Fyziologie - věda o procesech, dějích probíhajících v živých organismech (živé buňce, rostlině, živočichovi, člověku) => živočišná fyziologie => fyziologie člověka F = věda o funkcích živého organismu = analýza funkcí živého organismu = věda, která se zabývá životními projevy a činností živých organismů = věda, která studuje průběh jednotlivých životních dějů, hledá vzájemné souvislosti a příčiny proč děje probíhají = dynamická věda popisující a vysvětlující činnost živého organismu zkoumá závislost činnosti živých organismů na stavu vnějšího a vnitřního prostředí zkoumá zákonitosti životních procesů, studuje vývoj funkcí v ontogenezi, jejich evoluci a kvalitativní zvláštnosti různých představitelů rostl. i živočišné říše. Objasňuje vzájemnou souvislost jednotlivých procesů v organismu a souvislosti mezi organismy a okolním prostředím = věda, ve které jsou objektem zkoumání základní mechanizmy organismů = syntéza fyzikálních a chemických metod v biologii Vyniká funkční stránka organismu, rozbor jednotlivých procesů, ale i syntéza do celku. Podle objektu zkoumání: f. rostlin, f. živočichů - hmyzu x obratlovců (i nižší kategorie), f. člověka (humání, lékařská fyziologie), f. bakterií - moderní progresivní oblast, buněčná fyziologie, f. jednotlivých skupin F. živočichů – obecná (celkový obraz fyziol. živočichů) - srovnávací (studium funkce z hlediska fylogeneze) - speciální (jeden fyziologický jev) Normální x patologická fyziol,, teoretická x praktická fyziol. Praktický význam - humánní, veterinární medicína, psychologie Překrývání vědních oborů: evoluční f., fyziologická embryologie, ekologická fyziologie, paleofyziologie Hlavní metoda fyziologie - p o k u s => všechny poznatky fyziol. Počátek fyziologických výzkumů - 2. pol. 18. stol. Jiří (Georgius ) Procházka (1749-1820), Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), (Wroclav), Edward Babák (1873-1926), Praha, po I. sv. v. Brno Žáci: Tomáš Vacek (1899-1942), prof. Laufberger (1890-1986), Prof. Janda (1900-1979), Prof. Janda (-1996) - brněnská škola LÁTKOVÉ SLOŽENÍ ORGANISMŮ Prvky v jednoduché formě, jednoduchých, ale i složitých sloučeninách. Biogenní prvky - tj. prvky obsažené v živé hmotě - asi 60 A.1. Prvky ve větších množstvích: O - 65 %, C - 21 %, H - 10 %, N - 3 %, Ca -2%, P - 1 % 2. P. v malých množstvích: Cl, F, S, K, Na, Mg, (Al) 3. P. v nepatrných množstvích: Fe,Cu,I,Si,Mn,Zn,Br (B,Sr,Ti,Ba,F,Rb,Se,Mo,Hg,Ra) 4. P. ve stopách: As,Li,Pb,Sn,Co,Ni B. Makroelementy (1O - 1O-2) (po Fe) Mikroelementy (10-3 - 10-5) (po I) Ultramikroelmenty (<10-5) (Hg, Ra a další) C. I. Invariabilní (ve všech živých oragnismech) a) makrobiogenní (1-60%) O,C,H,N,Ca,P b) oligobiogenní (0,05-1%) Mg,S,Cl,Na,K,Fe c) mikrobiogenní (<0,05%) Cu,Co,Zn,Mn,F,I,Mo II. Variabilní (jen u některých skupin) a) mikroprvky Br,Si,B b) stopové prvky Li,As D. Stálé prvky prvotní (1-60%) O,C,H,P (nepostradatelné) " " druhotné K,Na,Mg,Ca,Fe,S,Cl " " mikrosložky (