LOGOPEDIE - formuje se během první poloviny 20. století - název – logos – slovo, paidea – výchova - Speech therapy, Speech correction - Logopädie, Sprachbehindertenpädagogik - Orthophonie - vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku, eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti - věda zkoumající narušenou komunikační schopnost (NKS) z hlediska jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence - předmětem zájmu je narušená komunikační schopnost u osob všech věkových kategorií Narušená komunikační schopnost - individuální schopnost používat jazyk jako systém při promluvě - komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru - jazykové roviny řeči - foneticko-fonologická – zvuková - morfologicko-syntaktická – gramatická - lexikálně-sémantická – slovní zásoba - pragmatická – realizace komunikačního záměru Spolupracující obory - medicína – pediatrie, foniatrie, ORL, stomatologie, plastická chirurgie, ortodoncie, neurologie, neurochirurgie, psychiatrie - psychologie – vývojová psychologie, patopsychologie - lingvistika – fonetika, fonologie - neurolingvistika, psycholingvistika, genetika, informatika, právní vědy - obecná pedagogika - ostatní obory speciální pedagogiky – u osob se speciálními vzdělávacími potřebami se setkáváme s narušenou komunikační schopností Logoped – magisterské vzdělání, SZZ z logopedie, příp. ze surdopedie Základní kompetence logopeda - logopedická prevence – osvětová činnost - diagnostikování narušené komunikační schopnosti, spolupráce - logopedická terapie – stimulující, korigující, reedukující metody - poradenská činnost - posudková činnost - výzkumná činnost - další vzdělávání - Logopedický asistent - bakalářské vzdělání, pracuje pod dohledem a dle pokynů logopeda - podílí se na prevenci poruch vývoje řeči – metodika jazykové výchovy¨realizace dechových, fonačních, přípravných artikulačních cvičení - podílí se na korekci odchylek artikulace na základě diagnostiky a doporučení logopeda - podílí se na maximalizaci logopedické intervence u dětí s narušenou komuniakční schopností pod vedením logopeda - realizace mimoškolních výchovných programů se zaměřením na logopedickou intervenci a upevňování výsledků péče logopeda - podílí se na realizaci intenzivního Klinický logoped – působí v rezortu zdravotnictví – Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních 96/2004 – licenční osvědčení k provozování soukromé praxe LOGOPEDICKÁ PREVENCE Primární – zaměřena na celou společnost – předchází ohrožujícím situacím + zacílena na nejširší populaci + nespecifická – snaha o všeobecné podporování žádoucích forem chování – správný řečový vzor + specifická – snaha zamezit konkrétnímu riziku – předcházení vzniku koktavosti Sekundární – orientuje se na rizikovou skupinu, zvlášť ohroženou negativním jevem - děti s vývojovou neplynulostí – incipientní koktavost Terciální – zaměřuje se na osoby, u kterých se NKS již projevila, snaží se předejít dalšímu negativnímu vývoji, dalším negativním důsledkům NKS Ovlivňování správného vývoje řeči Přípravná cvičení – předchází výuce správné výslovnosti - dechová a fonační cvičení - prohloubení fyziologicky správného vdechu a výdechu při mluvení - hravá forma, v kombinaci s hlasovým cvičením - rozvoj hrubé motoriky – pohybové hry - rozvoj jemné motoriky – příprava na psaní - rozvoj motoriky artikulačních orgánů - rty, čelist, jazyk, měkké patro - rozvoj grafomotoriky - řízená pohybová cvičení vedoucí horní končetiny – pohyb je zaznamenáván graficky - rozvíjení fonematického sluchu - (identifikace různých zvuků, rozlišování slov) - rozvíjení zrakového vnímání Výchova ke správné výslovnosti – průpravnými cviky k jednotlivým hláskám se podaří snáze dosáhnout správné výslovnosti – využití hlasů zvířat, přírodních zvuků a citoslovcí – vyvozené hlásky se zařazují do jednoduchých slov a vět KOMUNIKACE · komunikace ( z lat. communicatio) · obecně lidská schopnost užívat výrazové prostředky k vytváření, udržování a pěstování · komunikace výrazně ovlivňuje rozvoj osobnosti · interakce – vzájemné oboustranné ovlivňování mezi dvěma nebo více systémy – přenos informací, které jsou prostředkem ovlivňování subjektů na komunikaci se podílejících Proces výměny informací je tvořen těmito prvky, které se vzájemně ovlivňují 1. Komunikátor – „vysílá“ sdělení 2. Komunikant – „přijímá“ sdělení 3. Komuniké – sdělelná informace 4. Komunikační kanál – jeho prostřednictvím komunikace probíhá Fáze mezilidské komunikace • ideová geneze • zakódování • přenos • příjem • dekódování • akce • recepce a percepce Verbální a neverbální komunikace Sociální komunikace – tři skupiny kanálů - verbální komunikace - neverbální komunikace - komunikace činy Prvotní komunikace – komunikace činy spojená s komunikací neverbální Neverbální komunikace • zahrnuje veškeré dorozumívací prostředky neslovní podstaty • fylogeneticky i ontogeneticky starší • vysoká výpovědní hodnota a srozumitelnost • podléhá společenskému kodexu • interkulturní, etnické, mezinárodní a geografické odlišnosti Prostředky neverbální komunikace • nonvokální (extralingvistické) fenomény • proxemika • vzdálenost, kterou udržujeme při komunikaci • teritorium vlastní člověku – rozšíření a pokračování vlastního těla • velikost osobní zóny je kulturně podmíněná • pro zajímavost • intimní prostor – 15-45 cm – nejdůležitější ze všech osobních zón • chráníme si jej jako osobní vlastnictví • prostor do 15 cm – uzavřený intimní prostor a lze jej narušit pouze bezprostředním fyzickým kontaktem • osobní prostor – 46-120 cm • večírky, oslavy, přátelská setkání • společenský prostor – 1,2-3,6m • mezi námi a cizími lidmi, prodavač v obchodě… • veřejný prostor – více než 3,6m • kdykoli se obracíme k větší skupině lidí, zvolíme přibližně tuto vzdálenost • gestika • zapojení dlaní a paží při komunikaci • mimika • výraz obličeje při komunikaci • posturika • komunikace prostřednctvím postoje – držení těla • haptika • komunikace prostřednictvím doteku – tělesného kontaktu • celkový vzhled, úprava zevnějšku • zrakový kontakt • vokální (paralingvistické) fenomény • hlasové a řečové prostředky • časově závislé – trvání řeči • závislé na hlasu – kvalita hlasu • kontinuitně závislé – přeřeknutí Verbální komunikace · komunikace prostřednictvím artikulovaných zvukových řetězců · řeč – specificky lidská schopnost · vědomé užívání jazyka jako složitého systému · znaků a symbolů ve všech jeho formách · není vrozená – dispozice · velká sociální relevance – sociální kontakty · stupeň schopnosti jazykové výměny · jazykové sebepředstavení · rozhovor, diskuse, hádka, pomluva, sdělování pocitů přání a myšlenek Vnitřní a zevní řeč - vnitřní – chápání, uchovávání a vyjadřování myšlenek pomocí slov - nejen verbální, ale i grafický kanál - 2 složky – motorická – expresivní, výrazová - - symbolická – percepční, vnímavá - zevní – mluvená, mluva – schopnost člověka užívat výrazových prostředků vytvářených mluvidly Jazyk - soustava zvukových a druhotných dorozumívacích prostředků znakové povahy, schopnost vyjádřit veškeré vědění a představy člověka, vlastní prožitky - řeč je výkonem individuálním, jazyk je jevem a procesem společenským - soustava zvukových a druhotných dorozumívacích prostředků znakové povahy, která je schopna vyjádřit veškeré vědění a představy člověka o světě a jeho vlastní vnitřní prožitky - řeč – individuální výkon - jazyk – společenský proces HISTORIE LOGOPEDIE 1. etapa – od 3. tis. př.n.l. Komunikační schopnost – předmět božského uctívání Pro zajímavost: - magická síla slova – přísahy, zaříkání - přímý vztah událostí a komunikace - spjatost jazyka, řeči, slova s kulturou a uměním - snaha o jejich zachycení, zapamatování a zvěčnění, vytvoření písma - 3000 př.n.l. hieroglyfy - 7. st. př.n.l.řecká abeceda se samohláskami z fénické abecedy - 600 př.n.l. vznik latinského písma 2. etapa – od 14. stol. př. n.l. Záznamy o existenci osob s narušenou komunikační schopností (panovníci, vůdcové) Pro zajímavost: 14. st.př.n.l. – záznam o chetitském králi Muršilišovi, který pravděpodobně trpěl dysartrií Mojžíš, Demosthenes Vznik civilizací nového typu – organizace společnosti na demokratických principech Význam veřejné řeči, účelnost a přesnost slova – zákony, právo, soudnictví Systematizace jazyka, kultivace řečnictví 430 př.n.l.- Hippokrates – hledá u lidí s NKS souvislosti s onemocněním mozku 1. st.př.n.l. Cicero požaduje vypracování „pravidel“ nejen pro rétoriku, ale také pro běžný komunikační proces 3. etapa – 1.-15. stol.n.l. Kultivace komunikační schopnosti Pro zajímavost - zvýšení účinnosti komunikace pomocí pravidelného využívání kombinace řeči a písma - tištěné písmo – médium pro masové šíření víry, myšlení a vzdělávání - učenci se zabývají fyziologií hlasu a sluchu - snahy nalézt metody terapie koktavosti - popisy patologie a léčby nemocí nosu, rtů, jazyka a úst 1.-2. st.- Quintilianus – první státem placený „učitel výřečnosti“ 2. st. – Galenos, osobní lékař několika římských císařů se podrobně zabývá fyziologií hlasu a sluchu 1457 – první tištěná kniha v Evropě – J. Gutenberg – počátky prvního masmédia 4. etapa - 16.-17. stol. Vědecká pojednání o narušené komunikační schopnosti Pro zajímavost - Pokusy zavést systematickou péči o osoby s narušenou komunikační schopností - 16. st. – v době působení Pavla Halvepapiuse vznikají skupiny pro žáky s vadnou výslovností - 1627 – F. Bacon píše o problémech sluchu a řeči, o koktavosti - 1631 – J.A. Komenský vydal učebnici Brána jazyků otevřená - 1632 – J.A.Komenský v Informatoriu školy mateřské doporučuje nacvičovat výslovnost hlásky r nejprve ve slabikách, posléze v kratších slovech - 1692 – J.C. Amman – „otec logopedie“ v díle Surdus loquens popisuje, jak lze neslyšícího naučit mluvit; v díle Disertatio de loquela vysvětluje princip tvoření řeči a rozlišuje různé druhy NKS 5. etapa – 18.-19. stol. Počátky organizované péče Pro zajímavost Osvícenství (kulturně-etická báze) a průmyslová revoluce (technicko-ekonomická báze) vytvořily základ pro konkrétní a systematickou péči o postižené a narušené osoby Přenos vědeckých a technických poznatků do každodenního, praktického života Zrod masové společnosti – dynamizace Nová, neliterární média, obrazová paměť - fotografie 1778 – S. Heinicke zakládá v Lipsku Institut pro němé a jinými vadami řeči postižené osoby 1830 – C. de L´Isere, ředitel Ortofonického ústavu v Paříži, publikuje práci o projevech a terapii koktavosti 1841 – chirurg J.F. Dieffenbach začal „léčit“ koktavost chirurgickými zákroky na jazyku 1860 – A. Gall, ředitel ústavu pro hluchoněmé v Praze, organizuje také péči o osoby s vadami řeči 1829 – Francouz Louis Braill vytvořil písmo pro nevidomé 1861 – P. Broca lokalizoval v mozkové kůře řečové centrum 1874 – S. Wernicke publikuje práci o „sluchovém řečovém poli“ 1879 – A. Gutzmann realizuje logopedické kurzy pro osoby s vadami řeči 6. etapa – 19.