Sociální práce/Social work §Označení mnoha různých metod pomoci lidem, kteří své potřeby nemohou saturovat. V 19. století se tyto metody týkaly zejména ekonomické pomoci, později se rozšířily na duševní, emocionální a sociální složku. §Sociální práce se realizuje v sociálních službách a jejich prostřednictvím. Sociální politika §Sociální práce podléhá ve své teorii i praxi sociální politice, která vymezuje akční pole sociální práce a podmínky, za kterých může (případně i musí) ve společnosti operovat. Sociální politika §Dle Ottova slovníku naučného sociální politika je praktickou snahou, aby společenský celek byl uspořádán co nejideálněji. Jako věda je tedy v tomto případě chápána jako souhrn zásad směřujících k odstranění nebo zmírnění „vad společnosti,“ zejména těch, které lze nazvat sociální otázkou. Sociální politika §Dle českého ekonoma, politika a filozofa Karla Engliše se jedná o praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji. Hybným pérem sociální politiky není milosrdenství, nýbrž spravedlnost a společenská účelnost. Sociální politika §Dle českého ekonoma Josefa Macka musí sociální politika pronikat veškerou politikou, především pak politikou hospodářskou. Jedině tak může být především politikou preventivní. Sociální politika Štefan Strieženec: „Sociální politika formuje uspořádání v konkrétní společnosti, stanovuje rozsah sociální ochrany, sociální záměry, prevenci sociálně dezintegračních procesů, dotváří komplexní životní podmínky, zdravotní, vzdělávací, pracovní, sociálně-ochranné a pracovně-právní vztahy, včetně péče o životní prostředí a pracovní prostředí.“ Sociální politika §Dle Tomeše je sociální politika soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů (např. státu, nestátní organizace) o změnu nebo udržení a fungování svého nebo jiného sociálního systému. Společné znaky definic §Prospěšnost občanům. Cílovou skupinou může být celá populace nebo specificky vymezená skupina §Vázanost na ekonomické a mimoekonomické cíle společnosti (např. udržení minimálního příjmu) §Užívání nástrojů umožňujících přerozdělování (redistribuci) zdrojů. Redistribuovány mohou být nejen finanční prostředky, ale i příležitosti. Cíl sociální politiky §Čelit sociálním a ekonomickým ohrožením, s nimiž se lidé v průběhu svého života setkávají (tzv. kuratela), případně vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj jedinců a sociálních skupin (tzv. prevence). §Cílem sociální politiky je poskytovat občanům sociální jistoty, umožnit jim přiměřený životní způsob a realizaci ústavou zaručených lidských (občanských) práv. Východiska sociální politiky -Tradice -Předpoklady (realita) - Očekávání občanů -Možnosti Jaká by měla sociální politika být? nTransparentní – aby bylo zřejmé o co usiluje, co a jak přerozděluje nPravdivá – aby její deklarace odpovídaly praktickým činům nMotivující – aby vedla občany k aktivitě a nekonzervovala chudobu nPreventivní – nejlepší pomoc je ta, kterou nebylo třeba vůbec poskytnout Aktivní a pasivní soc. politika nAktivní (perspektivní) - Snaží se svými opatřeními předcházet vzniku sociálních problémů (např. aktivní politika zaměstnanosti) nPasivní (retrospektivní) – zmírňuje následky, zaměřuje se na řešení již vzniklých sociálních problémů Vymezení základních pojmů nSociální suverenita a sociální bezpečí – základní charakteristiky postavení člověka v životě, o které vědomě či podvědomě usiluje každý jedinec a v určité míře i celá společnost nSociální bezpečí (bezpečnost) – stav, kdy je garantováno naplnění základních sociálních práv jedinců ve společnosti. nSociální suverenita – v případě, že se člověk cítí bezpečně, vykazuje vysokou sociální suverenitu, odvahu a výkonnost. nOpakem výše uvedeného je sociální závislost a sociální ohrožení Sociální jistoty nJedna z hlavních funkcí sociální politiky je pomáhat lidem zbavovat se obav z budoucnosti utvářením sociálních jistot nJe nutné přesně charakterizovat o jaké jistoty jde a kdo a jak je má zabezpečovat. Sociální zabezpečení nSociální zabezpečení je mechanismem jak dosáhnout sociálního