4  Řeč, hlas, artikulace sluchově postižených

   

   Ontogenetický vývoj řeči:

   ·        prenatálním období - dítě se připravuj na komunikaci např. olizování pupeční šňůry,
   dumlání palečku, nitroděložní kvílení

   ·        při narození - křik - reakce na změnu prostředí

   ·        3 týdny - 1 měsíc - vyjadřuje nelibé pocity – křik s citovým zabarvením

   ·        1. - 3. měsíc - signalizuji i libé pocity, následuje broukání, a pudové žvatlání
   (trénuje mluvidla, zvuková kontrola ještě není zapojena)

   ·        6. - 9. měsíc - napodobivé žvatlání zrakové sluchové dráhy již vyzrály, dítě
   napodobuje zvuky svého okolí období broukání a žvatlání (až 9 měsíc)

   ·        diagnostický moment - obd. 7. měsíce - SP dítě přestává žvatlat, ztichne, popř.
   vydává zvuky

   ·        období počátečního rozumění řeči a napodobování (do 1 roku)

   

   Charakter vývoje řeči u SP se odvíjí:

   ·        stupně a typu sluchového postižení

   ·        přítomnosti dalšího postižení (kombinované vady)

   ·        věku a dosaženého stádia řeči, kdy SP vzniklo

   ·        exogenních sociálních faktorů (rodina, škola)

   ·        včasné diagnostiky, včasné intervence, rané péče, rehabilitační péče

   

   

   Vývoj řeči u sluchově postižených dětí:

   ·        opožděný - u nedoslýchavých dětí

   ·        omezený - u neslyšících dětí

   ·        přerušený - při ztrátě sluchu do určitého věku

   

   

   Vývoj řeči u dětí s vrozenou hluchotou:

   -          předverbální řečové projevy – běžné, křik tlumený, žvatlání monotónní, stadium
   napodobujícího žvatlání - projevy zanikají, nedochází ke spontánnímu rozvoji řeči, nechápou
   souvislosti, zaostání ve vývoji myšlení a citovém vývoji, další charakteristické projevy
   (hlučná chůze…)

   

   Vývoj řeči u dětí se získanou hluchotou:

   -          pokud dojde ke ztrátě sluchu po 7. roce, nedochází k zanikání řečových projevů,
   kolem 7. roku má dítě osvojený slovník a zafixovanou artikulaci, úloha čtení a psaní,
   důležitost poskytnutí okamžité logopedické pomoci, i po ukončení vývoje řeči hrozí změny v
   orálním projevu (zvuk, artikulace apod.)

   

   Vývoj řeči u dětí nedoslýchavých:

   -          u těžké percepční nedoslýchavosti vývoj podobný jako u dětí s vrozenou hluchotou,
   převodní nedoslýchavost – podobnost slyšícím dítětem, záleží na věku, s  nástupem chození
   dojde k opoždění až zastavení vývoje řeči (podle velikosti vady), střední nedoslýchavost ještě
   umožňuje normální vývoj řeči

   

   

   Charakteristika jednotlivých jazykových rovin u sluchově postiženého jedince:

   

   Lexikálně-sémantická rovina

   -          kvalitativní hledisko

   -          výstavba pojmů jiná než u slyšících

   -          déle trvá

   -          SP chápou pojmy buď příliš široce nebo úzce

   -          tendence k názornému chápání pojmů

   -          málo nadřazených pojmů

   -          kvantitativní hledisko

   -          výzkum prokázal, že

   -          úroveň slovní zásoby 14letých neslyšících dosahovala úrovně 5,5 letých dětí
   slyšících

   

   Morfologicko-syntaktická rovina

   -          dysgramatismy, agramatismy - vývojová neschopnost až ztráta schopnosti správně
   používat gramatické slovní tvary a větnou vazbu na různém stupni

   -          důvody - absence sluchových podnětů, rozdílnost orálního systému a znakového jazyka

   -          morfologie - nadměrné užívání podstatných jmen, problém s rozlišením slovních druhů
   (jíst, jídlo)

   -           syntax - hromadění slov, časté užívání nadbytečných slov, používá nesprávný
   slovosled, slova seřazuje bez gramatických souvislostí (př. Pták střecha sedět.)

   

   Foneticko-fonologická rovina

   -          spontánní vývoj ustává v období napodobivého žvatlání

   -          chybí okamžitá zvuková kontrola, pouze částečná - zraková (ne vždy) a kinestetická

   -          charakteristiky řeči neslyšících a SP

   -          nejvíce nápadná, přehnaná a namáhavá artikulace

   -          prodloužená artikulační doba hlásek

   -          vkládání nepatřičných zvuků

   -          dyslalie, dysprozodie, dysfonie, narušené dýchání, další projevy (např. huhňavost)

   

   Pragmatická rovina

   -          nápadnost v užívání ZJ, chyby v písemném projevu

   -          problémy s navazováním komunikace - zábrany navázat rozhovor, být v rozhovoru
   aktivní, přihlásit se do diskuse, zanedbaná oblast - význam sociální taktiky, neschovávat své
   postižení na jedné straně a dostatečně vysoká vlastní identita na druhé straně

   

   Poruchy řeči

   -          audiogenní dyslalie (při ztrátě 60-70 dB)

   -          kopholalie (po ukončení vývoje řeči)

   -          dysprozodie - zvuková stránka řeči, kolísání melodie, narušena dynamika a tempo
   řeči (některé hlásky zkrácené, jiné prodloužené) 

   -          audiogenní dysfonie (při ztrátě 60-70 dB)

   

   Prevence hlasových poruch

   -          hygiena hlasu

   -          nácvik správné hlasové techniky - měkký hlasový začátek, přiměřená hlasová výška a
   síla

   -          hygiena prostředí - čistota vzduchu, vlhkost

   

   Logopedická péče o neslyšící a SP

   -          ve škole  - předměty na ZŠ pro SP

   -          tvoření a rozvíjení řeči

   -          český jazyk

   -          logopedická péče

   

   -          individuální logopedická péče 

   

   

   Doporučená literatura:

   KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002.