-20. stol. Utváření vědeckých základů logopedie Pro zajímavost Monografie, učebnice, časopisy Změna komunikace ve světě – přenos hlasu, zvuku, písma, obrazu 1877 – A. Kussmaul vydává v Lipsku klasickou monografii Poruchy řeči 1888 – A. a H. Gutzmannovi zakládali v Německu školící kurzy o poruchách řeči pro učitele a lékaře 1894 – J. Kapras vydává knihu Psychofyzické základy mluvy lidské 1896 – K. Malý vydává práci Děti hluchoněmé, nedoslýchavé, jakož i poruchami řeči postižené ve škole obecné a Návod k nápravě porušené mluvy mládeže 1924- R. Kratochvíl vydává Vady řeči – první učebnice logopedie v ČSR 1876 – G. Bell vynalézá telefon 1877 – T.A. Edison nahrává a reprodukuje zvuk – fonograf 90.léta 19.st. – vznik filmu ve Francii 1896 – obnova olympijských her – duch mezinárodní komunikace a kooperace 1908 – přenos lidského hlasu na dálku – rozhlas 7. etapa – 20.-21. stol. Konstituování logopedie jako vědního oboru Pro zajímavost Monografie a učebnice zabývající se problematikou NKS Vytváření systému vzdělávání logopedů Aplikovaná logopedie – školství, zdravotnictví – klinická logopedie Rozvoj integrované a inkluzivní péče Rozvoj technologií – totální komunikace Nové nároky na komunikační gramotnost 1924 – zakládající kongres světové organizace logopedů a foniatrů – IALP 1932 – E. Veselý zakládá ve Dvoře Králové soukromý ústav pro nápravu poruch řeči 1946 – M. Sovák zakládá Logopedický ústav – základnu moderního logopedického výzkumu 1967 – poprvé lze u nás studovat logopedii jako samostatný univerzitní obor 1970 – vzniká Česká logopedická společnost (předseda Miloš Sovák) 1976 – M. Sovák publikuje Úvod do logopedie a Logopedie – vědecké základy naší logopedie 1991 – první samostatná katedra logopedie v Československu Osobnosti logopedie Medicína – Amman, Gutzmann, Seeman Fonetika – Chlumský, Hála, Ohnesorg, Janota Učitelé – Bednářík, Synek Lechta, Kerekrétiová, Cséfalvay, Kábele, Neubauer, Tarkowski, Burian, Sovák ORGANIZACE LOGOPEDICKÉ INTERVENCE Logopedická intervence je v ČR realizována v těchto rezortech – MŠMT, MZ, MPSV MŠMT – logopedické třídy při běžných MŠ – mateřské školy logopedické – logopedické třídy při běžných ZŠ – základní školy logopedické – speciální třídy při ZŠ pro žáky s poruchami učení – mateřské školy pro sluchově postižené – základní školy pro sluchově postižené – základní školy praktické – základní školy speciální – speciálněpedagogická centra – pedagogicko-psychologické poradny MZ – logopedické poradny (ambulance) při poliklinikách – logopedická pracoviště při lůžkových odděleních – foniatrie, neurologie, rehabilitace, psychiatrie, geriatrie – privátní logopedické poradny (ambulance) – rehabilitační stacionáře – denní stacionáře při zdravotnických zařízeních (pro děti i dospělé jedince) – léčebny dlouhodobě nemocných – lázeňská zařízení MPSV – ústavy sociální péče PORADENSTVÍ Legislativa - vyhláška 72 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních - PPP - psycholog, speciální pedagog - ambulantně dochází do škol a školských zařízení - diagnostika, školní zralost - posudky, konzultace - spolupráce s rezortními a ostatními institucemi a organizacemi - informace a metodika - SPC - psycholog, speciální pedagog, sociální pracovnice - další odborníci dle zaměření centra - SPC – logopedické zaměření - logopedická diagnostika a depistáž poruch komunikace - zpracování anamnézy - zpracování programů logopedické intervence - aplikace logopedických terapeutických postupů - aplikace logopedických stimulačních postupů - aplikace logopedických edukačních postupů - aplikac logopedických reedukačních postupů - práce s žáky s potřebou lgopedické péče nevyžadující úpravu vzdělávacího programu - péče o děti cizinců - řešení výchovných problémů - instruktáž pro zákonné zástupce a pedagogické pracovníky - vedení logopedických deníků - zpracování a vedení záznamů o individuální logopedické péči (ILP) - tvorba didaktických a metodických materiálů pro rozvoj komunikace - tvorba pracovních listů - vyhláška 73 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných - mateřská škola logopedická, základní škola logopedická FONETIKA - nauka o zvukové stránce lidské řeči a o její funkci při mluvení - tvoření hlásek, jejich vnímání a užití ve zvukové stavbě jazyka - nejmenší jednotka řeči – foném (hláska) - kombinací fonémů jsou tvořeny morfémy – nejmenší jazykové jednotky, které již mají význam - kombinací morfémů jsou tvořena slova - slova jsou skládána do vět - promluva Fonetika českého jazyka - samohlásky - čisté tóny - při tvoření se od sebe liší velikostí čelistního úhlu, polohou jazyka a délkou tvoření zvuku - Hellwagův trojúhelník – najdete v KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha, Grada publishing: 2006 str. 44 - A - střední, nízká - neutrální poloha jazyka - velký čelistní úhel, rty se neúčastní - široké otevření úst se zvučným výdechem - E - přední středová - jazyk posunutý dopředu, vzhůru - opírá se o dolní řezáky - čelistní úhel je msnší, rty sblíženy - úplný patrový závěr - I - přední, vysoká - jazyk se opírá o plochu dolních řezáků - úzký čelistní úhel, zuby téměř u sebe, zostřené rty - pevný závěr - O - zadní, středová - jazyk posunut dozadu a stoupá - hrot jazyka se oddálí od řezáků - aktivní rty, menší čelistní úhel - pevnější patrohltanový závěr - U - zadní vysoká - jazyk zdvižen k měkkému patru - oddálen od řezáků, zvětšený objem pusy, rty dopředu, kratší, úzké DIFTONGY – dvojhlásky Těsné spojení dvou samohlásek v jedné slabice - ou - au - eu SOUHLÁSKY – KONSONANTY - nepravidelné šelesty, šumy a výbuchy, které se tvoří na různých artikulačních místech různými způsoby - českých souhlásek je 25 - najdete v KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha, Grada publishing: 2006, str. 45 - dělení podle způsobu tvorby - hlásky výbuchové – eplozivy (závěrové - okluzivy) - p, b, m, t, d, n, ť, ď, ň - hlásky třené – frikativy (úžinové - konstriktivy) - f, v, s, z, š, ž, j, h, ch, l, r, ř - hlásky polotřené – afrikáty (polozávěrové - semiokluzivy) - c, č - dělení podle místa artikulace - obouretné (bilabiální) – p, b, m - retozubné (labiodentální) – f, v - dásňové (alveolární) - předodásňové – t, d, n, c, s, l, r, ř - zadodásňové – č, š, ž - tvrdopatrové (palatální) – ť, ď, ň, j - měkkopatrové (velární) – k, g, ch - hrtanové (laryngální) – h Varianty – odstíny hlásek - zadopatrové n – banka, angrešt - dz a dž – leckdo, léčba ANATOMIE A FYZIOLOGIE MLUVNÍCH ORGÁNŮ Reflexní okruh komunikace 1. podněty vychází ze společenského prostředí - musíme dítěti poskytovat dostatek přiměřených řečových podnětů – stimulovat řečový projev - nadbytek podnětů neurotizuje, nedostatek brzdí vývoj - správný řečový vzor – chybný dítě napodobuje se všemi chybami - správný řečový vzor musí odpovídat zvukovým, artikulačním a gramatickým normám jazyka 2. receptory dálkových analyzátorů – podněty přijímány prostřednictvím zraku a sluchu - omezení vývoje – podle stupně handicapu - zrak –odezírání, artikulace, mimiky a gestikulace 3. dostředivé dráhy – vedou podněty z prostředí přijímané zrakem a sluchem do korové oblasti analyzátorů 4. motorická korová a mimokorová centra – koordinují a upravují celkový výkon řeči - poruchy motoriky se promítají do jemných mechanismů řeči 5. efektory – orgány umožňující řečový výkon - dýchací ústrojí – plíce - hlasové ústrojí – hlasivky - artikulační ústrojí – rty, čelisti, dásně, zuby, tvrdé patro, měkké patro, čípek, jazyk, dutina ústní, hltan, hrtan 6. společenské prostředí, které přijímá řečový projev - pozitivní přijetí – přináší uspokojení, povzbuzení k mluvení - negativní přijetí – způsobuje frustra ONTOGENEZE ŘEČI + neprobíhá jako samostatný proces + je ovlivňován vývojem senzorického vnímání, motoriky, myšlení a socializace + do určitého období probíhá vývoj řeči nezávisla na vývoji myšlení + v myšlení existují stadia předintelektuální, v řeči stadia předřečová + teprve kolem 2. roku života dítěte s obě linie prolínají – myšlení verbální a řeč intelektuální + přípravná stadia – předřečové období a stadia vlastního vývoje řeči + individuální přístup, časová variabilita + období akcelerace a retardace vývoje – individuální délka trvání jednotlivých stadii, ale nelze některé „přeskočit“ Lechta – vývojové fáze řeči + 1. období pragmatizace – do 1. roku + 2. obd. sématizace – 1.-2. rok + 3. obd. lexémizace – 2.-3. rok, + 4. obd. gramatizace – 3.-4. rok + 5. obd. intelektualizace – po 4. roce života – probíhá dále po celý život + názvy vystihují nejtypičtější procesy, které v konkrétním období probíhají + Přípravná, předřečová stadia vývoje řeči + probíhá během prvního roku života + osvojování návyků, zručnosti + na jejich základě vzniká skutečná řeč + probíhá už v prenatálním období + polykací pohyby, dumlání palce, naladění na zvuky řeči + důležitost neverbálních aktivit + teprve po zvládnutí těchto aktivit může přejít k dalšímu stupni o Novorozenecký křik o reflexní reakce na změnu dýchání o specifická preverbální komunikace dítěte s matkou – komunikační obřad o 2.-3. týden – vrozený výrazový mimický pohyb – úsměv o 3. týden – reaguje sacími pohyby na hlas matky o 6.-7. týden – změna křiku – intenzita a rozsah – citové zabarvení o kolem 3. měsíce – projevení libosti o 2.-3. měsíc – reakce úsměvem na úsměv o 5. měsíc – pudové žvatlání – hra mluvidel o při tomto broukání spojeném s pohybem a postavením mluvidel vznikají zvuky často podobné některým hláskám, slabikám i slovům o 6.-8. měsíc – napodobivé žvatlání o vědomá sluchová i zraková kontrola o využití modulačních faktorů řeči – melodie, výška, síla, rytmus o napodobivé žvatlání probíhá pouze u slyšících dětí o 10. měsíc – stadium rozumění, porozumění řeči o dítě ještě nechápe obsah slov, která slyší, ale slyšené zvuky asociuje s vjemem či představou konkrétní situace, která se často opakuje o jeho porozumění se projevuje motorickou reakcí o reakci dítěte vyvolává melodie řeči o VLASTNÍ VÝVOJ ŘEČI o začátek vlastní řeči okolo prvního roku života o emocionálně-volní stadium o dítě vyjadřuje svoje přání, city, prosby – používá verbální projev o jednoslovné věty o slova spojuje s konkrétními osobami a věcmi o užívání prvních slov neznamená zánik žvatlání o 1,5-2r.