké kopce - 10,3 ha - lada s teplomilnou květenou PP Na skalách - 0,7 ha - vápencový výchoz s teplomilnými rostlinami PP Netopýrky - 1,9 ha - stepní lada PP Obřanská stráň - 1,2 ha - stepní lada PP Skalky u přehrady - 1,3 ha - skalnaté svahy s teplomilnou květenou Geologicky významné lokality NPP Červený kopec - 0,6 ha - čtvrtohorní profil spraší Zvlášť chráněné organismy (* představuje chráněný celý rod) Skupina KO SO O Celk. Brouci 15 12* o^***** 48 Motýli 5 8 o*** 21 Ost. bezobratlí 13** 2 5** 20 Bezobratlí celk. 33 22 34 89 Kruhoústí, ryby 2+4 3 10 19 Obojživelníci 7 7 4 18 Plazi 4 5 1 10 Ptáci 35 58 30 123 Savci 8 12 10 30 Obratlovci celk. 60 85 55 200 Živočichové celk. 93 107 89 289 Rostliny cév. 246 142 92 480 Houby 27 13 6 46 Příklady zvlášť chráněných druhů rostlin: Kapraďorosty: cídivky (přeslička)(3), jazyk jelení, kyvor lékařský, plavuň, plavuníky (5), podmrvka hadcová, sleziníky (3), vraneček- celkem 34 druhy. Jalovec obecný nízký a tis červený z nahosemenných. Z krytosemenných dvouděložných brambořík nachový, bříza zakrslá, dřín obecný, dřípatka horská, dub pýřitý (sípák), některé hořce, horečky, hvozdíky, koniklece a pryskyřníky, katrán tatarský, klikva bahenní, lekníny, rosnatka okrouhlolistá, stulík, třemdava bílá a některé zvonky -celkem 290 taxonů. Z krytosemenných jednoděložných áron plamatý, bledule letní, jarní, divoké česneky (3), ďáblík bahenní, hlaváček jarní, kavyly, některé kosatce (6), ostřice (18), sítiny (6), divoké lilie, mečíky a vstavače -celkem 154 taxony. Příklady zvlášť chráněných druhů živočichů: Bezobratlí (přibližně do 100 taxonů): perlorodka, škeble, velevrub, raci, kudlanka nábožná, mravenci (všechny druhy Formica), čmelák (všechny druhy), martináč hrušňový, oba druhy jasoňů a otakárků, oba druhy batolců, všechny druhy bělopásku a některé menší druhy. Číhalka pospolitá, všechny druhy rodu svižník, krajník, třináct druhů střevlíků, potápník, drabčík (chlupatý), někteří kovaříci, krasci, chrobáci, chrousti, zdobenci, zlatohlávci a tesaříci. Dále májky, roháč obecný, roháček, nosorožík kapucíneka páchník. Mezi obratlovci z kruhoústych a ryb (19 druhů) mihule, mník, jelec jeseň, střevle, hrouzek Kesslerův, ouklejka, kapr obecný (divoká forma - sazan), oba druhy sekavců, drsků a vranek, piskoř. Obojživelníci - všechny druhy (17) kromě s. hnědého tj. mlok, čolci, kuňky, ropuchy, rosnička, blatnice a zbývající skokani. Plazi - všechny druhy u nás (10), tj. želva bahenní, ještěrky, slepýš křehký, všechny čtyři druhy užovek a zmije. Ptáci (123 druhů) - potápky, kormorán, některé volavky, oba čápi, 9 druhů našich kachen (mj. čírky), mnozí dravci, kurové (5) a sovy (8). Také drop a holub doupňák, rorýs obecný, ledňáček říční, dudek chocholatý a někteří strakapoudi. Z pěvců mj. skřivan lesní, chocholouš obecný, vlaštovka obecná, břehule říční, drozd cvrčala, kos horský, slavíci, bramborníčci, všichni ťuhýci, někteří strnadi a lindušky, žluva hajní, ořešník, kavka a krkavec. Savci (30 druhů) - rejsek horský a bělozubka bělobřichá. Oba vrápenci a 11 druhů netopýrů. Veverka, sysel, bobr, křeček, plši. Vydra, medvěd, vlk, kočka a rys. Los. Co je TUR - trvale udržitelný rozvoj Předpoklad: úzké souvislosti vývoje člověka s klimatickými změnami v přírodě (časové shody globálního ochlazení a datování nálezů předchůdců člověka, rozvoje a zániku kultur) Osídlování Země člověkem souvisí také s geologickými a klimatickými jevy. Stejně změny přírodního prostředí ovlivňovaly vývoj a stav lidské civilizace. Celkový vývoj lidské