1 Úvod do surdopedie

   

   Obor surdopedie:

   ·        lat.surdus – hluchý, řec.paideia – týkající se výchovy

   ·        výchova a vzdělávání SP

   ·        tvorba a rozvoj komunikace SP

   ·        příprava na povolání

   

   Cíl surdopedie:

   ·        komplexní a raná péče o SP

   ·        zdravotnická, speciálně pedagogická, sociálně právní a rodinná péče

   ·        sociální a pracovní zapojení

   

   Komplexní péče o sluchově postižené:

   zdravotnická péče

   ·        depistáž

   ·        diagnostika

   speciálně pedagogická péče

   ·        SPC

   ·        SRP

   sociálně právní péče

   ·        sociální dávky a příspěvky

   rodinná péče

   ·        úzká spolupráce s odborníky

   

   

   Speciálně pedagogické terapeutické metody v surdopedii:

   reedukace („zaměření na postiženou funkci a zlepšování její činnosti, aktivování“)

   ·        tzv. sluchová výchova

   kompenzace („nahrazení postižené funkce jinou, vyrovnání“)

   ·        zrak (např. odezírání)

   ·        hmat

   rehabilitace - navracení do společnosti

   

   

   Metody v surdopedii:

   orální metoda

   ·        aurálně orální (řeč+odezírání)

   ·        akupedická (sluchový trénink)

   

   znakové metody (vizuálně motorické)

   ·        vlastní znakový jazyk neslyšících (vlastní struktura a syntax)

   ·        manuálně kódovaný systém (např.znakový český jazyk, daktylotika, pomocné artikulační
   znaky apod.)

   

   

   

   

   

   Mezioborové vztahy:

   ·        ostatní obory speciální pedagogiky (logopedie, oftalmopedie,…)

   ·        psychologie a pedagogika

   ·        sociologie a sociolingvistika

   ·        lingvistika

   ·        medicínské obory (ORL, foniatrie atd.)

   ·        audiologie a audiometrie

   ·        technické obory (protetika - sluchadla)

   

   

   Vymezení základních pojmů:

   ·        prelingválně sluchově postižený: ztráta sluchu před vývojem řeči (do 6 let)

   ·        postlingválně sluchově postižený: ztráta sluchu po ukončení vývoje řeči

   ·        nedoslýchavost - lehká (ztráta 20-40 dB), střední (40-70 dB), těžká (70-90 dB)

   ·        hluchota - úplná (totální), praktická (zbytky sluchu)

   ·        ohluchlost

   ·        ušní šelest (tinnitus) -SP slyší nepříjemné pískání, hučení a šumění

   ·        Neslyšící s velkým N - cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která
   užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) – kulturní definice hluchoty

   ·        neslyšící – audiologická definice hluchoty, osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou

   

   

   Zákon o znakové řeči č. 155/1998 Sb. – definuje následující komunikační systémy: znakový
   jazyk, znakovaná čeština, prstová abeceda

   ·         znakový jazyk - není odvozen od mluveného jazyka, je to komunikační systém
   s vlastním lexikonem a gramatikou,..„přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený
   specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby,
   mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“

   ·         znakovaná čeština - je odvozena od mluveného jazyka, je to vizuálně motorická forma
   dorozumívání, která je závislá na mluveném jazyce, …„uměle vytvořený jazykový systém
   využívající gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně
   artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány
   odpovídající znaky českého znakového jazyka.“

   

   

   

   

   Doporučená literatura:

   

   HORÁKOVÁ, R. Úvod do surdopedie. In Pipeková, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno:
   MU, 2006, s. 127-143.