- dítě napodobuje dospělé, ale také si samo opakuje slova o první věk otázek – kdo je to, co je to? o stadium asociačně-reprodukční o prvotní slůvka získávají pojmenovávací funkci o transfer o řeč je na prvosignální úrovni o mezi 2.a 3. rokem – prudký rozvoj komunikační řeči o 2, 5 roku – frustrace v případě nezdařeného pokusu o komunikaci o 3. rok – stadium logických pojmů o rozvoj abstrakce o označení (dosud konkrétní) se postupně stávají všeobecným označením – slovo získá určitý obsah o začátek přechodu z první do druhé signální soustavy o náročné myšlenkové operace vedou k těžkostem – vývojovým! jako je například opakování hlásek, slabik, slov, zarážky v řeči o přelom 3.a 4, roku života – intelektualizace řeči o 3, 5 roku – druhý rok otázek – proč?kdy? o upřesňování obsahu slov, rozšiřování slovní zásoby, gramatické formy o tato etapa pokračuje až do dospělosti člověka Jazykové roviny v ontogenezi řeči o Morfologicko-syntaktická rovina o tuto rovinu lze zkoumat až okolo 1. roku, kdy začíná vlastní vývoj řeči o slova vznikají opakováním slabik – mama, tata o podstatná jména jsou většinou v prvním pádě, slovesa v infinitivu, případně ve 3. osobě či imperativu o projev pomocí izolovaných slov trvá zhruba do 1, 5 roku až 2 let o morfologie o nejdříve jsou používána podstatná jména, později slovesa o mezi 2.-3. rokem – přídavná jména, postupně i osobní zájmena o nejpozději - číslovky, předložky, spojky o po 4. roce – obvykle všechny slovní druhy o mezi 2. a 3. rokem – skloňování o po 3. roce – singulár i plurál o 3.-4. rok – tvoří souvětí o do 4 let – fyziologický dysgramatismus o Lexikálně sémantická rovina o slovní zásoba a její vývoj – pasivní i aktivní o 10. měsíc – začátky rozvoje pasivní slovní zásoby, dítě začíná rozumět o ve 12. měsících - rozvoj aktivní složky o hypergeneralizace o hyperdiferenciace o 1, 5 roku – otázky – kdo je to, co je to? o 3, 5 roku – otázky – proč? kdy? o Kvantitativní stránka slovní zásoby – pro zajímavost o 1. rok – 5-7 slov o 2. rok – 200 slov o 3. rok 1000 slov o 4. roky – 1500 slov o před nástupem do školy – 2500-3000 slov o největší nárůst ve třech letech o dokáže říct své jméno a příjmení o 3.-4. roky – chápe rozdíl malý-velký, světlo-tma o Foneticko-fonologická rovina o největší pozornost o přechod z pudového žvatlání na napodobivé 6.-9. měsíc o pravidlo nejmenší námahy o vývoj výslovnosti začíná relativně brzo po narození o vývoj výslovnosti ovlivňuje o obratnost mluvních orgánů o vyzrálost fonematického sluchu o společenské prostředí dítěte o mluvní vzor o stimulace řečová a psychická o úroveň intelektu o vývoj ukončen kolem pátého roku - vývoj artikulace – pro zajímavost - 1 – 2,5 – pbm, aouie - - jtdnl - 2,5 – 3,5 – au, ou, vf, ch, k, g - 3, 5 – 4, 5 – bě, pě, mě, vě, ďťň - 4,5 – 5, 5 – čšž - 5, 5 – 6, 5 – c s z r - 6, 5 – 7 – ř a diferenciace č š ž a c s z o Pragmatická rovina o rovina sociální aplikace , sociálního uplatnění komunikační schopnosti – sociální a psychologické aspekty komunikace o 2.-3. leré dítě dokáže pochopit svou roli komunikačního partnera o učí se ovládat mateřský jazyk jako systém znaků a pravidel a komunikační vzorce o ve 4. letech stále častěji dokáže komunikovat přiměřeně dané situaci o regulační funkce řeči Správný vývoj řeči Vnitřní faktory – stav organismu a schopnosti dítěte - zdravý vývoj dálkových analyzátorů - řečově-motorické zóny v mozku - mluvní orgány - celkový fyzický a duševní vývoj Vnější faktory – prostředí, ve kterém žije DIAGNOSTIKA Speciálně-pedagogická diagnostika - se dělí podle druhu postižení – etopedická, oftalmopedická, logopedická, surdopedická, somatopedická… - z hlediska etiologie - kauzální – známe příčinu - symptomatická – příčina není známa, omezuje se pouze na příznaky - z hlediska časového sledu - vstupní, průběžná a výstupní - z hlediska sledovaných cílů - globální diagnostika – zaměřena na celou osobnost - parciální – zaměřena pouze na některé oblasti – lateralita, kresba - z hlediska věku – raný a předškolní věk, školní věk, mladiství a adolescenti, dospělý věk, stáří Diagnostika narušené komunikační schopnosti (NKS) - komunikační schopnost je narušena tehdy, když některá z rovin jeho jazykových projevů (příp. několika rovin současně) působí interferenčně vzhledem ke komunikačnímu záměru - NKS se může projevit jako vrozená vada řeči nebo jako získaná porucha řeči - NKS v celkovém klinickém obraze může dominovat, nebo může být příznakem jiného dominujícího postižení, onemocnění či narušení (symptomatické poruchy řeči) - narušení může být úplné (totální), nebo částečné (parciální) - z hlediska komunikačního procesu může být narušena složka expresivní nebo receptivní - také se můžeme setkat s narušením trvalým – při těžších orgánových poškozeních, nebo přechodným – při většině dyslálií - cíle diagnostiky NKS - určit, zda jedinec skutečně má NKS - určit druh, typ, formu tohoto narušení - zjistit příčinu vzniku NKS – orgánovou – genetické mutace, chromozomóvé aberace, vývojové ochylky, nebo funkční – napodobování chybného řečového vzoru - určit, zda se jedná o poškození přechodné, nebo trvalé, zda je potenciální jeho odstranění a jaké jsou jeho následky - určit, jde-li o narušení vrozené, nebo získané (porucha) - zjistit, zda komunikační schopnost v celkovém klinickém obraze dominuje, nebo je symptomem jiného dominujícího poškození - stanovit, uvědomuje-li si jedinec své narušení (ve většině případů), nebo neuvědomuje (při breptavosti, či některých druzích patlavosti) – prognostické hledisko, terapeutické postupy - určit stupeň narušení - návrh vhodných metod odborné terapie - metody a techniky diagnostiky NKS - metody obecné - rodinná, osobní anamnéza - metody speciální - pozorování – archy určené pro sledování, hodnotící stupnice - explorační metody – dotazník, anamnestický rozhovor, řízený rozhovor - diagnostické zkoušení – vyšetřování výslovnosti, vyšetřování zvuku řeči, písemné zkoušení – při dysgrafii, dysortografii - testové metody – například test laterality, Token test - kazuistické metody – analýza lékařských výsledků, psychologická vyšetření - rozbor výsledků činnosti – ve školské logopedii – výsledky v rámci výchovně-vzdělávacího procesu - přístrojové a mechanické metody – například artikulografie, chromografie - metody musí splňovat tyto aspekty - validita metody – metoda měří opravdu to, co má - reliabilita – spolehlivost, výsledky by měly být stejné nebo velmi podobné i s určitým časovým odstupem - průběh diagnostiky diagnostického procesu - orientační vyšetření – screening a depistáž – zjišťujeme za vyšetřovaná osoba má NKS, nebo nemá - základní vyšetření – zjištění konkrétního druhu NKS - speciální vyšetření – zaměřeno na co nejpřesnější identifikaci zjištěné NKS, za pomoci nejspecifičtějších diagnostických metod – typ, forma, stupeň patogeneze Orientační vyšetření - úroveň screeningu, depistáže, zpravidla v MŠ nebo v prvních třídách ZŠ - třídící vyšetření – objevit v dané populaci osoby s NKS - většinou je doporučován jako nejvhodnější věk 4. roky - v našich podmínkách probíhá na začátku školní docházky, většinou mezi 5.-6. rokem - screeningové vyštření lze provádět i u dospělých – vyhledávání dysfonií - při orientačním vyšetření seobvykle nevyplňují žádné standardizované záznamové protokoly - krátký řízený rozhovor - popis situačních obrázků - přibližné určení ontogeneze řeči - pragmatizace (do 1.r.), sémantizace (1.-2.), lexemizace (2.-3.), gramatizace (3.-4), intelektualizace (po 4. roce) - orientační posouzení porozumění řeči i řečové produkce Základní vyšetření - navázání kontaktu - sestavení anamnézy - vyšetření sluchu - vyšetření porozumění řeči - vyšetření řečové produkce - vyšetření motoriky - vyšetření laterality - průzkum sociálního prostředí - jednotlivé kroky se aplikují individuálně - navázání kontaktu - první kontakt ovlivní průběh celého procesu - úvodní rozhovor má být klientovi příjemný, povzbuzující učinek, klidná, trpělivá konverzace, vzbudit u vyšetřovaného člověka důvěru - úspěšnost terapie závisí i na vztazích s rodiči, pečovateli a příbuznými klienta - sestavení anamnézy - nejpřesnější zachycení údajů a činitelů, které mohou být v pozadí vzniku nebo fixování NKS a které mohou osvětlit její patogenezi - biologicko-lékařská – genetické údaje, gravidita, porod, přijímání stravy, tělesný vývoj, vývoj motoriky, zraku, sluchu, artikulačního systému - řečová – vývoj řeči – souvislost mezi stavem řeči a řečovým prostředím - sociokulturně-psychologická – rodina, výchova, vzdělávání, názor rodičů na dítě - rodinná anamnéza – výskyt narušené komunikační schopnosti, vrozená postižení, poruchy sluchu, hlasu, orgánové odchylky řečového neuroefektoru, jazykové zvláštnosti rodinného prostředí - osobní anamnéza – přesný popis vývoje řeči, řečový vzor, celkový psychomotorický vývoj, zlozvyky související s řečí, bilingvismus, neurotizace, násilné přecvičování levorukosti, výchovný styl, sociabilita - jak dítě komunikuje s dětmi a dospělými - onemocnění matky během gravidity, porod, věk, porodní hmotnost - těžkosti při dýchání, sání, polykání, stravování - sourozenecká konstelace, návštěva kolektivních předškolních zařízení, komunikace a vztahy s ostatními dětmi a vychovatelkami - optimální formou registrace je video, audio nahrávka, písemný zápis - vyšetření sluchu – přesné vyšetření patří do kompetence audiologů, foniatrů, ORL - vyšetření zvukovými hračkami – hledání zdroje zvuku - slovně-orientační vyšetření sluchu – 6m – šeptaná řeč, 10m – hlasitá řeč - slova s hlubokými hláskami – domov, budova, pumpa, volno - slova s vysokými hláskami – cesta, sněžěnky, číslice, kyselý - slova se středními hláskami – jahoda, díra, hrách - vyšetření fonematické diferenciace - schopnost rozlišovat sluchovou cestou distinktivní rysy fonémů daného jazyka - z logopedického hlediska i mezi jejich správným a chybným zněním - při dysfunkci se terapie neúměrně prodlužuje - lze využít obrázky, jejichž názvy se liší jiným, protikladným fonémem – koza – kosa - vyšetření zraku - zraková ostrost a barvocit - pro zajímavost: - optotypy E, tabulky s písmeny v různých velikostech a polohách - ve vzdálenosti 5m, každé oko se vyšetřuje zvlášť - barvocit – pseudoizochromatické tabulky – různobarevné tečky – do nich je jinak barevnými tečkami vepsáno písmeno nebo číslice - vyšetření porozumění řeči - používání pokynů, instrukcí – splnění konkrétní činnosti - lze využít např. předměty denní potřeby – 5-10 ks – identifikace, manipulace – dej klíč na hrníček - vyšetření