společnosti s tlaky na prostředí vyvolával zpětnovazebně vztahy. Neolitická (zemědělská) revoluce před 20 - 30 tis. lety rozvíjí pastevectví a počáteční zemědělství (přetváří krajinu likvidací lesa, hubí zvířata. Další odlesňovaní - staro- až středověk - lodě, řemesla, stavebnictví - zemědělství a šíření polopouští. Výsledek: vznik a vývoj primární mozaikovité kulturní krajiny (v ní ekosystémy lesní, lužní, polní a rybniční) někdy i diverzifikovanější než původní lesní krajina. Význam ekotonů. Relativně dobrá ekologická stabilita. Ekonomická orientace zemědělství, výrob a stavebnictví vyvolaly někde nedostatek dřeva. Průmyslová revoluce (podmíněná fosilními palivy) přináší kvalitativní i kvantativní další vlivy - vědu a techniku, sociální změny s jiným životním stylem. Výsledek: nárůsty spotřeb energie, průmyslové i zemědělské produkce, odpady atd. modelují sekundární kulturní krajinu s nízkou biologickou diverzitou. Smrková monokulturizace nesla pro krajinu horší důsledky něž těžební průmysl. Pokračující rozvoj vědy a techniky, urbanizace. Výsledky chemie a chemického průmyslu do praktické sféry života (hnojiva, pesticidy, umělá vlákna, plasty) -kromě výhod zanedbávané vedlejší vlivy (vnos cizorodých látek do prostředí, potravních řetězců), jejich hromadění, případně silné negativní působení. Růst spalování fosilních paliv (včetně nekvalitních), další vnosy cizorodých látek do atmosféry, vlivy na půdu, vodu, znečišťování vod. Intenzita dějů přesahuje lokální charakter, mění se na globální působení. Exponenciální růsty spotřeby, produkce odpadů. Nerovnoměrnost růstu (vyspělé x rozvojové země): vyspělé země s prudkým růstem ekonomické aktivity a následně znečištěním, rozvojové země s léčebnou prevencí a hlavně snížením porodní a dětské mortality, vyšší produkcí potravin (zelená revoluce s novými odrůdami) a zachováním natality zvyšují počet obyvatel exponenciálně (populační exploze). Noví obyvatelé zatěžují ještě více přírodní zdroje - v důsledku osobních, sociálních i klimatických katastrof zesilují negativní vlivy na životní prostředí. Problémy současnosti Exponenciální růst lidské populace S růstem populace rostou i požadavky na prostředí. Nerovnoměrnost ve spotřebě energie Bohaté země dále bohatnou a chudé chudnou. Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Výsledek: lidské tragédie s nekoordinovanou devastací životního prostředí pokroky v produkci potravin nestačí ani k nasycení rostoucí populace, to vede k dalšímu šíření polí na úkor lesa. Následuje vysoušení půdy, šíření pouští Zásadní podmínka ekonomického rozvoje: stabilizace populace. Snížení porodnosti závisí na zvýšení životní úrovně, rozvoji vzdělanosti a zaměstnanosti žen. Proto je řešení enviproblémů spjato s ekonomickým a sociálním rozvojem. Růst produkce C02 Z fosilních paliv i nyní 88 % energie. Neobnovitelné zdroje s produkcí C02. Exponenciální typ křivky růstu obsahu C02. Následky. Otázka sloučenin síry, dusíku a dalších Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Vnosy cizorodých látek Freony, PCB Omezenost půdních zdrojů 2-4 mld. ha, nyní již 1,5 mld. ha. Další rozšiřování nežádoucí (odlesňovaní, eroze). Omezenost vodních zdrojů Zvláštnosti hydrického cyklu. Problematika znečišťování vody (bodové řešitelné, plošné ne /eutrofizace vod/). Znečišťování moří a oceánů. Snižování biodiverzity. Globální vodní stres Prognóza: rok 2025 - až 2/3 obyvatel pod až vysokým g.v.s. Nízký g.v.s. - odebíráno < 10 % disponibil. vody mírný - 10-20, mírně vysoký 20-40, vysoký >40 ČR 