3 Rozvoj řeči u sluchově postižených, komunikační formy u SP Ontogenetický vývoj řeči: · prenatálním období - dítě se připravuj na komunikaci např. olizování pupeční šňůry, dumlání palečku, nitroděložní kvílení · při narození - křik - reakce na změnu prostředí · 3 týdny - 1 měsíc - vyjadřuje nelibé pocity – křik s citovým zabarvením · 1. - 3. měsíc - signalizuji i libé pocity, následuje broukání, a pudové žvatlání (trénuje mluvidla, zvuková kontrola ještě není zapojena) · 4.-6.měsíc – pudové žvatlání · 6. - 9. měsíc - napodobivé žvatlání zrakové sluchové dráhy již vyzrály, dítě napodobuje zvuky svého okolí období broukání a žvatlání (až 9 měsíc) · diagnostický moment - obd. 7. měsíce - SP dítě přestává žvatlat, ztichne, popř. vydává zvuky · období počátečního rozumění řeči a napodobování (do 1 roku) Charakter vývoje řeči u SP se odvíjí: · stupně a typu sluchového postižení · přítomnosti dalšího postižení (kombinované vady) · věku a dosaženého stádia řeči, kdy SP vzniklo · exogenních sociálních faktorů (rodina, škola) · včasné diagnostiky, včasné intervence, rané péče, rehabilitační péče Vývoj řeči u dětí s vrozenou hluchotou: - předverbální řečové projevy – běžné, křik tlumený, žvatlání monotónní, stadium napodobujícího žvatlání - projevy zanikají, nedochází ke spontánnímu rozvoji řeči, nechápou souvislosti, zaostání ve vývoji myšlení a citovém vývoji, další charakteristické projevy (hlučná chůze…) Vývoj řeči u dětí se získanou hluchotou: - pokud dojde ke ztrátě sluchu po 7. roce, nedochází k zanikání řečových projevů, kolem 7. roku má dítě osvojený slovník a zafixovanou artikulaci, úloha čtení a psaní, důležitost poskytnutí okamžité logopedické pomoci, i po ukončení vývoje řeči hrozí změny v orálním projevu (zvuk, artikulace apod.) Vývoj řeči u dětí nedoslýchavých: - u těžké percepční nedoslýchavosti vývoj podobný jako u dětí s vrozenou hluchotou, převodní nedoslýchavost – podobnost slyšícím dítětem, záleží na věku, s nástupem chození dojde k opoždění až zastavení vývoje řeči (podle velikosti vady), střední nedoslýchavost ještě umožňuje normální vývoj řeči Charakteristika jednotlivých jazykových rovin u sluchově postiženého jedince: Lexikálně-sémantická rovina kvalitativní hledisko o výstavba pojmů jiná než u slyšících o déle trvá o SP chápou pojmy buď příliš široce nebo úzce o tendence k názornému chápání pojmů o málo nadřazených pojmů kvantitativní hledisko o výzkum prokázal, že úroveň slovní zásoby 14l. neslyšících dosahovala úrovně 5,5 l. dětí slyšících Morfologicko-syntaktická rovina o dysgramatismy, agramatismy - vývojová neschopnost až ztráta schopnosti správně používat gramatické slovní tvary a větnou vazbu na různém stupni o důvody - absence sluchových podnětů, rozdílnost orálního systému a znakového jazyka o morfologie - nadměrné užívání podstatných jmen, problém s rozlišením slovních druhů (jíst, jídlo) o syntax - hromadění slov, časté užívání nadbytečných slov, používá nesprávný slovosled, slova seřazuje bez gramatických souvislostí (př. Pták střecha sedět.) Foneticko-fonologická rovina o spontánní vývoj ustává v období napodobivého žvatlání o chybí okamžitá zvuková kontrola, pouze částečná - zraková (ne vždy) a kinestetická o charakteristiky řeči neslyšících a SP o nejvíce nápadná, přehnaná a namáhavá artikulace o prodloužená artikulační doba hlásek o vkládání nepatřičných zvuků o dyslalie, dysprozodie, dysfonie, narušené dýchání, další projevy (např. huhňavost) Pragmatická rovina o nápadnost v užívání ZJ, chyby v písemném projevu o problémy s navazováním komunikace - zábrany navázat rozhovor, být v rozhovoru aktivní, přihlásit se do diskuse, zanedbaná oblast - význam sociální taktiky, neschovávat své postižení na jedné straně a dostatečně vysoká vlastní identita na druhé straně Poruchy řeči o audiogenní dyslalie (při ztrátě 60-70 dB) o kopholalie (po ukončení vývoje řeči) o dysprozodie - zvuková stránka řeči, kolísání melodie, narušena dynamika a tempo řeči (některé hlásky zkrácené, jiné prodloužené) o audiogenní dysfonie (při ztrátě 60-70 dB) Prevence hlasových poruch o hygiena hlasu o nácvik správné hlasové techniky - měkký hlasový začátek, přiměřená hlasová výška a síla o hygiena prostředí - čistota vzduchu, vlhkost Hlas sluchově postižených o vyvození hlasu o samovolné vydávání hlasu – odměna o motivace k užívání hlasu o chování dítěte v náruči o různé pomůcky o mluvení do ucha nebo do dlaně o PC programy o fonátor Logopedická péče u SP o individuální logopedická péče o český jazyk Komunikace o proudění informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu (k příjemci), jako přenos nebo vytváření znalostí. o communicatio - znamenalo původně „vespolné účastnění“ o communicare - „činit něco společným, společně něco sdílet“ o komunikační proces - sdělování, výměna informací (Mareš,Křivohlavý 1995) Verbální komunikace