řečové produkce - sledují se úrovně řečových rovin - prostředky - řízený rozhovor, popis obrázků, reprodukce příběhu - vyšetření celkové motoriky - hrubá motorika – pohybu celého těla, velkých svalových skupin - jemná motorika – ruka a malé svalové skupiny - vyšetření motoriky mluvních orgánů - velmi důležité pro určení základní diagnózy – narušený vývoj řeči, dyslalie, dysartrie - pohyblivost a koordinace činnosti artikulačních orgánů - grafomotorika - orientační posouzení celkové vývojové úrovně - posouzení úrovně senzomotorických dovedností - vyšetření laterality - lateralita je důsledek dominance jedné z mozkových hemisfér - projevuje se jako převaha nebo upřednostňování některého z párových orgánů - obvykle se vyhraňuje mezi 3. až 4. rokem, ale může i později - pro zajímavost - zkouška navlékání – pozorujeme, která ruka vede nit - zkouška stavění kostek – stavění věžě – pozorujeme, kterou rukou dítě věž staví - dominance dolní končetiny – posouvání drobného předmětu podél naznačené čáry - zkouška vedoucího oka – krasohled, kouknutí klíčovou dírkou - zkouška vedoucího ucha – tikající budík pod stolem – orientační - průzkum sociálního prostředí – nepovinné, záleží na situaci Narušená komunikační schopnost - individuální schopnost používat jazyk jako systém při promluvě - komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru 11. PŘÍSTROJE A POMŮCKY UŽÍVANÉ V LOGOPEDICKÉ PRAXI - stimulační - hračky podněcující imitaci - dětské hudební nástroje, zvukové hračky, bublifuk, balónky – vydávání hlasu, foukání, řeč - motivační - motivace k lepší spolupráci s logopedem – ke komunikaci - lego, dětský telefon, společenské hry vyžadující komunikaci - didaktické - pracovní listy, obrázkový slovník pro afatiky – diagnostika,stavba slovní zásoby - derivační - odpoutání, odvrácení pozornosti klienta od vlastní promluvy – zejména u balbuties (koktavosti) – metronom – pravidelnost odvrací pozornost od vlastní narušené mluvy - podpůrné - špachtle, lopatky, sondy, vibrátory – navození kmitání jazyka při artikulaci hlásky R - metronom - Lee efekt – opožděná zpětná vazba, využívá se v terapii koktavosti - názorné - zrcadlo - indikátory – názorě signalizují správnost nebo nesprávnost zvuku – melodie, tónová výška hlasu a intonace - S-indikátor – sykavky - N-indikátor – nosovky - registrační - magnetofon, kamera - diagnostické - obrázkové a testové materiály - záznamové archy, spirometr, fonendoskop, stopky, zrcadlo… - víceúčelové – lze je aplikovat v různých případech NARUŠENÝ VÝVOJ ŘEČI - vývoj řeči neprobíhá jako samostatný proces, ale je ovlivňován vývojem senzorického vnímání, motoriky, myšlení a také jeho socializací - vývoj řeči je složitý proces, který ovlivňují mnohé faktory - vnitřní faktory - vnější faktory Klasifikace narušeného vývoje řeči - hledisko etiologické - hledisko stupně - hledisko průběhu vývoje řeči § opožděný vývoj řeči prostý § omezený vývoj řeči § přerušený vývoj řeči § odchylný (scestný) vývoj řeči § překotný vývoj řeči § specificky narušený vývoj řeči – vývojová dysfázie - hledisko věku opožděný vývoj řeči (OVŘ) - nemluví-li dítě ve 3 letech nebo mluví méně než ostatní děti v tomto věku – OVŘ - je nutné hledat příčiny – vhodné provést diferenciální diagnostiku a zajistit odborná vyšetření - je nutné vyloučit - sluchovou vadu - vadu zraku - poruchu intelektu - vady mluvních orgánů - akustickou dysgnozii - autismus, autistické rysy § nejčastější etiologické faktory OVŘ - prostředí - citová deprivace - genetické vlivy - nedonošenost - nevyzrálost CNS - LMD - dědičnost - nadužívání masmédií Doporučení - v rámci logopedického poradenství rodičům doporučit vhodný postup při stimulaci psychomotorického a řečového vývoje dítěte - doporučit zařazení dítěte do kolektivu – MŠ - poskytovat dobrý mluvní vzor, podněcovat chuť dítěte komunikovat - rozvíjet zrakovou a sluchovou percepci, schopnost sluchové diferenciace - rozvíjet rozumění řeči - rozvíjet aktivní a pasivní slovní zásobu - rozvíjet motorické schopnosti - rozvíjet spontánní řeč - důležitá spolupráce – rodič – logoped – MŠ - může se projevit narušená artikulace hlásek – nejčastější forma NKS – dyslalie Rozvíjení obsahové stránky řeči - vytvoření základního zvukového materiálu – hlasu – napodobování zvuků - vytváření základní části dětské slovní zásoby - tvoření jednoduchých vět - popis děje - obsah děje - hovorová řeč Rozvíjení formální stránky řeči - podmínky - dostatečná slovní zásoba - tvoba rozvinutých a gramaticky správných vět - dodržení časové i dějové linie ve vlastním vyprávění i reprodukci - odpovídající úroveň fonematického sluchu Základní prostředky při reedukaci řeči - realita - mluvní vzor - hra - obrázky - říkadla, básničky, písničky - kresba SPECIFICKY NARUŠENÝ VÝVOJ ŘEČI – VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE - specificky narušený vývoj řeči - narušená komunikační schopnost řazená mezi vývojové poruchy - vývojová dysfázie – narušení komunikační schopnosti, ke kterému dochází poškozením raně se vyvíjející CNS a jež se může projevovat neschopností nebo sníženou schopností verbálně komunikovat, i když jsou podmínky pro vytvoření této schopnosti přiměřené - přiměřené podmínky zahrnují: - nevyskytují se závažné neurologické nebo psychiatrické nálezy - úroveň inteligence je přiměřená - nevyskytuje se závažná porucha sluchu - sociální prostředí je stimulující Charakteristika a symptomatologie vývojové dysfázie - narušení má systémový charakter - projevuje se mnoha příznaky v oblasti řečové i v dalších oblastech neřečových - zasahuje receptivní i percepční složku řeči v různých jazykových rovinách - porucha realizace hlásek - vázne percepce distinktivních rysů - porucha v pořadí řazení slabik - malá aktivní slovní zásoba - neschopnost udržet dějovou linii při vyprávění, přeskoky - nedokáže kombinovat symboly - nerozeznává klíčová slova k pochopení smyslu - vázne syntaktické spojování slov do větných celků - řeč je agramatická a často nesrozumitelná - diskrepance mezi verbální a neverbální a intelektovou složkou - porucha krátkodobé paměti - přidružení specifických poruch učení - vývojová dysfázie přesahuje rámec fatické poruchy – poruchy nejvyšších řečových funkcí - nerovnoměrný rozvoj celé osobnosti - deficity v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti a pozornosti - lateralita - porucha kresby - porucha percepce zrakových, hmatových a rytmických signálů - porucha prostorové orientace - dysfatici jsou lehce unavitelní - narušena je sféra emocionální - narušený vývoj řeči negativně ovlivňuje formování osobnosti v sociálním kontextu – škola rodina, přátelé - zájmy, profesní orientace - diagnostika - dlouhodobý, komplexní a týmový proces - foniatr, neurolog, psycholog, logoped - stanovení diagnózy a individuální terapeutický plán - řečové procesy, kognice, hra - diferenciální diagnostika - odlišení vývojové dysfázie od některých dalších NKS - prosté opoždění řeči - dyslalie - sluchové vady - mentální retardace - mutismus - autismus a autistické rysy - syndrom Landau-Kleffner - foniatrie - slovní audiometrie, OAE, BERA - neurologie – EEG - psychologie - logopedická diagnostika - vyšetření motorických funkcí - lateralita - orientace v prostoru a čase - zraková a sluchová percepce - vyšetření vnímání a porozumění řeči - vyšetření řečové produkce - vyšetření grafomotoriky - vyšetření paměti, koncentrace pozornosti - terapie - komplexní programy rehabilitace - celé spektrum smyslových podnětů - týmová spolupráce i při terapii - rozvoj pragmatické roviny - rozvoj morfologicko-syntaktické a lexikálně-sémantické roviny - rozvoj foneticko-fonologické roviny - dále je třeba rozvíjet - zrakové vnímání - sluchové vnímání - myšlení - paměť a pozornost - motorika - schopnost orientace - grafomotorika zásady postupu v terapii vývojové dysfázie - imitace normálního vývoje řeči - „provokování“ ke spontánnímu řečovému projevu - preferování obsahové stránky řeči před formální – výslovností - zásada multisenzoriálního přístupu - zásada komentování – self talking, paralell talking - zásada korekční zpětné vazby - zásada názornosti a vývojovosti PORUCHY ČLÁNKOVÁNÍ ŘEČI – DYSLÁLIE A DYSARTRIE I. Dyslálie - neschopnost používat jednotlivé hlásky anebo skupiny hlásek v komunikačním procesu podle příslušných jazykových norem - děti s dyslálií tvoří až 2\3 dětí přijatých do logopedické péče - nejčastěji chybná výslovnost sykavek a hlásky r - etiologie - riziková těhotenství - dědičnost artikulační neobratnosti - narušení sluchového a zrakového vnímání – poruchy analyzátorů - snížená schopnost fonematické diferenciace - negativní vlivy prostředí - chybný řečový vzor - poškození dostředivých a odstředivých drah – motorický vývoj dítěte z úzkém vztahu s vývojem výslovnosti – koordinace pohybu mluvidel - anatomické úchylky mluvidel – ankyloglossum – přirostlá podjazyčná uzdička, nošení zubních protéz, vadný skus, obrny jazyka a rtů - klasifikace - klasifikace z etiologického hlediska - fyziologická – do 7mi let - patologická - u jedinců starších sedmi let - klasifikace z hlediska etiologie - funkční – nedostatečná vjemová a motorická schopnost - motorická – způsobena artikulační neobratností - senzorická – narušena sluchová diferenciace - organická - impresivní – narušení dostředivých drah - expresivní – narušení odstředivých drah - klasifikace podle místa poškození - akustická – odchylná výslovnost při vadách a poruchách sluchu - dentální – při anomáliích zubů - labiální – při defektech rtů - palatální – při anomáliích patra - linguální – při anomáliích jazyka klasifikace podle kontextu hlásková – týká se izolovaných hlásek kontextová – slabiková, slovní symptomy - elize – vypouštění, vynechání - metateze – přesmykování hlásek - kontaminace – směšování hlásek - anaptixe – vkládání hlásek - asimilace – připodobňování, přizpůsobování hlásek klasifikace podle rozsahu - dyslalia levis – jen několik vadných hlásek č-š-ž - monomorfní – z hlediska artikulace z 1 srt. oblasti, polymorfní – z více - dyslalia multiplex – větší rozsah hlásek, řeč je ale srozumitelná - dyslalia universalis – mnohočetná dyslálie – hotentotismus – řeč je zcela nesrozumitelná - sigmatismus - rotacismus - rotacismus bohemicus diagnostika - zjištění příčin, druhu i rozsahu poruchy či vady výslovnosti - stanovení diagnózy a prognózy - individuální plán metodických postupů - anamnestické údaje rodiny a dítěte - orientační vyšetření sluchu - kvalita chrupu – skus - způsob dýchání - mimika, pohyb rtů a jazyka - vyšetření dítěte - formou hry s