Nejznámější představitel německého realismu, Theodor Fontane, byl přesvědčen, že literární dílo nemá v období realismu pouze zobrazit všední život, jeho bídu a stinné stránky, nýbrž že úkolem literatury je poetické ztvárnění reality, zachycení její lepší podoby (Verklärung der Realität). V německé literatuře se proto mluví o epoše poetického realismu.
Pro poměrně podrobné a rozsáhlé popisy všedního života, měšťanského, většinou pracovního světa, industrializace, sociální problematiky, vyhovoval nejlépe literární žánr románu, výrazně se uplatnila i novela. Autoři se snaží podat objektivní obraz skutečnosti, ponejvíce se vyhýbají komentářům a považují humor za důležitý prostředek k vyjádření optimistické vize společnosti a jejího vývoje.
Přední autoři německého realismu jsou Theodor Fontane, Theodor Storm a Wilhelm Raabe. Významný proud v realistické literatuře německého jazyka představují švýcarští autoři Gottfried Keller a Conrad Ferdinand Meyer. Rakouskou realistickou literaturu reprezentuje především spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbach, ale též Ludwig Anzengruber nebo Peter Rosegger.