2001: 10,8 % dispon. m. (odtokové vody) Hospodaření s lesy Zdroj dřeva, spotřeba roste Redukce tropického deštného lesa (ve prospěch půdy) -zmenšování rozlohy lesa. Význam mimoprodukčních funkcí lesa (důležitost pro ovzduší, vodu, ochranu půdy, pro organismy, sociální život člověka aj.). Drancování Amazonie má rekordní tempo Plíce planety se mění v překližku * Vloni zničeno 26,1 tisíce km2 pralesa (80 %ilegální těžbou). * Selektivní těžba odebere jen 10 až 40 % stromů, ale poškodí 14 až 50 %. * Až 70 procent z vytěžené dřevní hmoty končí jako odpad. * Za desetiletí 1995-2004 vytěženo 589 tisíc km2 pralesa (rozloha Francie). * Celkem odlesněno, poškozeno a osídleno 47 % původní Amazonie Snižování biodiverzity na různé úrovni. Základní globální problém. Všechna nová zjištění potvrzují dřívější údaje Evropské agentury pro životní prostředí o úbytku biodiverzity - ohroženo je 52 % sladkovodních ryb, 42 % savců a 45 % motýlů a plazů. Populace motýlů a ptačích druhů z nejrůznějších typů evropských přírodních lokalit se snížily o 2 až 37 % během uplynulých 30 let. Podle expertů EHF je hlavní příčinou těchto trendů přímý lidský vliv (používání pesticidů nebo hnojiv, urbanizace, znečištění půdy, meliorace, změny kultivační praxe, rozvoj a infrastruktura, zemědělství a lesnictví a další) Kolik má Země vody? Na padesát let Zásoby vody na Zemi uživí populaci dalších padesát let, tvrdí experti. Jejím nedostatkem už dnes trpí každý třetí člověk. Výhled do budoucnosti není v žádném případě optimistický. Se stále rostoucí populací planety - do roku 2050 zde má žít o dvě až tři miliardy lidí více - nastal nejvyšší čas naučit se s vodou zacházet. Každý třetí trpí nedostatkem vody Například Austrálie, jižní Čína a Indie jsou jasnými příklady zemí, které trpí v důsledku loňského sucha. V jiných zemích zase způsobuje nedostatek vody zemědělská výroba, která může v krajních případech vyústit až v ekologickou katastrofu, což je například případ Aralského moře, které pomalu mizí z mapy světa. Kvůli extenzivnímu zemědělství čelí nedostatku vody také Austrálie. Naopak Egypt musí ze stejného důvodu více než polovinu všech potravin dovážet. K vyprodukování jídla o hodnotě jedné kalorie je třeba jednoho litru. Kilogram obilí dostaneme po užití 4000 litrů vody a stejnou hmotnost masa po 10000 litrech. V zemědělství se spotřebovává celých 78 procent vody, v průmyslu jen osmnáct procent. Člověk sám pak užije osm procent vody. Světovým problémem číslo jedna tak není užití, ale právě dodávka. Z osmadevadesáti procent je nedostatek vody důsledkem lidského chování, pouze ve dvou procentech za tím stojí příroda. "Lidé musí s méně udělat více, což znamená, že při stejném množství vody musíme být schopni vypěstovat víc obilí," dodal Rijsberman." SVĚTOVÝ DEN VODY 22. březen 22. březen je od roku 1993 vyhlášen z rozhodnutí OSN Světovým dnem vody. Hlavním smyslem je připomenout lidstvu význam vody a nutnost ochrany vodních zdrojů. I EVROPSKÁ VODNÍ CHARTA vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu I. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat. III. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě. IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. VII. Vodní zdroje musí být zachovány. Vlil. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzívnení vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. X. Voda je veřejným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. Čerpání materiálových zdrojů a produkce odpadů Lokální problém celosvětového rozsahu. Problematika vnosů (zdrojů), spotřeby a výnosů (odpadů) (rozvinutí x rozvojoví) Obtížnost získávání - další energetické vklady s negativy (dalšími odpady). Tuna odpadu u spotřebitele je podmíněna asi 51 odpadu při výrobě a 201 odpadu při dobývání suroviny. Produkce odpadů v domácnosti je 0,8 kg na osobu denně (ČR 2 mil. t komunálních odpadů ročně, výrobní odpady 7 mil. t). Toxické odpady. Snižování spotřeby materiálů, energetické náročnosti, omezení vzniku odpadů jak ve výrobě tak i ve spotřebě (zvyšování životnosti výrobků, miniaturizace výrobků, moderní technické možnosti, napodobování přírody). Recyklace odpadů s tříděním Návrhy řešení: -stabilizace populace -stabilizace spotřeby a odpadů -stabilizace životního stylu včetně vztahu k přírodním zdrojům Vlastní situační vývoj 60.-70. léta - lokální rozpory prostředí a zdravotní stav občanů D. a D. Meadows, J. Randers: Meze růstu (1972) 1972: 1. světová konference OSN o životním prostředí ve Stockholmu 80. léta - myšlenka trvale udržitelného rozvoje 1992: summit Země Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji - Rio de Janeiro - 178 států Úmluva o změně klimatu Úmluva o ochraně biologické různorodosti Deklarace z Ria Zásady obhospodařování lesů - kompromis mezi ochranou a využíváním Agenda 21 - akční plán cesty k udržitelnosti rozvoje. 40 kapitol ve 4 částech - rozpracování do podmínek států, regionů, obcí Září 2002: konference OSN „Světový summit o udržitelném rozvoji" - Johannesburg - potvrzení Ria - orientace na lidské zdroje Ochrana biosféry A) Vlastní ochrana životního prostředí Reliéf, půda Atmosféra Vodní zdroje Lesy Vegetace a fauna Urbanizované oblasti (včetně průmyslových) Ekonomické problémy péče Optimalizace B) Ochrana PP (přírody) Zákonné normy Ochrana přírody a krajiny (Zákon čnrč 114/1992) - Účel zákona: udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana rozmanitosti života a přírodních hodnot, šetrné hospodaření s přírodnímu zdroji (§1) -Vymezená péče státu o volně žijící organismy, jejich společenstva, nerosty, horniny, geologické celky, ekosystémy a krajinu vůbec (§ 2) - zajištuje se: - ochranou a tvorbou ÚSES - obecnou ochranou volně žijících organismů a zvláštní ochranou vzácných či ohrožených druhů -ochranou vybraných nalezišť nerostů a geologických jevů -ochranou dřevin mimo les - tvorbou sítě zvláště chráněných území -účastí na ochraně půdního fondu, ovlivňováním územního plánování, vodního hospodaření - obnovou přírodně hodnotných ekosystémů -Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením a poškozováním, ohrožené nebo vzácné druhy jsou chráněny zvlášť (§ 5) Co je USES? Obr. 87 Biocentra (šrafované) a biokoridory (černě) evropského významu; 1 - Šumava, 2 - Krkonoše, 3 - Třeboňsko, 4 - Podyjí, 5 - Soutok, 6 - Křivoklátsko, 7 - Doupovské hory, 8 -České středohoří a průlom Labe, 9 - Polomené hory, 10 - Labské pískovce, 11 - Moravský kras, 12 - Javorina-Čertoryje, 13 - Hrubý Jeseník, 14 - Litovelské pomoraví, 15 - Slavkovský les, 16 - Pálavá, 17 - Poorlicko, 18 - Ždarské vrchy, 19 - Drahansko, 20 - Polabský luh, 21 - Jizerské hory, 22 - Mohelno, 23 - Oblík-Raná, 24 - Soos, 25 - Pouzdřanské kopce. Podle Bínové a Culka Geographie: Biokoridory opravdu pomáhají zachovat biodiverzitu Vědci zjistili, že biokoridory skutečně přispívají k záchraně biodiverzity. Až dosud totiž důkaz o tom, že teorie sítě biocenter a biokoridorů (pozn. v České republice známá pod názvem ÚSES - Územní systém ekologické stability) funguje v praxi, chyběl. Biokoridory jsou