obrázky, které dítě pojmenovává - volný rozhovor - dospívající a dospělý - konverzace, četba časopisů - komunikativní, neformální vyšetření řečové produkce - korektnost zvuků při konverzaci – hlásky, celý komunikační projev - produkce jednotlivých hlásek – začátek, střed, konec slova – prevokalická, intervokalická a postvokalická pozice - diagnostika napodobováním, imitací – míra fixace nežádoucího zvuku – opakování hlásek podle logopeda - vyšetřováním kontextu – chyby ve slovech se zkoušejí ve slovním kontextu Terapeutický přístup - krátkodobá cvičení - 2-3min, 20 – 30x denně - sluchová kontrola - sluchové vnímání - pomocné hlásky - takové hlásky, které umí dyslalik správně artikulovat - odlišují se od nacvičované hlásky zvukově, ale fyziologicky jsou si blízké r-d - substituční metoda - dítě by si nemělo uvědomovat, že nacvičuje hlásku, kterou neumí správně vyslovit - minimální akce - bez přehnaného úsilí a napětí artikulačních orgánů - cvičit šeptem 1. přípravná cvičení - upřesnění artikulačních pohybů - dechová, fonační cvičení - rozvoj motoriky rtů, čelisti, jazyka, měkkého patra - schopnost fonematické diferenciace - fonematické vnímání – koza – kosa, fonematické řady – lípa – pila - fonematická analýza – poznat slovo na základě rozdílnosti fonémů, ale rozčlenit jej na části – fonémy - určit přítomnost či nepřítomnost hlásky ve slově - vyčlenit první a poslední hlásku ve slově - určit množství hlásek, jejich pořadí a místo ve slově ve vztahu k jiným hláskám 2. vyvozování hlásek - nutná znalost fonetiky - nepřímá metoda – nápodoba zvuků zvířat, technických zvuků - přímá metoda – vyvozování konkrétní hlásky s mechanickou pomocí nebo bez - mechanická cesta – špátle, sondy, vibrační přístroje - nápodoba – nejvhodnější - multisenzoriální postup – hmat, chuť… - vyvození bez řečového vzoru – odpovědět podle obrázku na otázku - jak dělá moucha??? - vývojové hledisko - imitace přirozeného vývoje řeči - artikulační návaznost – základem hláska T - tdn, dr, dkg, tscz - tťčšž, ťďň, tkch - nevývojový směr - prioritní hlásky – ve jménu dítěte - prioritní jsou nejfrekventovanější hlásky jazyka – srozumitelnost 3. fixace - nácvik hlásky není ukončen - upevnění artikulačních stereotypů dané hlásky - spojování s jinými hláskami - střídání jejich pozic - uprostřed, na konci, na začátku slova 4. automatizace - správná výslovnost ve spontánní řeči - opakování slov před zrcadlem - pojmenovávání obrázků, říkanky, básničky, čtení - nácvik ukončen – dialog, monolog - při vyvozování lze použít II. DYSATRIE - porucha motorické realizace řeči na základě organického poškození CNS - vývojová – nejčastěji spojena s DMO - získaná – cévní mozkové příhody, úrazy, onkologická onemocnění, roztroušená skleróza etiologie dysartrie - prenatální – krvácení do mozku při nedostatku vitamíu K, Rh inkompatibilita, nitroděložní měknutí mozku, neodnošenost, pokusy o přerušení těhotenství, infekce - perinatální – krvácení, asfyxie¨ - postnatální – encefalitida, meningitida, intoxikace - na 2000 novorozenců 1 DMO - výskyt dysartrie – 60 - 70% - zhoubný nádor 1: 600 - 15% CNS - symptomatologie - kortikální, korová dysartie - vzniká poškozením motorických korových oblastí mozku - artikulace je nejasná, setřelá a hlavně u delších větných celků - řeč má spastický charakter - objevují se iterace – opakování první slabiky slova - řeč je doprovázená přídatnými mlaskavými zvuky - tato forma se vyskytuje zřídka - pyramidová dysartrie - porušena pyramidová dráha od buněk v mozkové kůře k jádrům mozkových nervů - spastická obrna svalstva mluvidel - tonus orofaciálního svalstva je zvýšený, řeč je tvrdá - výskyt zvýšené nosovosti – špatná vf fce - výdechový proud je slabý, hlas mění svoji intenzitu - mimika narušena – hypomimie, amimie - spastický pláč a smích – klient se zasměje, rozpláče jen v případě, že danou emoci prožívá, „na povel“ se nezasměje - archaické funkce – sání, žvýkání, polykání fungují - extrapyramidová dysartrie - porucha mimokorového systému - hypertonická – pomalá, ztuhlá řeč - poruchy hrudního dýchání, časté vdechy během řeči - narušena fce hlasivek, trpí tvorba hlasu - spíše u dospělých s Parkinsonovou chorobou - dyskinetická – mluva neuspořádaná, atetoidní pohyby jazyka – žmoulavá řeč - bulbární - následek poškození motorických nervů v bulbu – prodloužené míše a Varolově mostu - porucha typu chabé obrny - porušení polykání i žvýkání - nedostatečným svalovým napětím je narušena artikulace hlásek, které vyžadují zvýšenou koordinace a svalové napětí - hlas je dysfonický, někdy dochází k afonii - objevuje se otevřená huhňavost - cerebelární – mozečková - poškození mozečku a jeho drah - narušena koordinace svalů hrtanu a artikulačních orgánů - dochází k problémům s regulací síly, rychlosti, načasováním a řízením volních pohybů - porucha dýchání, hlas bývá hrubý - artikulace hlásek bývá nepřesná - dochází k prodlužování hlásek, prodloužení intervalů mezi hláskami, pomalému tempu řeči - hlas jetvořen s námahou, síla, výška je neměnná - celkově je způsob řeči velmi nápadný, často je řeč až nesrozumitelná - kombinovaná – smíšená - vyskytuje se velmi často - záleží na tom, jaký motorický systém je narušen - centrální i periferní – projevuje se víc než 1 forma dysartrie shrnutí obtíží spojených dysartrií - omezená hybnost – narušená motorika mluvních orgánů - narušení článkování řeči – artikulace - narušení respirace - narušení fonace - narušení prozodických faktorů řeči – tempo, přízvuk, melodie řeči - salivace – obtíže se sliněním (dáno obtížemi s polykáním slin, vytvořením pevného retného závěru, nikoliv nadměrným sliněním!) diagnostika - neurolog, foniar, oftalmolog, psycholog, logoped – princip komplexnosti - vyšetření zaměřena - motorická fce artikulačních orgánů - fonematická diferenciace - výslovnost jednotlivých hlásek - respirace – nádech, výdech - rezonance - fonace - prozodické faktory Terapie dysartrie Zásady rozvíjení hybnosti a řeči Kábele (1988,1996) shrnul svoje metody do těchto zásad: - zásada vývojovosti – je třeba dodržovat posloupnost přirozeného ontogenentického vývoje, fyziologickou posloupnost vývojových stádií řeči. Zjistit současný vývojový stupeň řeči a z toho vycházet při rozvoji správné výslovnosti a řeči. Nemluvící dítě je třeba učit nejprve křičet a žvatlat a teprve potom artikulovat jednotlivé hlásky a slabiky a spojovat je v delší mluvní celky, ve slova a věty. - zásada reflexnosti – cvičení se má provádět v reflexně inhibiční poloze, utlumí se tak zvýšená spasticita a mimovolní pohyby. Systém reflexně inhibičních poloh vypracovali manželé Bobathovi, v logopedii je aplikovala Marlandová, u nás profesor Kábele. - zásada rytmizace – rytmizací pohybu nebo mluvního projevu lze dosáhnout svalového i psychického uvolnění a zlepšení plynulosti a koordinace pohybu a řeči. - zásada komplexnosti – multisenzoriální působení. - Poskytování mluvních a pohybových podnětů (zrakových, sluchových, kinestických a motorických). - Cílem je dosažení komplexního koordinovaného mluvního a pohybového projevu, spojení mluveného slova s vhodnou mimikou a gestikulací. - zásada kolektivnosti - rozvíjení a cvičení mluvního projevu je vhodné provádět ve skupině 2 – 4 dětí. - Vhodné prostředí pro mluvní projev a konverzaci s ostatními. - Dítě není stresováno vybízením k mluvení jen v přítomnosti dospělých. - zásada přiměřenosti a individuálního přístupu – je třeba respektovat možnosti každého dítěte a individuálně přizpůsobovat rytmus, stupeň a tempo mluvního projevu. Další aplikované terapeutické koncepty a postupy Vojtova metodika reflexní lokomoce Metodika Bobathova Myoterapie Myofunkční terapie podle A. Kittelové Neuromotorická terapie prof. Castillo Moralese NARUŠENÍ PLYNULOSTI ŘEČI – KOKTAVOST A BREPTAVOST I. Koktavost – balbuties Syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním procesu mluvení. - výskyt 4 - 5% dětské populace Etiologie - dědičnost – 40-60% - negativní vlivy sociálního prostředí – dlohotrvající neurotizace - orgánové odchylky – korové, podkorové oblasti - psychotrauma - dosud se nepodařilo odhalit příčiny vzniku, rozvoj… Klasifikace koktavosti - podle doby vzniku - předčasná – u dětí mladších 3 let - obvyklá – mezi 3.-4. rokem - pozdní – po 7. roce - podle verbálních symptomů - tonická, klonická, tonickoklonická, klonickotonická - podle původu – fyziologická, kombinovaná s dysartrií, dysfatická, hysterická, traumatická Symptomatologie - nedobrovolné přerušování toku mluvy - příznaky v jazykových rovinách - foneticko-fonologická – obtíže s artikulací - lexikálně-sématická – parafráze – ruší při koncipování projevu - morfologicko-syntaktická – úsilí o co nejkratší věty - pragmatická – narušené koverbální chování, snaha vyhnout se verbální komunikaci - příznaky se mění, různě se kombinují - projevy koktavosti se mohou objevovat jen v některých situacích či při komunikaci s různými lidmi - důležitý – aktuální zdravotní stav, míra únavy - projevy se mohou vázat na určitou hlásku, určité hláskové seskupení - typické příznaky koktavosti můžeme sledovat v řeči, v chování a také jako příznaky tělesné - Příznaky v řeči - Respirace - velmi často narušené, přerývané, nepravidelné, povrchní, projevují se poruchy dýchacích pohybů - při těžké koktavosti se obvykle respirační potíže zvyšují a doprovází je dychací spazmy - Fonace - v hlasivkových vazech dochází ke spazmům, což způsobuje obtíže s fonací - Tvrdý hlasový začátek – nefyziologický způsob tvoření hlasu – poškození hlasivek - V některých případech ani není balbutik na základě spazmů hlas vytvořit - Artikulace - neprojevuje se vadná výslovnost, průběh artikulace je narušen na začátku slov a vět - Podle křečí se rozlišuje - forma klonická – trhané opakování hlásek a slabik - Forma tonická – tlačení, napínání - Kombinovaná forma – přechodná stadia - Dysprozódie - melodie, tempo, přízvuk - Řeč může být monotónní - Tempo na základě spazmů – zrychlené, kolísavé - Nevyrovnané tempo se také může vyskytovat při vystupňovaných neurotických příznacích - Embolofrázie - slovní vmetky – hlásky, slabiky, slova – jo, no žeáno - Pomáhají při překonání křečí mluvidel, získání času pro překonání spazmatu - Embolofrázie se projevují častěji u dospělých než u dětí - Parafrázie - tvořeny ve snaze vyhnout se slovům s nebezpečnou hláskou, která je obtížná na vyslovování - volí různé druhy opisů a synonym – negativně se odráží ne struktuře a celkovém obsahu výpovědi Postoj k verbální komunikaci - při rozvinuté koktavosti často negativní - nepříjemné pocity a obavy z těžkostí