bezpečí. nSociální zabezpečení je souhrnným označením pro všechny sociální instituce poskytující občanům radu (poradenství), ochranu, materiální a peněžní plnění (dávky), služby a azyl (např. ústavní péči). nJejich cílem je uspokojování *sociálních potřeb v případech: nNemoci a zdravotního poškození nInvalidity nNezaměstnanosti nStáří nMateřství a rodičovství nÚmrtí živitele *Uznané sociální potřeby nNe všechny potřeby jednotlivců nebo skupin jsou státem uznanými sociálními potřebami. nUznanými sociálními potřebami se stávají: -Projevují-li se pravidelně a ve zvýšeném výskytu -Ovlivňují společenský vývoj -Jejich řešení se stává sociálním programem společnosti Tři pilíře sociálního zabezpečení nSociální pojištění (důchodové, zdravotní, nemocenské, na politiku zaměstnanosti) nStátní sociální podpora (zejména rodiny s nezletilými dětmi) nSociální pomoc (včetně sociálních služeb) pro nejpotřebnější občany Sociální práva nUvedena v Listině základních práv a svobod, Evropské sociální chartě nNapř.: právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a dobrého jména nPrávo na příležitost vydělat si na živobytí ve svobodně zvoleném zaměstnání nPrávo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů nPrávo na bezpečné pracovní podmínky nPrávo na spravedlivou odměnu za odvedenou práci Sociální potřebnost a sociální událost nNejsou-li sociální potřeby uspokojovány, vzniká sociální potřebnost či sociální událost nSociální potřebnost – takový nedostatek zdrojů, že dotyčný nedokáže uspokojovat základní životní potřeby. Součet příjmů v rodině nedosahuje zákonem stanovené hranice životního minima nNení důležité, jak k situaci došlo, podstatný je pouze současný stav nNástrojem řešení je sociální podpora Sociální událost nÚplná nebo částečná ztráta pojištěného příjmu nNěčí situace se určitým způsobem zhoršila nNezáleží na tom, zda je důsledkem pouze snížení příjmu např. z nadprůměru na průměr nNástrojem řešení sociální události jsou (obvykle obligatorní) pojištěnecké systémy. (důchodové pojištění, nemocenské pojištění a pojistné na aktivní politiku zaměstnanosti. Hlavními sociálními událostmi jsou: nNemoc, úraz nTěhotenství nNarození dítěte nInvalidita nStáří nSmrt rodinného příslušníka (živitele) Životní úroveň Dosažený stupeň rozvoje uspokojování fyzických, materiálních a duchovních potřeb člověka a podmínky, za kterých se tyto potřeby uskutečňují. Nejčastější ukazatele: Zdravotní stav obyvatelstva, vzdělání a kvalifikace, pracovní podmínky, výživa, zaměstnanost, spotřeba a úspory, doprava, bydlení, oblékání, rekreace a zábava, dodržování lidských práv Životní minimum nSouhrn statků a služeb, které umožňují domácnosti nebo jednotlivci uspokojovat jejich potřeby v míře uznané společností v dané etapě vývoje za minimálně nezbytné nŽivotní minimum vyjádřené v konkrétní peněžní výši je hranicí, která odděluje osoby „chudé“ a osoby „nechudé.“ Životní minimum nSociální minimum (životní minimum) -tohoto minima dosahuje jednotlivec nebo rodina, kteří uspokojují své potřeby na společensky minimálně přijatelné úrovni. (nastává stav hmotné nouze) nExistenční minimum - Je nižší než životní minimum. Uspokojuje pouze základní životní potřeby člověka (vzduch, voda, potrava, úkryt). Není-li naplněno, je ohroženo zdraví a život. Zaviněná a nezaviněná nouze nStav nouze zaviněné – občané, kteří se práci vyhýbají, maří součinnost s úřadem práce, neplní svou vyživovací povinnost, atd. nStav nouze nezaviněné – způsobené souhrnem nepříznivých okolností Právo sociálního zabezpečení Principy nPrincip sociální spravedlnosti nPrincip sociální solidarity nPrincip subsidiarity nPrincip participace Princip sociální spravedlnosti -Spravedlnost právní – souhrn právních norem a zásad, kterými rozlišujeme, co je právní a co protiprávní -Spravedlnost sociální – vymezuje pravidla přerozdělování prostředků veřejného blahobytu Zásady sociální spravedlnosti nKaždému stejně – realizovatelná pouze v omezeném měřítku nKaždému podle jeho potřeb – práce je rozdělena podle schopností a sil, výsledky práce však podle potřeb