úzké pruhy krajiny, které vzájemně propojují biocentra -izolované lokality, kde žijí původní rostlinná a živočišná společenstva (například přírodní rezervace). Tým vědců pod vedením Ellen Damschenové, ekoložky z Kalifornské univerzity, proto provedl experiment. Před pěti lety rozčlenil pás jehličnatého lesa v Jižní Karolíně do šesti ploch o rozloze 500 metrů čtverečných a teď zjistil, že na plochách, které byly úzkými koridory propojeny s jinými plochami, bylo o dvacet procent více rostlinných druhů než na plochách izolovaných. "Koridory měly pozitivní dopad na diverzitu druhů," Podle Ellen Damschenové byla teorie sítě biocenter a biokoridorů populární především v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Ve Spojených státech a v Kanadě pracuje nyní asi 800 organizací na vytvoření sítě biokoridorů, která by propojila Yellowstonský národní park a Yukon. V Indii pak existuje šedesát kilometrů dlouhý a deset kilometrů široký koridor propojující významné lokality, kde žijí tygři, dodává National Geographic Nyní však vědci oznámili: "Zjistili jsme, že biokoridory nejsou jenom "ochranářské paradigma". Naopak jsou praktickým nástrojem pro ochranu biodiverzity." Koridory pomáhají i rostlinám tím, že zlepšují roznášení semen a pylu a také mění konkurenční podmínky rostlin. NATURA 2000 www.natura2000.cz Soustava lokalit chránící nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území EU, tedy i ČR (sjednocení předpisu ^ * * srnu íiiv PeLr tlukiü ropsky významné lokality v České republice Cíle Nátury 2000: -ochrana biologické rozmanitosti prostřednictvím zachování nejhodnotnějších přírodních lokalit -ochrana ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť -zachování popř. zlepšení stavu ... -sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením - začlenění přírodních lokalit země (ČR) do celoevropského dědictví Tvorba soustavy Natura 2000 - mapování přírodních stanovišť a vyskytl - administrace s vlastníky -národní seznam s následným vyhlášením Zájmové skupiny: živočichové: ptáci: rostliny a mechorosty: přírodní stanoviště 105 druhů, z toho 67 druhů 40 druhů 58 typů Navrhované ptačí oblasti v ČR (37 oblastí) Novela zákona o ochraně přírody a krajiny (v podobě samostatného zákona č.218/2004 Sb.) Beskydy, Bohdanečskv rybník, Boletice, Broumovsko, Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví, Českobudějovické rybníky, Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady, Dehtář, Doupovské hory, Heřmanskv stav - Odra - Poolzí, Hlubocké obory, Horní Vsacko, Hostýnské vrchy, Hovoransko - Čejkovicko, Jaroslavické rybníky, Jeseníky, Jizerské hory, Komárov, Králický Sněžník, Křivoklátsko, Krkonoše, Labské pískovce, Lednické rybníky, Libavá, Litovelské Pomoraví, Novodomské rašeliniště - Kovářská, Novohradské hory, Orlické Záhoří, Pálavá, Podyjí, Poodří, Režabinec, Rožďalovické rybníky, Soutok - Tvrdonicko, Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny, Šumava, Třeboňsko, Údolí Otavy a Vltavy, Vodní nádrž Nechráníce, Východní Krušné hory, Žehuňský rybník a Žehuňská obora Ptačí oblast: Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny (CZ0621030) 1.047,17 ha Popis: Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny leží na soutoku tří jihomoravských řek: Dyje, Svratky a Jihlavy. Přestože stavbou nádrže došlo k nenávratnému zničení rozsáhlých lužních biotopů, lokalita se postupně stala cenným územím pro hnízdění, tah a zimování některých druhů ptáků v ČR. Střední nádrž VDNM je nejvýznamnějším hnízdištěm rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (Larus ridibundus) v ČR, zároveň i jediným pravidelným hnízdištěm pro racka černohlavého (Larus melanocephalus), racka bělohlavého (Larus cachinnans) a racka bouřního (Larus canus) v ČR. Ještě donedávna představovala i největší hnízdiště pro husu velkou (Anser anser - do r. 1995), a v první polovině 80. let také jediné hnízdiště kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v ČR. Početně zde hnízdí také běžnější druhy našich kachen. Je třeba také zdůraznit význam lokality jakožto tahové zastávky a zimoviště vodních ptáků. Tato nádrž představuje největší pravidelné zimoviště morčáka bílého (Mergus albellus), husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons) a orla mořského (Haliaeetus albicilla) v ČR. Početnost obou druhů severských husí i orla mořského dosahuje evropského významu. Druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany Druh Počet párů Poznámka Husa běločelá 2 000 - 25 000 (počet jedinců) Husa polní 1 000 - 5 500 <.<. Husa velká 700 - 3 500 <.<. Orel mořský 20-40 <.<. Rybák obecný 250 zimující jedinci Vodní druhy ptáků v cel k. n vyšším než 20 000 jedinců > 20 000 Druhy, jež se vyskytují na této lokalitě Druh Počet párů Bukáček malý 0-1 Ledňáček není 2 Slavík modráček 2-5 Racek černohlavý 4-17 Navrhované evropsky významné lokality v ČR Přehled Stanovišť (přílohy I směrnice 92/43/EHS o stanovištích) Pobřežní a halofytní stanoviště Pobřežní písečné duny a kontinentální duny Sladkovodní stanoviště Vřesoviště a kroviny mírného pásu Tvrdolisté kroviny Přirozené a polopřirozené travinné formace Vrchoviste, rašeliniště a slatiniste Skalní stanoviště a jeskyně Lesy Přehled druhů (prii. II směr. 92/43 EHS) Kruhoústí a ryby (16) Mihule potoční, m. ukrajinská, losos atlantský (obecný), hrouzek běloploutvý, h. Kesslerův, bolen dravý, hořavka duhová, ostrucha křivočará, piskoř pruhovaný, sekavec písečný, s. C. elonagata, sekavcík horský, ježdík žlutý, j. dunajský, drsek větší, vranka obecná (19) Obojživelníci (6) Čolek velký, č. dravý, č. podunajský, č. karpatský, kuňka ohnivá, k. žlutobřichá (18) Plazi (1) Želva bahenní (10) Savci (15) Vrápenec malý, v. velký, netopýr černý, n. východní, n. pobřežní, n. velkouchý, n. velký, n. brvitý, sysel obecný, bobr evropský, vlk, medvěd hnědý, vydra říční, tchoř stepní, rys ostrovid (30) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Ptáci (67) Bukač velký, bukáček malý, čáp bílý, č. černý, kolpík bílý, kvakoš noční, volavka bílá, v. červená, v. stříbřitá, husa běločelá, h. polní, h. velká, kopřivka obecná, lžičák pestrý, polák malý, zrzohlávka rudozoba, luňák červený, I. hnědý, moták lužní, m. pilich, m. pochop, orel královský, o. křiklavý, o. mořský, raroh velký, sokol stěhovavý, včelojed lesní, jeřábek lesní, tetřev hlušec, tetřívek obecný, chřástal kropenatý, ch. malý, ch. nejmenší, ch. polní, drop velký, jeřáb popelavý, dytík úhorní, kulík hnědý, pisila čáponohá, tenkozobec opačný, racek černohlavý, rybák černý, r. malý, r. obecný, kalous pustovka, kulíšek nejmenší, puštík bělavý, sýc rousný, výr velký, lelek lesní, ledňáček říční, mandelík hajní, datel černý, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, s. jižní, s. prostřední, žluna šedá, lejsek bělokrký, I. malý, linduška úhorní, pěnice vlašská, rákosník tamaryskový, skřivan lesní, slavík modráček, strnad zahradní, ťuhýk obecný (123) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Navrhované evropsky významné lokality v ČR (883 lokalit) ^f" ■. ■ v- ■ W;' ^-**-»^^