při mluvení - nevyhýbá se komunikaci, ale dává si pozor na určité situace nebo slova – zná komplikace - při opakovaném zážitku neúspěšné komunikace – logofobie - spontánní odmítání hovořit – vliv na osobnost balbutika, odmítání společnosti, izolace Narušené koverbální chování - zahrnuje celou řadu příznaků - projevuje se během mluvení – rušivé - grimasy, mrkání, kývání ze strany na stranu, přešlapování, manipulace s prsty a oblečením, celkový motorický neklid - pohyby čelistí, dotýkání se vlasů, krku - balbutik se vyhýbá zrakovému kontaktu - souhyby – křečové stavy různých svalových skupin nejčastěji před začátkem hovoru - součiny – složité pohyby – získat čas před promluvením, krycí manévr – hledá polohu, ve které se mu lépe mluví Vliv situace - porucha plynulosti není konstatntní, ale může docházet ke kolísání - plynulost se zlepší – maňásek, divadelní role, mluví sám k sobě - plynulost se zhorší – uvědomí-li si dopředu svůj problém - zátěžové faktory – nemožnost připravit se na hovor – téma, potřeba neočekávané komunikace, ciové napětí, rozhovor s nadřízenými, rozčílení Osobnostní a další příznaky - koktavost zasahuje celou osobnost - sebevědomí - interpesonální chování - emotivita - neurotické příznaky - spojení koktavosti s neurózou – enuréza, tiky, hysterie, depresivní neuróza - písemný projev - ztížený začátek psaní, narušení plynulosti vedení čáry, opakování, přepisování, škrtání - poruchy jemné motoriky - změněná frekvence pulsu - zvýšený krevní tlak - poruchy metabolismu - nespavost - zvýšená unavitelnost Diagnostika - analýza symptomů koktavosti - sledování okolností souvisejících se vznikem koktavosti - analýza symptomů v řeči - postoj ke komunikaci - projevy narušeného koverbálního chování - zohlednit věk vyšetřované osoby - spontánní řečový projev - řízený rozhovor - nahrávka provedeného rozhovoru - předškolní věk – popis situačních obrázků - školní věk a dospělí – upravený text - týmová interdisciplinární spolupráce – foniatr, neurolog, psychiatr, logoped, psycholog Diferenciální diagnostika - neplynulá řeč na podkladě organického poškození centrálního nervového systému – CMP - breptavost Terapie koktavosti - neznáme příčiny – orientujeme se pouze na příznaky - 250 postupů - individuální a skupinová forma - příklad - postup podle Van Ripera - identifikace – poznání vlastní koktavosti - desenzibilizace – odstranění pocitu strachu a úzkosti - modifikace – učí se „plynulejšímu koktání“ - generalizace – využití naučených technik v praxi - jednodimenzionální metody – medikamentózní, gymnastické, psychoterapeutické, muzikoterapie, hypnóza, akupunktura - vícedimenzionální postupy – kombinace jednotlivých metod - příklad - Seemanova komplexní cvičná léčba – medikamentózní léčba, tělesná cvičení, denní režim, dieta, psychoterapie, nácvik respirace, fonace, artikulace, řečnická cvičení, čtení II. Breptavost – tumultus sermonis - narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba neuvědomuje, má malý rozsah pozornosti, narušena je percepce, artikulace a formování výpovědi - narušení myšlenkových procesů programujích řeč na bázi dědičných predispozic - Breptavost je projevem centrálních poruch řeči a působí na všechny komunikační cesty – čtení, psaní, rytmus, hudebnost a chování Etiologie - dědičnost - organický podklad - neurotický podklad - polyfaktoriální příčiny Symptomatologie - příznaky první úrovně – obsah výpovědi – dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč, slabé chápání výpovědi, neuvědomování si problému - příznaky druhé úrovně – forma výpovědi – nesprávné věty, chudá skladba - příznaky třetí úrovně – substance výpovědi – rychlé tempo řeči, opakování hlásek, slabik, slov a vět, embolofrázie, chybná artikulace, nepravidelné tempo řeči, prodlužování hlásek, monotónní řeč - narušené dýchání - poruchy hlasu – zastřený, málo rezonující hlas - dysmúzie Diagnostika - komplexní - provádí tým odborníků - důležitá vyšetření – EEG – elektroencefalografické - EMG - elektromyografické - EEG – organický podklad breptavosti, EMG – odlišení od koktavosti – spasmy - rozhovor, hlasité čtení - psaní - reprodukce vět - zpěv a recitace - vyšetření motoriky a muzikálních schopností - testová vyšetření Diferenciální diagnostika - odlišení breptavosti od koktavosti Terapie breptavosti - breptaví si svůj nedostatek neuvědomují, stačí upozornit – dosáhneme zlepšení - redukce extrémně rychlého tempa řeči – rytmizované čtení - nácvik správného čelistního úhlu – většinou je extrémně malý - artikulační cvičení - nácvik čtení a psaní – nácvik elementárních grafomotorických vzorců - odstraňování dysprozódie – řečnická cvičení – zdůrazňování rytmu a melodie - cvičení koncentrace PORUCHY ZVUKU ŘEČI – RINOLÁLIE A PALATOLÁLIE I. Rinolálie narušení zvuku řeči - rinolálie - huhňavost – narušená komunikační schopnost, která postihuje zvuk řeči i artikulaci - charakteristický zvuk hlasu člověka - podmíněn individuální mírou jeho nazální rezonance - velofaryngeální závěr – uzavření horní části nosohltanu pohybem měkkého patra vzhůru a dozadu k zadní stěně hltanu - vlivem poškození velofaryngeálního mechanizmu může dojít ke znatelnému porušení rovnováhy mezi oralitou a nazalitou – ústní a nosní rezonance - porucha tohoto mechanismu – velofaryngeální insuficience - dělení rinolalie - hypernazalita - hyponazalita - smíšená forma - hypernazalita - huhňavost otevřená, hyperrhinofonie - patologicky zvýšená nosovost - hyponazalita - huhňavost zavřená, hyporhinofonie - patologicky snížená nosovost etiologie - velofaryngeální insuficience může být vrozená i získaná - rozštěpy patra - vrozeně zkrácené patro - obrny měkkého patra - poškození mozku jiné příčiny poruch inervace svalů měkkého patra - změny anatomických poměrů v hltanové brance Etiologie - hypernazalita + příčiny organické - vrozené - získané + příčiny funkční + hyponazalita + příčiny organické - vrozené - získané + funkční + smíšená huhňavost + kombinace hypernazality a hyponazality + velofaryngeální závěr je nedostatečný a zároveň je překážka v nose + nedostatečná fce vfz a hypertrofie sliznice při rýmě + symptomatologie + patologickou změnu rezonance zaregistruje na první poslech i laik + hypernazalita + porušena schopnost korektní artikulace většiny nebo všech hlásek podle velikosti vfi + nejvíce porušeny sykavky, explozivy a r je málo kmitné + kompenzační mechanismy – souhyby mimického svalstva + hyponazalita + projevuje se sníženou nosovostí + mnň = bdď + samohlásky jsou tlumené – u, o + zvuk je nejméně porušen u slov obsahujících hlásky s minimální nosovostí + průvodním příznakem je většinou dýchání ústy a typický výraz obličeje + smíšená forma + symptomy jsou dány konkrétní kombinací + narušeny explozivy, samohlásky, sykavky a nosovky diagnostika + Gutzmannova A-I zkouška + Czermakova zkouška + zkouška otofonem + zkouška nafouknutí tváří + zkouška pomocí pískání, foukání, chrápání + zkouška pití brčkem + správně artikulovat explozivy pbkg ve slabikách + manometrická zkouška + spirometrická zkouška + velofaryngometrie + přístrojové metody + ultrazvuk, videofluoroskopie, elektromyografie a aerodynamická analýza, atd. + terapie + pediatr, foniatr, logoped + hyponazalita + zahájení logopedické terapie po lékařském ošetření, po odstranění primární příčiny huhňavosti – operativní zákrok, léčba + nácvik správné artikulace nosovek a jejich užití ve slabikách, slovech a spontánním projevu + hypernazalita + cvičení na zlepšení směru výdechového proudu + usměrňování proudu vzduchu, zvyšování orality + cvičení ke zlepšení rezonance – zlepšení činnosti velofaryngeálního závěru + snížení výdechového produ nosem – zvyšování orality na úkor nazality + pasivní cvičení + mechanické napínání měkkého patra elektrostimulací + vyvolávání dávivého reflexu + digitální masáž vela s fonací – masáž prstem, krouživým pohybem + aktivní cvičení + foukání do vaty, svíčky, peří, hra na foukací harmoniku + pískání – hlasité foukání spojené s fonací + sání, pití brčkem, kloktání, zdvihání měkkého patra před zrcadlem + zívání – zvětšení čelistního úhlu + nácvik zívaní se zavřenými ústy – aktivizace bránice i měkkého patra + polykání II. Palatolalie + narušená komunikační schopnost, jejíž příčinou jsou orofaciální rozštěpy + orofaciální rozštěp – porušení vývoje střední části obličeje + primární patro – ret a alveolární výběžek + sekundární patro – tvrdé a měkké patro + rozštěp dutiny ústní, tváří, obličeje + vznikají ve 4. – 9. týdnu nitroděložního vývoje + dislokace, defekt nebo i chybění měkkých i kostních částí tkání + příčiny vzniku rozštěpů + endogenní – vnitřní – dědičnost, + exogenní – vnější – teratogenní vlivy – působení škodlivin v prvním trimestru těhotenství + virové infekce, chřipka, syfilis, toxoplazmóza, herpes virus, chlamydiové onemocnění + léky, drogy, kofein, alkohol, nedostatek B vitamínu, nadbytek vitamínu A + multifaktoriální působení endogenních i exogenních vlivů + důsledky orofaciálních rozštěpů + ústa a obličej – verbální i neverbální komunikace + funkční poruchy – sání, polykání, dýchání, vývoj sluchu + narušení tělesného vývoje – podtlak pro polykání - výživa žaludeční sondou + záněty nosohltanu, průdušek, středouší + porucha sluchu převodního typu + deformace obličeje – měkké i kostní části + anomálie růstu čelisti a zůbů + ovlivnění vývoje řeči + narušen již preverbální vývoj – verbální schopnosti dítěte + vady estetického rázu + psychosociální problémy + klasifikace rozštěpů + dělení podle Buriana + rozštěp rtu + rozštěp rtu a dásní + rozstěp rtu, dásní a patra druhy orofaciálních rozštěpů + rozštěp primárního patra + rozštěp sekundárního patra + submukózní rozštěp + atypické orofaciální rozštěpy + vrozené zkrácení měkkého patra K palatolalii + psychosociální důsledky – dítě, rodiče, příbuzní – postižení patrné hned po narození + narušení komunikačního záměru při palatolalalii + foneticko-fonologická rovina – nazalita, artikulace, srozumitelnost + morfologicko-syntaktická a lexikálně-sémantická – opožděný vývoj řeči + pragmatická rovina – psychosociální problémy + porucha se projeví ve verbální i neverbální interindividuální komunikaci (narušené koverbální chování), poznamená nejen její expresivní, ale i receptivní složku (při poruše sluchu převodního typu) symptomatologie palatolálie + otevřená huhňavost + nesprávná artikulace + porucha mimiky + poruchy sluchu – narušená funkce Eustachovy trubice – vyrovnání tlaku středouší se zevním prostředím – podtlak – větší napětí bubínku – převodní vada + poruchy hlasu – zvláštní až mečivý