o uskutečňuje se prostřednictvím soustavy dohodnutých symbolů. o symboly mohou označovat pojmy i pro předměty či jevy momentálně nepřítomné nebo takové, které nelze vidět. např. bavíme se o oblíbeném jídle, které momentálně nevidíme, v duchu si vybavíme vůni, chuť, vzhled. o za verbální způsob sdělování lze považovat i znakový jazyk, patří zde: různé kombinacemi poloh prstů, orientací ruky a pohyby ruky Nonverbální komunikace o složka vývojově starší jak ve smyslu vývoje lidstva, tak i vývoje jednotlivce o nonverbální a verbální složka se uplatňuje během řeči, a spolu tvoří nedílný celek mluvené řeči. Prostředky neverbální komunikace o mimiku, tj. různé výrazy obličeje o tělesné přiblížení se či oddálení o natočení těla k partnerovi nebo odvrácení, fyzický postoj (zejména sklon hlavy, nakročení) o přímý dotek, tj. pohlazení, podání ruky, poklepání na rameno o někteří lidé jsou např. velmi vnímaví na způsob podání ruky, intenzitu stisku o gestikulaci nebo „mluvu rukou“ o pohledy, tj. přímý pohled, uhýbání očima o slýcháme, že oko je oknem do duše, tedy že oko sděluje to, co se odehrává v nitru o úprava zevnějšku Dělení komunikačních forem u SP o znakový jazyk o znakovaný jazyk o Gestuno o mimika o gestikulace o dramatizace o pantomima o daktylotika (prstová abeceda) o daktylografie o pomocné artikulační znaky o psaná podoba mluveného jazyka o mluvená hlásková řeč Znakový jazyk o vlastní znakový jazyk neslyšících o ne u všech SP „mateřský“ (většina SP má slyšící rodiče), ale „přirozený“ Znakovaný jazyk o uměle vytvořený komunikační systém Gestuno o nadnárodní znakový systém o původně mělo obsahovat znaky s obecnou platností o určené pro tlumočení oficiálních textů o první slovník vydala Britská asociace neslyšících o další slovník vydán 1979 ve Varně (rozšíření slovní zásoby) o největší zkušenosti má Bulharsko Mimika - emoce, dítě (obličej matky, „obrazy obličeje“) Gestikulace o porozumění gestům (symbolům) > porozumění řeči o gesto umožňuje první porozumění řeči o gesto podporuje všeobecnou schopnost nápodoby o gesto připravuje půdu pro používání slov Daktylotika (prstová abeceda) o druhy - jednoruční, dvouruční, smíšené o přesná analýza a syntéza slova o jednodušší získávání slovní zásoby o podpora odezírání o využití v rámci ZŠ pro SP, odezírání a v rámci tlumočnictví Daktylografie je vpisování velkých písmen do dlaně, užívá se u jedinců s hluchoslepotou Pomocné artikulační znaky o daktylotika se vztahuje ke grafémům, PAZ k fonémům o použití při tvoření a rozvíjení řeči u SP o upozorňují na: o správnou polohu mluvidel (l,u) o na rezonanci mluvidel (m) o charakter výdechového proudu (p, b, t) Mluvená hlásková řeč o Morfologicko – syntaktická (gramatická) jazyk. rovina: koncovky… o Foneticko – fonologická (významová) jazyk. rovina: stavba věty,špatný slovosled.. o Lexikálně sémantická (zvuková) jazyk. rovina: slovní zásoba o Pragmatická (sociální) jazyk. rovina: praktické využití komunikace… - nutný nácvik odezírání Odezírání o vnímání mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky, výrazu očí, gestikulace o odezírání nemůže však nikdy zcela nahradit sluch a je vnímáno jako jeho nedokonalá náhrada o jeho kvalita je přímo závislá na kombinaci vloh a na vrozených předpokladech pro jejich rozvoj o SP vnímá při odezírání kinémy, tzn. mluvně pohybové útvary, odlišitelné od jiných Stupně odezírání o Ideovizuální (globální, pasivní, primární) odezírání - dítě si na základě častého opakování spojuje pojem s faciálním obrazem osoby o Vizuálně-fonetické (technické, lexikální) odezírání - dítě, které začíná mluvit nebo už mluví, spojuje faciální obraz s konkrétním jevem a při vlastním vyslovování také s vnímáním své artikulace o Ideativní (rozumové, integrální) odezírání - dítě vnímá zrakem komplexně projev mluvící osoby a dokáže si (po pochopení obsahu) doplňovat to, co se mu nepodařilo odezřít Vnější podmínky pro odezírání o osvětlení - intenzita a směr o konverzační vzdálenost, poloha obličeje mluvčího o zrakový kontakt o mluvní technika - anatomické zvláštnosti mluvních orgánů - přiměřená artikulace - znalost konverzačního tématu Vnitřní podmínky pro odezírání · fyziologické – neporušené mentální funkce a zrak, schopnost využití zbytků sluchu a vibrační vnímání, celkový stav organismu · psychické – kvalita pozornosti, paměť, vrozené předpoklady, úroveň myšlenkových operací, schopnost převádět zrakové vjemy do pojmů, sociální zralost · verbální – slovní zásoba, znalost mluvnice užívaného jazyka, znalost větného kontextu, dosažený stupeň dorozumívacích schopností Psaná forma řeči · cílem rozumět psanému textu, vyjadřovat myšlenky písemnou formou · stupně výuky psané formy řeči - globální čtení, analyticko-syntetické čtení, čtení z hlediska celoživotního vzdělávání Literatura: KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002