Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené

   

   

   1 Orální metoda

   Cílem je:

   ·        formovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku

   ·        aktivizovat zbytky sluchu

   

   Zásady orální metody:

   ·        žákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné podobě

   ·        nové slovo zapadá do kontextu navozené situace

   ·        podpora pomocí daktylních znaků

   ·        stálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí

   

   Důvody pro orální metodu:

   ·        snadnější interkulturní komunikace

   ·        snadnější proniknutí do kultury majoritní společnosti slyšících

   ·        tvrzení, že rozvoj myšlení je závislý na kvalitě mluvené řeči

   

   Důsledky striktní orální metody:

   ·        nehomogenní komunita SP

   ·        zhoršení úrovně jazyka u SP ve všech jeho rovinách

   ·        SP dosahují mnohem menších výsledků zejména v oblasti, kde mluvený jazyk slouží jako
   jediný prostředek získávání informací

   

   

   

   

   

   

   2 Totální komunikace

     o TK je filozofie určitého způsobu myšlení
     o TK je způsob komunikace - neslyšící
     o i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit
     o TK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí
       všechny dostupné prostředky k porozumění)

   

   Prostředky dorozumívání v rámci TK:

     o pomocné artikulační znaky – vizuální kontakt
     o pantomima, mimika, dramatizace
     o prstová abeceda
     o mluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní
     o posunkové systémy – všeobecně užívaná gesta, postoj těla
     o znakový jazyk, znakovaná čeština

   

   Kritika TK   (Pulda 1999):

     o děti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat
     o mnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat
     o je zanedbána raná sluchově – řečová výchova

     o zisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se posunky

   

   

   

   

   3 Bilingvální výchova

   

   Systém bilingvální komunikace (Krahulcová – Žatková, 2002)

     o komunikace sluchově postižených, kdy je přenos informací ve dvou jazykových kódech
     o (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk)
     o mluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ
     o jenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje
     o užívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se
     o cíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře
       porozumění a úspěchu

   

   

   Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu (Domancová)

     o realizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání
       neslyšících
     o přirozené akceptování společenství SP a jejich jazyka
     o akceptování bilingválního přístupu ze strany rodičů
     o příprava pedagogických pracovníků
     o nové kurikulum
     o zabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami
     o víra v úspěch bilingválního vzdělávání

   

   

   

   

   

   

   Doporučená literatura:

   

   JABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998

   KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002

   PULDA, M. Surdopedie se zaměřením na raný a předškolní věk. Brno: MU, 1994

   PULDA, M. Včasná sluchově řečová výchova malých sluchově postižených dětí.

                      Brno: MU, 2002