charakter – rinofonie, slabý hlas, chraptivý, tlačený, palatofonie, afonie + opožděný vývoj řeči + narušení artikulace hlásek, fonetický vývoj + zubní anomálie – chybění a nesprávné postavení zubů a čelisti + pooperační trauma – bolest v oblasti mluvních orgánů + citová a řečová deprivace – odmítání, žádná, nadměrná stimulace + porucha sluchu – převodní, percepčně-převodní – středoušní infekce + vědomé omezení řečového projevu – snaha snížit nápadnost vlastní hypernazální řeči + nejtypičtější příznaky + porucha rezonance + porucha artikulace + porucha srozumitelnosti řeči + klasifikace palatolálie + Sovák – čtyři stupně palatolálie + I. stupeň – zbytky palatolálie – nenápadná huhňavost a zbytky dyslálie + II. stupeň – význačnější příznaky huhňavosti i poruchy artikulace – nepříliš nápadné ve sdělovacím styku + III. stupeň – palatolálie je velmi nápadná, řeč je však ještě srozumitelná + IV. stupeň – těžká palatolalická deformace – řeč je již nesrozumitelná + Diagnostika + obecně využívané diagnostické postupy + vyšetření nosní rezonance – Bzochův test hypernazality – 10 slov b….t + artikulace a srozumitelnost řeči + slovní artikulační testy + obrázkové testy – slova obsahují problematické hlásky + artikulace – lingvografie, palatografie, akustická, aerodynamická analýza + srozumitelnost – plynulá konverzační řeč + psychický stav, věk dítěte, slovní zásoba, schopnost plynulé konverzace + škála srozumitelnosti 1. výborná 2. společensky únosná 3. obtížněji srozumitelná 4. nesrozumitelná + vyšetření hlasu + foniatrické a ORL vyšetření – vyšetření hlasu + vyšetření koverbálního chování + tento symptom se nevyskytuje u všech palatolaliků + zdvihání ramen při řeči, zvýšené napětí svalstva v oblasti krku, mimické škleby, nafukování tváří, vytahování a špulení rtů, chvění chřípí nosu + terapie a komplexní péče + interdisciplinární přístup + pediatrie + plastická chirurgie – 3.-4. měsíc\ 5 kg + anesteziologie + ortodoncie + stomatologie + stomatochirurgie + foniatrie + logopedie + psychologie, psychiatrie + genetika + logopedická péče + předoperační a pooperační + nácvik řeči hrou – 1, 5 roku + logopedická intervence – od 2 let + poradenství poskytované rodičům + poskytování řečového vzoru – komunikace s dítětem + vysvětlení odlišností ve stadiu žvatlání – pb –m + postupy k rozvoji komunikační schopnosti + postupy k rozvoji zrakové a sluchové percepce + vysvětlení postupů při masážích + logopedická intervence u dětí + nejlépe již 6 týdnů po operaci + individuální přístup + terapie – individuální, skupinová + cvičení ke zlepšení rezonance a artikulace + přípravná cvičení – motorika mluvních orgánů, fonematická diferenciace + navozování správné artikulace + zlepšování srozumitelnosti řeči + rozvoj všech jazykových rovin ZÍSKANÁ ORGÁNOVÁ NEMLUVNOST – AFÁZIE o termín odvozen z řeckého phasis – řeč, a – znamená zápor o získané organické narušení komunikační schopnosti o zařazena do souboru vyšších kortikálních poruch (agnozie, apraxie, akalkulie, alexie, poruchy prostorové orientace apod.) Etiologie afázie o porucha fatických funkcí vzniká na základě organické léze mozku o poškození CNS může být ložiskové (ohraničené) nebo difúzní (rozptýlené) o klinický obraz záleží na lokalizaci léze o cévní mozkové příhody (CMP) o úrazy a poranění mozku o mozkové expanze – nádory o zánětlivá onemocnění mozku – encefalitida o degenerativní onemocnění CNS - Alzheimerova choroba - Pickova nemoc o intoxikace mozku Symptomatologie o příznaky se projevují v různých kombinacích, množství a kvalitě o nejčastější symptomy afázie o parafázie – deformace slov různého typu a stupně (kočka – kečke) o parafrázie – snížená schoponost až nemožnost větného vyjádření – odejít – já – tam o perseverace – ulpívání o logorhea – překotná mluva o anomie – porucha pojmenování, neoznačí předmět adekvátním slovem o neologismy – afatik vytváří slova, která jsou tvořena gramaticky chybně o Klasifikace afázie o celá řada systémů – reprezentace afaziologických škol a směrů o Bostonská klasifikace o zpracování dosažených výsledků ve čtyřech základních komponentech o spontánní řečový projev o opakování slov a vět o pojmenování předmětů o rozumění řeči o Brocova afázie Wernickeova afázie o Konduktivní afázie (převodová afázie) o Anomická afázie o Transkortikální motorická afázie – echolalická, adynamická o Transkortikální senzorická afázie – echolalická, asématická o Globální afázie – totální o Diagnostika o nejvíce rozpracovaná část afaziologie o celá řada metodik a testových baterií o neurolog o logoped o foniatr o psycholog o neuropsycholog o Logopedické komplexní vyšetření o navázat kontakt s afatikem – vytvořit pocit vzájemné důvěry a naděje ve výsledek terapie o podle možností a celkového stavu provést vyšetření o na základě vyšetření definovat o který typ afázie se jedná a jak těžké je postižení řeči o stanovit plán terapeutického působení o sluchová protetika, brýle – foniatr, oftalmolog… o fyzioterapeut – rehabilitace somatického postižení, hybnost ruky, grafomotorika o motivace rodiny a ošetřujícího personálu o Diferenciální diagnostika o afázie – dysartrie – u dysartrie nejsou porušeny fatické funkce – grafie, lexie, gnozie o u dysartrie lze nalézt poruchu grafomotoriky, ale nikoliv grafie (kvalita a obsah) o u dysartrie není narušeno porozumění řeči, nevyskytují se parafázie, mluva je plynulá – i přes těžkosti o Terapie afázie o cílem logopedické činnosti je maximalizace komunikačního potenciálu osoby stižené poruchou řečové komunikace - formou odstranění, příznivého ovlivnění či kompenzace deficitů vyvolávájících nepříznivou komunikační situaci o Složky logopedické terapie o vlastní metody řečové a jazykové terapie o psychoterapeutické působení a aplikace psychoterapeutických metod o prevence neurotického osobnostního vývoje a reaktivních depresivních stavů o emoční vyrovnání a adaptace na novou životní situaci o působení na kognitivní, především verbální paměťové funkce o kognitivní a paměťová rehabilitace o prakticky orientované skupinové zaměstnání o psychosociální rozměry afázie o orientace na okolí klienta a jeho osobnost ZÍSKANÁ PSYCHOGENNÍ NEMLUVNOST – MUTISMUS - ztráta schopnosti verbálně komunikovat - hraniční problematika mezi různými vědními obory – psychiatrie, psychologie, foniatrie a logopedie - všechny fce a schopnosti – mozek - vědomí a podvědomí – ovlivňuje racionální chování – není dostatečně probádané - psychogenně podmíněné bolesti, motorické obrny, psychogenní hluchota - lidská řeč – nejvyšší schopnost – často vystavena psychogenním faktorům - elektivní – absence řeči v konkrétní situaci, prostředí, v kontaktu s určitými osobami etiologie mutismu - nejčastěji u dětí předškolního a mladšího školního věku - pravděpodobnost vzniku poruchy není závislá na inteligenci - zvyšují určité osobnostní vlastnosti – zlostnost, stydlivost… - rodiče s hyperprotektivním modelem výchovy - tělesné tresty, projevy agresivního chování mezi rodiči - elektivní mutismus – porucha používání řeči - endogenní příčiny – velká psychická senzibilita především vůči svým vlastním výkonům - exogenní příčiny – přehnané požadavky na řečový výkon nebo všeobecně na chování dítěte, psychicky zatěžující okolní prostředí - tři základní skupiny etiopatogenetických faktorů - 1. bezprostředně vyvolávající faktory - akutní psychotraumatizace – počátek školní docházky, změna prostředí, stěhování, konflikty v rodině, výsměch, nepřiměřený trest - 2. predispoziční faktory - hyperprotektivní výchova spojená se separační anxiozitou, kladení nadměrných nároků na dítě, závažné konflikty mezi rodiči - 3. osobnostní rysy - anxiozita, opoziční chování, zažívání pocitů viny, selhání - faktory ovlivňující celkovou funkčnost dítěte, schopnost adaptace na změny – intelektový deficit, řečová vada, tělesná stigmatizace - chronické stresové faktory - obava z trestu, nadměrná přísnost ze strany učitele - udržovací faktory - přetrvávání výše uvedených skupin faktorů - nevhodná reakce okolí na mutismus – trestání, podplácení dítěte, nátlak - diagnostika a terapie - nutná spolupráce s dalšími oborníky – psycholog, psychiatr, foniatr - projevy mutismu musí trvat nejméně 4 týdny – nezahrnujeme 1. měsíc povinné školní docházky - diferenciální diagnostika - opožděný vývoj řeči - specificky narušený vývoj řeči - syndrom Landau-Kleffner - pervazivní vývojové poruchy - mentální retardace - dětská vývojová afázie - terapie - systematická psychoterapie - rodinná, individuální skupinová - zdlouhavá a náročná - foniatr vyloučí organický podklad a vybaví hlas - psycholog při terapii odstraní příčinu - logoped naváže na foniatrické metody, vytvořený hlas využije k tvorbě hlásek, slabik, slov a vět - rady pro přístup k dítěti s mutismem - vyhýbat se následujícím situacím - přemlouvat a nutit dítě řečovému projevu - snažit se s dítětem nají t logické vysvětlení mutismu - trestat dítě za absenci řečového projevu, obviňovat je - izolovat či ignorovat dítě - příliš si dítěte všímat, když se snaží komunikovat - na co se zaměřit - neobviňovat dítě, ale dívat se na problém jako na možnost udělat v životě dítěte změnu - jednat s dítětem jako s rovnocenným partnerem - jednat s dítětem jako s ostatními dětmi - dovolit dítěti užívat jakýkoli způsob možné komunikace (ale vždy se snažit podněcovat k vyšší úrovni) - zachovat trpělivost a klid - počítat s tím, že celý proce může být dlouhodobý - vědět, že terapie je často popisována jako „složitá“ - klást důraz na sociální interakci – zvyšovat úroveň náročnosti - nikdy se nevzdávat PORUCHY HLASU o hlas o zvukový prostředek lidské komunikace o komunikace zvukem vyžaduje možnost tvoření hlasu o fonace o děj, který k vytvoření hlasu vede o vydechování vzduchu a přerušování výdechového proudu kmitáním hlasivek o hlas – zvuk, který vznikne průchodem hrtanového tónu vzniklého na hlasivkách rezonančními dutinami nad hrtanem, tzv. násadní trubicí o vlastnosti hlasu o základní (fyzikální) – výška, síla (intenzita), barva, rozsah, hlasové pole o funkční (fyziologické) – hlasové rejstříky, přechodové jevy, hlasové začátky, fonační doba o obor, který se specializuje na problematiku hlasu a hlasových poruch – foniatrie o etiologie poruch hlasu o dělení příčin o vnitřní příčiny – konstituční méněcennost sliznice dýchacího orgánu dědičně podmíněná, vrozené asymetrie hrtanu, chabost hrtanového svalstva při celkové svalové slabosti, chybějící nebo nedostatečná intonační schopnost o vnější příčiny – nesprávná hlasová technika převzatá z nesprávných hlasových vzorů nebo