3. NORMATIVNÍ A SITUACNÍ POJETÍ VÝCHOVY
Norma ­ pravidlo, jehož zachování je závazné, je urcitým zpusobem vynucováno
(predpisy, zvyky, území atp.)
Situace ­ souhrn podmínek, okolností vztahujících se k nekomu necemu (urcité
osobe, stavu, pomerum, okolnostem...)
11.. NNoorrmmaattiivvnníí ppoojjeettíí vvýýcchhoovvyy
- tradicní pojetí výchovne-vzdelávacího procesu, vycházející z urcitých stanovených
norem
- je vymezeno stanovením konkrétního výchovne-vzdelávacího cíle (cílu)
- z nich se odvíjí ,,cesty výchovy" (jak, jakým zpusobem, jakou metodou, v jakých
podmínkách atp. se má k cíli dojít)
Norma v normativním pojetí výchovy
- rád, zákon, pravidlo, kurikulum, ucební osnovy, rocní plán zájmového kroužku atp.
- vnímáno jako dogma, tzn. urcují faktor edukace
22.. SSiittuuaaccnníí ppoojjeettíí vvýýcchhoovvyy
Situace ­ konkrétne vymezená shoda vnejších okolností (casove limitovaná), behem
níž je jedinec soucástí pusobení vlivu, na které urcitým zpusobem reaguje. Žádná
situace není zcela izolovaná, je soucástí retezce situací (situacních útvaru).
Stupne projevu osobnosti ve výchovné (životní) situaci:
a) podmínené reflexy ­ nejjednodušší forma adaptivního chování
b) zvyky ­ stereotypizované, generalizované reakce na opakující se podmety
c) rysy (dispozice) ­ jsou vyjádrením integrace specifických zvyku (Mezi dispozice
patrí také postoje, hodnoty, zájmy atd.)
d) jáství ­ systém vzájemne souvisejících rysu cloveka
e) osobnost ­ vyjadruje nejvyšší stupen integrace projevu osobnosti, tzn.
charakteristických reakcí cloveka
Osobnost se utvárí ve stádiích a její struktura je vrstvena.
Druhy situací:
z hlediska vyváženosti ­ standardní x problémová
z hlediska ovlivnování ­ rízená x nerízená
z hlediska významnosti ­ standardne významné (vstup do školy, do zamestnání,
manželství, narození dítete, vážné onemocnení atp.), osobne významné (setkání
s osobností, knihou, jevem atp.)
Rozhodující pro to, aby byl clovek danou situací osloven, je:
- referencní rámec ega (individuální naladení na frekvenci situacního dení);
- prijímání (osvojování) hodnot, standardu, norem, které jsou žádoucí pro sebepojetí
cloveka;
- dostat stimulující podnet (stimulant) do referencního rámce ega ­ vzniká stav egoangažovanosti
(zaujetí stimulantem).
Nekterá situace muže díte nasmerovat k upevnení motivacního systému a
pretvorení v systém cinností!
Rozpor mezi vnejší sociální významností situace a tím, že díte neuspokojuje touto
situací své jáství (nenalézá v ní osobní smysl), je jednou ze základních prícin
neúcinnosti výchovy nebo její nedostatecné efektivity.
Závery, doporucení:
Budte neštastní, když narazíte na nezájem, nudu, lhostejnost.
Vedte deti k tomu, aby se otevrely (treba i nesouhlasem).
Snažte se zmenit jejich osobní zkušenost.
Zkuste je presvedcit, že Vám na nich (na každém z nich) záleží.
Jde-li to, preferujte neprímé pedagogické (výchovné) pusobení pred prímým.
Cím méne si díte uvedomuje, že je vychováváno, tím lépe.
SLYŠEL JSEM ­ zaujalo me
VIDEL JSEM ­ zapamatoval jsem si
ZKUSIL JSEM, PROŽIL JSEM ­ pochopil jsem