jednotlivců nKaždému podle jeho zásluh – nutné určit, co je více či méně záslužné Princip sociální solidarity (vzájemné podpory, sounáležitosti) nSolidarita dobrovolná (fakultativní) – poskytnutí daru či příležitosti závisí výhradně na rozhodnutí donátora nSolidarita obligatorní – stát zavazuje subjekty k účasti (např. zdravotní pojištění, důchodové pojištění) Další druhy solidarity nMezigenerační nZdravých s nemocnými nBohatších s chudšími nBezdětných s rodinami s dětmi nZaměstnaných s nezaměstnanými Princip subsidiarity nKaždý jedinec je povinen využívat své vlastnosti, vůli, schopnosti a dispozice k budování sociálního bezpečí svého a svých bližních nKaždý je povinen nejdříve pomoci sám sobě a své rodině. Teprve v případě selhání je možno žádat o intervenci jiná společenství (neziskové organizace, obec). Stát je možností poslední volby. Princip participace nPrincip podílení se na procesu projektování a realizace sociální politiky. Člověk se mění z objektu sociální politiky na plnoprávný a odpovědný subjekt sociální politiky. EU – snahy o harmonizaci nKoordinace sociálních politik, tak aby migrující jedinci nepřicházeli o své nároky nZachování nabytých práv(započtení let do důchodu, výplata důchodu do cizí země, atd.) nAplikace práva jedné země (tam kde jedinec pracuje) nPravidla rovného zacházení (stejná pravidla pro občany i migranty) Právo sociálního zabezpečení 1) Sociální pojištění 2) Veřejné zaopatření 3) Sociální péče (Sociální pomoc, Sociální služby) 1) Sociální pojištění nPro případ sociální události musí osoba přispívat do systému (účastnit se systému sociálního pojištění) Druhy sociálního pojištění: •Zdravotní pojištění •Nemocenské pojištění •Důchodové pojištění a) Zdravotní pojištění Zákon o veřejném zdravotním pojištění -Je povinné pro všechny -Účast vzniká narozením (nutný trvalý pobyt) -nebo prací pro zaměstnavatele v ČR -Vzniká povinnost odvádět pojistné (13,5% z vyměřovacího základu) -Plátcem je zaměstnanec i zaměstnavatel -Státní pojištěnci – pojištění platí stát (důchodci, osoby na rodičovské dovolené, studenti, osoby ve VTOS) b) Nemocenské pojištění nZákon 54 o nemocenském pojištění zaměstnanců z roku 1954 -Povinné pro osoby vykonávající závislou činnost -Pro OSVČ není povinná -Řeší případy krátkodobé pracovní neschopnosti pro nemoc či úraz po dobu nejdéle 1. roku -Systém dávek se vztahuje také na těhotné a matky Dávky nemocenského pojištění nNemocenské nOšetřovné (při ošetřování člena rodiny) nVyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nPeněžitá pomoc v mateřství Nemocenské -Pracovní neschopnost určuje lékař -První tři kalendářní dny nemoci nejsou vypláceny -Do 30 kalendářního dne 60% denního vyměřovacího základu,od 31 do 60 dne, 66% a od 61 dne 72% -Poskytují se maximálně jeden rok (může být SSZ prodlouženo až o jeden rok) Podpora při ošetřování člena rodiny -Tzv. „na paragraf“ -Jen pro zaměstnance. OSVČ nemají nárok -Péče o nemocné dítě do 10 let věku aj. -Podmínkou je společné trvalé bydliště (nevztahuje se na dítě do 10 let) -Nejvýše 9 kalendářních dnů (existují výjimky) -60% denního vyměřovacího základu Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství -Dávka se poskytuje ženám, jež vykonávají práce zakázané pro těhotné, kojící a pečující o malé děti. -Platí i pro práce jinak nerizikové, pokud tak stanoví lékař -Zaměstnavatel má povinnost převést na jinou práci. Pokles výdělku je vyrovnáván vyrovnávacím příspěvkem -Může být poskytován až do věku 9 měsíců dítěte Peněžitá pomoc v mateřství nPoskytuje se od nástupu na mateřskou dovolenou až do jejího skončení (28 týdnů). nZačíná 6 – 8 týdnů před porodem nU dvojčat a trojčat (37 týdnů) nPo celou dobu 69% denního vyměřovacího základu c) Důchodové pojištění nZákon o důchodovém pojištění 155/1995 nV ČR je užíván tzv. průběžný systém (Pay as you go) nZdroje vyprané od ekonomicky aktivních jsou ihned přerozděleny důchodcům nOd roku 2030 odchod do důchodu v 65 letech nPovinná účast na pojištění 35 let nDůchody přímé – Starobní a invalidní nDůchody nepřímé – vdovské, vdovecké a sirotčí