vynucená (hlučným prsotředím, nedoslýchavým členem rodiny, nutností mluvit či zpívat v nepřiměřené poloze a nadměrnou silou), opakující se záněty a alergie, dráždění exhaláty a prachem, nepřiměřená vlhkost a teplota v životním a pracovním prostředí o orgánové příčiny – onemocnění hlasového ústrojí – záněty hrtanu, dýchacích cest, nádory, poranění při úrazech a po operačních výkonech, poruchy inervace hrtanu a hormonální změny a onemocnění o funkční – narušená funkce hlasového ústrojí – přemáhání hlasového orgánu – hypekinetická dysfonie – projevuje se u dětí i dospělých různým stupněm chrapotu - dysfonie – funkční porucha hlasu - afonie – úplná ztráta hlasu o psychogenní příčiny – psychogenní afonie a dysfonie – na hlasivkách není patologický nález, hlasivky nekmitají, jsou v postavení jako při šepotu; hysterická spastická dysfonie – poruchy hlasu jsou jedním z mnoha symptomů hysterie o diagnostika o specialisté – foniatr, otorinolaryngolog, neurolog, psycholog (případně psychiatr) a logoped o diagnostický postup – vyšetřujeme postupně – dýchání, fonaci, mluvený hlas, rezonanci, také zjišťujeme rodinnou a osobní anamnézu o hlasová hygiena – soubor zásad, kterými se řídíme při péči o hlas o s hlasovou hygienou je třeba již v dětském věku, dokud není hlas porušen nebo zcela zničen o hlasová hygiena souvisí s celkovou hygienou organismu o otužování, upevňování nervového systému, správná životospráva – dostatek spánku, strava, pitný režim, aktivní odpočinek – zdravý celkový způsob života o ochrana před negativními vnějšími a vnitřními vlivy o hlasová školení a cvičení o hlasový odpočinek SYMPTOMATICKÉ PORUCHY ŘEČI · narušení komunikační schopnosti provázející jiné, dominantní postižení, nemoc, poruchu · narušená komunikační schopnost může být v celkovém klinickém obraze dominantní (může být hlavním symptomem), nebo může být symptomem jiného – dominantního postižení, onemocnění, poruchy · nejčastější symptomatické poruchy řeči – NKS u dětí s dětskou mozkovou obrnou, NKS u dětí mentálně retardovaných, NKS u dětí se zrakovým postižením Tři základní případy vzniku symptomatických poruch řeči: · primární příčina – dědičnost – způsobí dominantní postižení (např. hluchotu) a toto dominantní postižení provází kromě jiného NKS – symptomatická porucha řeči · primární postižení – orgánové poškození mozku – způsobí dominantní postižení (např. mentální retardaci) se sekundárně narušenou komunikační schopností, současně však tatáž příčina způsobí i paralelní postižení (např. inervace mluvních orgánů) s jeho dalším negativním vlivem na komunikační schopnost – symptomatická porucha řeči · dvě i více primárních příčin působí svým vlastním mechanismem negativně na komunikační schopnost jedince (slepota a současně negativní vliv prostředí) Symptomatické poruchy řeči u dětí s DMO o ve vývoji řeči dětí s DMO dochází v lehčích případech k opoždění, v těžších případech až k omezenému vývoji o přímá souvislost mezi poruchami hybnosti mluvních orgánů U dětí s DMO se vyskytují v předverbálním období: - obtíže s dýcháním - obtíže se sáním - broukání se objevuje jen zřídka - chybí hra s končetinami - chybí hra s mluvidly - chybí pudové žvatlání Nápadné znaky orálního vývoje dětí s DMO: - zaostávání orálních reflexů - hypersenzibilita nebo hyposenzibilita v dutině ústní - poruchy koordinace čelisti, rtů, jazyka při žvýkání a polykání – hypersalivace - poruchy polykání při jídle, pití - nápadné tvoření hlasu při křiku, pláči, smíchu Příčiny opožděného nebo omezeného vývoje řeči u dětí s DMO: - porucha centrálních řečových oblastí v mozku - snížení rozumových schopností - porucha hybnosti mluvních orgánů - porucha sluchu Poruchy řeči u dětí s DMO - poruchy dýchání - poruchy tvorby hlasu - poruchy modulačních faktorů – dysprozodie - poruchy artikulace – článkování - dysartrie - omezený, opožděný vývoj řeči - koktavost, breptavost - otevřená huhňavost – hypernazalita - narušené koverbální chování - mutismus - poruchy řeči způsobené přidruženými orgánovými odchylkami řečového efektoru - poruchy polykání Symptomatické poruchy řeči u dětí s mentální retardací - vývojová duševní porucha se sníženou inteligencí demonstrující se především snížením kognitivních, řečových pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií - jedná se o trvalý stav Vývoj řeči - narušený vývoj řeči - vývoj řeči u mentálně retardovaných dětí nedosáhne normy - Sovákova typologie poruch vývoje řeči - omezený vývoj řeči Vliv stupně MR Vývoj řeči dětí s hlubokou mentální retardací - řeč se nevyvíjí - nedokáží projevit své potřeby a city - neartikulované zvuky – modulace podle momentálního rozpoložení - neprojevuje se mimika, nonverbální komunikace Vývoj řeči u dětí s těžkou mentální retardací - řeč se buď vůbec nevytvoří, nebo zůstává na úrovni pudových hlasových projevů - modulační faktory jsou hrubé a nevyvážené - echolálie Vývoj řeči u dětí se středně těžkou mentální retardací o začátky vývoje řeči velmi opožděné o může se relativně dobře rozvinout o řeč může dosáhnout úrovně první signální soustavy o schopnost mechanicky zopakovat někdy i delší řečové celky o častá echolalie o základy sebeobsluhy a jednoduché pracovní dovednosti Vývoj řeči u dětí s lehkou mentální retardací o začátky vývoje řeči opožděné o 1 – 2 roky o mohou se dostat až na úroveň druhé signální soustavy o verbální schopnosti v běžných komunikačních situacích dostačují o řeč nemusí být mimořádně nápadná o nedojde k harmonii mezi vnitřní a vnější řečí Narušená komunikační schopnost u dětí s mentální retardací NKS vzniká na základě - snížené mentální úrovně - opoždění motorického vývoje - nedostatečná motorická koordinace - časté poruchy sluchu - nepodnětné, zanedbávající prostředí - nejrůznější anomálie mluvních orgánů – skus, stavba, deformace čelisti, rozštěpy Dyslalie Huhňavost Breptavost Koktavost Dysartrie Specifika logopedické intervence - včasná diagnostika - včasné zahájení péče – do tří let - stimulace celkového vývoje - vzájemná výměna podnětů – matka – dítě - zásada imitace přirozeného vývoje řeči - zásada výstavby řeči mentálně retardovaných dětí - rozvoj motoriky, sluchové percepce, schopnost fonematické diferenciace - pasivní a aktovní cvičení motoriky artikulačního aparátu - zásada rytmizace - zásada názornosti - hravá forma - správný řečový vzor - činnost přizpůsobena individuálním potřebám, zájmům.. - podněcování ke komunikaci - využití systémů AAK Symptomatické poruchy řeči u dětí se zrakovým postižením o zrakem přijímáme z okolí 70 – 80% podnětů o záleží na období, kdy došlo ke zrakovému postižení o záleží také na intenzitě zrakové vady o vlastní začátky ontogeneze řeči se u dětí se ZP oproti normě opožďují o korekce retardace Verbalismus Dyslalie Koktavost Breptavost Huhňavost Poruchy hlasu Narušené koverbální chování · chybí mimicko-gestikulační komponenty řeči Specifické poruchy učení a řeč o opožděný vývoj řeči 1. artikulační neobratnost o obtíže činí výslovnost složených slov o výslovnost je namáhavá, neobratná o insuficientní motorika mluvidel – dyspraxie 2. specifické asimilace o asimilace sykavkové – suší → susí o asimilace tvrdých a měkkých hlásek – hodiny → hodyny o výslovnost je nejasná – setřelá o asimilace znělých a neznělých souhlásek ALTERNATIVNÍ A AUGMENTATIVNÍ KOMUNIKACE - důsledky narušené komunikační schopnosti - řeč je jedním z nejdůležitějších prostředků socializace - obtížnější začlenění do společnosti Prognóza úpravy narušeného komunikačního procesu - forma a stupeň postižení, kombinace vad, mentální potenciál - včasnost a zahájení komplexní a logopedické péče - sociální vlivy a úroveň spolupráce odborných pracovníků a rodiny Systémy augmentativní komunikace - podpora již existujících komunikačních možností a schopností - cíl – zvýšit kvalitu porozumění a usnadnit vyjadřování Systémy alternativní komunikace - náhrada mluvené řeči CÍL AAK - umožnit jedincům se závažnými poruchami komunikačního procesu aktivní dorozumívání a zapojení do života společnosti - užití AAK – u vrozených narušení komunikačního procesu jako důsledku handicapů smyslových, mentálních, centrálních poruch vývoje hybnosti a kombinovaných postižení - získané poruchy a degenerativní onemocnění Metody AAK 1. bez pomůcek (unaided) – užití prostředků neverbální komunikace 2. s pomůckami (aided) - netechnické (low tech) a technické (high tech) Výběr komunikačního systému pedocentrická hlediska - verbální dovednosti - fyzické dovednosti - stav smyslových orgánů - doba práceschopnosti - věk - předpoklad dalšího vývoje - kognitivní schopnosti - potřeba a motivace ke komunikaci - podpora rodiny a personálu - schopnost interakce systémová hlediska - způsob přenosu – dynamický (spojené s pohybem – znakový jazyk, znak do řeči) a statický (piktogramy, obrázky) - ikonicita - rozsah slovní zásoby a shoda s mluveným jazykem Dynamické systémy Znak do řeči - využití řeči těla - kompenzační prostředek - posilování jemné motoriky - podpora snahy o nápodobu - zážitek komunikačního úspěchu Komunikační systém MAKATON - nonverbální jazykový program - systém manuálních znaků a symbolů - znakování je doprovázeno mluvenou řečí - 350 slov seřazených do 8 stupňů - 9. stupeň – návrh osobního seznamu slov Přirozený znakový jazyk neslyšících Znakovaná čeština Znakování klíčových slov Prstová abeceda Cued speech - systém osmi tvarů ruky – reprezentují souhláskové zvuky - šest poloh ruky u obličeje – skupiny samohlásek a dvojhlásek - kombinacemi lze převést přesnou výslovnost Metoda TADOMA - využívá se u slepohluchých osob - hmatové čtení řeči Lormova abeceda - jednotlivá písmena se vyznačují dotykem na dlani a prstech jedné ruky - tento systém využívaji hluchoslepí Statické systémy Komunikační systémy vyžadující pomůcky - trojrozměrné symboly - fotografie - komunikační systém s obrazovými symboly – piktogramy - neschopnost dekódovat písmo - využití u jedinců s mentální retardací, autismem, kombinovaným postižením - PICTURE COMMUNICATION SYMBOLS (PCS) Komunikační systém Bliss - cíl – univerzální komunikační prostředek - využívá se u jedinců s CPM a současně s poruchami KS - ze 26 prvků bylo vytvořeno 1400 symbolů - individuální komunikační tabulky Komunikační tabulky - organizace podle potřeb uživatele - snadná orientace posluchače - obrázková část k uživateli - doplňující text k posluchači Technické pomůcky - pomůcky se zrakovým výstupem - pomůcky s hlasovým výstupem - digitalizovaná řeč - syntetická řeč Počítač jako komunikační pomůcka - speciální software - úprava myši, klávesnice, ovládání počítače